TEST Toyota Avensis Touring Sports 1.6 D-4D – Koloběžka první

S Toyotou Avensis je to jako na houpačce. První generace vyráběná do roku 2003 byla nevýrazná a mdlá, zatímco druhé vydání s kódovým označením T250 (2003 až 2009) přineslo revoluci a po stránce vnějšího vzhledu možná i útok na luxusní segment. Třetí, tedy poslední generace (2008 až dosud) opět otočila o 180 stupňů. Vůz stihl v posledních sedmi letech projít dvěma facelifty, přičemž ten nejnovější začal nedávno dobývat český trh. Opět začínám pociťovat obrat k lepšímu…

Avensis je typický zástupce střední třídy, jejíž hlavní mainstreamové modely v čele s Fordem Mondeo, Mazdou 6, Škodou Superb,  Volkswagenem Passat a dalšími staví strategii na nových platformách, pokrokových elektronických systémech a úsporných motorech splňujících přísnou emisní normu Euro 6. Přizpůsobit se musela také Toyota, která se vzdala vznětových čtyřválců vlastní konstrukce (2,0 a 2,2 litru) a sáhla po agregátech automobilky BMW. Dvoulitr D-4D poskytuje 105 kW a 320 N.m, my však v rámci prvního redakčního testu sáhli po šestnáctistovce D-4D s 82 kilowatty.

Posun v designu je znát

Současnou generaci Toyoty Avensis jsem dosud považoval za jeden z nejfádnějších modelů daného segmentu. Ve světě šťavnatých steaků pro mě byla nápaditá asi jako nemocniční rizoto posypané třicetiprocentním eidamem, modernizace ale dokázala lepivou hmotu bez charakteristické chuti a vůně přetvořit v propečenou krkovici. Příď s úzkými bi-diodovými světlomety (jeden modul pro dálkový i potkávací režim, součást paketu Trend), značně „zamračený“ nárazník připomínají výraz samuraje a mlhovky s funkcí přisvětlování do zatáček dávají celku zcela jiný nádech. Nová jsou ostře řezaná vnější zrcátka a pojetí zadní části s kombinovanými svítilnami (pracují s diodami i žárovkami) vzdáleně připomíná Lexus IS.

toyota testy strednitrida  

Mnohem citelněji se zapracovalo v interiéru, kde bychom rozhodně neřekli, že jde o pouhou modernizaci. Zcela nový je přístrojový štít s dvojicí „stínících“ tubusů a barevným palubním počítačem o velikosti 4,2“ (základ má monochromatický displej se 3,5“). Středovou konzolu s elegantně zakomponovaným osmipalcovým dotykovým displejem nového multimediálního systému Toyota Touch 2 obepínají luxusně působící dekorační materiály (v našem případě provedení Golden Copper), a do rukou perfektně padnoucí multifunkční volant lze nastavit v dostatečném rozsahu. Pozměněn byl také středový tunel, který již nenavazuje na panel klimatizace, jediný držák na nápojové kelímky však zůstal zachován.

TEST Toyota Avensis Kombi 2.2 D-CAT 110 kW AT - Na pohodu

V modernizovaném Avensisu se sedí o něco výše než dříve, mnohem více ale potěší nová přední sedadla kombinující syntetickou kůži a alcantaru (součástí paketu Trend+ za akčních 65.000 Kč). Tělo příjemně obepnou, přičemž bederní opěrku má řidič již v základu, a jsou přirozeně komfortní. S vyšším posazem ubylo podle námi naměřených hodnot vpředu nad hlavou zhruba 30 milimetrů, což ve spojení s méně strmými předními sloupky zhoršilo výhled do stran a přiblížilo hlavu řidiče horní hraně čelního skla. Správnou pozici k řízení jsem kvůli tomu hledal déle než obvykle, a když už se konečně zadařilo, spodní okraj věnce volantu komplikoval nastupování a vystupování.

Další, především ergonomické přešlapy, začnete odhalovat záhy. Řeč je například o umístění startovacího tlačítka a elektronické ruční brzdy přímo naproti řidičova pravého kolene. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se brzda neaktivovala stlačením a nehrozilo její neplánované uvedení do činnosti. Tlačítka na levě straně středového displeje navíc zakrývá věnec volantu (řidič na ně bez vyklonění nevidí), a pokud chcete omezit stabilizaci či vypnout protikolizní systém PSC, doporučujeme raději zastavit – tak hluboko pod volant totiž bez ztráty očního kontaktu se silnicí jen tak někdo nedosáhne.

Vzhledem k dílčím nedostatkům, které začínají po čase trochu omezovat život, jsem se docela rád přesunul na zadní sedadla. Rozvor o délce 2700 milimetrů na zmíněné konkurenční kvarteto nestačí, řidič vysoký 190 centimetrů se však za sebe posadí poměrně pohodlně, a nebýt trochu výraznějších podběhů kol, stejně hezky by se i vystupovalo. Podle naměřených hodnot máte navíc ve srovnání s předními místy o 30 milimetrů více prostoru v oblasti loktů a zhruba stejná rezerva zůstává jedinci uvedené výšky do kontaktu se stropem. Absenci byť jednoduchých výdechů ventilace vedených středovou loketní opěrkou však Avensisu odpustit nemůžeme…

toyota testy strednitrida  

Zkoušená verze Touring Sports (kombi) je u všech výbav o přijatelných 20.000 dražší než výchozí sedan, a co se přepravní kapacity týče, rozhodně není k zahození. Pod zadní výklopné víko se sice vzpřímí pouze cestující s výškou do 180 centimetrů, potěšila však nákladová hrana ve výšce 610 milimetrů. Základní objem zavazadelníku 543 litrů pro každodenní použití stačí, přičemž sklopením zadních opěradel takřka do roviny (jde to pouze páčkami po stranách krajních opěradel) získáte 1609 litrů a přehlednou ložnou plochu. Praktické kolejnice s posuvnými oky pro zajištění nákladu však u prostřední výbavy Active dostanete pouze v rámci paketu Trend+ za zmíněných 65.000 Kč (Executive je má standardně, Live vůbec).

TEST Toyota Avensis 2,2 D-CAT AT (110 kW) – Přiměřeně prémiový

Výkonem neohromí, špatný ale není

Zkoušený čtyřválec 1.6 D-4D je nejslabším motorem celé nabídky. Agregát z dílen BMW dává ve 4000 otáčkách za minutu výkon 82 kW a disponuje nadprůměrným točivým momentem 270 N.m (v rozmezí 1750 až 2250 min^-1). Po zralé úvaze jsme jej nicméně označili za nejlepší část automobilu. Typické vznětové „kadlání“ do interiéru téměř neprostupuje a větší soustředění vyžaduje také zaznamenání jemných vibrací ve volantu a podlaze. Po zkušenosti s Mini Paceman Cooper D se stejným motorem (testovali jsme jej na jaře) jde o velmi příjemné zjištění.

Problém však může představovat manuální šestistupňová převodovka s příliš dlouhým zpřevodováním a nikterak přesnými, spíše „gumovými“ drahami. Turbodiesel sice dokáže pracovat přibližně od 1300 otáček, ve městě však čtvrtý rychlostní stupeň zařadíte jenom stěží, a na dálnici, kde rychlost 130 km/h znamená pouhých 2.100 min^-1, byste si klidně vystačili i s pětistupňovou skříní. Na pětku totiž dokáže Avensis zrychlovat i nad hranicí povoleného dálničního limitu, zatímco šestka představuje nefalšovaný rychloběh takřka bez odezvy na sešlápnutí pedálu plynu.

Vedle bezproblémového a příjemného běhu je hlavní předností šestnáctistovky její spotřeba. Na udávaných 3,6 litru na 100 km jsme se sice v mimoměstkém režimu nedostali, rovné čtyři litry jsou však reálné i při nikterak úsporném jízdním stylu. Ve městě stoupnul odběr o dva litry (hodnota už později výrazně nerostla), a podobné to bylo také na dálnici. Dlužno dodat, že takto motorizovaný Avensis není žádný sprinter a každý další cestující se znatelně podepisuje na zhoršení jízdní dynamiky. Možná proto se zájemci o Toyotu střední třídy raději poohlížejí po silnějším dvoulitru D-4D s výkonem 105 kW. Nicméně ani ten nenabízí kombinaci s automatickou převodovkou…

toyota testy strednitrida  

Pohodlí na prvním místě

Nastavením podvozku a veškerých ovládacích sil vsadila Toyota hodně na komfort. Je to znát nejen při běžné jízdě, kdy se Avensis po silnici nese velmi majestátně, ale také například na kostkách. Karoserie se příjemně pohupuje, zavěšení McPherson a zadní víceprvek do interiéru nepropouštějí rázy, a nezaznamenali jsme ani citelnější valivý hluk od pneumatik. Zvyknout jsme si však museli na poměrně necitlivou spojku, která při uvolňování zabírá snad na posledním centimetru chodu pedálu. Naopak při startování ho musíte zatlačit co nejvíce do podlahy, jinak vám příslušné tlačítko nedá „požehnání“ změnou barvy diody z oranžové na zelenou.

TEST Toyota Avensis kombi 2,0 D-4D – Volba rozumu

Jízda s Toyotou Avensis Sports Tourer vzbuzuje v řidiči naprosté minimum emocí. Je konzervativní, usedlá, ale ani přes nevelký výkon šestnáctistovky nikterak loudavá. Síla je především v malé setrvačnosti motoru a jeho schopnosti srdnatě se hnát do otáček na nižší rychlostní stupně. Rozjezdy z křižovatek proto nedávají moc příležitostí odhalit základní vznětové srdce, dech vozu ale začne docházet až po zařazení zbytečně dlouhé „pětky“.

toyota testy strednitrida  

Konzervativní filozofie Avensisu se projevuje i v oblasti jízdních vlastností. Automobil se do velkých výkonů rozhodně nehrne, pokud se ale ke sportovnějšímu zacházení přece jenom odhodláte, pocítíte limity necitlivého řízení s měkce nastaveným posilovačem a především neprogresivní (a ve srovnání s konkurencí trochu slabší) brzdy. Karoserie se v zatáčkách vlivem uvolněnějšího nastavení tlumičů docela naklání, kola se však na suchém povrchu drží asfaltu velmi solidně a v dostatečném předstihu informují o ztrátě přilnavosti. Na mokru je to už o něco horší – stabilizační systém pracující s informacemi od kol, řízení a čidla natočení karoserie (VSC+) totiž dlouho vyčkává a nechává příď více sklouznout.

Problém nastává také v zatáčkách s nekvalitním povrchem. Měkce nastavený podvozek v první fázi odfiltruje maximum rázů, po čase už ale tlumiče přestávají stíhat a dovolí předním kolům ztrátu kontaktu s vozovkou. Řidič to ovšem pozná až ve chvíli, kdy se příď začne skokově hrnout po tečně ven ze zatáčky, protože další důležité informace dokonale pohltí strmější řízení (od minulého faceliftu) s elektrickým posilovačem.

Závěr

Sedm let od představení současné generace Toyoty Avensis jsou po stránce jízdních vlastností docela znát, vizuální změny spojené s faceliftem jej však na další působení na trhu připravily takřka dokonale. Karoserie díky přepracování přední a zadní části výrazně prokoukla a jinak tomu není ani v interiéru. Chválíme především nová přední sedadla a prostor vzadu, ergonomické přešlapy a horší výhled z vozu však dojem zbytečně shazují.

Nejvíce jsme si oblíbili pohonnou jednotku. Avensis Touring Sports se šestnáctistovkou D-4D sice dynamikou neohromní a v rámci uvedené konkurence je nejslabší, spolehnout se však můžete na perfektní odhlučnění a příjemnou spotřebu. Po ukončení testování, během kterého jsme ujeli asi 700 kilometrů, svítila na displeji palubního počítače cifra 6,2 l na 100 km, přičemž nejvíce se vůz pohyboval ve městě a na dálnici. Na jednu šedesátilitrovou nádrž byste tedy měli v pohodě urazit více než 900 kilometrů.

toyota testy strednitrida  

Plusy

• Tichý a kultivovaný motor
• Výborná spotřeba paliva
• Prostor na zadních sedadlech
• Dobře utlumený a pohodlný podvozek

Minusy

• Laciné a místy chatrné detaily v interiéru
• Poněkud gumové řazení
• Řízení bez známky citu
• Absence výdechů ventilace pro cestující vzadu

Foto: Josef Dvořák