TEST Mini Countryman SE ALL4 – Zlepšovač nálady přišel o emoce
Mini Countryman trochu nakynulo. Usednutí na volant přinese pocity skoro jako ve velkém teréňáku. Je vidět na kapotu a auto působí mnohem větší, než je. Jak ale jezdí s třemi stovkami elektrických koní?
Design, interiér
Za volantem nového countrymanu si nelze nevzpomenout na dřívější jízdy klasickým mini i prvním novodobým Mini Countryman. Proboha, kam jsme se to dostali? Proč je tohle mini tak maxi? Je to skoro jako řídit tank. Je pocitově mohutné, těžké a… a ani není tak prostorné, jak by rozměry naznačovaly.
První novodobá generace countrymanu je o víc než 35 centimetrů kratší. Dřív to byla roztomilá hravá autíčka. Teď už je to kus auta. Pro koho vlastně?
Mini je tradičně pro (duchem) mladé kluky, co se chtějí odlišit. A jistě taky pro ženy, které chtějí více stylu. Od Mini také asi obecně očekáváme trochu zábavy za volantem a trochu designové originality. Hlavně by ale mělo být malé a hravé. Co ale tento countryman, se kterým se v garážích jezdilo hůře než s pětimetrovým Volkswagenem ID.7? Pravda, ten příměr není úplně fér, protože ID.7 má nebývalý rejd.
Dnešní countryman je ve všech směrech větší než Škoda Karoq. Koneckonců je to sourozenec BMW X1. To už není auto pro město, se kterým je radost parkovat, ani hravá krabička do zatáček. Nabízí pocit robustnosti a bezpečí pro vození děti do školy. Vyšší posaz pak potěší i ty, kteří už pohybově nejsou takoví štramáci.
Mohutnost se ale projevuje hlavně pocitově. Všemu pomáhá zmíněná vysoká kapota. Při usednutí dozadu se ale ukáže, že countryman žádný obr není. Prostornost je vzadu poměrně omezená, navíc o nějaký ten centimetr horší než ve verzi s benzinovým motorem. Baterie si vyžádala vyšší platformu a to negativně dopadlo na cestující vzadu, a slavné to není ani v kufru. Víme, že jde o úplně jinou cílovou skupinu, ale ve škodovce dokázali v karoqu na podobném půdorysu vykouzlit lepší prostornost. Více místa na nohy vzadu lze najít i v menších autech.
To jsou ale jen první dojmy vycházející z šoku, jak to auto mezigeneračně vyrostlo. Což bylo tedy jasné už z fotografií, ale při prvních metrech za volantem se to ještě zdůrazní. Pak je tu ale druhý dojem a ten je jasně pozitivní. Uvnitř má auto styl a pěkné zpracování a přinese to, co se od něj očekává. Je prostě originální a nejde o žádnou tuctovku, co má soused. Za vzhled interiéru bychom dali plný počet bodů. Pravda, část z toho už si žádá poměrně vysoké příplatky, základní provedení tak fešácké není.
Výsledek už není tak nepraktický jako u předchůdců. Kulatý displej sice není ideální, úložné plochy jsou ale kde je třeba a lahve s pitím, kelímek s kávou nebo telefon je kam si dát. Tady je třeba dát body a to i za to, že to není obyčejná palubní deska. Tohle auto umí na pasažéry udělat dojem. Tedy, data na to nemám, ale raději bych slečnu, na kterou chci udělat dojem, vezl v countrymanu než v (i)X1.
Vůz přišel o velkou část původní hravosti a zvenku se tváří mnohem seriozněji. Je v něm pořád něco pubertálního rošťáka, ale už výrazně zestárl a usadil se. Už nechce tolik vynikat. Trochu jako člověk, který už musí platit složenky a uvědomil si, že život není taková sranda, jak se u maminky v pokojíčku zdálo. Třeba Fiat 600 je dnes mnohem větší stylovka a countryman vedle něj vypadá jako postarší páprda. Možná má fešáckou kšiltovku, ale už by ho mladá dívka mohla vyzvat k návratu do hrobu.
Samozřejmě vedle běžných konzervativních SUV nabízí Mini o řád víc stylu, nemá už ale tolik odvahy jako dřív. Jsme zpátky u úvodu, možná je to něco, co si zákazníci a cílová skupina přáli a ti konzervativnější dostali přednost.
