TEST Mitsubishi Outlander 2,2 DI-D – Japonský highlander
První generace Mitsubishi Outlander předběhla svou dobu. Dnes by mix kombi, MPV a SUV mohl mít úspěch, před deseti lety ale na zákazníky nezabral. Nejspíš i vinou příliš amerického designu a kvůli ignoranci nastupující obliby dieselových motorů.
Druhá generace v roce 2006 změnila, co se dalo. Design vsadil na podobu s pickupem L200, marketing na dieselový motor od Volkswagenu. Později se příď proměnila po vzoru Lanceru a motor 2,0 TDI PD byl vyměněn za čtyřválec od PSA. Každá dílčí modernizace byla úspěchem, prodeje utěšeně rostly a nakonec to Outlander druhé generace jen u nás dotáhl na více než 1500 prodaných aut.
Nejvyšší čas navázat na to lepší a posunout se ještě dál? Po technické stránce snad, ale jinak kromě loga na předchůdce novinka nenavazuje vůbec ničím.
Design velkoryse opouští všechny dosavadní znaky modelů Mitsubishi. Kdo čekal další rozvíjení nadčasových a líbivých tvarů představených na Lanceru (jako to dělá menší model ASX), ten musí být překvapen. Jestli se přísně účelné tvary něčemu podobají, tak hodně vzdáleně snad jen Jeepu Grand Cherokee.
Interiér sází na moderní styl. Možná se některý z designérů inspiroval rovnou schreyerovským pojetím, plochu kolem řidiče totiž tvoří leskle černý plast a v něm jsou zasazeny všechny důležité ovládací prvky. O oživení se také stará dekor s kovovým vzhledem a 3D texturou. Zajímavé jsou ale jen takové jednotlivosti, celek zůstává hodně strohý.
Snahu o modernu navíc vyrovnávají detaily, které jsou dědictvím 90tých let. S řadicí pákou, která jakoby se do nového Outlanderu dostala ze skladu náhradních dílů, se alespoň dobře pracuje. Horší už to je ale se „zastrčeným“ ovládáním vyhřívaných sedadel. A pověstnou třešničkou na dortu je tradiční japonská snaha, aby auto neustále vydávalo nějaké zvuky. V Outlanderu se o to stará univerzální pípák, který potvrzuje každé přepnutí palubního počítače nebo zmáčknutí tlačítka na ovládacím panelu klimatizace a připomíná nezapnuté pásy. Mimochodem, toto varovné pípání vás uvítá hned při startování, takže se naučíte poutat už s vypnutým motorem.
Ještě jsme ani nevyjeli, a už se najde dost malicherných, ovšem leckdy podstatných, důvodů, proč Outlander nechtít. Proti nim ovšem stojí racionálnější argumenty: perfektní využití vnitřního prostoru, výhled z vozu a přehledný tvar karoserie, který usnadňuje parkování.
Navíc je tu hodně slušná variabilita interiéru, korunovaná posuvnou prostřední řadou sedadel (rozsah 250 mm) a několik samozřejmých, ovšem pro Mitsubishi nových prvků výbavy. Z těch nejviditelnějších jde o dvouzónovou klimatizaci a podélně nastavitelný volant.
Motor, srdce auta
Dva dosud nabízené motory (2,2 DI-D/115 kW od PSA se samočinnou převodovkou a 2,2 DI-D MIVEC/130 kW vlastní konstrukce s manuální převodovkou) nahrazuje v nové generaci jediný. Jedná se o evoluci vlastního motoru, s oběma předchozími agregáty má společný objem 2,2 litru a maximum točivého momentu 380 Nm.
Motor zůstává věrný nízké kompresi, vzdal se ale unikátního systému variabilního časování ventilů. Automobilka tvrdí, že podobných výsledků umí dnes dosáhnout díky nastavitelným lopatkám turbodmychadla. V nové generaci se navíc dokonce rozšířilo pásmo maxima točivého momentu – 380 Nm je k dispozici od 1750 do 2500 min-1 místo předchozí špičky ve 2000 min-1.
Faktem je, že i přes naprosto obvyklou hodnotu nejvyššího výkonu jde o velmi silný motor. Lepší výkony v dané kategorii podává už jen 2,2 Skyactiv-D od Mazdy, kterému k zátahu z nejnižších otáček výrazně pomáhá sekvenční přeplňování dvěma nestejně velkými turdodmychadly.
Popsané změny si přece vyžádaly nějakou oběť: nejvyšší výkon klesl ze 130 na 110 kW, motor ho ale dosahuje už při 3500 min-1. Ve vysokých otáčkách toho proto čtyřválec moc nepředvede, zato ale potěší spodovou charakteristikou. Ruku v ruce s ní jdou dlouhé převody, takže není nejmenší problém nechat motor pracovat v nízkých otáčkách, kde má navíc příjemně bručivý zvuk.
