TEST Ford Focus ST X – Hravá mechanika pro digitální dobu
S kategorií hot-hatchů to pro příští roky vypadá všelijak. Naštěstí máme stále ještě z čeho vybírat, a Ford Focus ST X pořád považujeme za jedno z těch lepších rozhodnutí. I po faceliftu.
Design, interiér
Omlazovací procedura Focusu (a zároveň přiostřené verze ST) proběhla závěrem minulého roku. Jak se můžete přesvědčit ve fotogalerii výše, obměna čtvrté generace proběhla v decentním duchu. „Es-téčko“ se po konci nejostřejšího RS stalo novým sportovním vrcholem nabídky. V útrobách však facelift nic nezměnil, což je jedině dobře. Pořád tu máme poctivou kubaturu – 2,3litrový čtyřválec EcoBoost s výkonem 206 kW a taky manuální převodovku, samosvor a možnost adaptivních tlumičů. To zní jako solidní základ (nejen) pro okreskové hrátky, co říkáte?
Zvenčí decentně, uvnitř razantněji
Vnější změny v polovině životního cyklu jsou vcelku nenápadné. Všimnout si můžeme nové přední masky, větších nasávacích otvorů, upraveného zadního spoileru s lepší aerodynamikou či přepracovaného designu litých kol. S „naším“ paketem X dostanete navíc devatenáctky, jízdní režim pro závodní okruhy a taktéž Matrix LED světlomety s novou grafikou. A musím říct, že v červené metalíze (za příplatek 25.900 Kč) mi auto okamžitě padlo do oka!
To úpravy uvnitř už mají výraznější charakter. Po prvním usednutí jen těžko přehlédnete zcela novou 13,2palcovou obrazovku multimediálního systému. Ta běží na systému Sync 4 a láká na cloudovou navigaci, vylepšené hlasové ovládání a bezdrátové aktualizace, které se pozvolna stávají standardem i pro mainstreamová auta. Konečně! Samotný systém je svižný a kvalita obrazu skvělá. Jak displeje uprostřed, tak digitálního přístrojového štítu.
Focus ST rezignoval na klasická tlačítka a otočné ovladače pro nastavování teploty. Všechno se ovládá právě skrz obrovskou obrazovku. Chválím alespoň fakt, že teplota je neustále k vidění ve spodní liště a nemusíte se k ní ještě proklikávat skrz podmenu. Ubrat dva stupně poslepu za jízdy je však takřka nemožné. Druhým negativem systému jsou občasné výpadky Apple CarPlay. Někdy se nepříjemně sekala muzika, jindy se roztřásl mapový podklad navigace Waze. To snad co nejdřív vyřeší některá z aktualizací.
Ale pojďme zase k něčemu příjemnějšímu. Volant má o něco tlustší věnec, přesto perfektně padne do rukou. Navíc Ford nepodlehl trendu dotykových plošek, takže nehrozí, že si během svižného průletu zatáčkou omylem aktivujete třeba adaptivní tempomat. A možnosti nastavení – jak volantu, tak sedaček – jsou rozsáhlé, takže si tu ideální řidičskou pozici najde snad každý.
Sedadla pochází z dílny Ford Performance a mají certifikát AGR (iniciativa za zdravější záda) a byť vás na první pohled mohou vyděsit výrazné bočnice, není se čeho bát. Zejména boční vedení v oblasti sedáku je těžko přehlédnutelné a pravda, nasedá se sem o maličko hůře než do klasického hatchbacku, jakmile se ale pohodlně usadíte, rychle si začnete hovět. Sedačky se sice tváří jako tvrdé sportovní skořepiny, ve skutečnosti ale nabízí skvělý kompromis mezi podržením v zatáčce a komfortním svezením. Na jeden zátah zvládnete i stovky kilometrů, aniž byste museli dělat neplánovanou zastávku na protažení.
A praktičnost? Ani tady se toho mezigeneračně příliš nezměnilo. I sezení vzadu je vcelku pohodlné a s výškou 178 cm mám sám za sebou dostatečnou rezervu před koleny i nad hlavou. Při otevírání dveří si všímám výsuvných chráničů hran, což je šikovná věcička a součást paketu City za 6500 Kč. Zavazadlový prostor pojme 358 litrů, sklopením zadní lavice získáte 1320 l a výraznější schod uprostřed. Jinak ale kufr potěší pravidelnými tvary i háčky na tašky. Jen pod podlahu se už moc drobností nevejde.
Motor, jízdní vlastnosti
Poctivá technika
Pod kapotou nadále pracuje přeplňovaný zážehový agregát 2.3 EcoBoost s výkonem 206 kW (280 k) a 420 newtonmetry točivého momentu od tří do čtyř tisíc otáček. Stovka za 5,7 sekundy a maximální rychlost 250 km/h vypadají slibně. Nás však mnohem víc těší, že vedle samočinné převodovky umí „es-téčko“ stále ještě kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou. Roztáčena jsou vždy a pouze přední kola.
Čtyřválec je přeplňovaný dvoucestným turbodmychadlem s anti-lag systémem, disponuje vzduchovým mezichladičem v přídi, dvojicí vaček poháněných řetězem a přímým vstřikem. Po nastartování potěší hutným zvukem. Nikterak přehnaným či pubertálním (to až při pořádném prošlápnutí akcelerátoru), k charakteru hot-hatche se hodí tak akorát. Ve sportovním módu je uvnitř akustika ještě výraznější, tomu ale pomáhá přibarvování z reproduktorů. Já vím, emise hluku… ale stejně. Zvláštní móda.
Samotný motor je vážně povedený. Reakce na sešlápnutí plynového pedálu je okamžitá, rychle se prodere nejnižším spektrem otáčkoměru a nad 1500 ot/min začne intenzivně táhnout, což pokračuje do nějakých pěti tisíc. To nejlepší se odehrává zhruba kolem čtyř, kdy vás bočnice sedaček najednou přitáhnou a svírají ještě pevněji. Byť je maximum výkonu umístěno až v 5500 otáčkách, pocitově už mi takhle vysoko přijde nášup parametrů o něco plošší, byť stále dost intenzivní.
Skvělý je i samotný manuál. Má krátké a přesné dráhy a páka je hezky při ruce. Jen její povrch se na sluníčku dokáže pekelně rozpálit, takže první kilometry v srpnových dnech nejsou nic příjemného. Navíc je manuál vybaven funkcí automatických meziplynů, které fungují na jedničku s hvězdičkou. Aktivní je ale tahle funkce jen ve sportovních režimech, během každodenního courání vás tedy „otravovat“ nebude.
A spotřeba? Dva-trojka zvládne jet za hodnoty začínající sedmičkou, pokud se budete aspoň trošku snažit. Naopak okreskové hrátky šponují apetit nad patnáct litrů, pár ostrých koleček na mosteckém autodromu se odvděčilo průměrem přes třicet. Dlouhodobě se ale dá pohybovat lehce nad devíti litry, což mi na takový objem a porci výkonu nepřijde vůbec špatné.
Trakce jako hrom
Podvozek „es-téčka“ se skládá z nápravy McPherson vpředu a víceprvkového zavěšení vzadu. Proti standardnímu Focusu má navíc dodatečné stabilizátory, za příplatek 22.100 Kč tu máme ještě elektronicky nastavitelný adaptivní podvozek. Jeho naladění je tuhé, ale ne přehnaně tvrdé (pomineme-li sportovní režim, ve kterém auto na rozbité cestě umí solidně natřást). V „nejměkčím“ módu nemějte strach z pozáplatovaných či jinak hendikepovaných okresek. Navzdory obouvaným devatenáctkám je komfort slušný a přes díry se auto přenese bez odskakování či výrazných ran. Tomu má přispívat sofistikovanost adaptivního odpružení, které prý mění účinek až 500x za sekundu v závislosti na jízdní situaci.
Řízení má strmý převod a vcelku přesně víte, co se pod koly děje. Dvě stě osmdesát koní vás v utažených serpentinách netahá za volant… no a elektronicky řízený samosvorný diferenciál? Ten s gripem přední nápravy doslova čaruje. Devatenáctky jsou zabaleny do pneumatik Pirelli P Zero 235/35 R19 a na suchém hladkém podkladu není autu moc co vytknout. Drží jako přilepené a pokyny volantem poslouchají na slovo.
Dostal jsem příležitost krátkého svezení i na mosteckém autodromu. Nešlo o tradiční rychlé kolo, spíše takovou svižnou projížďku coby výplň v rámci focení. I tady všechna ta výše popsaná technika fungovala skvěle. Na dlouhých rovinkách držím zařazený kvalt až k omezovači, kde si ústrojí hezky zablafe během sázení dalšího stupně. O trakci přední nápravy tu opravdu není nouze, zkazit by ji mohl snad jen zmáčený podklad, mně však během týdenního testu počasí přálo. A že je 280 koní v kompaktu na plnotučný okruh málo? Možná pro zkušené harcovníky, já se ale tetelil blahem. Po pár ostrých kolečkách nemám dost, na rozdíl od brzdové soustavy. Ta sice na svou funkci nerezignovala úplně, přesto si všímám citelného vadnutí. Raději tedy dávám oddechové půlkolečko a mířím zpět do boxů.
Focus ST dokáže být přesným a rychlým náčiním i na závodním okruhu, mě ale hodně bavila jeho celková všestrannost. Má solidní dynamiku, na mé oblíbené okresce drží jako přikovaný, v řízení mám jistotu, karoserie se nenaklání a podvozek neznervózní ani na sérii nerovností. A když veškeré jeho sportovní ambice utlumíte, dostáváte poměrně komfortní hatchback pro každodenní soužití. Ale jak už to tak u této kategorie bývá, jízda s lehkou nohou vás nebude bavit dlouho…
Závěr
Závěr
Co za to všechno? Nebudeme chodit kolem horké kaše. Ford Focus ST s balíčkem X startuje na částce 966.900 Kč. Zmíněné příplatkové položky jsou naceněné férově, takže se hodnota testovaného exempláře vyhoupla jen lehce nad milion korun. Pár let dozadu bychom ohrnovali nos nad sebevědomou finanční politikou, optikou dneška je to ale vlastně docela sympatická cena.
Dostanete za ni povedený hot-hatch, kterému nejsou cizí každodenní povinnosti, rychlé okreskové svezení, ale ani nějaké to dostaveníčko na závodním okruhu. „Es-téčko“ je rychlé, má živý motor, skvělou trakci a hezky se řídí. Uvnitř je sice digitálnější, rozloučilo se s tradičními čudlíky a více sází na ťapkání po displeji, to je ale vlastně jediná zásadní výhrada, kterou jsem vypozoroval.
Vypadá to, že nad sportovními hatchbacky s ryzími spalovacími motory se pomalu stahují mračna (obzvlášť nad těmi s manuální převodovkou). Dost možná je tohle jedna z posledních příležitostí…
Nejlevnější verze modelu | 515.900 Kč (1.0 EcoBoost/92 kW Trend Edition Kombi) |
Základ s testovaným motorem | 966.900 Kč (2.3 EcoBoost/206 kW ST X) |
Testovaný vůz bez příplatků | 966.900 Kč (2.3 EcoBoost/206 kW ST X) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.048.200 Kč (2.3 EcoBoost/206 kW ST X) |
Plusy
- Skvělé sedačky
- Zvuk motoru
- Živý a zároveň úsporný agregát
- Trakce přední nápravy
- Slušný jízdní komfort
Minusy
- Digitální ovládání klimatizace
- Výpadky Apple CarPlay