TEST BMW M4 Competition Cabrio – Neopakovatelný zážitek

Design, interiér

Na světě jsou dvě věci, které člověku okamžitě a trvale zlepší život, když si je koupí – černý kožený křivák a kabriolet. Je sice trochu škoda, že v tom prvním se to druhé řídí poněkud nepohodlně, ale obojí má společnou tu myšlenku, ten pocit „Takhle je to správně“, který zaplaví váš mozek už při oblékání křiváku, resp. stahování střechy.

Je tedy nasnadě, že jsem se na týden s BMW M4 ve verzi „hadraplán“ opravdu těšil. Září bylo teplé obecně a předpověď počasí těsně před převzetím jasně modrého „bavoráku“ slibovala, že nebudu muset s nataženou střechou ujet ani metr. Navíc jsem před sebou měl víkend v okolí Kralického Sněžníku, kde vím o pár božských silničkách.

Chtěl bych, jako obvykle, začít slovem „nepředbíhejme“ a přiblížit ctěnému čtenáři vzhled „em-čtyřky“, ale bylo by to nošení dříví do lesa – design přídě, kterou mají BMW M3 a M4 společnou, celý internet probral do posledního detailu už při jejich představení.

Nepatřím k těm, kterým se líbí, ba dokonce mi „nos“ připomíná prasátko z Angry Birds, ale po zkušenostech se zbrusu novou řadou 7 a řadou 5 mě napadá, že už před pár lety BMW stavělo auta, která ve skutečnosti vypadají mnohem lépe než na fotkách. Možná to bude tím, že v časopisu či na displeji na člověka nepůsobí celá osobnost auta, která je v případě M4 opravdu silná.

Zmíním alespoň designově zajímavá zadní světla, která svou zamračeností ladí k předním, třebaže co do světelného podpisu nemají mnoho společného s ostatními vozy značky. A už beru za kliku, otvírám rozměrné dveře a skládám se do sedačky.

TEST BMW M4 Competition Cabrio M xDrive – Kokosy na sněhu

Výborné sedačky

V menší M2 a ostřejší M3 CS, o nichž jste si mohli nedávno přečíst, by člověk našel dva extrémy sezení ve vozech s logem M na přídi. Modré kabrio před námi, třebaže má v názvu slovo „Competition“, nabídne zlatou střední cestu – sportovní sedačky s bočním vedením výrazným tak akorát, aby skutečně dokázalo podržet tělo v zatáčkách, ale nikoliv na úkor pohodlného nastupování.

BMW M4 Competition Cabrio

Rovnou prozradím, že tyto sedačky jsou nejlepší na ostřejší svezení po okreskách, i pokud na ně je třeba dojet několik set kilometrů daleko. Sezení v nich není nepříjemné či únavné ani po delší dobu, třebaže jejich čalounění je docela tvrdé. A pokud je venku šestnáct stupňů a vy jste si zapomněli šátek na krk, nabídnou ofuk zátylku horkým vzduchem.

Ach ano, na to jsem zapomněl – okamžitě po prvním nastartování jde střecha dolů. Jsa majitelem jiného, staršího kabrioletu, zastávám názor, že pokud nemrzne a z nebe nic nepadá, střecha zůstává natažená výhradně v případě, že je rozbitá a nejde složit. V případě M4 je skládání i natahování nesmírně jednoduché – prostě držíte patřičné tlačítko na středovém tunelu a servomotorky se postarají o všechno samy.

TEST BMW M2 M Performance – Trochu pozérská, víc přitažlivá

Až pak se probírám infotainmentem, který není odlišný od ostatních soudobých „emek“. Dva vizuálně spojené displeje, ten prostřední plný možností detailního nastavení auta, v němž si lze dvě předvolby uložit pod rudá tlačítka M1 a M2 na volantu. Křížová kulisa voliče převodovky, na kterou je třeba si chvíli zvykat, ale poté se ukáže opravdu dobře použitelnou. A také vůz nabídne přednastavené „Režimy M“, které jako jediné mění i design zobrazení v přístrojovém štítu.

Přiznám se, že právě ten mi nejvíce vyhovuje ve standardu pro klidnou jízdu, kdy je na levé straně tachometr a na pravé otáčkoměr spolu s hezky velkým ukazatelem aktuálně zařazené rychlosti. Doprostřed volím zobrazení tlaku turbodmychadel a teploty chladicí kapaliny; sice bych tu rád měl i tlak oleje a napětí elektrosoustavy, ale člověk nemůže mít všechno.

BMW M4 Competition Cabrio

Takhle aspoň hezky vidím, jak na tom vůz zrovna je; oba teploměry se neustále pohybují v závislosti na tom, jak člověk jede, na rozdíl od většiny ostatních moderních aut. Jen občas, chvíli po vyjetí směrem ke klikaté lesní okresce, kdy venku není dvakrát teplo, si zobrazím tlaky a teploty jednotlivých pneumatik. To abych dokázal trochu lépe odhadnout, kolik adheze mi michelinky Pilot Sport 4S můžou nabídnout.

Motor, jízdní vlastnosti

Totiž, na M4 ve statické formě můžete mít názor jakýkoliv, ale – řeknu to rovnou – za jízdy ji nejde nemilovat, pokud se rádi rychle svezete. A to třebaže zdaleka není nejostřejším BMW; není ani tak ostrá, jak by naznačovalo označení „Competition“.

Přiznám se, že jsem z toho označení měl trochu strach – že bude ukřičená a nepříjemně tvrdá, že mi dá sežrat každý kamínek, natož větší nerovnost zapadlé okresky. Odpružení však je v základním režimu komfortní – pořád samozřejmě tuhé, tlumiče mají dost krátký zdvih, ale přesto je jízda pohodlná – výfuk se zavřenými klapkami tichý, převodovka v nejkrotším režimu řadí hladce a v nízkých otáčkách, možná až moc. Bez sebemenšího problému se s ní dá jezdit denně do práce a pro rohlíky, nevidíte-li jako problém více než patnáctilitrovou spotřebu při takovém použití samozřejmě.

BMW M4 Competition Cabrio

Konečně v pátek vyrážím vstříc horám. Střecha je samozřejmě dole, a to i na dálnici; se svetrem a šátkem mi nevadí teplota pod 20 °C, přes vytažená okna a zvednutý deflektor dovnitř téměř nefouká ani v rychlostech kolem dálničního limitu. Nemám kam spěchat, užívám si čas strávený za volantem.

Dálnice končí, přicházejí zatáčky. Přitvrzuji nastavení motoru, převodovky, brzd i odpružení zhruba do poloviny možného a přidávám plyn. Záhy vracím podvozek do nejměkčího nastavení; lépe pohlcuje nerovnosti, kterých je na užších okreskách východních Čech hromada, ale o jistotu podvozku mě nepřipravuje.

TEST BMW M4 Coupé – Berte manuál, dokud to jde

Každý detail spolupracuje

Nechávám řadový šestiválec trochu víc si protáhnout nohy – a taky zazpívat. Zvuk vozu je vyladěný naprosto dokonale, tak moc, že skoro až nevím, jak ho popsat. Navzdory turbodmychadlům je jadrný, hutný, prostě symfonie.

Díky turbům má motor maximálních 650 newtonmetrů točivého momentu v neskutečně širokém pásmu od 2.750 do 5.500 otáček, takže ho není nutné až tolik vytáčet, abyste jeli vážně rychle. Jenže kdybyste pořád jezdili okolo třech, čtyřech tisíc, připravili byste se o to nejlepší, co dokáže nabídnout. Okolo pěti, šesti tisíc je výbušný, na plyn reaguje bleskově a výfuky řvou „Pojď, ještě víc!“ – ale všechno se děje za neochvějné stability a bez hrozby, že kousne, že skončíte v nejbližší příkopě.

BMW M4 Competition Cabrio

Tedy, může tomu tak být. Taky můžete všechnu elektroniku povypínat, přepnout pohon všech kol nazvaný M xDrive do režimu zadokolky a mít auto skoro jako kdysi. Já to nedělám, v driftování si nejsem jistý v kramflecích, taky jsem pořád na veřejné silnici – navíc v okolí Králík potkávám pozoruhodně velké množství cyklistů na nezpůsobilých vozidlech, bez odrazek či světel i v pokročilém šeru – a taky pud „Hlavně to nesmíš rozbít“ je velmi silný. Trochu mě tak mrzí, že tu čtyřkolku nejde přepnout aspoň do „4WD Sport“, ideálně však do režimu pohonu zadních kol i se zapnutou elektronikou.

Zmíněná tlačítka M1 a M2 většinou používám pro „ostřejší“ a „fakt ostré“ nastavení auta; tentokrát mi stačí jen to první. Otevřená M4 Competition totiž vážně není ani zdaleka závoďák a rychle zjišťuji, že se mi s ní jezdí nejlépe při nastavení „doprostřed“ tak na 50, 60 % schopností auta.

I tak je neskutečně rychlá, pneumatiky se sveřepě drží asfaltu a podvozek je vyladěný k dokonalosti, navíc nádherně zní a zatáčky umí projíždět velmi rychle a s pořádným přetížením. Dokázal bych z ní dostat víc? Na závodním okruhu nebo aspoň uzavřené silnici, kterou bych dobře znal, nejspíš ano, ale na klikaté asfaltce v lese jsem spokojený přesně takhle.

BMW M4 Competition Cabrio

Víc než spokojený, mnohem víc. Nepamatuji si, že bych si týden za volantem nějakého novinářského auta tak extrémně užil, jako tenhle. Do nedělního odpoledne jsem neujel ani metr s nataženou střechou a i pak to zkusil jen z povinnosti na deset, možná dvacet dálničních kilometrů, abych zjistil, že odhlučnění je skoro tak dobré jako v kupé.

Závěr

Nirvana kabrioleťáka, co se rád hezky sveze

Cestou od Králík jsem to vzal po hromadě dalších krásných silnic v česko-polském příhraničí a do Prahy dojížděl po téměř osmi stovkách testovacích kilometrů. Smutný, že ji budu muset zítra vrátit, ale šťastný, jak se těch pár dnů vyvedlo.

Nechybí mi nakonec ani manuální převodovka, kterou BMW do otevřené M4 vůbec nenabízí. Osmikvalt od ZF, který mají téměř všechna BMW, je vynikající, tady je navíc vyladěný k dokonalosti. A ostatně, šestistupňový manuál dostupný v jiných „emkách“ není kvůli nevalné přesnosti a gumovým drahám nic moc.

Manhart MH4 GTR II: Extrémně upravené BMW M4 má 702 koní

Jasně, není dokonalá – je těžká, trochu mi vadí ta čtyřkolka, v průměru třináctilitrová spotřeba vysokooktanového benzínu není nízká a zapomeňte na to, že by se zadní sedačky daly využít jako něco jiného než dodatečný zavazadelník. Sice nabízí průvlak středem zadního opěradla a je-li natažená střecha, dá se v kufru zvednout přepážka a použít prostor, kam se skládá střecha, pro náklad, ale s tím nepočítejte – kdo je ochotný jezdit v kabriu s nataženou střechou, může si rovnou koupit kupé.

BMW M4 Competition Cabrio

Před pár týdny jsem o menší M2 napsal, že „mít na ni aspoň ty dva miliony, běžel bych pro ni ještě dřív, než by novinářský kousek po vrácení vychladl“. V případě otevřené M4 mi nezbývá než to zopakovat, jen s „drobnou“ úpravou dvou milionů na tři. Jejich utracení by mě ale těšilo setsakra víc.

Plusy

• Skládací střecha
• Silný a charakterní motor
• Vynikající jízdní vlastnosti
• Perfektní sladění všech součástí

Minusy

• Nepoužitelné zadní sedačky
• Málo možností nastavení pohonu 4x4
• Se složenou střechou miniaturní zavazadelník