TEST Suzuki Swift Sport Hybrid – Stále umí pobavit, ale…

Design, interiér

Suzuki Swift, praktická a populární stálice japonské automobilky, která se s pohonem všech kol může bez obav vydat i za hranice města a zpevněných silnic, prodělal v minulém roce dvě podstatně změny. Dostal totiž inovovaný vzhled a přešel na elektrifikované motorizace. Sportovně laděná verze Sport, která v nabídce vystupuje jako samostatný model, se však týká pouze jedna z již zmiňovaných inovací. A k té se dostaneme až v druhé kapitole.

Stále stejný

Navzdory drobnému faceliftu standardního swiftu totiž verze Sport zůstala u původního designu. Za mě to však není žádná velká škoda, vždyť nejvýraznější inovací omlazeného modelu jsou jen standardně diodové světlomety a inovovaná maska chladiče s chromovaným dekorem. Zkrátka nic, co by Swift Sport potřeboval.

Již od svého představení totiž sportovní svišť vyniká agresivnější přídí s upraveným nárazníkem, odlišnou mřížkou chladiče nebo decentním černým lízátkem ve spodní části nárazníku, na které navazují vždy černé nástavce prahů. A opomenout nelze ani standardně sedmnáctipalcová kola v dvoubarevném laku.

Suzuki Swift dostalo facelift, nabídne nový motor a řadu drobných změn

Nejvíc však Sport zaujme při pohledu zezadu. Na černé nástavce prahů totiž opticky navazuje černý plast ve spodní části nárazníku, ze kterého po stranách vykukují dvě poctivé kulaté koncovky výfukového systému. A uprostřed je stylově umístěná mlhovka.

Největší inovací na testovaném kousku, tedy proti dříve testovanému Swiftu Sport, tak byla snad jen červená barva. A ta podle mě Sportu neskutečně sluší. Možná z něj dělá ještě víc holčičí auto, jenže současně dává ještě víc vyniknout černým doplňkům karoserie a za mě podtrhuje celkový sportovní charakter. A co si budeme povídat – lidé se za testovaným kouskem také občas otočili.

Suzuki Swift Sport Hybrid

Opět ve známém prostředí

V interiéru se situace opakuje, tedy s jednou drobnou výjimkou – nový Sport totiž dostal novou hlavici šestistupňového manuálu, který je celý nový. K tomu se ale opět dostaneme o kousek dál. Jinak se ale ve Swiftu Sport nic zásadně nezměnilo. Osobně mě to nepřekvapuje, minimálně po technologické stránce by však prostor k vylepšením rozhodně byl.

S tvrdými plasty v téměř celé kabině nemám díky solidnímu zpracování nejmenší problém. Líbí se mi také decentní červené dekory, příjemný sportovní volant a především pak sportovně tvarovaná přední sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou. Ta mají skutečně povedené boční vedení, lidem s rozměrnějšími postavami však možná bude chvíli trvat, než si na ně zvyknou. Suzuki zkrátka myslelo spíše na drobnější postavy zákazníků ze svých hlavních trhů.

Ach ty technologie

I já pouze kvituji zachování klasických analogových budíků, které doplňuje 4,2“ displej s nespočtem zajímavých informací. Osobně jsem ale stejně nakonec skončil u obrazovky aktuálního Boostu, kterou doplňuje ukazatel teploty oleje. Jednoduše vydařené je ovládání ventilace a praktická jsou i tlačítka na volantu.

O kritiku si ale vyloženě říká infotainment, který už své stáří nezapře grafikou ani rychlostí. Stále sice podporuje konektivitu jako Android Auto nebo Apple Car Play, komunikace s mobilním telefonem už ale nebyla vždy stoprocentně spolehlivá, všechno dost trvalo a kvalita podání hudby vás na zadek taky neposadí. Smutnou třešničkou na dortu je pak couvací kamera, která je nešťastně umístěná (část výhledu zakrývá nárazník) a nemá moc vysoké rozlišení. Naštěstí ji doplňuje signalizační systém, který vás alespoň při couvání z místa akusticky upozorní na přijíždějící auto, které v kameře prostě nevidíte.

TEST Suzuki Swift Sport 1.4 BoosterJet – Není tam slovíčko sport navíc?

Přední asistenční systém je zas pro změnu možná až příliš úzkostlivý. Dlouho se mi nestalo, aby mě nějaké auto tak často upozorňovalo na situace, které jsem měl plně pod kontrolou. Ať už šlo o dojíždění auta na křižovatce nebo projíždění kolem normálně zaparkovaných automobilů, swift zkrátka až nepříjemně často spouštěl akustickou výstrahu a blikal na mě ze svého displeje.

Na druhou stranu systémy jako již zmiňované sledování prostoru za vozem při couvání, adaptivní tempomat, automatické přepínání standardních projektorových LED světlometů nebo funkce aktivního hlídání jízdy v pruzích fungovaly naprosto bez problému.

S prostorem pracuje skvěle

Velkou chválu si pak swift zaslouží za způsob, jakým pracuje s prostorem v kabině. Měří sice jen 3,9 metru, přesto jsem si dokázal při svých 183 centimetrech pohodlně sednout sám za sebe a ani na zadních sedadlech mi nechyběl prostor na kolena nebo nad hlavou. Nastupování dozadu je přitom poměrně snadné a pohodlné, lidé swifta neznalí však možná budou chvíli pátrat po klice. Snad jen do šířky to se swiftem není žádná sláva, takže při řazení budete nejspíš až nepříjemně blízko spolujezdci, jenže kdo by se při šířce 1735 mm divil.

Zavazadlový prostor pak nabízí standardní objem 265 litrů, respektive 579 litrů po sklopení zadních opěradel dělených v poměru 60:40. Sport ale bohužel nenabízí rezervu ani dvojité dno, takže po sklopení opěradel vzniká schod.

Motor, jízdní vlastnosti

Hybridní inovace

Zatímco designovým změnám se Swift Sport vyhnul, elektrifikace ho neminula. Ba naopak. Právě verze Sport byla vůbec prvním zástupcem modelové řady Swift, pro kterou automobilka ohlásila mild-hybridní pohonné ústrojí. Jenže to bychom to celé moc zjednodušili. S mild-hybridem totiž Swift Sport získal zcela nový motor i převodovku.

Jedná se o pohonnou jednotku s označením K14D, kterou dostal i model S-Cross a kolega Standa Kolman ji nedávno testoval pod kapotou Suzuki Vitara v kombinaci s pohonem všech kol a šestistupňovou automatickou převodovkou Aisin. S dovolením bych tedy technický popis vzal ve zkratce.

TEST Suzuki Vitara 1.4 BoosterJet Hybrid 4x4 6AT – Best of Vitara!

Motor K14D je nástupcem K14C, mnoho společného však nemají. Technici přepracovali či modernizovali prakticky všechny komponenty, včetně klikového mechanismu, zvýšili kompresní poměr z 9,1 na 10,9:1 a kromě variabilního časování sacích ventilů má motor nově i variabilní časování výfukových ventilů. K dalším novinkám patří olejové čerpadlo s proměnným průtokem, elektronická regulace průchodu chladicí kapaliny topením nebo chlazení spalin při jejich recirkulaci přes EGR ventil.

Suzuki Swift Sport Hybrid

Novinkou je také výkonnější systém přímého vstřikování Hitachi, pracující s maximálním tlakem 350 bar (dříve jen 250 bar), a opomenout nelze ani nové turbodmychadlo IHI, nahrazující Mitsubishi, které navazuje na modifikovaný filtr pevných částic sdružený v jednom kombu s katalyzátorem.

Modrou plaketku Hybrid na pátých dveřích si pak Swift Sport vysloužil 48V mild-hybridním pohonným ústrojím, což je pro model swift neobvyklé. Menší modely Suzuki totiž obvykle dostávají pouze 12V mild-hybrid, zatímco výkonnější je vyhrazen pro modely typu SUV.

Mild-hybridní systém Swiftu Sport se skládá ze tří základních komponent - prvním je integrovaný 48V startér-generátor (ISG) s funkcí elektromotoru, který je přes klínový řemen spojen s motorem. Druhým je 48V lithium-iontový akumulátor, umístěný pod sedačkou spolujezdce, který sbírá energii získanou rekuperací z ISG. A třetím je měnič napětí pod sedačkou řidiče, který mění 48V napětí hybridního systému na 12V napětí pro potřeby palubní sítě.

Výsledkem všech inovací je bohužel nižší výkon, který spadl z původních 103 kW při 5500 otáčkách na 95 kW při stejných otáčkách. Točivý moment však vzrostl z 230 N.m na 235 N.m a nově je dostupný již od 2000 otáček, zatímco dříve byl dostupný až od 2500 otáček. Díky mild-hybridnímu systému, respektive jeho 48V integrovanému startér-generátoru o výkonu až 11 kW a 53 N.m, navíc točivý moment nastupuje plynuleji. Hybrid tak v podstatě vykrývá turbodíru.

TEST Peugeot 208 1.2 Puretech 100 vs. Suzuki Swift 4x4 Hybrid – Francouzský elegán, nebo japonský…

Hybridní ústrojí ovšem přidalo i pár kilogramů, takže pohotovostní hmotnost povyrostla z původních 970 kg na 1020 kg. A negativně se změnil také čas akcelerace z 0 na 100 km/h. Zatímco čistě spalovací Swift Sport potřeboval 8,1 sekundy, hybridní verze už potřebuje 9,1 sekundy. Tak aspoň, že ta maximálka zůstala na hodnotě 210 km/h.

Pohonná jednotka je v případě Swiftu Sport spojena výhradně s šestistupňovou manuální převodovkou, která ovšem také nezůstala původní. Kromě již zmiňované nové hlavice řadicí páky má totiž také o asi 10% kratší dráhy a stejně jako Suzuki Vitara, testovaná kolegou Standou Švarcem již v dubnu minulého roku, by měla mít i delší převody.

V kombinaci s manuální převodovkou přitom hybridní systém získává ještě další funkce. Umí totiž například udržovat volnoběžné otáčky po sešlápnutí spojky, díky čemuž může být odpojen přívod paliva a snižuje se spotřeba i emise. Jakmile pak řidič v nižších rychlostech zcela vyřadí a pustí spojku, spalovací motor se sám vypne a hybridní systém se stará o napájení všech systémů. Při následném rozjezdu pak hybrid pomáhá s rychlejším a plynulejším startováním v rámci systém stop-start.

Na rekuperaci upozorňuje swift malou ikonkou v budíku otáčkoměru, abych ale pravdu řekl, nepostřehl jsem žádné výrazné zpomalování, o kterém psal například Standa Kolman při testu vitary se stejným agregátem a automatickou převodovkou.

Z technického koutku je to snad komplet, jak ale nový Swift Sport s mild-hybridem funguje v praxi?

Na správné silnici zazáří

Hned na úvod se musím přiznat, že ačkoliv jsem měl možnost vyzkoušet standardní swift prakticky se všemi motorizacemi i pohonem předních/všech kol, čistě spalovací Swift Sport mi bohužel unikl. Mild-hybridní svišť sport mě ale příjemně překvapil již na prvních stovkách metrů, kdy skutečně nabízel rychlý nástup točivého momentu a solidní zátah již od nízkých otáček. Ručička otáčkoměru se navíc ochotně šplhala i do vyšších pozic a motor šel celkem ochotně do otáček. To vše plynule a bez jakéhokoliv náznaku turboefektu. V tomhle hybrid skutečně zapůsobil.

Nová manuální šestistupňová převodovka na mě taky udělala víc než slušný dojem. Její dráhy jsou poměrně krátké, klade příjemný odpor a je celkem přesná. V kombinaci s dobře rozmístěnými pedály je tak práce s manuální převodovkou skutečně příjemnou záležitostí a podtrhuje celkově puristický pocit z řízení.

Musím se ale přiznat, že mi tu k dokonalosti něco chybělo. Přišlo mi, že hybridní svišť zkrátka neupaluje tak, aby v člověku vzbudil ty správné emoce. Možná je to placebo-efekt ze ztracených koní, v minulých letech jsem však několikrát proháněl větší Suzuki Vitara se stejným motorem, jaký měl původní Swift Sport, a nástup výkonu i charakter motoru se mi zdál zajímavější a výraznější. Osobně bych si tak u sportovního swiftu uměl představit možná ještě výraznější zátah, nebo alespoň zajímavější zvuk, který by dotvářel kulisu při vymetání pěkných okresek.

Na druhou stranu je potřeba uznat, že podvozek Swiftu Sport funguje naprosto parádně. Pokud si dáte pozor na větší výmoly a zpomalíte před příčnými prahy, pak není čeho se obávat. Dokonce i na zazáplatovaných asfaltkách totiž svišť hezky sedí, nepůsobí příliš tvrdě a nemlátí. Na kvalitnějším asfaltu pak Swift Sport funguje vyloženě krásně a díky stále nízké hmotnosti si nechá líbit i drsnější zacházení. Řízení je hezky přesné a navíc je v něm cítit i lehká zpětná vazba. Vůz působí agilně a poslušně mění směr na požádání. Vpředu 16“ a vzadu 15“ kotoučové brzdy pak mají dostatek síly, aby lehce přes tunu vážící automobil vždy bezpečně zkrotily.

Suzuki Swift Sport Hybrid

A co spotřeba? Podle automobilky by se měla pohybovat okolo 5,6 l/100 km, zatímco verze před instalací mild-hybridu slibovala – chvilka napětí – opět kombinovanou spotřebu 5,6 l/100 km. Papírově tak změna nastala pouze v oblasti emisí CO₂, které klesly z původních 135 g/km na 125 g/km. V podstatě se tak jen znovu potvrzuje, že mild-hybrid je pouze nezbytné zlo, kterým se Suzuki bude snažit chránit před pokutami za vyšší emise od EU. Abych ale nezapomněl – osobně jsem se Swiftem Sport jezdil za necelých 7 l/100 km, v případně svižnější jízdy pak pár deci nad tuto hranici. Jenže to jsme pořád na hodnotách, o kterých jsme psali již před pár lety, kdy byl sportovní svišť ještě čistě benzínový.

Závěr

Závěr

Nemůžu se zbavit dojmu, že elektrifikace Swiftu Sport nepřináší uživateli žádný zásadní prospěch a jeho nejdůležitějším úkolem je zkrátka jen ochrana evropského zastoupení automobilky před emisními pokutami. Jenže to v dnešní době asi ani nelze Suzuki zazlívat, i když zrovna u auta jako je Swift Sport to o to více zamrzí. Pořád ale lepší osud, než jaký potkal roztomilé a schopné Suzuki Jimny. Každopádně, hybrid skutečně pomáhá překlenout počáteční čekání na nástup turbodmychadla a zlehka rozšiřuje schopnosti systému stop-start.

Původní charakterní motor, s nímž jsem si osobně užil spoustu zábavy i za volantem větší Vitary, ale skončil na obětním oltáři emisním bohům z EU. Naštěstí ale není zas tak zle. Díky skvělému podvozku, příjemné práci s manuální šestistupňovou převodovkou a ergonomicky zdařilé kabině je totiž i nejnovější podání dostupného hot-hatche – tedy možná spíš warm-hatche – stále bezva volbou nejen na oblíbené okresky. Díky roztomilému vzhledu a praktickému interiéru se vám totiž bude i celkem snadno prosazovat jako druhý vůz do rodiny.

Nové Suzuki Swift přijede příští rok. Dočkáme se i verze Sport

Je však celkem škoda, že ruku v ruce s horšími parametry přišla vyšší cena. Zatímco původní Swift Sport s čistě spalovacím motorem přišel v době, kdy s ním Martin Machala zajížděl ostrá kolečka v Mostě, na velmi sympatických 479.900 Kč, nyní už za něj dáte 524.900 Kč. A kdo by chtěl dvoubarevný metalický lak karoserie, připlatí si dalších 9.000 Kč.

Když se přitom podíváme na současnou nabídku konkurence, je z čeho vybírat. Slabší VW Up! GTI (85 kW) totiž pořídíte od 422.900 Kč. Pak tady máme VW Polo GTI, které sice v září minulého roku zmizelo z konfigurátoru, jenže již v létě by se mělo vrátit se silnějším motorem. Před modernizací přitom Polo GTI nabízelo 147 kW za ceny od 569.900 Kč. A nakonec nelze nezmínit Fiestu ST, která nabízí 147 kW za cenu od 622.900 Kč (3dv.), respektive 637.900 Kč (5dv.).

Plusy

• Stále skvělý vzhled
• Hravé chování
• Citelný růst točivého momentu
• Prostorná kabina
• Skvělé sedačky
• Povedená převodovka

Minusy

• Ztráta výkonu
• Nárůst hmotnosti
• Přecitlivělé bezpečnostní systémy
• Zastaralý infotainment
• Vyšší cena
• Stále stejná spotřeba