Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Honda slaví 50 let řadových čtyřválců v Evropě. Tady jsou ty nejvýznamnější

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)

Honda před více než padesáti lety odhalila model CB750, který se stal jednou z nejpokrokovějších motocyklových konstrukcí všech dob, nasměroval vývoj u konkurence a stal se prvním z dlouhé řady modelů s napříč uloženým řadovým čtyřválcem.

 

Soichiro Honda se narodil v roce 1906 a svou první firmu v podobě malé opravárenské dílny založil jako vyučený automechanik ve svých dvaadvaceti letech. V roce 1937 pak založil společnost Tokai Seiki Heavy Industry Co. Ltd, zaměřenou na výrobu pístních kroužků a později i leteckých vrtulí. Mezi zákazníky této firmy patřila i Toyota. V první polovině čtyřicátých let byla tato firma poničena bombardování a v roce 1945 pak i zemětřesením.

 

Honda Technical Research Institute je novou firmou, založenou v říjnu roku 1946, po prodeji zbytků původní společnosti ze třicátých let. Právě v této firmě jsou počátky budoucího největšího výrobce motocyklů na světě. Zde se zrodila Honda Typ A, což nebylo nic jiného než jízdní kolo s pomocným dvoutaktním motorkem o objemu 50 kubických centimetrů.

 

Honda Motor Company, fungující dodnes, založil Soichiro Honda po likvidaci Honda Technical Research Institute se svým obchodním partnerem, jímž byl Takea Fujisawu, v září roku 1948. Tato společnost se již naplno pustila do vývoje a výroby motocyklů. Nejprve byly používány dvoutaktní motory, ale již v roce 1951 byl k dispozici čtyřtaktní model Typ E. Motocykly značky Honda slavily na japonském trhu úspěch a společnost se rozhodla pro vstup na evropský a severoamerický trh.

 

Lehké maloobjemové motocykly z Japonska byly především v Evropě v padesátých letech přijímány s jistým despektem, ale díky kvalitě dílenského zpracování i svým schopnostem a neustálému vývoji se tato situace během šedesátých let prakticky otočila. Svůj podíl na tom měly i výkony závodních motocyklů. Naprosto zásadní zlom ovšem přišel na konci šedesátých let dvacátého století, když Honda rozdělila historii motocyklů na dobu před a po uvedení jednoho z nejpokrokovějších motocyklů na světě.

 

 

 

Honda CB750 se stala tímto strojem, když byla odhalena v roce 1968 v Tokiu a v roce následujícím uvedena na evropský i severoamerický trh. Soichiro Honda chtěl tímto strojem konkurovat především velkoobjemovým cestovním motocyklům značky Harley-Davidson, ale ve skutečnosti stvořil supermotocykl, který svými výkony, výbavou, spolehlivostí a kvalitou zpracování vysoce překonával drtivou většinou svých konkurentů.

 

Základem modelu CB750 byl sice konvenční dvojitý kolébkový rám z ocelových trubek, ale v době absolutní nadvlády vidlicových a řadových dvouválců tento stroj nabídl napříč uložený řadový čtyřválec SOHC, který z objemu 736 kubických centimetrů poskytoval nejvyšší výkon 50 kW (68 k) při 8000 otáčkách za minutu a točivý moment 60 N.m při 7000 otáčkách za minutu. Pro srovnání lze uvést, že dvouválcová třináctistovka Harley-Davidson ve stejné době disponovala výkonem 48,5 kW (66 k) a byla usazena v neporovnatelně horším podvozku.

 

Honda CB750 při svém uvedení a vstupu na trh vedle své koncepce a výkonů v čele s maximální rychlostí kolem 200 km/h ohromovala i svými jízdními vlastnostmi, kvalitou zpracování a na konec šedesátých let pro motocykl nebývale širokou standardní výbavou, zahrnující mimo jiné pětistupňovou převodovku, přední kotoučovou brzdu, otáčkoměr, ukazatele směru a elektrický startér. Nezpochybnitelný podíl na úspěchu tohoto modelu pak měl i jeho kompaktní vzhled s nezaměnitelnými detaily v čele s dvojící chromovaných koncovek na každé straně zadního kola.

