TEST Hyundai i30 kombi N Line Premium 1.5 T-GDI DCT – Když není skoro co vytknout

Design, interiér

Možná si pamatujete, že Hyundai chtěl omlazenou i30 veřejnosti ukázat loni na autosalonu v Ženevě. A že se mu to nepovedlo, neboť tradiční motoristická akce byla kvůli obavám z koronaviru SARS-CoV-2 zrušena. I přes poněkud nešťastný a “neúplný” start se ale modernizovaná třicítka zřejmě rozkoukala úspěšně. Na českém trhu určitě.

Naznačují to alespoň statistiky registrací nových aut Svazu dovozců automobilů (SDA). Přestože loňský rok prodejům nových vozidel zrovna nepřál, Hyundai hlásí 7.419 registrací modelu i30, o rok dříve to bylo 7.450. Je tedy pravda, že třicítka těžila hlavně ze silného ledna a února (vzhledem k odhalení omlazené podoby šlo samozřejmě ještě o starší provedení) a že další měsíce byly ve srovnání s rokem 2019 slabší, ale od června (to už v Nošovicích naběhla výroba modernizované verze) se registrace každý měsíc držely nad hranicí 500. A s koncem roku postupně rostly. Dá se předpokládat, že v těchto pozdních prodejích už hrál silnou roli facelift.

Výsledkem bylo tedy 7.419 registrací a obhajoba pozice nejúspěšnější “neškodovky” na českém trhu. Celkově byla loni i30 šestým nejžádanějším vozem v tuzemsku - za Octavií (19.091 registrací ), Fabií (15.986), Scalou (8.736), Karoqem (8.043) a Kamiqem (7.438).

Pro zajímavost, Volkswagen Golf zapsal 3.942 registrací, o sourozence jménem Kia Ceed najdeme číslo 3.828, u Toyoty Corolla 2.354, Seatu Leon 1.981, Fordu Focus 1.166 a Renaultu Megane 1.009.

Kombík v topu

Omlazenou i30 byste měli rozeznat na první pohled, a to hlavně díky přepracované přídi s větší maskou chladiče a novými světlomety, které dostaly jinak tvarované LED denní svícení.

Pro fanoušky sportovnějšího vzhledu Hyundai přichystal provedení N Line. To sice bylo k dispozici už před faceliftem, po modernizaci však řadu N Line nově rozšířil také kombík. A právě ten se mi dostal do rukou. Navíc ve vrcholné a nejlépe vybavené variantě Premium.

N Line Premium představuje, minimálně do příjezdu plnotučného eNka, nejdražší verzi modelu i30. K dispozici je také pouze s nejvýkonnějšími “normálními” motory - se 100kW vznětovou jednotkou 1.6 CRDi a zcela novou 118kW zážehovou patnáctistovkou 1,5 T-GDI.

TEST Hyundai i30 WG 1.6 CRDi 48V – Modernější konzervativec

Obě zmíněné jednotky jsou vybaveny mildhybridní technologií, což je další pofaceliftová novinka. Ale k tomu se ještě dostanu.

N Line se od standardní i30 liší černou maskou chladiče, větším středovým otvorem ve výrazněji tvarovaném předním nárazníku, nová jsou také aerodynamická křidélka po stranách bočních otvorů. Vzadu se objevuje difuzor a přesunutá koncová mlhovka, která auto opticky snižuje. Kombík dostal také decentní spoiler. Standardem pro N Line jsou dále 17palcová litá kola, Premium jezdí na osmnáctkách.

Interiér oživují sportovní sedadla s výrazným bočním vedením a poměrně širokými možnostmi nastavení (mají například výsuvný sedák), v nichž se sedí opravdu příjemně, nechybí hliníkem zdobené pedály, rudé prošívání, objevující se na různých místech v kabině, a do dlaní hezky padnoucí eNkový volant.

Moderně i klasicky

Modernizace se promítla také v interiéru. Nečekejte ale revoluci, Hyundai sice přišel s novinkami, jimiž reaguje na současné trendy, ale k omlazení přistoupil rozumně a s citem. Naštěstí.

