Pořídil si vysněný válečný Jeep-Willys: Z Detroitu přes Orlí hnízdo až do Kralup

Kdyby se hlasovalo o tom, který automobil se stal za druhé světové války nejpopulárnějším, jistě by to vyhrál jeep. Vlastně Willys Truck ¼ ton 4x4, jak zněl úplný a přesný název podle dokumentace výrobce Willys-Overland Motors z roku 1941. Pamětníkům je možná tento text povědomý. Vyšel totiž takřka před čtyřiceti lety ve Světě motorů v rubrice Sny a legendy. Ale proč o něm mluvíme? Oldřichu Kalinovi coby capartovi nalajnoval sen. „Tenhle článek s parádní kresbou mi visel nad postelí, stěhoval se se mnou, prostě prožíval všechno,“ poznamenává osmapadesátiletý muž z Kralup Nad Vltavou, zatímco nám ho (pravda, trochu zažloutlý) ukazuje v garáži. My jsme však hlavně přijeli za tím skutečným willysem, z něhož Oldřich, povoláním strojvedoucí, právě spouští plachty.

Jeep slaví osmdesátku. Na počátku byly armádní Willysy MA a MB

Vyhazov a vzduchoprázdno

Hon za vysněným willysem odzátkoval již zmíněný článek v našem časopisu. „Že si ho pořídím, mě nikdy nenapadlo,“ popisuje Kalina, „ale pořád jsem to v sobě měl.“ „Naproti mé střední průmyslové škole v Kutné Hoře bydlel pán, jenž džípy vlastnil. Hlásil jsem se k němu alespoň tím, že jsem na ramenou nosil americkou vlajku, za niž mě soudruh ředitel pravidelně vyhazoval,“ doplňuje Kalina. Načež přišlo mnohaleté džípařské vakuum. „Svatba, děti, předělávání jednoho bytu, předělávání druhého bytu, vždyť to znáte,“ usmívá se sympatický Středočech. Štěstí se na něj usmálo až v roce 1999, kdy se vypravil do Rakouska. „Koupil jsem ho v Kufsteinu s originálním techničákem z roku 1950. Mimochodem pochází od 101. výsadkové divize, jež dobyla Orlí hnízdo,“ cítíme hrdost v Kalinově hlase.

Legrační minidžíp z vietnamské války měl motor z Porsche

Povodňové krvácení

Počáteční nákupové radosti zatloukly renovační starosti. A taky finanční. „Sice jsem ho za sto osmdesát tisíc korun koupil, jenže potom mi vyschla peněženka na restauraci. Abych to shrnul: tři roky jsem na něj pouze zíral. De facto jsem ho jen rozmontoval do posledního šroubku,“ uvádí Kalina. Když našetřil nějakou korunu a s prací pohnul, přišel tvrdý direkt. Povodně v roce 2002. „Garáž se naplnila do výšky šedesáti centimetrů. V té době jsem měl vyndaný motor. Nerad volím vulgarismy, nicméně v ten moment bylo všechno totálně špatně,“ trápí doteď Oldřicha. Co následovalo? Rozebral ho a o slovo se přihlásily nové písty, kroužky, ojnice… Stejně tak všechno bláto procedil, aby našel utonuté originální šroubky… „Přeskočme prosím na hezčí témata,“ žádá Kalina.

Svět motorů 40/2021

Zásadní letopočty

V garáži nezůstaly pouze povodňové stopy. Zeď zdobí též důležitá data, na něž si Oldřich potrpí. „Podle výrobního čísla sjel z pásů fabriky Fordu v americkém Detroitu 28. října 1942,“ startuje datační rodokmen Kalina. Druhý vytesaný letopočet připadá na 27. srpen 2012, jenž připomíná první rozběhnutí motoru. A konečně zlatým písmem je vyrytý 11. červenec 2013, kdy se zelený válečník premiérově objevil na jihočeských okreskách.

Přelomové automobily s pohonem 4x4: Průkopníci, válečníci a zrod legend (1. díl)

Dvojnásobný počet rychlostí

„Ačkoliv celková délka automobilu byla pouhých 3,3 metru, šířka 1,57 metru a užitečná hmotnost 550 kilogramů, vtěsnalo se na jeho palubu často až osm vojáků,“ cituje osmapadesátiletý muž ze zmíněného článku Světa motorů, kdežto se proplétáme lesem. Pro pohon bylo použito prajednoduchého „spodového“ čtyřválce chlazeného kapalinou s nízkým kompresním poměrem 6,5:1, který při objemu 2199 cm³ dával výkon 44 kW. Při těchto vlastnostech motoru zcela postačovala třístupňová převodovka doplněná přídavným převodem, který zdvojnásoboval počet rychlostních stupňů, zná dokonale text ze SM Kalina, jezdě vždy s čvaňhákem v puse.

Pochvala z Kalifornie

Aby bojový džíp ze čtyřicátých let odpovídal i v 21. století svému věku, topil se Kalina ve stovkách fotek, knížek, brouzdal se na nejrůznějších internetových fórech, chodil za odborníky, navštěvoval burzy v Belgii a Německu. Odměna? „Na Slavnostech svobody v Plzni před třemi lety mě jistý George Thompson zastavil, že přesně takhle ten jeep kdysi vypadal. A tenhle chlapík byl mechanikem šestnácté obrněné divize, která jako první osvobodila západočeskou metropoli. Pyšně si tak sedl ke mně i s dalšími členy rodiny – a já je svezl,“ poznamenává Kalina s tím, že jej Američan pozval k sobě domů (i s autem) do Kalifornie.

Víte, že Kia staví armádní vozidla? Model Light Tactical Vehicle (LTV) je takové korejské Humvee!

Podpora nadevše

Plány s vozem, který ze sebe dokáže vymáčknout až 104 km/h, nejsou nijak megalomanské. „Udržet ho v provozuschopném stavu a k necelým třem tisícovkám mil přisypat ještě další. Zvlášť plzeňské slavnosti mi chybějí. Moc!“ přiznává Oldřich, přeskakuje na děkování: „Žena má svatou trpělivost. Když viděla, jak nosím igelitky se šroubky, tu za tři tisíce korun, tu za pět, ani necekla. Bez ní by to nešlo! Rovněž vděčím za nezištnou pomoc panu Slabému, jenž mi pomohl s vyvařováním, rovnáním karoserie a s motorem – hlavně po povodních, kdy se mi v podstatě zhroutil svět,“ dodává Kalina.

Do čí rukou?

O tom, komu jednou willys předá, zatím Oldřich příliš nepřemýšlel. „Syn se k tomu moc nehrne, zato vnouček mi dost pomáhá. Každopádně uvidíme, kam kroky auta zamíří,“ mlží trochu Kalina. I tak má za sebou vojenské vozidlo pozoruhodnou cestu. Z amerického Detroitu přes německý Berchtesgaden, rakouský Kufstein až po Kralupy nad Vltavou…