 

 

 

Honda CB900 F Bol d’Or, která nese jméno po slavné čtyřiadvacetihodinovém závodů motocyklů, nastoupila v roce 1979 spolu se sesterským modelem CB750 F jako nová generace velkých čtyřválců své značky. Obě novinky charakterizoval uhlazený design s charakteristickým plastovým krytem za sedlem ve tvaru kachního ocasu a především nové čtyřventilové čtyřválce. Tyto modely sice nebyly tak revoluční jako původní CB750, ale rozhodně patřily mezi světovou špičku přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

 

Vzduchem chlazený čtyřtaktní DOHC čtyřválec modelu CB900 F Bol d’Or poskytoval z objemu 901 kubických centimetrů nejvyšší výkon 70 kW (95 k) při 8000 otáčkách za minutu a točivý moment 77,4 N.m při stejných otáčkách. Tyto hodnoty mířily na zadní kolo prostřednictvím pětistupňové převodovky a motocyklu o hmotnosti kolem 250 kg umožnily dosahovat maximální rychlosti kolem 213 km/h.

 

Honda CB900 F Bol d’Or byla při uvedení na trh klasickým naháčem, což platilo i pro sesterskou sedmsetpadesátku, ale od roku 1981 až do ukončení produkce tohoto modelu v roce 1984 bylo v nabídce i provedení F2, které neslo velkou kapotáž. V případě CB750 F byla verze F2 nabízena v letech 1982 až 1984. Sesterský model pak představovala i Honda CB1100 F, která byla uvedena v roce 1981 a poměrně rychle se proměnila v CB1100 R s kompletní kapotáží, kryjící i motor.

 

 

 

Honda CBX750F představuje další vývojovou linii řadových čtyřválců své značky a zároveň jednoho z nejatraktivnějších členů rodiny modelů s označením CBX. Honda u tohoto modelu s pro ni již tradičním rozvodem DOHC poprvé použila hydraulická zdvihátka ventilů. Výsledkem byl další zvýšení spolehlivosti řadových čtyřválců Honda. V případě modelu CBX750F disponoval motor o objemu 747 kubických centimetrů nejvyšším výkonem 66 kW (90 k) při 9500 otáčkách za minutu a točivým momentem 70,6 N.m při 8500 otáčkách za minutu. Samozřejmostí byla pětistupňová převodovka.

 

Charakteristickým rysem modelu CBX750F při jeho uvedení v roce 1984 se stala jeho polokapotáž, kterou na vybraných trzích zdobila v přídi usazená dvojice čtvercových světlometů. Na některých trzích ovšem toto řešení neodpovídalo tamní legislativě a bylo zde používáno řešení s jedním větším hranatým světlometem, po jehož stranách byly svisle orientované vstupy vzduchu. Po třech letech na trhu došlo ke kompletní proměně vzhledu a použití kapot kryjících i pohonnou jednotku.

 

 

 

Honda CBR600F představuje jeden z obchodně nejúspěšnějších modelů své značky, který vstoupil na trh v roce 1987 a prakticky změnil svět silničních sportovních šestistovek. Spojil totiž výkonnou pohonnou jednotku s nízkou hmotností, aerodynamickými a zároveň prakticky tvarovanými kapotami, vynikajícím podvozkem a vysokou spolehlivostí. Prakticky po celou druhou polovinu osmdesátých let a celá devadesátá léta představoval model CBR600F měřítko své třídy, v níž bylo v té době možné narazit i na ostřejší sportovce nebo naopak komfortnější stroje, ale žádný z nich nenabízel tak vyvážený poměr mezi sportovními jízdními výkony a každodenní použitelností.

 

Ve své původní podobě z let 1987 až 1990 byl model CBR600F charakterizován velmi oblými liniemi svých plastových kapot, kryjících kompletně celý motocykl. Pohonnou jednotkou byl v těchto letech kapalinou chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 598 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 62 kW (84 k) při 11.000 otáčkách za minutu a točivým momentem 58 N.m při 8500 otáčkách za minutu. Díky těmto hodnotám, kvalitám svého podvozku i hmotnosti kolem 200 kg dosahovat maximální rychlosti přes 220 km/h.

 

V průběhu devadesátých let a prvního desetiletí jednadvacátého století se model CBR600F neustále vyvíjel s cílem dosažení co nejlepších jízdních výkonů v rámci své třídy. Kariéra tohoto modelu se uzavřela v roce 2013, kdy byla ukončena výroba poslední generace, sdílející s tou první již jen označení a zaměření. Dnes zaujímá místo tohoto modelu v nabídce značky Honda letošní novinka CBR650R.  

 

 

 

Honda CBR900RR Fireblade při svém uvedení v roce 1992 ve své první generaci představovala revoluční stroj. V době, kdy ty nejostřejší silniční sportovní stroje představují řadové čtyřválcové sedmsetpadesátky v čele s Kawasaki ZXR750, Suzuki GSX-R750 a Yamahou YZF750R, které jsou základem pro závodní motocykly Mistrovství světa superbiků, nabízí model CBR900RR Fireblade výkony tehdejších jedenáctistovek v kombinaci s hmotností šestistovky a vzhledem blízkým výše zmíněným superbikům.

 

Úspěch motocyklu, jehož kapalinou chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 892 kubických centimetrů disponoval nejvyšším výkonem 90,5 kW (123 k) při 10.500 otáčkách za minutu a točivým momentem 88 N.m při 8000 otáčkách za minutu, se dostavil prakticky přes noc. Vedle výkonné pohonné jednotky za něj první Fireblade vděčil své nízké hmotnosti kolem 200 kg s plnou nádrží, geometrii podvozku blízké závodním motocyklům, kompaktním rozměrům a samozřejmě i vzhledu.

 

Honda model CBR900RR Fireblade prakticky pro každý druhý rok jeho existence přepracovávala, což se odráželo v jeho technice i vzhledu. Výsledkem této evoluce se stala v roce 2004 proměna v CBR1000RR Fireblade, figurující ve své prozatím poslední generaci, jejíž premiéra se odehrála na podzim roku 2016, na vrcholu nabídky supersportovních řadových čtyřválců značky Honda dodnes.

 

 

 

Honda CBR1100XX Super Blackbird svým jménem a do jisté míry i vzhledem a výkony odkazuje na Lockheed SR-71 Blackbird, jenž je od roku 1976 s rychlostí 3529,6 km/h dodnes nejrychlejším letounem s lidskou posádkou. Motocykl představený v roce 1996 měl být totiž první sériově vyráběným silničním motocyklem schopným jízdy rychlostí přes 300 km/h. Tím rozpoutal nový konkurenční boj, z nějž vzešla Kawasaki ZX-12R Ninja a Suzuki GSX-R1300R Hayabusa, která je s rychlostí 312 km/h zapsána v Guinnessově knize rekordů.

 

Aerodynamicky tvarované kapoty modelu CBR1100XX Super Blackbird ukrývají kapalinou chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 1137 kubických centimetrů, který byl při uvedení na trh v roce 1997 laděn na nejvyšší výkon 119,7 kW (163 k) při 10.000 otáčkách za minutu a točivý moment 127 N.m při 7250 otáčkách za minutu. Motocykl s pohotovostní hmotností lehce přes 250 kg sice podle řady nezávislých měření rychlost 300 km/h nepřekonal, ale s maximem kolem 295 km/h se jí silně přiblížil a nakonec se stal oblíbeným strojem spěchajících turistů, protože jeho kapoty jim nabídl slušnou ochranu před nepřízní počasí a motor nadprůměrnou dynamiku i při obsazení dvojicí osob a jejich zavazadly.  

 

 

 

Honda CB1100 od svého zrodu na počátku druhého desetiletí jedenadvacátého století představuje stylovou připomínku kořenů řadových čtyřválců značky Honda s jasnými odkazy na původní CB750 i jejího nástupce v podobě CB900 F Bol d’Or. Vpředu je klasický kulatý reflektor nad ním dva budíky a za nimi velká palivová nádrž, pod níž je napříč usazeno čtyřválcové harmonium. Oku lahodící je pak i pohled zezadu na dvojici koncovek výfuku a pružících jednotek.

 

Honda od modelového roku 2017 nabízí CB1100 v provedeních EX a RS s nově tvarovanou nádrží s více kapkovitým tvarem a objemem 16,8 litru a řadou dalších změn. Provedení EX se svým barevným provedením, koly s drátěným výpletem a řadou chromovaných dílů se více blíží původnímu modelu CB750, zatímco verze RS na litých kolech s menší porcí chromu, nižšími řídítky a strmějším úhlem řízení odkazuje na jeho nástupce.  

 

Srdcem obou verzí je vzduchem a olejem chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 1140 kubických centimetrů s výkonem 66 kW (90 k) při 7500 otáčkách za minutu a točivým momentem 91 N.m při 5500 otáčkách za minutu, který roztáčí zadní kolo prostřednictvím šestistupňové převodovky.

 

 

 

Honda CB1000R v současné nabídce značky Honda představuje vlajkovou loď rodiny Neo Sports Café, jejíž součástí jsou ještě modely CB650R, CB300R a CB125R. Všechny tyto čtyři modely spojuje jejich vzhled, který spojuje tradiční linie s moderními prvky. V případě modelů CB1000R a CB650R je pak pohonnou jednotkou řadový čtyřválec.

 

V případě modelu CB1000R se jedná o kapalinou chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 998 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 107 kW (145 k) při 10500 otáčkách za minutu a točivým momentem 104 N.m při 8250 otáčkách za minutu. Samozřejmostí je šestistupňová převodovka.

 

Motocykl je vybaven elektronickým ovládáním plynu, trojicí jízdních režimů a systém volitelné kontroly točivého momentu pro brzdění motorem. Podvozek stroje s rozvorem kol 1455 mm a sedlem ve výšce 830 mm využívá vpředu upside-down vidlice Showa SFF-BP, zatímco vzadu je použit tlumič Showa BRFC.

 

 

 

Honda CBR1000RR Fireblade je ve své prozatím poslední podobě na trhu od modelového roku 2017. Design tohoto modelu je evolucí jeho předchozí generace a zachovává její hlavní linie v kombinaci s novými prvky, vylepšujícími proudění vzduchu kolem stroje a jezdce.

 

Srdcem CBR1000RR Fireblade v základním provedení i verzích SP a SP2 je kapalinou chlazený řadový DOHC čtyřválec o objemu 999 kubických centimetrů, jehož maximální výkon 141 kW (192 k) je dostupný při 13.000 otáčkách za minutu, zatímco točivý moment vrcholí hodnotou 116 N.m při 11.000 otáčkách za minutu. Tyto hodnoty míří k zadnímu kolu prostřednictvím šestistupňové převodovky.

 

Honda CBR1000RR Fireblade se ve všech svých provedeních může pochlubit špičkovou elektronikou inspirovanou silničním provedení závodního speciálu RC213V-S pro Moto GP. Jezdec může na tomto stroji volit různá nastavení jízdních režimů, upravovat nastavení brzdění motorem i kontroly trakce a rychlořazení nahoru i dolů a ve výbavě nechybí ani ABS navržené s ohledem na využití stroje na závodních okruzích.

 

Foto: Honda Motor Europe Ltd., Wheelsage.org, Auto.cz, archiv

 

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (5)

Doporučujeme

29. 6. 2019 14:19
Nepřesnost
Jen drobná korekce - CBX 750F má 6-ti stupňovou převodovku ovladanou přes hydraulickou spojku , až CB 750 Seven fifty měl 5tikvalt a lanko. Jinak super článek.
Avatar - white label
25. 6. 2019 12:32
Re: Paráda
VFR 800 F si můžeš koupit ještě dneska, na rozdíl od VFR 1200 F.
24. 6. 2019 17:36
Paráda
Jj šestkový Cebro bylo super. I devítka byla famózní to jsem ale neměl. Stejně vzpomínám nejvíc na VFRko 800 F ikdyž tam byl vidlicovej čtyřválec krásně šel odspodu krásně točivej a ten zvuk a parádní podvozek! :-!
24. 6. 2019 11:28
Nádhera
Také letos slavím 50 let. Mé zkušenosti s japonskými motorkami po začátcích na domácích produktech (ČZ 250 - jednoválec s jedním výfukem na 19' kolech) a MZ 251, jsou pravděpodobně zdrojem mé náklonnosti k téměř všem japonským výrobkům včetně aut. Jezdil jsem na CB 750 (Fourina) i CB 900 Boldor, pořád vzpomínám na první fároše (CBR 900RR).