Zde je nutná vsuvka - od Fiatu 600 rozhodně nečekáme to, co jízdně nabídne Mini. Myslím ale, že design a styl je to, co v této kategorii rozhoduje.
Stylovost se Mini tradičně snaží dělat i „komediemi”, jako jsou různé atypické způsoby ovládání. Letecká páčka na startování i na řazení se ještě dá, otázky ale vzbuzuje volič módů. Pod matoucími názvy se skrývá těžko pochopitelné nastavení, řečí brožurky jde o konfigurací vlastností vozidla, displejů a prostředí interiéru.
Pomohlo by, kdyby alespoň volba všemi těmi všemi Vivid a Timeless režimy byla svižná, když už si za to zákazník připlácí. Po nějakém tom hraní vůbec nechápu pointu. U nastavení auta bych se držel zavedených režimů comfort, sport, eco a případně offroad a vzhled přístrojů (které se mezi režimy liší i zásadně) bych nastavoval úplně jinde.
Na první pohled je krásný i kulatý displej, je to něco extra. Chyba ale přijde, když na něj chce člověk zrcadlit obsah z jiného zařízení nebo hrát hry. Pak to zkrátka pracuje jen s obdélníkem a nevypadá to úplně dobře.
Motor, jízdní vlastnosti
Ale na pocity auto nejezdí, důležité je, jaké je to za volantem. Tady mini (vyloženě) nezklame. Jako elektromobil má dostatek výkonu, díky baterii i nízké těžiště a v koncernu BMW umí podvozky. Žádnou podstatnější slabinu jsem nenašel, jenže je tu i „ale”. Očekávaná hravost, kdy vás vůz přímo vybízí k zábavnější jízdě, tu prostě není. Až jsem se zasnil, jak jsem poprvé řídil Mini Cooper S z roku 2003 a i když normálně jezdím spíše důchodcovsky, tak tohle auto neustále žadonilo o řezání zatáček a využívání výkonu.
A teď tu sedím v countrymanu se třemi sty elektrickými koňmi a připadá mi vlastně sterilní. Tedy myšleno v rámci značky a výkonu. Musím uznat, že i s prstem v nose a pod dohledem přísných dětí se dá v zatáčkách ujet i řidiči oktávky s čipem. Ten se zase přiřítí až na rovince, kde - jak je slyšet ze zadních sedadel - je povoleno jen devadesát. Výkon na obou nápravách také přináší velmi dobré zrychlení a brzdou na semaforech řidič opravdu nebude.
Musím ale zopakovat, že tohle není auto pro závodníky. Je fakt spíše pro ženy, co vezou děti z kroužku a chtějí mít hromadu koní v rezervě pro bezpečné předjíždění. Ale zase pro ně by možná byla ještě lepší komfortnější auta, tohle má tužší řízení i podvozek. Vše jako by bylo připraveno pro závodění, ale nějaká poslední ingredience - možná emoce - v tom nakonec chybí. Kdo chce víc zábavy, měl by asi volit spíše klasické třídveřové mini.
Otázkou je samozřejmě i volba verze. Elektrický countryman je k mání jako předokolka se zhruba 200 koňmi (150 kW) a to pod označením S, nebo jako testovaná verze SE 4ALL, která dostala dalších sto koní na zadní kola a jde tak o čtyřkolku s víc jak 300 koňmi (230 kW).
Elektromobily ale mají svá specifika. Všech 230 kilowattů je dostupných jen maximálně deset sekund a jen v režimu boost. Jinak je k dispozici o pět kilowattů méně, dlouhodobě lze využívat 104 kilowattů. To stačí na dálkový dálniční přesun, na delší ježdění po okruhu to už ale není.
Koně dělají radost, ale nejspíše bych je oželel, pohon všech kol byl ale znát. Kdo nemá hlouběji do kapsy, měl by těch zhruba 200 tisíc korun, o které cenovka při volbě čtyřkolky poskočí, zvážit. Spotřeba (a dojezd) se změní jen nepatrně a jízdní vlastnosti s pohonem všech kol budou prostě důstojnější než u elektrické předokolky.
U elektromobilu je samozřejmě důležitý dojezd. My jsme se ale během týdenního testu při teplotách v jednotkách stupňů ani nepřiblížili situaci, kdy by nás to mělo trápit. V průměru jsem jezdil za 18 kilowatthodin na sto, což znamenalo asi 360 kilometrů dojezdu, při dálkových přesunech spotřeba přelezla přes 20, naopak běžně cesty po Praze končily plus minus kolem šestnácti.
Ani delší cesty nejsou s tímto autem problém. Nepatří sice k přeborníkům ani v úspornosti, ani v rychlosti nabíjení, přinese ale slušný současný standard.
Do zhruba třiceti procent baterie lze nabíjet výkonem i 130 kilowattů. Pak výkon postupně klesá a obecně se dá sázet na průměr zhruba 75 kilowattů průměrné, to pokud se nabíjení ukončí někde kolem 80 procent. Hodnoty to jsou stejné jako u technicky téměř stejného BMW iX1.
Závěr
Kdo countrymana chce a chce ho „v elektrice”, bude asi dlouho dumat na ceníkem. Zájemce čeká řada dilemat. Elektrický základ je mírně pod milionem. Čtyřkolka a sto koní navíc je už o zmíněných 200 tisíc dražší. Desítky tisíc snadno naskočí i za barvu a kola. Důležité položky jsou i v příplatkových výbavových balíčcích. Vzhledem k tomu, že je to prémie a že je v takovém auto dobré mít moderní technologie, dobrá světla a parádní audio, naskočí dalších 200 tisíc raz dva.
Pryč jsou doby, kdy si šlo auto vyšperkovat podle vlastního vkusu a nešetřit na jednom a odpustit si druhé. Balíčky jsou jaké jsou. Navíc každý výbavový stupeň se pojí s jedním konkrétním provedením interiéru. Komu se líbí jeden, musí udělat kompromis ve výbavě. Určitě bych uvítal větší možnost individualizace.
I tak, když se člověk drží při zdi, ale nějakou tu výbavu, tak prostě cenovka vyskáče i přes 1,6 milionu. To je pak zajímavé se podívat na test Mini Countryman s dvěstěkoňovým benzinem a pohonem všech kol z roku 2010. To stálo polovinu a v hodnocení bylo napsáno „vyšší cena”. Je ale třeba dodat, že to současné je v technologiích a výbavě výrazně dál a samozřejmě všechna auta jsou mnohem dražší než dříve.
Mimochodem základní countryman s benzinem (125 kW) začíná na 875 tisících, pokud se dorovnává výbava k testovanému provedení, vyjde už na 1,2 milionu. V principu je tak odskok 200 tisíc za elektřinu a dalších 200 za čtyřkolku a další koně. Přemýšlení mohou usnadnit i testy kolegů, kteří zkusili jak základní tříválec, tak vrcholné benzinové provedení.
Výsledné dojmy jsou trochu rozpačité. Auto je pořád stylové, ale zase ne tolik. Stačilo potkat starší countryman. Je to jako když si člověk myslí, že je mu pořád dvacet a potká někoho, komu dvacet fakt je. Ano, dříve to znamenalo méně místa v kabině i v kufru, ale komu by to vadilo. Stylovost bych také podpořil mnohem širšími možnostmi individualizace, hlavně v interiéru by si šlo s barevností hodně hrát.
Při jízdě tak nějak chybí právě emoce. Auto se tváří jako sportovní a je tak i nastavené, ale nějak mi přišlo, že by k němu víc seděl komfort a pohodová jízda. Je ale třeba říct, že je to auto, které přiroste k srdci a loučení s ním není snadné. Protože i když tu sepisuji epopeje o jeho nedostatcích, vlastně nic nedělá špatně a jezdí se s ním velmi dobře. I když nedává emoce v zatáčkách, tak svou hravostí v interiéru přináší trochu té dobré nálady, která nakonec umí zlepšit den.
| Nejlevnější verze modelu | 874.900 Kč (Countryman C, benzín 125 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 999.700 Kč (Countryman E, 150 kW) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.183.000 Kč (Countryman SE 4ALL) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.624.614 Kč (Countryman SE 4ALL, 225 kW) |
Plusy
Minusy
