Scuderia Cameron Glickenhaus od zakázkových Ferrari k vlastní automobilové značce
Ferrari P4/5 s technikou modelu Enzo a zakázkovou karoserií od studia Pininfarina stálo u zrodu značky Scuderia Cameron Glickenhaus s řadou vlastních modelů. Prohlédněte si je všechny ve velké galerii.
Kořeny Scuderia Cameron Glickenhaus sahají do roku 2006, kdy studio Pininfarina ohromilo motoristický svět supersportem Ferrari P4/5 postaveným na základech modelu Enzo pro sběratele Jamese Glickenhause. Premiéra tohoto výjimečného automobilu se odehrála v rámci přehlídky automobilové elegance v kalifornském Pebble Beach v létě roku 2006.
Ferrari P4/5 sdílí techniku s Ferrari Enzo, na jehož základech vzniklo, což znamená, že před jeho zadní nápravou je podélně uložen atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,0 l. Motor, disponující nejvyšším výkonem 485 kW (660 k) a točivým momentem 657 N.m, zde spolupracuje s dvoukotoučovou spojkou a šestistupňovou sekvenční převodovkou.
Zcela nové linie karoserie byly navrženy ve studiu Pininfarina a byly inspirovány klasickými závodními vozy značky Ferrari z druhé poloviny šedesátých let dvacátého století. Na tuto skutečnost odkazuje i označení P4/5, které navazuje na Ferrari 330 P4. Nově bylo vyrobeno přes 200 dílů, mezi nimiž byly mj. také bi-xenonové světlomety kombinované s LED prvky nebo dvacetipalcová originální kola z lehkých slitin obráběná z bloku hrubého materiálu.
Ferrari P4/5 si James Glickenhaus užíval v běžném provozu, ale toužil i po závodní verzi. Díky tomu vznikl druhý exemplář představený v roce 2011 a pojmenovaný již jen P4/5 Competizione. Tento vůz pod karoserií z kompozitních materiálů ukrývá podvozek a motor Ferrari F430 GT2 pro vytrvalostní závody. Zadní kola zde roztáčí vidlicový osmiválec s objemem sníženým na 4,0 l prostřednictvím šestistupňové sekvenční převodovky.
P4/5 Competizione bylo původně prezentováno pod značkou Ferrari, ale poměrně záhy došlo k vypuštění jména maranellské automobilky z jeho označení a jeho nahrazení zkratkou SCG, za níž se ukrývá Scuderia Cameron Glickenhaus.
Cílem P4/5 Competizione byly od počátku jeho vývoje a stavby závodní okruhy. V červnu roku 2011 se díky tomu tento vůz postavil na start závodu 24 hodin na Severní smyčce Nürburgringu. Za volantem se tehdy střídali Mika Salo, Luca Cappellari, Nicola Larini a Fabrizio Giovanardi. V celkovém pořadí tento vůz skončil na 40. místě a ve své třídě E1-XP2 byl třetí, což jsou vzhledem k náročnosti celého závodu vynikající výsledky. V následujícím roce byl již P4/5 Competizione první ve své třídě a dvanáctý v celkovém pořadí.
James Glickenhaus ovšem toužil po zcela vlastním stroji, který nebude jen překarosovanou evolucí Ferrari a díky tomu se v roce 2013 objevily první zprávy o vývoji vozu pojmenovaného SCG 003, přičemž zkratka znamená Scuderia Cameron Glickenhaus, zatímco číselné označení odkazuje na skutečnost, že je to po dvojici P4/5 třetí projekt v pořadí.
Koncem roku 2014 jsme se dočkali prvních záběrů maskovaného prototypu a začátek roku následujícího přinesl odhalení podoby závodního SCG 003 C (Competizione) i silničního SCG 003 S (Stradale) spolu s informacemi o technice verze označené písmenem C. Pohon tohoto závodního provedení měl na starosti vidlicový šestiválec značky Honda s nejvyšším výkonem 390 (kW 530 k) a točivým momentem 700 N.m.
Následně došlo i na ostré nasazení SCG 003 C do vytrvalostních závodů, zatímco o silniční verzi se příliš nemluvilo a teprve na podzim roku 2016 se objevily informace o technice SCG 003 S, k jehož pohonu má sloužit vidlicový osmiválec BMW o objemu 4,4 litru s naladěný na 552 kW (750 k). V současnosti Scuderia Cameron Glickenhaus provedení S prezentuje s výkonem 515 kW (700 k) a nabízí i okruhovou verzi CS s nižší hmotností a upravenou aerodynamikou.
