Zapomenutá auta v garážích: Nemáte taky náhodou poklad ve stodole?
Občas se objeví zpráva o zapomenutém autě, které se roky schovávalo v garáži. Děje se to i u nás v Česku a my jsme se oživení jedné takové staré škodovky zúčastnili.
Skoro dva miliony korun za starou škodovku – to bylo loni překvapení i pro zkušené obchodníky. Na aukci v Lysé nad Labem se vydražila přesně za 1.850.000 korun. Další stopětka za 700.000 Kč. Nevymkla se nostalgie z kloubů? Vždyť československá auta mají objektivně hodnotu jen od Aše po Jablunkov.
Důvodem rekordně vysoké ceny zelenkavé škodovky stovky – a to dokonce v celosvětovém měřítku – byl fakt, že během sedmačtyřiceti let najela pouhých 1607 km. Čistě matematickým průměrem to vychází na 34 km ročně. V reálu je natočil majitel ve Švédsku na začátku a pak auto roky stálo. Objevit takový poklad je sen. A není zase tak nesplnitelný.
Ukryté poklady
Kdo si koupí nové auto, aby pak roky stálo ve stodole? Kupodivu to není zase taková rarita! Aktuálně víme v Česku o několika uloženkách, kterým svítí na počítadle ujeté vzdálenosti drobné cifry, ačkoliv mají na hrbu už pár křížků. Někdy je na vině rodinná tragédie, jindy neznalost dědiců, nebo jen snaha uložit si nové auto „na potom“. A taky třeba politická změna, kdy se lidé snaží utratit starou měnu za cokoliv. „V Rusku nebo na Ukrajině jsou zcela běžné ještě nevybalené krabice s motorkami nebo auty v igelitu, které si lidé pořizovali před třiceti lety jako investiční. Někteří obchodníci se na to už soustředí a vyhledávají je. Ale bude stále těžší je odtamtud dostat,“ říká mostecký sběratel Petr Hladký.
Před devíti lety jsme přinesli příběh jeho Moskviče Aleko (více níže), který si první majitel na Slovensku pořídil do důchodu. Jenže už se vyjetí nikdy nedožil. Sběratel na vůz narazil před víc než deseti lety na klubovém fóru majitelů moskvičů, kde ho chtěli rozebrat na díly, a auto zachránil za pět minut dvanáct. Ale jak sám říká, dnes je to stále těžší. „Lidé už vědí, co mají doma, a chtějí klidně sto dvacet tisíc za favorit. Hodně je to taky o štěstí,“ říká majitel mnoha zachovalých vozů, který je cíleně vyhledává v inzerci. Vlastní třeba oltcit s 11.000 km nebo záporožec se 17.000 km.
Ztratil a zase našel
Stodolové nálezy však nejsou ničím vymyšleným. Svět zná dost případů zapomenutých a znovunalezených „jednorožců na kolech“. Pomyslný žebříček tajuplných nálezů vede trojice prototypů Citroënů 2CV, které byly objeveny v roce 1995 pod kupou sena ve stodole francouzského města Bureau d‘Études. Model byl totiž původně připraven na autosalon v Paříži v roce 1939, ke kterému už nedošlo. Proto se oficiálně představil až tři roky po válce, ačkoliv prý předtím bylo vyrobeno 250 vozů a téměř všechny zničeny před postupujícími nacisty. Další byly rozřezány, zakopány, nebo jako podcelky zastavěny do jiných aut.
Oficiálně se hovořilo jen o dvou dochovaných prototypech. A teď k nim přibyly další – nejčastěji se jako důvod ukrytí uvádí zase schovka před nacisty. Hovoří se ale také o tom, že vozy natruc schovali nespokojení pracovníci továrny. Mimochodem ačkoliv prototypy vypadají jako kachny s jedním světlometem, technicky jde prý o docela jiný vůz…
Tetička měla auto?