Nejde přitom o žádnou emisní fintu, agregátu 2,2 DI-D práce v nízkých otáčkách opravdu svědčí, což dokládá i spotřeba. Při dálničních 130 km/h točí jen 2150 min-1 a potřebuje 6,6 l/100 km. Ve většině jízdních režimů, včetně městského provozu, se spotřeba drží pod sedmi litry. To znamená apetit srovnatelný s jakýmkoliv běžným dieselovým kombi – však také hmotnost jen 1630 kg a součinitel aerodynamického odporu 0,33 této kategorii v zásadě odpovídá.
Schopnému motoru sekunduje modernizovaný pohon všech kol. Multi-Select už nebere v potaz jen otáčky motoru, kol a polohu plynového pedálu – nově zohledňuje při výpočtech i zařazený převodový stupeň, točivý moment motoru, natočení volantu a směr pohybu auta. Zásahy jsou díky tomu přesnější.
Režim 2WD zmizel a na jeho místě se objevuje 4WD Eco. I ten standardně pohání jen přední kola, možnost připojit zadní nápravu ale zůstává neustále v záloze, takže vás po drobném prokluzu elektromagnetická spojka nenechá ve štychu.
Opačným extrémem je 4WD Lock s pevným rozdělením točivého momentu 50:50, který nepřipustí žádné pochyby o schopnostech tohoto Mitsubishi. Jediným limitem se pak prakticky stává jen vzorek pneumatik a nájezdové úhly 22,5° u obou převisů karoserie.
Třetí možností je 4WD Auto, které stojí na půli cesty. V praxi se tento režim ukázal jako celkem přebytečný, špatné trakční podmínky jde totiž předvídat, a pak je lepší přepnout rovnou na 4WD Lock.
Do akce navíc vždy aktivně vstupuje i stabilizační systém, který dokáže na silnici bojovat s nedotáčivostí a mimo asfalt efektivně nahradit uzávěry nápravových diferenciálů. Celá souhra elektroniky je z místa řidiče jasně patrná a předvídatelná.
Horší je to s tlumením, které je obecně slabším místem aut s vyšší karoserií. Outlander se pohybuje prkenně, v zájmu aktivní bezpečnosti nedokáže nabídnout ladnou jízdu přes výtluky a příčné prahy. V rámci těchto mantinelů se ale může pochlubit výborným dotlumováním větších nerovností.
Kus auta něco stojí
Klíčová otázka je, kolik Mitsubishi za takové auto žádá. Na českém trhu jsou v nabídce jen dvě varianty – benzinový motor s pohonem předních kol za 600 tisíc a turbodiesel s pohonem všech kol, který je o 150 tisíc dražší. Pouze ten existuje ve třech stupních výbavy, které dělí vždy 100 tisíc.
My jsme vyzkoušeli vrcholné provedení Instyle za 950 tisíc korun, pokud ale oželíte kožené čalounění, střešní okno a navigaci, bude stačit výbava Intense+ za přijatelnějších 850 tisíc. Je to hodně peněz, mezi sedmisedadlovými SUV se ale jedná o zcela obvyklou cenu, která navíc obsahuje xenony, bezklíčový vstup nebo parkovací kameru.
Z pohledu měřitelných hodnot je to dobrá nabídka. Za takové peníze dostanete auto se špičkovým motorem, hodně zajímavou spotřebou, prostorným interiérem a navrch přiměřeně offroadovým feelingem. Když toto stačí, je Outlander dobrou volbou. Ve stejném segmentu ale vystrkuje drápky korejská konkurence a ta nepodceňuje „maličkosti“, které Mitsubishi velkoryse přehlíží: design, použité materiály, pokročilou výbavu a pocit vnímané kvality. Kdo by to před pár lety řekl, že právě toto budou zbraně značek Hyundai a Kia? Teď záleží, jestli auto dělají i ty maličkosti, nebo stačí poctivá mechanika.
První cena vozu | 599.900 Kč (2,0 MIVEC 2WD/110 kW Intense) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 749.900 Kč (2,2 DI-D 4WD/110 kW Intense) |
Základní cena testovaného vozu | 949.900 Kč (2,2 DI-D 4WD/110 kW Instyle) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 963.900 Kč (2,2 DI-D 4WD/110 kW Instyle) |
Plusy
- Moderní, velmi úsporný motor
- Komfortní jízdní vlastnosti mimo silnici
- Velká kapacita zavazadelníku, variabilita interiéru
- Efektivní a spolehlivý pohon 4x4
- Bohatá výbava
Minusy
- Svist turbodmychadla
- Slabší odhlučnění interiéru, zejména hluk od kol
- Jednoduché plasty v interiéru
- Složitější systém sklápění sedadel
- Kontroverzní a nevýrazný design