Řízení s úrazem: Řídíte se sádrou? Za nehodu zaplatíte!
Zlomeniny nejsou v době jarních prázdnin a lyžovaček nic neobvyklého. Až bolest odezní, usedne řada motoristů zpátky za volant, což zákony v principu nezakazují. Nebo je to jinak?
Náš redakční fotograf Jirka Pekárek je zásobárnou skvělých příběhů. Účastník většiny olympiád posledních dekád baví na dlouhých reportážních cestách. Jednou takhle vzpomínal z jiného soudku, jak si v 70. letech v Černém Dole na silvestra zlomil nohu. V nejmenované krkonošské nemocnici dostal sádru a hned druhý den s ní řídil rodinnou dacii zpátky do Prahy. Prý to dost bolelo a auto se hůř ovládalo, naštěstí měli příslušníci veřejné bezpečnosti víc práce s kontrolou opilých šoférů, takže prosvištěl bez povšimnutí. Horší bylo, že mu po čase chtěli v pražském špitále nohu znovu lámat, protože první sádra prý taky odpovídala silvestrovskému veselí personálu chirurgie (proto ani dnes neuvádíme, kde to bylo). Dostal „nechodící“ sádru a dodnes úpí při vzpomínce na týdny strávené následně na lůžku.
Historka v nás každopádně podnítila zvědavost, jaká je situace s řízením po podobném zákroku dneska. Zejména když jsme si vzpomněli na nedávné vyprávění olympionika Tomáše Dvořáka, kterého dokonce se sádrou potkali policisté. Vyvázl tehdy s varováním. Co případně hrozí? A řeší to vůbec někdo?
Zákon nezakazuje
Ze zákona o silničním provozu by si měl každý řidič vybavit, že obsluhovat vozidlo může pouze ten, kdo je dostatečně tělesně a duševně způsobilý a kromě toho v potřebném rozsahu řízení ovládá. Obecně tím tedy řízení se sádrou dotčeno není.
Jenže jak nám vysvětlila komisařka Barbora Schneeweissová ze středočeské policie, provozu se současně nesmí zúčastnit nikdo, kdo by vzhledem ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohl ohrozit bezpečnost provozu. „Z toho vyplývá, že řidič se sádrou na ruce či noze může být podle omezení hybnosti končetiny nezpůsobilý k řízení vozidel.“ Vliv na posuzování konkrétních okolností bude mít například i to, zda ovládá auto s manuálním, nebo automatickým řazením. Teoreticky ale může být ohrožením bezpečnosti a za to i postižen pokutou.
Při běžné silniční kontrole by schopnosti šoféra zjišťovali na místě policisté. Naopak třeba obecní strážníci z principu silniční kontroly nepodnikají, takže by na to přišli leda při řešení jiného přestupku a oznámili dalším orgánům.
Jak ale výstižně komentuje advokát Ondřej Horázný, policisté by současně museli prokázat, že motorista nebyl tělesně způsobilý k řízení. A to nemusí být tak snadné. Stále tedy platí, že žádný obecný předpis řízení se sádrou nezakazuje.
Když nabouráte
Jenže se ukazuje, že jiná situace nastane, pokud kvůli sádře nabouráte. „V případě, že řidič způsobí dopravní nehodu s následky na životě nebo zdraví, může se dopustit i spáchání trestného činu,“ varuje policejní komisařka. Uvádí příklad z praxe, kdy její kolegové zastavili auto s manuálním řazením, které řídil člověk po amputaci pravé ruky. Policisté mu zakázali další jízdu a oznámili ho na úřad pro ztrátu zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel bez zvláštních úprav. Ovšem jinak prý tyto případy zase tak časté nejsou.
Nám se naopak při shánění podkladů k článku řada respondentů přiznala, že už v minulosti řídili se sádrou. Dokonce provozní ředitel záchranářské společnosti Trans Hospital Bořek Bulíček z Řevnic vzpomíná na nehodu, při níž naboural mladík na motorce s rukou v sádře a nadělal si další zranění. „Hodně lidí si říká, že to odřídí. Jenže pak stačí v cestě hloupá kočka nebo auto z vedlejší – a neuděláte nic. Někteří lidé dokonce jezdí s krunýřem, a přitom třeba zlomená žebra bolí jako blázen. Problém je už jen nasoukat se do auta a otočit klíčkem,“ kroutí hlavou záchranář nad počínáním nezodpovědných pacientů. Nejhorší je podle něj „bolest v hlavě“, kdy správně nezareagujete, protože jste na postiženou končetinu opatrní. Ještě dlouho po sundání sádry se například bojíte ruku používat.
