Na jeden den automechanikem: Diagnostika? Závadu najdou jen vyvolení

Je půl deváté ráno a otevírám dveře autorizovaného servisu Ford AMB na pražském Ořechu. Za půl hodiny mi tady totiž začne osmihodinová šichta. „Ukážu vám šatnu, kde už máte připravené montérky. Tam si ve skřínce můžete odložit věci a sejdeme se za moment dole. Není čas ztrácet čas,“ vítá mě ředitel poprodejních služeb Petr Novotný.

Promyšlený dozor

Má zde vlastně zákazník možnost být u opravy svého vozu? To mě napadá, když procházím obligátním školením bezpečnosti práce. „Právě z důvodu rizika zranění tohle neumožňujeme. Na druhou stranu je provoz prosklený a seshora klient na auto dohlédne,“ poznamenává Petr Novotný s tím, že nadešel čas představit mi nové kolegy. Dílna se rozprostírá na pořádné ploše: nachází se tu sedmnáct zvedáků, vzadu nadto vyčuhuje lakovna. „Veškeré rozdělené objednávky běží na velké obrazovce, kde vidím číslo zakázky, jméno pracovníka, typ a začátek opravy,“ seznamuje mě se systémem kontroly Novotný.

Značkový vs. nezávislý autoservis: Kdo s koho?

Video je trend

Ještě pozoruhodnější mi ovšem přijdou dvě věci. Za tu první platí rychloservis. „Je to jednoduché. Dva děláme na jednom voze současně a docela se nám tahle metoda osvědčila, byť se někdo může domnívat, že si budeme překážet,“ chválí si ho sami automechanici. Tou druhou pak je takzvaný videochecking. Co to znamená v reálu? Technik si vezme do ruky tablet nebo mobil, natočí zákazníkovi krátké srozumitelné video o stavu jeho vozu a navrhne případné opravy. „Jestli jim dá zelenou, závisí posléze pouze na něm. Hlavní výhodu několikasekundového záznamu představuje to, že nikam nemusí. Další postup posvětí třeba z dovolené, pokud má přístup k internetu,“ komentuje přijímací technik Jan Pulec a dodává: „Navíc je to zdarma a mezi lidmi to začíná být čím dál oblíbenější.“

Motory Ford EcoBoost: Nejlepší je dvoulitr! Ale co cenami ověnčený litr?

Pětitisícový šroubek

Mohli mě prý teď poslat na základní stanoviště, kde například studenti vyměňují kola. Mým útočištěm po zbytek směny ale bude diagnostika: oblast, jež rozhodně patří k tomu nejtěžšímu. „Spousta lidí si myslí, že se auto napojí, oni odejdou a za šest minut je hotovo. Víte, dotáhnout šroubek stojí pět korun, ale najít ten správný vyjde na pět tisíc,“ zdraví mě diagnostik Roman Svoboda. Spolu se za okamžik pustíme do Fordu Tourneo Custom, u něhož si pán stěžoval na svítící kontrolku motoru.

Kde je zakopaný pes?

Prvním úkonem je spojení diagnostického přístroje alias toughbooku, jenž dokáže čelit oděru a vodě, s vozidlem. A dál? Na displeji si vybíráme program IDS (integrovaný diagnostický systém), v němž budeme tourneo léčit. „Koukněte, vyplivlo to kód, který ukazuje problémy s obvodem vstřikovače,“ popisuje Svoboda. Poněvadž automobil spadá do kategorie garančních záruk, musí projít druhým systémem Fordu, který nese jméno Etis IDS. „Klasické IDS mi posloužilo pro základní orientaci, aby mě někam nasměrovalo,“ pokračuje jedenačtyřicetiletý muž a zapojuje mě do procesu. Po načtení VIN dodávky do prázdné kolonky zadávám, co zákazníka trápí. Systém posléze generuje sedmičku nejpravděpodobnějších postupů/ testů, jež povinně musíme podstoupit. Jedná se zatím o jednoduché klikání s jedním docela podstatným detailem: ani jeden test bohužel neukázal jednoznačnou chybu.  

Jak se žije opraváři veteránů: Dřina, ale nádherná

Až ve Francii

Základní pravidlo podle Svobody proto zní: diagnostika není všeříkající. Bez zkušeností jsem tak momentálně v pytli. Musíme prý na manuální diagnostiku, do které technik s čtyřiadvacetiletou praxí zadává kód z úvodního IDS, čili potíže s obvodem vstřikovače. Nechá do programu ručně zanést příčinný díl – obvod vstřikovače třetího válce. Následně dostáváme od systému potřebný kód RVC (jedině s ním je možná oprava), který vzápětí předáváme garančnímu technikovi. Ten ho zase ihned posílá na centrálu Fordu, kde se rozhodne o dalších krocích. „Všechny operace probíhají online, takže například ve Francii vědí, co jsme dělali,“ sděluje mi Svoboda.

Vyvažování kol se často podceňuje. A pak hledá drahá oprava. Zbytečně

Praxe, praxe a praxe

Příčinu jsme odhalili, respektive to udělal pan Svoboda. Jaké závady lze vlastně označit za nejméně příjemné? „Všechny nahodilé, které se objevují občas. Vážně je kolikrát o štěstí ji najít. Trvalé mám jednoznačně radši,“ zapojuje se do rozhovoru druhý diagnostik, jedenašedesátiletý Jan Vláčil. A i on zdůrazňuje důležitost praxe, neboť se mnohokrát setkal s tím, že se diagnostika se svými úsudky mýlila. Zastávám stejný názor. Poslouchat pokyny z toughbooku jsem zvládal díky přehlednosti systémů po chvíli. Když si ale situace vyžádala moji invenci, byl jsem ztracený jak Robinson Crusoe na pustém ostrově. 

Proč nesmím být u opravy svého auta? Za určitých podmínek to možné je

Záleží na lidech

Přiznám se. Ještě ráno jsem byl zajedno s lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že se auto napojí na diagnostiku, jež bleskově odkryje defekt, a technik se moc nezapojí a nezapotí. Veleomyl. Nejenže zde musí kvalitně ovládat práci s počítačem, ale být i výtečný mechanik, který zná auto do posledního šroubku. Proto lze můj závěr shrnout do tří jasných bodů: zaprvé práci automechanika diagnostika svede jen málokdo, zadruhé diagnostika není všemocná a konečně zatřetí bez kvalitních lidí jsou technologie poloviční.  

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.