SCG 004 bylo odhaleno na podzim roku 2017 jako zcela nový model, který má být k dispozici ve třech provedeních od primárně pro běžný silniční provoz určeného vozu přes téměř závodní verzi se schválením pro běžný silniční provoz až po čistě pro závodní nasazení připravený automobil.
SCG 004 především liniemi svých předních partií dokazuje, že zakladatel značky má stále jistou slabost pro tvary závodních vozů a prototypů značky Ferrari ze šedesátých let. V tomto případě stálo návrhářům vzorem nejspíš Dino 206 Competizione Prototipo z roku 1967. Na linie karoserie navazuje svým stylem i interiér a to především provedením palubní desky a tříramenným volantem. Hlavní pozornost v interiéru však vyvolává umístění řidiče v podélné ose vozu a dvojice spolujezdců po jeho bocích.
V konstrukci vozu hrají prim uhlíková vlákna, stojící i za hmotností pod 1200 kg, zatímco k pohonu je použito pětilitrového vidlicového osmiválce s dvojicí turbodmychadel, disponujícího nejvyšším výkonem 478 kW (650 k). Prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky nebo automatické převodovky s možností řazení pádly pod volantem mají být roztáčena pouze kola zadní nápravy.
Začátkem roku 2018 byl odhalen v pořadí pátý projekt v podobě terénních automobilů pojmenovaných Boot a Steve. Inspirací pro tato dvojčata jsou závodní speciály Baja Boot, s nimiž ve druhé polovině šedesátých let startoval Steve McQueen ve slavném závodě Baja 1000.
Scuderia Cameron Glickenhaus počátkem roku 2018 uváděla, že hodlá své terénní vozy představit jako čtyřdveřový model Boot a dvoudveřový model Steve. V případě prvního jmenovaného byly zveřejněny i informace o jeho rozměrech. SCG Boot má být dlouhý 4905 mm, široký 2184 mm a vysoký 1923 mm po vrchol střechy bez ochranného rámu. Pohon měl zajistit pětilitrový vidlicový osmiválec před zadní nápravou.
SCG nakonec v roce 2019 uvedlo model Boot s dvoudveřovou karoserií, rozvorem náprav 2946 mm a šířkou 2134 mm v provedení pro běžný silniční provoz a s šířkou 2235 mm u závodní verze. Pohon silničního provedení má pod oficiálních materiálů na starosti vidlicový osmiválec LT1 s výkonem 338 kW (460 k), zatímco závodní verze je osazena vidlicový osmiválcem LT4, disponujícím výkonem 478 kW (650 k).
SCG 006 byl jako dvoumístný roadster s motorem vpředu odhalen prostřednictvím skic v létě roku 2018. Již tehdy bylo uvedeno, že se pracuje i na verzi s pevnou nesnímatelnou střechou, jejíž podoba byla představena na podzim stejného roku.
SCG 006 Spyder liniemi své karoserie připomíná především vzácný roadster, který vznikl na základech kupé Ferrari 275 GTB/4 pro severoamerický trh a nesl označení NART. Ve tvarech SCG 006 Spyder i Coupe lze ovšem vidět i inspiraci Ferrari 250 GTO či Shelby Cobra Daytona Coupé.
Pod karoserií klasických tvarů, k jejíž výrobě bude využito karbonu, se má ukrývat moderní technika. Scuderia Cameron Glickenhaus v současnosti pouze uvádí, že výkon se bude pohybovat kolem 478 kW (650 k) a převodovka usazená u zadní nápravy bude standardně šestistupňový manuál, zatímco na přání bude k dispozici automat s řazením pádly pod volantem.
SCG 007 představuje prozatím poslední projekt Scuderia Cameron Glickenhaus, který byl odhalen koncem roku 2019. Tento model je primárně vyvíjen pro nasazení ve vytrvalostních závodech v rámci nové třídy hypersportovních automobilů.
Prozatím nejsou k SCG 007 k dispozici bližší specifikace s výjimkou informace o tom, že k jeho pohonu má sloužit dvojicí turbodmychadel přeplňovaný vidlicový šestiválec o objemu 3,0 l. Zakladatel společnosti James Glickenhaus pak uvedl, že tento motor má disponovat výkonem kolem 478 kW (650 k), mířícím k zadním kolům, zatímco přední kola má roztáčet KERS o výkonu 110 kW (150 k).
Scuderia Cameron Glickenhaus má pro 24 hodin Le Mans připravit dva vozy pro svůj tovární tým a vedle nich nabízí i dodání vozů pro týmy soukromníků. S ohledem na nová pravidla pro třídu hypersportů pak mají vzniknout i automobily schválené pro běžný silniční provoz.
Foto: Scuderia Cameron Glickenhaus, Wheelsage.org, Auto.cz
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat