TEST Land Rover Defender 90 S D200 – Ten nejlepší do rachoty?

Pro tu britský výrobce už tradičně používá označení 90, které odráží právě délku rozvoru. Tedy přesněji řečeno odráželo – a v případě krátké varianty navíc spíš přibližně. Začalo to v roce 1983, kdy automobilka začala nejprve vyrábět model Land Rover 110 (jméno Defender se objevilo až v roce 1990), následovaný brzy typy 90 a 127. Čísla přitom zhruba odpovídala rozvoru v palcích a zrovna u krátkého provedení šlo opravdu o přibližný údaj: třídveřový offroad měl totiž rozvor dlouhý 2360 mm, což je takřka 93 palců.

U nového Defenderu zažitá číselná označení zůstala, přestože už příliš nesedí. U třídveřového vozu například 2587milimetrový rozvor to dpovídá takřka 102 palcům. A stejně tak pětidveřové provedení s označením 110 by správně mělo mít přídomek 119 (nebo po zaokrouhlení 120). To jen tak pro vysvětlení a upřesnění.

Třídveřový Defender je každopádně ve srovnání s variantou 110 výrazně kratší, délka dosahuje 4583 mm (včetně rezervního kola na třetích dveří, bez něj je devadesátka dlouhá 4323 mm), pětidvéř je dlouhý 5018 mm (bez rezervy 4758 mm). Přesto ale naživo nepůsobí jako drobek, naopak, hlavně díky značně vysoké a široké karoserii s vysoko položenou kapotou vypadá docela robustně. Roli jistě hrají také velká kola umístěná ve výrazných obloucích blatníků.

Kromě tradičního označení nový „defík“ od svého předchůdce převzal také některé charakteristické detaily, například už zmíněnou rezervu umístěnou na do boku otevíraných dveří zavazadlového prostoru, ale také třeba minimalistická zadní světla (vybavená ovšem LED technologií), okénka pod stropem v zadní části kabiny nebo dekory na přední kapotě. Ty jsou sice plastové, takže jde opravdu jen o ozdobu (u předchůdce šlo o funkční prvek umožňující stoupnout si na kapotu), ale proč ne.

A pak je tu samozřejmě obecně silueta, ta se předchůdci také velice podobá.

V případě testovaného vozu by navíc příznivce starší generace mohla potěšit barevná kombinace, kterou tvoří modrý lak s retro nádechem doplněný o bílou střechu. Nepřehlédnutelná jsou také bílá osmnáctipalcová ocelová kola. I ta napovídají, že tu máme skutečně verzi, která to s terénem myslí vážně. Ale o tom později.

Klukovský sen odškrtnut. Svezli jsme se Defenderem v policejní úpravě

Moderní i retro

Zatímco při pohledu na vnější design není pochyb, že se díváte na moderní Defender, vnitřek svého předchůdce příliš nepřipomíná. Možná nejdůležitější je, že v nové generaci se už nesedí s ramenem namáčknutým na dveře a s nepřirozeně „zkroucenýma nohama“, liší se také především architektura palubní desky, koncepce ovládání a pochopitelně také výbava.

Palubka je zajímavě minimalistická a díky odhaleným strukturálním prvkům působí odlehčeně a „užitkově“, její velká část navíc poslouží jako jakási „polička“. Současně však nabízí moderní prvky jako přizpůsobitelný a praktický digitální přístrojový panel a dotykovou obrazovku infotainmentu. Ten zaujme hezkou grafikou, přehledným prostředím a spoustou užitečných funkcí (Defender například umí na displeji ukázat hloubku vody při brodění nebo auto virtuálně „zprůhlednit“ a řidiči přiblížit povrch pod koly), zato rychlost a odezva by mohly být lepší.

Land Rover Defender 90 S D200

Moderní část pak doplňuje staromilský panel s voličem převodovky a klasickými fyzickými ovladači. Ty kruhové jsou navíc multifunkční a kromě nastavení teploty klimatizace nebo intenzity ventilace ovládají také vyhřívání sedadel nebo dokonce změnu jízdního režimu. A mimochodem, umístění páky převodovky právě na tohle místo umožňuje dvě zajímavé vlastnosti - za prvé uvolňuje místo mezi sedačkami pro odložení i větších předmětů, za druhé poskytuje prostor pro příplatkovou trojmístnou přední lavici.

Do výčtu moderní výbavy musím zařadit také digitální zpětné zrcátko (v případě testované verze S za příplatek), které řeší omezený výhled vzad kvůli rezervnímu kolu na zádi, přes které není nic moc vidět, nebo USB porty obou nejrozšířenějších typů.

Retro nádech naopak interiéru dodávají odhalené šrouby, konstrukční prvky nebo plast a odhalený plech ve dveřích. Velká část kabiny by díky tomu měla být snadno omyvatelná.

Testované auto bylo ještě vybaveno stahovací plátěnou střechou, to také není prvek, který bychom v moderních autech vídali často.

Už jsem naznačil, že nový Defender na rozdíl od předchůdce od řidiče nevyžaduje nepřirozeně poskládanou figuru, naopak, sedí se v něm moc hezky. Pozice je příjemně vyvýšená, kabina působí vzdušně a potěší také výhled, který není ideální pouze směrem vzad. V tomto ohledu však pomohou velká zpětná zrcátka.

Ve srovnání s pětidveřovým provedení má to třídveřové vlastně jen dvě větší omezení. První se týká horšího přístupu na zadní sedadla, druhé menšího zavazadlového prostoru.

Dobrou zprávou ale je, že když už se cestující dozadu vyškrábou a složí, na samotných sedačkách najdou dostatek pohodlí, i kratší Defender totiž nabízí vzadu hodně místa.

V případě kufru je to horší. Základní objem činí jen 297 litrů, limitem je také délka zavazadelníku. Za druhou řadou sedadel je k dipozici jen 460 mm, takže to chce buď náklad orientovat na výšku nebo sklápět opěradla. Pak přepravní kapacita naroste na 1263 litrů. Sklopená sedadla ovšem vytvoří nešikovnou šikmou plochu s vysokým schodem. 

Land Rover Defender Spec 1.2 je italská specialita s V8, karbonem a kůží

Šestiválec jako základ

Nabídka motorizací je pro nový Defender poměrně rozmanitá a platí to i pro krátkou verzi. Aktuálně můžete vybírat mezi zážehovým čtyřválcem, zážehovým šestiválcem, zážehovým osmiválcem a třemi variantami vznětového šestiválce. U nejslabšího dieselu dokonce také začínají ceny – jinými slovy, základní motorizaci tohoto Land Roveru představuje jednotka se šesti válci. To je docela milé zjištění.

Právě základní motor pracoval i pod kapotou testovaného vozu. Nosí označení D200, které v případě krátké devadesátky startuje na částce 1.395.743 Kč. A protože automobilka Jaguar Land Rover na rozdíl od německé prémiové konkurence používá srozumitelné pojmenování motorizací, je na první pohled jasné, jaký toto provedení dává výkon. Zatímco písmeno D označuje diesel, číslo 200 odpovídá maximálnímu výkonu jednotky v koních, tedy 200 – nebo-li 147 kW.

Land Rover Defender 90 S D200

Uvedený výkon dvěma turbodmychadly přeplňovaný motor s řadovým uspořádáním válců, vybavený také mild-hybridní technologií, dává v 4000 otáčkách, nejvyšší točivý moment 500 N.m je dostupný mezi 1250 až 2500 min^-1. Krátký defík s nejslabším vznětovým šestiválcem akceleruje z klidu na stovku za 9,8 sekundy a rozjede se maximálně na 175 km/h. Tolik parametry.

V praxi pak jde o příjemný motor, který potěší přesvědčivou sílou od velice nízkých otáček, kultivovaností, sametovým charakterem, tichým projevem a do jisté míry i spotřebou. Tedy minimálně při klidné jízdě mimo město a dálnice. Já jsem v takových podmínkách jezdil v průměru za 6,9 l/100 km. Po Praze průměr činil 10,6 l/100 km, na dálnici 10,7 l/100 km. Plusem je i velká nádrž s objemem 89 litrů.

Motor si také hezky rozumí s osmistupňovou automatickou převodovkou, která řadí hladce a smysluplně.

V čem biturbo šestka naopak neohromí, je ochota zrychlovat ve vyšších rychlostech. V některých okamžicích se dá mluvit až o neochotě, kdy motor na sešlápnutí plynového pedálu reaguje dost vlažně. I tak si troufám tvrdit, že jeho schopnosti v pohodě stačí pro každodennímu zápřah, zvlášť takový, pro který je Defender určen. A že to není auto navržené pro létání v levém dálničním pruhu, je asi jasné.

Stejně tak samozřejmě nejde o hračku na drcení okresek. Nová generace využívá hliníkovou samonosnou architekturu s nezávislým zavěšením kol, dvěma příčnými rameny vpředu a víceprvkovým zavěšením vzadu. Testované auto sice nebylo vybaveno vzduchovým odpružením, které je pro Defender také k dispozici, spoléhalo na vinuté pružiny, i tak mě schopnosti podvozku velice mile překvapily.

Ve srovnání s původním defíkem je jízdní projev pochopitelně o několik úrovní výš, pořád ale nejde o auto, které byste si užívali ve chvílích, kdy z nějakého důvodu spěcháte. Ano, když to budete vyžadovat, dovede i na zakroucené silnici jet docela svižně a díky kratšímu rozvoru se umí do zatáčky složit až překvapivě lehce, o sportovním svezení ale nemůže být řeč. Přes dvě tuny vážící a dva metry vysoké auto při rychlých změnách směru působí poněkud těžkopádně, kolébá se, naklání a nepomáhá mu ani lehké a pomalé řízení. Stabilita je však velice slušná – v nízkých i vysokých rychlostech.

Nejlepší je ale komfort. Defender je i s vinutými pružinami nesmírně pohodlný. Podvozek ve spolupráci s masivními pneumatikami krásně žehlí nerovnosti, takže ať už se pohybujete ve městě, na rozbité silnici nebo v terénu, Land Rover všechny nedokonalosti povrchu jednoduše pohltí. A skvělé na tom je, že to není vykoupeno přehnanou houpavostí. Def se většinou ladně přehoupne právě jen přes onu nerovnost, ale na další nežádoucí pohyby karoserie už nedojde.

Velice dobré je také odhlučnění, v kabině po většinu času panuje sympatické ticho, které nabourává až svist vzduchu v rychlostech nad 140 km/h. Ve výsledku je tak nový Defender velice příjemným autem pro každý den.

Jenže tím dokáže být snad každé moderní SUV, Land Rover by měl nabídnout víc – především pozitivní odpověď na jednu otázku...

Land Rover Defender 90 S D200

A jak v terénu?

Nebudu to zdržovat, Defender zůstává i přes změnu techniky velice schopným teréňákem. Třídveřové provedení má proti pětidveřovému sourozenci několik výhod, díky nimž se mimo silnice hodí ještě víc. Kratší rozvor především přináší lepší přechodový úhel, v případě podvozku s vinutými pružinami konkrétně 25° (se vzduchovým odpružením Def umí až 31°), varianta 110 nabízí 22,6° (na vzduchu až 28°), v terénu ale může být důležité také snadnější manévrování, umožněné kratší a přehlednější karoserií, ale opět i kratším rozvorem. Zatímco u delšího Defenderu výrobce udává stopový průměr otáčení 12,84 metru a obrysový 13,1 m, u devadesátky je to jen 11,3, respektive 12 m.

Auto s vinutými pružinami má světlou výšku 225 mm, přední nájezdový úhel 31°, zadní 37,9° a nabízí také možnost brodit se vodou hlubokou až 850 milimetrů (hloubku hlídají ultrazvukové senzory ve vnějších zpětných zrcátkách, vy ji můžete sledovat v reálném čase na displeji). Hodí se také už zmíněná ocelová kola obutá do velkých pneumatik.

A když už se bavíme o přirozených předpokladech, které v terénu potřebujete, znovu musím připomenout také pohonné ústrojí. Motor, vždy doplněný o pohon všech kol, mimo zpevněné cesty s různými terénními přechody a zlomy potěší sílou v nízkých otáčkách, kterou dovede ještě znásobit přítomnost redukční převodovky – tu mají všechny verze.

Nový Defender navíc přidává současné technologie, konkrétně systém Terrain Response, v němž si vyberete jízdní režim podle povrchu, po němž se zrovna pohybujete, případně jedním tlačítkem zapnete redukci, a auto už se o všechno postará samo, změní odezvu motoru na plyn, upraví chování převodovky, diferenciálů a dalších podvozkových systémů. 

Celé to funguje skvěle, soudím tak alespoň podle toho, co jsem během testu stihl. Nenašel jsem totiž překážku, s níž by si Defender neporadil. Pravda, Land Rover má v terénu rozhodně „větší koule“ než já (slušněji řečeno jsou jeho schopnosti větší než moje odvaha), ale při všem, co jsem mu vymyslel, působil naprosto suverénně. Šlo zejména o jízdu na prašném povrchu s horší trakcí, řadu prudkých stoupání a klesání nebo překonávání velkých terénních zlomů se zkouškou křížení náprav.

Musím ale také přiznat, že nejvíc jsem byl zvědavý na chování v bahnitém terénu. Zajímalo mě, co mazlavý povrch provede s pneumatikami a trakcí. Během testu bohužel bylo všude sucho. Tak snad příště.

A když už jsme u té dřiny, hodí se připomenout, že za Defender lze zapřáhnout přívěs o hmotnosti až 3,5 tuny.

Land Rover to s vodíkem myslí vážně. Staví vodíkový Defender

Závěr

Land Rover Defender v třídveřovém provedení s kratším rozvorem a základním motorem je mimořádně zajímavé vozidlo, které kombinuje vysokou úroveň jízdy a moderní technologie s tradičně pozoruhodnými schopnostmi v terénu.

Je to auto, které umí od všeho něco, přitom se ale, snad až na omezenou dynamiku, obejde bez kompromisů. A ani od řidiče nevyžaduje nějaké výrazné ústupky, jízda s ním je jednoduše velice příjemná v každém důležitém ohledu.

Ano, Defender, už není ani v krátké a té „nejterénnější“ verzi tím spartánským offroadem, jakým býval, a vlastně je mi to i trochu líto, na druhou stranu musím uznat, že Land Rover odvedl výbornou práci. Nový Defík je prostě hodně povedené auto.

Plusy

• Terénní schopnosti
• Moderní a prostorný interiér
• Skvělý podvozek
• Poměrně úsporný motor
• Množství odkládacích prostor
• Velká palivová nádrž

Mínusy

• Méně praktický než Defender 110
• Obtížnější nastupování dozadu
• Nepřesvědčivý projev motoru ve vyšších rychlostech