Nezaplatí škodu
Řízení se sádrou se pochopitelně nezamlouvá ani pojišťovnám, které varují, že motorista nehodu zaplatí ze svého. Minimálně aspoň zčásti. „V případě havarijního pojištění bychom snížili pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv měl omezený pohyb končetinou na vznik dopravní nehody a na rozsah vzniklé škody. Šlo by o závažné porušení povinností pojištěným, jak je uvedeno v pojistných podmínkách. Samozřejmě že havarijní pojištění kryje standardně i chyby řidiče, ale takovéto jednání, kdy řidič výrazně zvýší riziko vzniku nehody vědomým jednáním, není nahodilou situací,“ uvádí Milan Káňa z Kooperativy.
V případě škod z povinného ručení by sice poškozenému za viníka vše uhradili, ale chtěli po něm peníze nazpět. „Je to podobné, jako by řidič naboural pod vlivem léků, s kterými neměl řídit. Nebo neměl nasazené v době nehody brýle, jež musí nosit. U sádry bychom těžko hledali příčinnou souvislost u nehody, kde řidič nedal přednost v jízdě. Něco jiného je, pokud by například kvůli sádře nevybral zatáčku nebo nedobrzdil,“ vysvětluje postup Honza Marek z Generali České pojišťovny s tím, že podkladem pro pojišťovny bývají policejní protokoly, kde jsou detaily uvedeny.
Volba citu
Rozhodování o svých možnostech leží především na rozumu a bolestivosti pacienta. Někdy to fakt nejde, ani kdyby moc chtěl. Nějaké vodítko by mu přesto měl dát ošetřující lékař. I podle vrchní komisařky Hany Rubášové z policejního prezidia by měl právě zdravotník automaticky rozhodovat o neschopnosti či dočasné zdravotní nezpůsobilosti k řízení. Jenže lékaři podle Hany Frydrychové z Fakultní nemocnice Motol žádnou takovou ohlašovací povinnost nemají.
Podobně obecná legislativní úprava je mimochodem obvyklá ve většině zemí světa. Britové dokonce před pár lety uspořádali průzkum mezi svými odborníky z řad praktických lékařů, jaký mají postup. „Předchozí literatura na toto téma je matoucí a neposkytuje adekvátní pokyny ke způsobilosti k řízení,“ zaznělo v úvodu ke studii vydané v roce 2014 ve specializovaném chirurgickém sborníku The Surgeon.
Oslovení lékaři se v anketě shodli, že svým pacientům s krátkodobými zranění nevydávají žádná omezení k řízení. Pouze obecné rady, že by se motorista měl zamyslet nad řízením se sádrou. Pouze třetina pacientů prý dostala od svých lékařů nějaké upozornění.
Chirurgové tehdy přiznali, že žádné jednotné standardy neexistují, a někteří podle typu sádry schvalují klidně okamžitý návrat za volant. Třetina respondentů zejména v mladším věku se pak přiznala, že s omezením hybnosti sami běžně řídili.
Hlavně rozum!
„V Rakousku, Německu nebo Švýcarsku by to nikoho ani nenapadlo řešit. Ani není důvod. Vždyť v devadesáti procentech hlásíte takové zranění praktickému lékaři, který automaticky vystavuje neschopenku,“ kroutí hlavou nad vynalézavostí Čechů záchranář Bořek Bulíček a radí pacientům motoristům používat rozum. Hlavně by podle něj vůbec nemuseli se zraněním usedat za volant. Pokud požádají ošetřujícího lékaře, bez okolků jim vydá žádanku na převoz k ošetření a vše uhradí zdravotní pojišťovna pacienta. Potvrdili nám to nezávisle na sobě i v dalších zdravotnických zařízeních. Pochopitelně se to ale netýká cest na nákup nebo za příbuznými.
