Podívejte se na to nejhorší, co mohly americké automobilky vyrobit
Američtí výrobci spoluvytvářeli moderní automobilový svět, kromě zázračných pokroků si ale připsali také nelichotivé modely.
Automobilky ze všech kontinentů menším či větším přispěním formují automobilovou evoluci. Pokrokové možnosti podporující inovátorské myšlenky vytváří technologický vývoj pohonů, podvozků, bezpečnostních prvků, luxusní výbavy a designu.
Každý nový model je zcela samozřejmě charakterizován originálními tvary, přirozené odlišnosti ovšem dosahují takové intenzity, že design zachází do extrému a vznikají nepovedené přešlapy, na které by výrobce nejraději zapomněl. Stejně jako americký průmysl přispívá do vývoje automobilismu, neobešel se bez několika níže uvedených omylů.
1. Vanguard-Sebring CitiCar (1974)
Rok 1974 doprovázela premiéra jednoho z nejpodivnějších aut postavených na americké silnice. Životu nebezpečný Vanguard-Sebring CitiCar hrozil zraněním při sebemenší nehodě, nulové deformační zóny zprostředkovávaly bezprostřední kontakt se silnicí. Přísně funkční design padl za oběť úspoře hmotnosti aerodynamické karoserie. Nízkoodporové obtékání vzduchu bylo nutností kvůli chabému bateriovému výkonu zhruba 3,5 koně. Elektrika byla schopna vydržet necelých 65 kilometrů při stejné hodnotě maximální dosažitelné rychlosti. Prodaly se zhruba čtyři tisíce kusů.
2. Stout Scarab (1935)
Minivany jsou v USA žádoucí už od uvedení bizarního stvoření Stout Scarab z 30. let minulého století. Zásluhou pohonu zadní nápravy přímo pod uloženým motorem zůstal směrem vpřed dostatek prostoru pro pohodlný převoz šesti pasažérů. Kromě řidiče mohli ostatní hrát karty nebo hodovat na výklopném stolku, zadní lavice nahrazovala ležení pro menší postavy. Dokončeno bylo jen devět aut, protože praktické stránky překonaly příliš výstřední tvary.
3. Cadillac Cyclone (1959)
Koncept Cadillacu Cyclone z roku 1959 byl navržený tak, aby připomínal raketovou loď. Netradičně přístupná prosklená bublina kokpitu poskytovala bezpečný přehled o dění kolem celého vozidla, na druhou stranu odradila konzervativní kupce a sluneční výheň uvnitř také nepřidala plusové body v rozhodování o sériové výrobě.
4. AMC Pacer (1976)
Vynikající rozhled byl i z Paceru tvořeného z 40 % sklem. Kde chyběl průhledný materiál, navazovaly nelíbivé tvary zdánlivě rozkročeného hatchbacku. Svažitá střecha a vytažená boční linka možná měly příznivce, což nelze konstatovat o řadovém šestiválci, který na tu dobu vykazoval příliš vysokou spotřebu podpořenou nadváhou celého vozu.
5. Chevrolet SSR (2003)
Mezi nejhorší příklady americké produkce spadá i Chevrolet SSR z roku 2003. Futuristický dvoudveřový model procházel velkou krizí identity po celou dobu svého působení. Neúspěšný kříženec koncepcí byl prodáván jako otevřený pick-up se stahovací střechou. Místo multifunkčního zařízení na každý den vznikla karikatura neschopná plnit základní požadavky majitelů.
6. Plymouth Prowler (1997)
Plymouth skutečně vypustil na trh pokus o vytvoření moderního hot rodu inspirovaného fordem z počátku 30. let. Recept obsahoval odhalené zavěšení předních kol spolu s oddělenými blatníky a množstvím lehkého hliníku, sebevědomé řešení tím skončilo a bohužel nepokračovalo pod nenapodobitelnou kapotou. Na přídi mezi půleným nárazníkem se ukrýval slabý šestiválec, který nepřesvědčil dostatečné množství zájemců o koupi. Prowler přežíval pět let, stal se posledním hřebíčkem do rakve Plymouthu.
7. Pontiac Aztek (2001)
Americká verze nenáviděného Fiatu Multipla by mohla nést označení Pontiac Aztek. Minimálně stejně ošklivý model mixuje styl SUV a crossoveru v podobě nenavazujících designových prvků. Strašidlo od Pontiacu sklízí posměch i 17 let od ukončení výroby. Šokující dílo připravil Tom Peters, který u GM zůstal většinu života a zasloužil se mnohem přijatelnější náčrty globálně žádaných automobilů (Chevrolet Corvette, Camaro apod.).
8. General Motors Firebird 1 XP-21 (1953)
Země neomezených možností je domovem Firebirdu 1 XP-21 kombinujícího automobil a proudovou stíhačku. Turbínou poháněný prototyp s náhonem na zadní kola disponoval výkonem 375 koní (276 kW). Praktická stránka dosahuje přesně takové úrovně, jaké odpovídá jednomístné uspořádání silniční motokáry ve tvaru žraloka. Nelze upřít zajímavost, ale vícekusová výroba by byla stejně drahá jako zbytečná.