Je tu zejména nový infotainment doplněný o dotykový displej s úhlopříčkou 10,25 palce (levnější výbavy mají 8palcovou obrazovku) a nový multifunkční 7palcový displej v přístrojovém panelu místo klasických analogových budíků. Digitální panel je však součástí jen nejvyšších výbav, tedy Style a testované N Line Premium. Na oba prvky jsem si zvyknul rychle.

Hlavně multimediální systém se mi líbí, je přehledný, svižný, hezky čitelný, jednoduše paráda. Trochu jsem se obával dotykových ploch pod displejem, které nahrazují fyzická tlačítka, ale zbytečně. Plochy reagují spolehlivě a okamžitě. Snad by mohly být jen trochu dál od sebe, takhle může docela snadno dojít k přehmatu. Doslova.

TEST Hyundai i30 kombi 1.4 T-GDI – Příjemně normální auto

Ale zmínit ještě musím jednu z mého pohledu úsměvnou, nebo možná spíš absurdní, funkci. V infotainmentu se ukrývá položka jménem “zvuky přírody”. Když ji otevřete, dostanete na výběr z několika poeticky nazvaných “náladových” zvuků, které doplňuje odpovídající grafika.

Je tu šumění vln, deštivý den, hřejivý krb, zasněžená víska a venkovní kavárna. Nějak si neumím představit, co by se muselo stát, abych chtěl při řízení poslouchat zvuk venkovní kavárny, ale když už, Hyundai je připraven.

Ale zpět k důležitým věcem. Jsem rád, že Hyundai v i30 ponechal tradiční fyzické ovladače pro nejčastěji používané funkce. Takže otočným ovladačem si rychle nastavíte teplotu klimatizace, stisknutím jednoho tlačítka zapnete vyhřívání sedadla, jiným vypnete systém stop-start a svoje tlačítko má třeba i deaktivace asistenta pro udržení vozu v jízdním pruhu. Je vlastně zvláštní, že takové věci musím výslovně chválit, ale doba je zlá.

Tlačítka v i30 jsou navíc docela velká, takže po nich brzy budete sahat pohotově poslepu. A to je přece fajn. Jinak je dojem z interiéru podobný jako před modernizací. Na pohled může vypadat nudně a plastově, ale co se ergonomie a funkční stránky týče, je dobře promyšlený.

Potěší také množstvím a objemem odkládacích prostor a slušná - ale nikoli výjimečná - je i jeho prostornost. S výškou 182 centimetrů jsem měl za sedadlem řidiče, nastaveným pro sebe, ještě rezervu před koleny i nad hlavou.

Hyundai i30 kombi N Line Premium 1.5 T-GDI DCT

Zbývá nám ještě návštěva zavazadlového prostoru. Kombi láká na základních 602 litrů, což je na vůz takových rozměrů hodně slušná hodnota. Zajímavé také je, že Hyundai nabízí dvě uspořádání kufru.

Standardem je zavazadelník s využitelnou výškou po krycí roletu 54 cm, můžete ale zvolit také provedení s využitelnou výškou po roletu 43 cm. V prvním případě dostanete hluboký kufr, ve druhém pak řešení s úložnými přihrádkami pod podlahou a rovnou plochou po sklopení zadních opěradel. Bez mezipodlahy jinak vznikne vcelku výrazný schod. Po sklopení sedaček je každopádně  k dispozici až 1650 litrů.

Je tu ovšem jeden háček. Mildhybridní motorizace s hlubším kufrem mít nemůžete, u těch je k mání jen řešení s přihrádkami pod podlahou. Další “specialitkou” mildhybridu je nemožnost auto vybavit rezervou, místo ní se musíte spokojit se sadou na opravu pneumatik.

Motor, jízdní vlastnosti

Živý a úsporný

Že omlazená i30 dostala nový zážehový motor, už jsem naťuknul. Turbodmychadlem přeplňovanou jedna-čtyřku nahradila foukaná patnáctistovka, která navíc do boje vyráží vybavená 48voltovým mildhybridním systémem. Jde o klasický mildhybrid s malou baterií (0,44 kWh) a relativně slabým elektromotorem (12 kW), takže od něj nečekejte jízdu na elektřinu. Mildhybridní řešení má teoreticky jiný přínos.

Elektromotor tu plní funkci generátoru a startéru a pomáhá spalovacímu motoru s rychlejším a hladším nastartováním, když používáte systém stop-start. Je pravda, že jindy otravný stop-start díky tomu působí o něco příjemněji.

TEST Hyundai i30 N Project C – Stojí za milion?

Další rolí elektromotoru je asistence při akceleraci, Hyundai tvrdí, že v závislosti na stavu nabití baterie dokáže elektromotor spalovacímu motoru pomoci točivým momentem až 60 N.m. Obě uvedené funkce by měly mít také pozitivní vliv na spotřebu paliva.

Nová patnáctistovka poskytuje nejvyšší výkon 117 kW v 5.500 min^-1 a maximální točivý moment 253 N.m mezi 1.500 až 3.500 min^-1. Starší jedna-čtyřka dávala 103 kW v 6.000 min^-1 a a 242 N.m mezi 1.500 až 3.200 min^-1. Je tu tedy 14 kW a 11 N.m ve prospěch nového motoru.

A dynamika? S testovanou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou kombík zrychluje z klidu na stovku za 8,8 sekundy, s manuální převodovkou (tou novou “inteligentní” iMT) za 8,6 sekundy. Starší verze s motorem 1.4 T-GDI 100 km/h pokořila za 9,5 sekundy s automatem a 9,1 s manuálem. Maximální rychlost zůstává na 210 km/h.

Přestože nová patnáctistovka nabízí moderní techniku, měl jsem z ní velice podobné pocity, jaké si pamatuji z předchozí jedna-čtyřky. A to je dobře, ta totiž byla hodně příjemným motorem.

I novinka působí tak nějak přívětivě. Je docela živá, hezky pružná a má dostatek síly na to, aby se s přehledem vyrovnala se všemi běžnými nástrahami českých silnic.

Čtyřválcový turbomotor se hezky sbírá už od nízkých otáček, nedusí se v nich, neduní. Zabírá hezky plynule a nechá se ochotně vést až k omezovači. Jeho uhlazenost určitě podporuje pomoc elektromotoru, který částečně eliminuje čekání na fouknutí turba a zlepšuje odezvu na plyn, ale asi bych potřeboval přímé srovnání se starší jednotkou, abych popsal, jak velký přínos to je. Pocitově každopádně mildhybridní patnáctistovka reaguje pohotově.

Hyundai i30 kombi N Line Premium 1.5 T-GDI DCT

Motor je také většinou tichý, občas, hlavně ve vyšších otáčkách nebo při důraznějším sešlápnutí plynového pedálu, však překvapivě zdravě jadrným zvukem. A docela pěkným.

Výhrady nemám ani ke spojení se sedmistupňovým dvouspojkovým automatem, převodovka řadí rychle, jemně a dovede využít přednosti nového čtyřválce.

Potěšila mě i spotřeba. Ve městě jsem jezdil za 7,4 l/100 km, mimo Prahu a dálnice za 5,2 l/100 km a dlouhodobě za 6,5. V kombíku s předchozí čtrnáctistovkou a manuální převodovkou jsem se v kombinaci pohyboval za 7,3 l/100 km a mimo město a dálnice okolo šesti. Takže nějaké zlepšení tu opravdu je. K zajímavé spotřebě si mildhybridní 1.5 T-GDI mimochodem pomáhá také schopností “plachtit”.

Z karimatky do postele

Hyundai i30 N Line by měl mít proti běžným verzím tužší naladění podvozku. Věřím, že to tak je, ale i tak mi kombík připadal velice pohodlný, dokonce i na 18palcových kolech obutých do pneumatik o rozměru 225/40.

Důvodem je hlavně Mazda3. S trojkou jsem totiž žil dva týdny před i30. A když jsem z ní přesedal právě do nošovického bestselleru, bylo to, jako bych se vrátil z čundru - jako návrat ze spaní na karimatce do postele. Zatímco Mazda3 bezostyšně prozradila každou nerovnost a na nekvalitních silnicích se pravidelně natřásala, podvozek i30 N Line Premium se s nástrahami českých silnic popral citelně lépe.

Hyundai i30 láká rodiny. Limitovaná edice Family sází na bohatou výbavu a atraktivní cenovku

Nebudu tvrdit, že je tahle i30 v “en-lajnu” s osmnáctkami superpohodlná, to zase ne, ale podvozek prostě velice dobře tlumí jak jednotlivé nerovnosti, tak souvisle rozbitou vozovku. A i když velká kola občas o nějakou díru zakopnou, tak neodskakují. Ano, slyšíte a cítíte, že se něco děje, ale očekávané nepohodlí zpravidla zabloudí někde mezi koly a sedadlem.

Podvozek ovšem funguje velice slušně také v zatáčkách. I v tomto případě sice platí, že v oblasti sportovní jízdy vyloženě nevyniká, ale svižné přesuny po okreskách zvládne s prstem v nose. Hyundai v pohodě zvládá rychlé změny směru, v oblouku se přehnaně nenaklání a dokáže statečně držet zvolenou stopu. Působí dlouho neutrálně a ve vysokých rychlostech potěší také stabilitou.

Hyundai i30 kombi N Line Premium 1.5 T-GDI DCT

Třicítka prostě těží z kvalitního podvozku s víceprvkovou zadní nápravou, díky němuž jezdí dokonale všestranně. I když v žádné jízdní disciplíně i30 N Line vyloženě nezáří, v každé z nich předvádí vysoce nadprůměrné výkony. Za mě je tohle výborné nastavení pro české silnice.

Jen pozor, tříválcové verze a atmosférická patnáctistovka mají vzadu jen klikovou nápravu s vlečenými rameny a zkrutnou příčkou.

Řízení pak i po modernizaci působí malinko uměle a odtažitě, ale je poměrně přesné. Zato mi přišlo, že Hyundai zapracoval na potlačení hluku od podvozku a kol. Ale možná to bylo tou Mazdou... Pro jasný verdikt bych si asi přece jen potřeboval vyzkoušet variantu před faceliftem.

Závěr

Závěr

Je to naprosto jednoduché. Hyundai i30 kombi N Line Premium 1.5 T-GDI s automatickou převodovkou je vážně fajn auto, kterému se nedá nic zásadního vytknout.

Má dobře řešený interiér, hezky jezdí a potěšil mě i nový motor. Mildhybridní technologie v praxi řidiče nijak neomezuje a na samotnou jízdu má vlastně minimální dopad. Klidně bych se i vsadil, že většina šoférů by nepoznala, že v nějakém mildhybridu zrovna sedí. Otázkou samozřejmě je, jak se nový čtyřválec ukáže v budoucnosti z pohledu spolehlivosti. Odpovědět teď nedokážu, křišťálovou kouli nemám. A i kdybych měl, stejně z ní neumím číst.

Zajímavě v případě i30 kombi vypadá také cena. Testovaný motor nejlevněji pořídíte s výbavou Comfort za 504.990 Kč. Pokud využijete nabídku s takzvanou Prémií, která je podmíněna registrací vozidla na jméno zákazníka a využitím Hyundai pojištění, můžete si z ceny odečíst ještě 40 tisíc korun.

Rychlé kolo v Mostě: Honda Civic Type R vs. Hyundai i30 N Performance

Provedení N Line pak s 1.5 T-GDI začíná na 574.990 Kč, s prémií cena startuje na 534.990 Kč. Verze N Line Premium vyjde na 664.990 Kč, respektive 624.990 Kč s prémií. Za tyhle peníze dostanete bohatě vybavené auto s 18palcovými koly, bi-LED předními světlomety, náloží bezpečnostních a asistenčních systémů, sportovními anatomicky tvarovanými sedadly s čalouněním kůže/semiš, vyhříváním předních sedadel a volantu, duální automatickou klimatizací, parkovacími senzory a couvací kamerou, integrovanou navigací s 10,25" dotykovým displejem, digitálním příjmem rádia (DAB) a s funkcemi Android Auto a Apple CarPlay nebo třeba bezdrátovým nabíjením mobilních telefonů.

Snad jediné, co mi chybí, jsou ventilovaná sedadla. V ceníku N Line jsem je nenašel, standardní i30 jimi vybavená být může. Problém zřejmě bude v “enkových” sedačkách.

Plusy

• Stále “normální” auto
• Skvělá spotřeba
• Živý motor
• Ergonomický interiér
• Prostorný kufr

Minusy

• U mildhybridu chybějící rezerva
• Pro někoho může být podvozek až moc tuhý