My k tomu dodáváme, že to sice ze zákona přímo nevadí, ale v rozhodování je třeba přihlédnout k případnému vysvětlování, až se něco přihodí. Ostatně zkuste jen s „obyčejnou“ zlomeninou prstu na ruce točit rychle volantem. Neustále budete někam blikat nebo stírat. A asi by nikoho nenapadlo volat kvůli tomu převozovou sanitku, přestože je to za volantem pořádná komplikace! Redakční fotograf Jirka Pekárek se s odstupem času také diví, že ho to tehdy vůbec napadlo.
Tomáš Dvořák, trojnásobný mistr světa v desetiboji: Moje Achillova pata
V nepovedeném olympijském roce 2004 jsem musel na operaci s pravou achillovkou. K panu doktoru Horalovi do České Lípy jsem se dopravil sám. Jenže jsem nevychytal zpáteční cestu. Takže jsem ovládal automat levačkou. Pravou jsem si vyhodil na palubku. Do Prahy jsem dojel bez výraznějšího povšimnutí. Až v centru vedle mě zastavili policisté na semaforu. Tak se vyjeveně podívali, zvedl jsem berle a takovým tím šeptem přes sklo povídám: „Pravou nohu používat nemůžu.“ Mávli rukou, usmáli se a pádili dál.
Rozhovor s Vlastou Rehnovou, dopravní psycholožkou: Komplexní řešení
Může zlomenina ruky či nohy bránit i po následném uzdravení řidiči v ovládání vozidla z psychologického hlediska? Tedy tím způsobem, že na úraz myslí?
Aktivně na to asi nemyslí, spíš může fungovat podvědomá tendence postiženou končetinu šetřit. V praxi to poté může znamenat, že v případě nutnosti razantní reakce jako sešlápnutí brzdového pedálu či úhybný manévr volantem nevyřeší dostatečně efektivně kritickou situaci.
Domníváte se, že po závažnějších zlomeninách je lepší pro psychiku podstoupit kondiční jízdy?
Pakliže řidič pociťuje nejistotu v ovládání vozu, bude nějaká forma řízení „na zkoušku“ prospěšná. Ještě lepší pak je zjistit připravenost k důrazné reakci, pokud možno mimo běžný provoz.
Jak dlouho může tento podvědomý strach trvat? A jak ho nejlépe řešit?
To bude velmi individuální. Záleží i na tom, za jakých okolností k úrazu došlo. Pokud to není v souvislosti s jízdou v autě, tedy například uklouznutí na chodníku nebo pád při volnočasové aktivitě, strach se může odbourat celkem rychle po zjištění, že může ovládat řízení stejně dobře jako před úrazem. Jestliže ovšem došlo k úrazu v souvislosti s dopravní nehodou, může se přidružit i obava ze zopakování kritické situace, nízké sebevědomí ohledně jejího zvládnutí. Zde doporučuji vyhledat odbornou pomoc a řešit vše komplexně, cílenou psychoterapií.
Jaký typ zlomenin je pro psychiku s ohledem na řízení automobilu nejhorší?
To úplně nevím, ale tipuji zlomeniny špatně zhojené, omezující rozsah pohybu, ozývající se občasnou bolestí, zejména při delším sezení ve vozidle. Závažnější nejspíš bude zlomenina dolní končetiny, kotníku, právě kvůli nejistotě v ovládání pedálů a strnulosti při delší jízdě.
Která další zranění mohou narušit řízení automobilu?
Zlomené žebro může při delším sezení za volantem navodit pociťované obtíže s dýcháním, třeba i jen subjektivně. Ruku si může i při řízení rozhýbat, protřepat, dát do pohodlnější polohy. V každém případě by si řidič měl dělat častější přestávky, rozhýbat se, protáhnout se. Současně by lidé měli dávat pozor na prášky proti bolesti!
Rozhovor s Lukášem Huttou, výkonným manažerem Asociace Záchranný kruh
Jaká zlomenina je pro řízení automobilu vůbec nejhorší?
Z mého pohledu zlomenina pravé nohy. Ta asi nejvíce omezuje řízení. Nicméně nutno podotknout, že jakákoliv zlomenina nás omezuje na hybnosti, respektive na schopnosti řízení vozidla. I když budu mít zlomený třeba „jen“ malíček na levé ruce, mohu se dostat do krizové situace, kdy budu potřeba rychle zareagovat a otočit volantem. Dlahou na malíčku mohu zavadit, instinktivně ulevit vzniklé bolesti a neštěstí může být na světě.
A co kdybychom řídili s dlahou na levé noze?
To snad může platit za jedinou výjimku – ale to jen za předpokladu, že řídím auto se samočinnou převodovkou, kde levou nohu nepoužíváme.
Když se přesuneme od zlomenin k naraženým žebrům a podobně, jde s nimi řídit?
Konkrétně s naraženými žebry auto dost dobře řídit nelze. Kdo to zažil, dá mi jistě za pravdu. Jakýkoliv pohyb neskutečně bolí, hybnost těla je značně omezena, a tedy je více než jisté, že nemohu zvládnout bezpečně řídit vozidlo.
Jak je to s řízením s krčními límci?
Za mě jednoznačně ne. Krční límec značně limituje naše hybné možnosti hlavy – otáčení, sklánění a podobně. Navíc pro případ policejní kontroly je krční límec stejně jako sádry a dlahy důvodem k pokutování. Je totiž jen na policii, jak vyhodnotí situaci a řekne, že porušujete zákon, protože nejste zdravotně způsobilí k řízení vozidla.
Pokud naopak převážíme zraněného člověka například se zlomenou nohou, kde by měl v autě sedět?
Podle mého názoru by měl ideálně sedět vpředu na sedadle spolujezdce – tudíž na místě, kde si může nohu natáhnout a zároveň sedět čelem ke směru jízdy. Jen tehdy budou ochranné zádržné systémy v případě nehody fungovat správně.
Rozhovor s Janem Draským, praktickým lékařem pro dospělé
Jak často se lidé nechávají vozit na ošetření například při zlomené ruce či noze? Má toto zajištění převozu v gesci doktor, respektive vypisuje je? Tohle je statistická otázka spíše na pracovníky záchranné služby a traumatologických pracovišť, ale je to dost typické. Bohužel často nezdůvodněně.
Proč?
Indikace zdravotního transportu by se měla řídit závažností a okolnostmi úrazu. Když si někdo při basketbalovém zápase zlomí prst na ruce, klidně může být dopraven k ošetření osobním autem. Pokud však například při lyžování dojde k otevřené zlomenině stehenní kosti, je to jednoznačný důvod k profesionálnímu převozu záchrannou službou. O vyslání vozu zdravotnického transportu rozhoduje dispečer ZZS. Nestává se, že by mi do ordinace přišel po vlastní ose poraněný člověk a já bych jej sanitkou odesílal k dalšímu ošetření. Většinou jde o méně závažné úrazy a pacienti jsou schopni se například na rentgen dopravit sami.
Dává lékař nějaké doporučení, že by dotyčný neměl řídit?
Pokládáte vůbec tuto otázku? V chirurgických a traumatologických zprávách k úrazům toto doporučení/zákaz běžně nevídám. Nejsem si vědom žádné zákonné normy, která by nařizovala zákaz řízení podle typu úrazu. Řidič však musí být za každých okolností schopen plně ovládat vozidlo, přitom některé úrazy toto vylučují.
Které?
Například poranění očí nebo zlomeniny dolních končetin se sádrovou fixací. Pokud ošetřující lékař zjistí, že poraněný není schopen řídit motorové vozidlo, má možnost pacienta v této činnosti omezit. Dotyčný je povinen tento zákaz dodržet, přičemž délka omezení a další parametry zákazu musí být v tomto případě zaznamenány ve zdravotnické dokumentaci. Specifické poruchy zdravotního stavu, u nichž je řízení motorového vozidla výslovně zakázáno, jsou vyjmenovány v zákoně 277/2004 Sb.
Zmiňte prosím některé pro čtenáře.
Třeba epilepsie, závažné srdeční arytmie, určité typy onemocnění očí a sluchově rovnovážného aparátu.
Když zraněný řekne, že potřebuje řídit, doporučíte mu nějaké speciální dlahy?
Typickými kompenzačními pomůckami k řízení auta jsou například brýle a naslouchadla. Analogicky to platí i o zdravotnických prostředcích, které lze použít u zranění pohybového aparátu – typicky různé dlahy a fixace či protézy. Jejich typ záleží na povaze zranění a způsobilost k řízení motorového vozidla zase na míře kompenzace hendikepu, které zranění způsobilo. Nejsem si vědom, že by existovala nějaká speciální kategorie „řidičských“ dlah.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat