Jezdili jsme s řidičem zvířecí sanitky: Záchranka pro mazlíčky!

Před útulkem pro opuštěná zvířata Ostrovský Macík na okraji Ostro va nad Ohří na Karlovarsku je nachystána „zvířecí sanitka“. Ze stanice povezeme Arona, statného křížence pitbulla v plné síle, bohužel slepého a hluchého, který nemá naději, že by tu získal nového páníčka. Klec s třicetikilovým zvířetem už je naložená. Nechtěli nás z bezpečnostních důvodů k nakládání pustit. „Nikdy nevíte, co se zvířeti může prohnat hlavou,“ omlouvá zavedený postup Hana Šimková, která Macíku velí. Pes je v zamřížované schráně s jištěnými dvířky a pevnou podlahou se zvýšenými okraji – to kdyby zvíře třeba ze strachu nebo stresu pod sebe nakálelo.

„Se sanitkou máme tak dvě stovky zásahů za rok,“ vypočítává její řidič a chytač zvířat v jedné osobě Marek Šinkovič. Jak říká, papíry má na všechno kromě autobusu a dříve se živil jako kamioňák. „Jenže od dětství mě to vždycky táhlo ke zvířatům. Když jsem se dozvěděl, že je tohle místo k mání, neváhal jsem,“ svěřuje se Šinkovič o momentu, kdy vzal tuhle práci.

TEST Volkswagen Transporter 6.1 CrossWay – Obytný šampion v univerzálnosti

„Jako neziskovka jsme sanitku získali zdarma od Karlovarského kraje v roce 2018. Je to podle mě jediný region, který takhle dává vysloužilým záchranářským vozům šanci,“ podotýká Šimková. Vůz měl tehdy najeto přes 300 000 km v náročném terénu Podkrušnohoří a Slavkovského lesa. Už má proto svoje mouchy, třeba v zimě v tuhých mrazech hůře startuje, ale jinak slouží díky pravidelnému servisu vcelku spolehlivě.

Od lidí ke zvířatům

Když si spolek auto převzal, mělo už odmontované lůžko a další zázemí v prostoru pro převoz lidí se zdravotními problémy. „A bez modrých majáků, ty bychom stejně nesměli používat. Oranžové máme, ale nepotřebujeme je. Nechceme, aby se zvíře, pro které jedeme, zbytečně vyplašilo nebo stresovalo,“ říká Šinkovič. Ve svém dřívějším jméně měla sanitka jméno Naděje, teď ji dává spoustě zvířat, která potřebují pomoc. A jaké že pasažéry vozí? „Především psy a kočky, často zaběhnuté nebo zmatené, ale také další domácí zvířata,“ popisuje velitelka Macíku. A dodává, že mají povolení od Ministerstva životního prostředí odchytávat a přijímat i volně žijící zvířata.

Zvířecí sanitka tak vezla například labutě, dravé ptáky nebo třeba káčata. „S nimi přistála matka na silnici I/13 ve směru na Klášterec nad Ohří, kde končí náš rajón,“ popisuje Šimková s tím, že zatímco samice odletěla, dezorientovaná mláďata zabrzdila dopravu. Za asistence policie pak mohli ptáčata odchytit.

Svět motorů 35/2021

Takových kuriózních příhod má posádka samozřejmě více. „Odchytávali jsme třeba uprostřed Hroznětína dva jeleny a tři kozy, zvířata se tam promenádovala po náměstí,“ vzpomíná Šinkovič. Do sanitky by se samozřejmě nevešla, a tak přijeli ještě s přívěsem pro přepravu koní. Jak se chytají jeleni a kozy ve městě? Podle Šinkoviče to bylo snadné, protože se jednalo o ochočená zvířata – stačilo prý mlsné kozy nalákat do sanitky na jablko, po chvíli je do přívěsu na stejnou notu následovali i jeleni.

„Ne vždycky je to ale takto jednoduché,“ vzpomíná Šimková na případ, kdy osádka sanitky spolu s městskými strážníky lovila z loďky poraněnou labuť. Patnáctikilové zvíře tehdy pochroumalo mocným máchnutím křídla jednomu z chytačů pár žeber. „Jsou silné a hravě dokážou zlomit i ruku,“ ví Šinkovič.

111 let záchranářských Škodovek. Připomeňte si slavné sanitky!

Pravidla transportu

Jak se divoká zvířata ale pacifikují, aby si při jízdě ve snaze dostat se ze sanitky neublížila? „U velkých ptáků používáme způsob mojí babičky, která takhle po válce převážela husy. Stačí jí jen dát hlavu pod křídlo, kde se ve tmě zvíře uklidní, a uložit ji do polštářového povlaku,“ říká Šimková. Totéž podle ní platí pro další opeřence, převáželi tak například dravce poraněné od drátů vysokého napětí. Menší ptáky jako rorýse či vlaštovky zase vozí v malých schránách. Nebo stačí i menší obyčejná papírová krabice.

Protože ale většinu pasažérů tvoří psi a kočky, jsou pro ně připraveny schrány. V neobvyklých případech ale musí improvizovat.

Britové chystají první záchranku s vodíkovým pohonem, do ulic vyrazí ještě letos

„Určitě jste slyšeli o půlmetrové krajtě, která v našem městě vykoukla na jednu paní ráno z toalety v jejím bytě v panelovém domě,“ vzpomíná na letošní prázdninovou příhodu Šinkovič. „Tu jsem vyndával zpod okraje klozetu, vlastně vytahoval postupně. Šlo to ztuha, protože se nejedovatý had zapřel tělem,“ popisuje řidič sanitky a chytač v jedné osobě. Přesunul pak krajtu do plastového kbelíku, kde se stočila, a jelo se.

A to prý tentýž den nebylo všechno – následně do sítě spolu s městskými strážníky lapal kuriózně před stejným panelákem metrového zeleného leguána.

Bezpečí především

Při převozu psa Arona jedeme bez majáků a klaksonu po městě ani ne padesátkou, i mimo něj jen tak, jak provoz dovolí. „Zvířata musí být během cesty maximálně v klidu,“ ví Šinkovič. Po dojezdu k domovu pro přestárlá a nemocná zvířata v nedalekém Horním Žďáru dokonce můžeme pomáhat při vyložení psa. Opatrně pootevřeme dvířka schrány, aby řidič mohl připevnit obojek a pomohl mu ven.

Pes poslušně míří ke kotcům. Co teď? „Po každém zásahu vždycky vydezinfikujeme přepravní box a také celý vnitřní prostor,“ říká Šimková. Nejde podle ní ani tak o vzteklinu, která se v kraji naposledy objevila před dvaceti lety. Spíše se jedná o prevenci proti šíření prasečí či ptačí chřipky. „Nikdy nejdeme do rizika, že bychom od volně žijících zvířat něco zavlékli třeba do chovů nebo na farmy, do kterých také jezdíme zasahovat,“ říká Šimková.

Test unikátně zachovalé sanitky Škoda 1203: Auto, které Martin Vaculík nikdy neřídil

Vystříkání klece a prostoru dezinfekčním prostředkem je dílem okamžiku, řidič už směřuje na další rito. „Vezeme na poslední cestu uhynulého psa do krematoria pro zvířata,“ loučí se odjíždějící Šinkovič.

Kdo může chytat zvířata

Řidič a chytač zvířat musí mít nejen řidičák pro příslušnou skupinu, ale také absolvovat dvoudenní školení věnované právě odchytu. Naprostá většina je zaměřena na legislativní požadavky: je třeba vědět, na které pozemky odchytová služba smí sama, a kam ne, kde musí být asistence policie nebo strážníků. Musí také znát, komu se pak odchycené zvíře hlásí: zda kraji, či obci. Co se týče samotného odchytu – důležité jsou rukavice, dlouhé rukávy a síť, jednak na tyči na menší zvířata, jednak větší, které se házejí. Taky se používá očko na tyči.

Před 65 lety začala výroba Volkswagenu Transporter v Hannoveru

Kdo to všechno platí

• Finančně na chod spolku přispívá město Ostrov i Karlovarský kraj. Z těchto peněz se platí například STK, servis vozidla či povinné ručení, stejně tak krmivo a stelivo pro zvířata.
• Při zhruba 200 zásazích ročně vyjde palivo za 70.000 korun. Na to jim přispívají sponzoři a dárci, ale dostávají i dotace od kraje či se účastní grantů na podporu těchto zařízení.