Zajímavé garážové nálezy se samozřejmě dějí i v Česku a u jednoho takového jsme nedávno byli osobně. První majitelka Škody 1100 MB De Luxe se s příbuznými nestýkala, a když zemřela, dostali dědicové od notáře informaci, že k bytu patří i garáž. „Vyřízení dědictví trvalo šest let, a když jsem dostal do ruky klíče a otevřel garáž, nevěřil jsem vlastním očím. Nikdo jsme netušili, že tetička se strýcem měli řidičské průkazy, natož auto koupené jako nové na jaře v roce 1968 přímo v Mladé Boleslavi. Dokonce ani sousedé je nikdy neviděli v něm jezdit. Jen bratranec ze Slovenska si vzpomněl, že tetička před lety slíbila návštěvu autem,“ říká synovec první majitelky, pan Voznar z Ústí nad Labem.
Při vyklízení bytu se následně našla kompletní dokumentace od vozu včetně původního platného technického průkazu a faktury z mototechny. Poslední STK však propadlo v roce 2005. Pikantní je, že embéčko má na pětimístném počítadle ujeté vzdálenosti cifru 3397 km, a přitom v minulosti prošlo pár opravami. Ovšem na 103.397 km zase nevypadá.
Jenže s výjimkou levého zadního blatníku byly všechny ostatní přelakovány. Podle zalakovaných šroubů je předtím nikdo nesundával a ani nevypadají jako opravované. Je to prostě záhada. Stav celkového opotřebení také neprozrazuje, že by s počítadlem v minulosti někdo manipuloval. Sedačky jsou i zespodu jako nové, zámky nejsou ošoupané. Ze všeho nejvíc to vypadá, že vůz prodělal opravy lakování ještě před opuštěním prodejny.
Novopečený majitel veteránům nehoví, proto zavolal odborníkům o radu, co s tím. Nejdřív bylo třeba auto prohlédnout. „Škodovku jsme z garáže nemohli ani dostat, jak byly zatuhlé brzdy. Nakonec se to podařilo a odjela na oživení. Jsem rád, že jsme to stihli, někdo si už označil zámek garážových vrat žvýkačkou. Prý tím zloději sledují pohyb v garážích,“ krčí rameny nad vykutáleností ostatních pan Voznar.
Čeká na kupce
Skvěle zachovalé embéčko se bude o druhé víkendové sobotě dražit na jarní Retro Garáži v Lysé nad Labem. „Vůz byl pouze šetrně oživen a vyčištěn přibližně po dvaceti letech odpočinku v suché garáži. Motor i brzdy jsou opět funkční, ovšem je potřeba celkové vyčištění palivové soustavy, především nádrže, zasažené vnitřní korozí,“ říká pořadatel akce Pavel Kočí s tím, že finální zprovoznění bude už na novém majiteli. „Naším cílem není cokoliv retušovat, nebo dokonce dělat nějaké Potěmkinovy vesnice,“ říká Kočí s tím, že o stavu kilometrů neexistují žádné důkazy, a proto je negarantuje.
Minimální prodejní cena embéčka je 200.000 korun, očekávaná někde kolem půl milionu korun. „Kombinace zachovalého a z velké části původního stavu, dobového techničáku i poznávací značky, a navíc dosud platné registrace dělá z této škodovky velmi atraktivní kus, u něhož by se asi dala očekávat výsledná aukční cena v rozmezí 400.000 a 500.000 Kč,“ ohodnotil pro nás vůz manažer výkupu AAA Auto Jindřich Topol s tím, že před čtyřmi lety se v Mototechně Classic porovnatelný výjimečně zachovalý a původní exemplář prodal za 350.000 Kč.
Na tehdejší poměry to sice bylo hodně, jenže ceny socialistických veteránů od té doby dále rostly a tržní nabídka se neustále zmenšovala. „Takže možná budeme z konečné cenovky této jedenáctistovky opět překvapeni – klidně může pokořit půlmilionovou hranici,“ říká znalec cen veteránů.
Dobrá investice
O tom, že veterány jsou dobrou pojistkou proti ztrátě hodnoty peněz, vypovídají i data největšího aukčního portálu v Česku. Tipovali byste snad, že nejdražším loni vydraženým předmětem byla stará známka? Omyl! Byly to zlaté mince a následně auto – přesněji Škoda 130 RS za 800.600 Kč. „Škodovka s rokem výroby 1974 byla ve velmi dobrém stavu. Prodeji pomohla možnost osobní prohlídky. Nakonec aukci přihlíželo 777 zájemců, z nichž 38 přihazovalo,“ okomentoval ředitel Jan Sadílek s tím, že následovaly obligátní mince, třeba zlatá koruna česká. Pokračovalo pár medailí a Svatováclavský dukát z roku 1934. Pikantní je luxusní maringotka za 270.200 Kč na páté pozici a mimořádné vtipnou investicí nám přijde kompletní edice Čtyřlístků dílů 13-700 včetně speciálů a knižních vydání. Češi je prý milují dlouhodobě, ovšem na škodovky se holt ještě Myšpulín s Fifinkou nechytají.
Sami jsme zvědavi, kam až se ceny československých vozů vyšplhají. Zejména pokud třeba čekají na svou příležitost desítky let zapomenuté v garáži. Kdy jste naposledy prozkoumali temná zákoutí rodinné stodoly?
Co ještě můžete koupit?
Na jarní veteránské aukci v Lysé nad Labem se vedle modré škodovky z článku objeví ještě další zajímavé kousky. Zájemci se musejí dopředu zaregistrovat, stačí ale i na akci. A také složit aukční jistinu, aby si pak obchod nemohli rozmyslet a zmařit ho někomu jinému. Zato není nutná osobní účast, stačí telefonicky nebo prostřednictvím zmocněnce.
Tatrovka za půlku: Červená limuzína z roku 1970 už v minulosti prodělala renovaci a je prý v dobré kondici. Vyvolávací cena 500.000 Kč neodráží ani náklady na koupi vraku, proto se očekává výsledná suma kolem 1,3 milionu. Podle informací dražitele byl prvním uživatelem Okresní národní výbor Frýdek-Místek.
Tatra 603
Krásná jednotuna: Náklaďáček z 30. let je dnes raritou. Na korbě uveze tunu, a tak by mohl dobře posloužit jako reklamní poutač živnostníkovi či firmě. Vyvolávací cena činí 450.000 korun, což je sotva polovina nákladů na renovaci, kterou už má auto za sebou.
Tatra 13
Hadičky to nepřežijí
Pokud máte ve stodole taky škodovku nebo jawu po dědečkovi, čeká vás náročné oživení. Podle Pavla Kočího z Retro Garáže se dá vejít investicemi za práci i díly zhruba do dvaceti tisíc korun, pokud auto stálo v suché garáži, není tedy celé zkorodované. Nutností bývá skoro vždy výměna všech zdegradovaných palivových i brzdových hadiček a rozhýbání zatuhlých brzd. Plechová nádrž starých aut bude jistojistě zarezlá a plná úsad. Když jsme před lety kvůli focení chtěli rozhýbat delší dobu odstavený Moskvič Aleko, stejně nenaskočil. Ani přes nabitý akumulátor, výměnu porézních palivových hadiček a vstřikování paliva přímo do vzduchového sání. „Všechno bylo zatuhlé, byl v něm i původní olej. Brzdy nefungovaly, místo kapaliny vytekla jen kaše,“ vzpomíná majitel Petr Hladký. Dnes už auto zase jezdí, byť jen příležitostně a na pár set metrů.
Rozhovor: Je to pro nás partyzánská aktivita
Jindřicha Topola ze stránek Světa motorů dobře znáte. Možná už ale nevíte, že áčka posledních pár let obchodují i se zajímavými veterány pod svou značkou Mototechna Classic. Měli zde třeba čtyřmilionové Ferrari Testarossa z roku 1986, které zdolalo jen 9000 km. Ovšem vůbec nemusí jít o vzácné kousky, ale „obyčejné“ škodovky stovky a favority. V době uzávěrky byl v nabídce třeba krásný valníček Škoda 1202 nebo Lada Samara.
Jak jdou v áčkách prodeje veteránů?
MototechnaClassic letos v létě oslaví páté výročí a nejspíš stihne prodat své celkově dvousté auto. V posledních dvou, kovidových letech se ale výkup veteránů téměř zastavil. V nejisté době si spousta lidí prodej auta raději rozmyslela a zvolila vyčkávací taktiku. Nabídka veteránů a youngtimerů tak značně prořídla, ceny ale zůstaly na mnohdy spekulativně vyšroubované „předkrizové“ úrovni. Kdo čekal, že v dobách ekonomického útlumu veteránská cenová bublina praskne, zatím se nedočkal. Koupit zajímavé auto za přiměřenou cenu je dnes obtížnější než kdy dříve.
Liší se nějak obchod s veterány od běžných ojetin?
Sto lidí, sto chutí. Leckdy si kupce rychle najde i auto, o jehož přitažlivosti by se dalo úspěšně pochybovat. Když ale „úplně stejnou škodovkou s úplně stejnými poklicemi“ míval v dobách zákazníkova dětství jeho dědeček a při pohledu na auto mu z paměti vyskakuje spousta zážitků, nad případnými vadami na kráse jen mávne rukou a auto si koupí. Pořízení veteránu je jistě o emocích, při jejich rostoucích cenách se ale riziko chybného rozhodnutí stále zvětšuje. Je tedy namístě zachovat si chladnou hlavu a přizvat k prohlídce někoho, kdo se vyzná a poradí.
Jak obtížně se takové veterány shánějí?
V průměru jde o pár desítek aut ročně. V rámci firmy je to spíše okrajová „partyzánská“ aktivita pro zpestření nabídky, než že by šlo o stabilně udržitelný a rentabilní byznys. Ve více než polovině případů nacházíme auta v inzerci a prodávajícího sami oslovíme s nabídkou odkupu. Část vozů nám ale nabízejí i sami majitelé, když třeba v inzerci nebo z doslechu zjistí, že obchodujeme i s veterány. Pro zaměstnance – ať už na výkupu, při přípravě auta, nebo prodeji – je to každopádně skoro vždycky vítané rozveselení.
A kdo je vlastně kupuje?
Často dnešní čtyřicátníci, kteří si hledají víkendovou zábavu – projížďky, veteránské srazy, chtějí svépomocí auto udržovat nebo částečně renovovat. Vybírají si vozy, které znají z dětství, vzpomínají nebo si plní sen. Většina zákazníků si kupuje veterán pro vlastní potěšení, možná z nostalgie. Chce s ním občas jezdit, užívat si ho a snad i trochu doufat, že na něm po pár letech neprodělá. Na druhou stranu pro leckoho v posledních letech možná jde o vyloženě módní způsob, jak investovat část úspor, ze kterých by jinak plíživě ukusovala inflace. A někteří tak ve výsledku kupují veterán jen proto, že jeho tabulková hodnota roste, a ani s ním nehodlají vyjet. Což je majiteli i autu vlastně spíš na škodu.
Moskvič Aleko (591 km): Už se nedočkal
V terezínském muzeu socialistických vozů jste mohli roky vidět zajímavý exponát – modrý Moskvič Aleko, který najel jen 591 kilometrů. Dnes už ho má majitel Petr Hladký doma. Za nízkým nájezdem je pochopitelně zajímavý příběh – auto se jako nové prodalo dne 18. října 1990 v Mototechně ve slovenské Banské Bystrici. „Koupil si ho pán, který měl doma žigulík a bylo mu líto ho prodat. Počítal s tím, že až ho ojezdí, přesedne do nepoužívaného moskviče,“ říká současný majitel Petr Hladký. K autu přišel jednoduše – na klubovém fóru nabízeli členové díly z nejetého vozu, a tak se o to začal zajímat a zachránil ho ještě vcelku. Původnímu majiteli totiž bytelná Lada 2106 sloužila ještě další roky bez poruchy, a tak modrý moskvič čekal na svou chvíli. Jen jako nový prý vyjel jednou, možná dvakrát po Brezně.
Pak už jen dlouhé roky stál v garáži, pod plachtou, a dokonce i na ojetých pneumatikách. V duchu zkušeností z let minulých si pečlivý původní majitel originální pneumatiky uskladnil, aby se neotlačily stáním. „Jenže když pánovi zakázal lékař kvůli vysokému věku další řízení, daroval auto švagrovi. Znamenalo to platit garáž, a tak se rozhodli auto prodat na náhradní díly. Vlastník kvůli nepoužívání odhlásil už v roce 1990 vůz z evidence a celý spisový materiál byl šest let nato skartován. Proto se nabízel na díly, nesměl totiž vyjet do provozu. Dnes už má zase značky – veteránské. Ale majitel s ním během deseti let najel jen 8 km. Jednou za měsíc ho nastartuje a projede po okolí garáže. Vždyť cenu vozu činí právě nízký nájezd.
Moskvič 2141 Aleko
Lada Nova 2105 (189 km): Nikdy nepřihlášená
Ve středočeském Kolíně stojí v jednom bazaru očím návštěvníků ukrytá Lada Nova 2105 z roku 1990, která ujela jen 189 km. „Auto pochází z východního Německa, kde nikdy nedošlo k jeho prodeji koncovému zákazníkovi v salonu. Vůz se bude prodávat s odhlášenými německými doklady a veškerou dobovou dokumentací, přihlásitelný v Česku na běžné bílé značky. Vzhledem ke stavu a nájezdu se jedná o nesehnatelnou sběratelskou raritu,“ říká pořadatel veteránské burzy v Lysé nad Labem Pavel Kočí. Auto bude jedním z prodávaných předmětů s očekávanou cenou kolem čtvrt milionu.
Šanci na prodej jsme nechali posoudit člověka, kterému prošly rukama snad miliony vozů: šéfa výkupu AAA Auto Jindřicha Topola: „Očekávaná částka se jeví jako realistická, výrazně více bych si ale tipovat netroufl. Poslední, hranaté provedení žigulíku zatím není tolik v kurzu, konkrétní kus navíc vzhledem ke své dovozové historii nemá „československou předrevoluční příchuť“. Pro ortodoxní nostalgické nadšence to tedy nejspíš nebude úplně to pravé. V posledních několika letech pár exemplářů tohoto modelu Mototechnou Classic prošlo a coby velmi zachovalé, avšak ojezděné se prodávaly okolo 100.000 až 120.000 korun,“ okomentoval s tím, že tento prakticky nejetý kousek je svým netknutým stavem bezesporu sběratelsky zajímavý.
Lamborghini Espada (7477 km): Kam zmizel majitel?
Neuvěřitelný příběh se stal minulý rok v britském hrabství Cumbria. Automobilový novinář Johny Smith, kterého mohou znát i čeští diváci z pořadu Fifth Gear, dostal echo o třicet let zapomenutém Lamborghini Espada v rozpadlé stodole na břehu jezera. V 70. letech šlo o první čtyřmístný model značky a vyrobilo se ho jen něco přes 1200 kusů. Ještě podivnější je pozadí nálezu – na novináře se obrátili pozůstalí po farmáři, který před třiceti lety pronajal část stodoly coby garáž pro drahý sporťák. Jenže jeho majitel přestal po pár letech platit nájem a nakonec zmizel ze světa. S sebou vzal i tajemství, proč vůz ukrýval na tak podivném místě. Když zemřel i farmář, pozůstalí objevili v kůlně auto, o kterém vůbec nic netušili. Díky ukrytí pod plachtou se však vůz dochoval v nečekaně původním stavu. V případě zprovoznění se očekává cena kolem tří milionů korun. Vzhledem k nájezdu pouhých 7477 km možná i víc…
BMW M1 (7329 km): 34 let čekání
Vozů BMW M1 bylo vyrobeno jen 453 kusů, a z toho ještě dvacet určeno na okruhy. Už ve své době šlo tedy o nesmírně drahé auto. Proto překvapí, že se jeden červený exemplář z roku 1981 ukrýval celých 34 let ve stodole na jihu Itálie. Majitel s ním jezdil pouhý rok, během něhož na počítadle přibyla suma 7329 km. V roce 2016 byl objeven a do parády si ho vzala specializovaná německá společnost na opravy starých BMW. Vůz byl kompletně odstrojen a znovu nalakován, téměř nepoužité čalounění se prý dalo zachovat, byť s drobnými opravami.
Víte, že…
… v roce 2015 se dokonce našel v jiné stodole prototyp závodního BMW M1? Původně je totiž mělo stavět pro německou automobilku Lamborghini, ale nakonec z toho sešlo a jeden z prvních prototypů zůstal ukryt. Delší dobu pak byl nabízen na prodej na eBayi, ale zájemci se vzhledem k předpokladu nákladné renovace zrovna nehrnuli. Bližší okolnosti nálezu ani další osud vozu nejsou známy.
Ford Mustang Bullitt (104.000 km): Opravu překazila nemoc
Typickým příkladem kultovního auta, které čeká ukryté v garáži roky na vzkříšení, může být autentický Ford Mustang z roku 1968, která hrál hlavní roli ve slavném Bullittově případu. Pro natáčení byly zakoupeny dva stejné vozy. Steve McQueen si je tehdy osobně vybral a nechal upravit podle svých přání – speciální britskou závodní zelenou barvou, začerněnou maskou chladiče nebo upraveným motorem Big Block V8. Na karoserii zmizely znáčky GT, naopak přibyly držáky na kamery. Upravili zvuk motoru a výfuku pro co největší hluk – během honičky totiž nehraje žádná hudba. Osud prvního z mustangů není znám – karoserie se snad měla v roce 2017 objevit na vrakovišti v kalifornském Baja. Další zprávy hovoří o Mexiku.
Druhé auto po natáčení odkoupil zaměstnanec studia, který ho používal denně na dojíždění do práce. Ještě jednou pak změnilo majitele, než ho koupil Robert Kiernan z New Jersey za 3500 dolarů pro svou manželku. Ta s ním jezdila denně pár stovek metrů školy, kde učila. Když se to dozvěděl McQueen, podnikl několik marných pokusů o odkup zbídačeného auta –dodnes se dochovaly dopisy, které tehdy psal Kiernanovi. Nabízel, že najde jiný podobný mustang – jenže Kiernan na žádnou nabídku nepřistoupil. Ovšem v roce 1980 se v pouhých 65.000 mílích – tedy 104.000 km - porouchala spojka. Jednou z úprav filmového vozu byla kromě čtyřstupňové manuální převodovky i posílená spojka Borg Warner. Nepojízdné auto uzavřeli do garáže a během dalších několika stěhování rodiny se pokaždé přemístilo i s ní.
Když v roce 2001 Ford představil moderní reminiscenci bullittu, přimělo to Roberta Kiernana a jeho syna Seana k renovaci. Nechtěli ho dát do podoby nového, jen aby mohlo zase jezdit. Jenže brzy po zahájení prací byla Robertovi diagnostikována Parkinsonova choroba a všechny plány šly stranou. Ještě jednou se pokusili o opravu v roce 2008 s tím, jak Ford představil další verzi bullittu. Jenže Robertův stav se zase zhoršil a Sean měl najednou víc práce s udržováním farmy a koní. V roce 2014 Robert Kiernan zemřel a vůz byl pořád nepojízdný. Tehdy si Sean řekl, že auto definitivně opraví. Podařilo se to v roce 2018, kdy Ford slavnostně představil třetí Ford Mustang Bullitt Edition na autosalonu v Detroitu. A původní vůz stál na pódiu vedle něho. Poté byl veterán zapsán do národního registru historických vozidel a sem tam se objevil k reklamním účelům výrobce. Loni na podzim se s velkým popraskem ukázal v nabídce aukční síně Mecum. Během pár sekund se částka vyšplhala na milion dolarů, za okamžik na dva. Nakonec ho získal neznámý kupec za 3.740.000 dolarů – s poplatky 3,7 milionu alias 83 milionů korun.
Úpravy Mustangu Bullitt 1968
- Držáky kamer a průchodky kabelů
- Odstraněna přídavná světla vpředu
- Přepracovaný motor S-code 390 CI V8 od Maxe Balchovského
- Zesílení rámů a závěsů kol
- Tužší stabilizátory
- Strmější převod řízení
- Přepracovaný koncový převod 4:10
- Okruhové pneumatiky Firestone GP Indy
- Čtyřstupňová manuální převodovka a posílená spojka Borg Warner
- Znaky GT byly odstraněny a mřížka začerněna
- Černý interiér
- Volant Shelby
- Šedá kola American Racing Torque Thrust
- Hlučnější výfuk
- Kotoučové brzdy na všech kolech
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat