Unikátní test olejů pro skoro všechny vozy koncernu VW: Kterému se raději vyhnout obloukem?

V loňském Světě motorů číslo 8/2022 jsme přinesli rozsáhlý test olejů dle normy VW 502.00/505.00 (obvykle ve viskozitní specifikaci SAE 5W-40), tedy pro vozy koncernu Volkswagen s pevným výměnným intervalem 15.000 km a vesměs starší konstrukce motorů. Za předpokladu přeprogramování z pevného na variabilní interval a za cenu určitého (v praxi asi obtížně pozorovatelného)  zvýšení spotřeby paliva bylo možné tyto oleje používat i u moderních přeplňovaných motorů s přímým vstřikem, tedy například 1.0 až 1.5 TSI řady EA 211. Definitivní stopku jim však vystavilo přísnější měření emisí dle cyklu WLTP v roce 2018 a s ním související nutnost vybavit filtry pevných částic právě i zážehové motory. V zájmu životnosti těchto drahých součástí automobilky požadují snížený obsah popelutvorných přísad v olejích, což je právě i případ specifikace VW 504.00/507.00, na kterou jsme se zaměřili tentokráte. Povoluje oleje SAE 0W-30 a 5W-30.

Test olejů VW 502.00: Který maže nejlépe?

Dodnes v kurzu

Na rozdíl od minule testované specifikace je tato stále živá. Tedy vozidla, která ji vyžadují, se stále vyrábějí a na silnicích přibývají. Od roku 2017 existuje ještě novější specifikace VW 508.00/509.00 (SAE 0W-20), kterou však koncern Volkswagen předepisuje jen pro některé své motory. Obecně platí, že pro zmíněnou řadu EA 211 bylo možné tuto normu použít alternativně ke zmíněné starší. U agregátů EA 888 (2.0 TSI) v závislosti na verzi pak bylo nutné použít novou specifikaci, starší už nebyly přípustné – podobné to je třeba u dieselu 2.0 TDI/85 či 110 kW z řady EA 288 Evo. Naopak nejsilnější nabízený dieselový čtyřválec 2.0 TDI (147 kW) nový olej použít nesmí a zůstává na testované 504.00/507.00. Při výběru oleje pro svůj vůz se však v žádném případě neřiďte podobnými obecnými radami, ale vždy hledejte údaj přímo pro váš vůz. A to buď v návodu k jeho obsluze, na štítku v jeho motorovém prostoru, či v některých případech na infolince či prostřednictvím sítě autorizovaných servisů. Je dnes zcela normální, že dva vedle sebe stojící zcela identické vozy předepisují každý jinou generaci oleje, neboť v motoru došlo ke konstrukčním změnám například v souvislosti s plněním vyššího stupně čistoty emisí.

Nejen koncern VW

Neexistuje žádná statistika, jaký druh motorového oleje je v Čechách nejprodávanější. Když se však zeptáte libovolného obchodníka, jistě vám odpoví specifikací, pro jejíž test jsme se rozhodli letos. Zkrátka VW 504.00/507.00 je určitě nejrozšířenější výkonnostní specifikací v Čechách. Připomeňme přitom, že slovo výkonnost, s nímž se u motorových olejů často setkáváme, nemá nic společného s výkonem motoru ani s tím, jak jej volba oleje ovlivní. Jde o schopnost oleje rozpouštět karbonové úsady vznikající v motoru, snižovat tření a odolnost proti opotřebení, tedy změnám parametrů v průběhu výměnného intervalu. Výkonnost motorového oleje tak primárně neovlivňuje, kolik kilowattů je motor schopen vydat, ale spíš jeho životnost a spolehlivost.

Nejčastějšími konzumenty testovaných olejů tak jsou vozidla koncernu VW zhruba z let 2009 až 2020 s konkrétními výjimkami oběma směry. Se stejnými oleji se však mohou setkat i majitelé jiných vozidel.

Většina z nich plní jak obecnou evropskou specifikaci pro oleje se sníženým obsahem popela ACEA C3, tak americkou API SN. Častý je souběh se specifikacemi automobilek BMW (Longlife-04) či Mercedes-Benz (229.51).

Jak se testuje značkové palivo: A skutečně se vyplatí připlatit si?

Z benzinky i obchodu pro fandy

Konkrétní značky a jejich produkty jsme do testu zvolili tak, abychom nevynechali známé hráče, ale ani levné menší značky. Jasné to dopředu měl překvapivý vítěz loňského testu Eurol, kde asi každého zajímá, zda to byl šťastný zásah, nebo jde o systémovou záležitost. Díky široké síti čerpacích stanic MOL a Orlen-Benzina nešlo vynechat ani jejich oleje, neboť kdo potřebuje litr na dolití, často hledá právě u těchto stanic. Britská značka Millers Oils je v posledních letech v kurzu mezi automobilovými fanoušky a do testu jsme ji vzali právě na jejich četná přání po minulém testu. Logicky ve výběru nesměl chybět originální olej prodávaný autorizovanými servisy Škoda a VW, jehož výsledky jsme převzali z loňského testu. Letos jsme změřili jen hodnotu HTHSV – což je dynamická viskozita při vysokém tepelném a smykovém namáhání.

Kam patří oleje VW 504.00/507.00: Skoro pro všechny

U koncernu Volkswagen léta platilo, že z pohledu výrobce každá novější specifikace nahrazuje tu starší. Čistě z teoretického pohledu tak jsou oleje 504.00/507.00 výrobcem označované jako Long-Life III FE, vhodné pro všechna benzinová i dieselová vozidla koncernu Volkswagen s dvěma výjimkami:

• Starší modely na zemní plyn (třeba Škoda Octavia 1.4 G-Tec), kde výrobce předepisoval pevný interval výměny a oleje 502.00
• Vybrané modely po roce 2017, pro něž výrobce předepisuje novější specifikaci VW 508.00/509.00.

V mnoha případech jsou alternativou starší normy 502.00 pro benzinové a 505.00, 505.01 či 506.01 pro dieselové motory. V následujících případech však musíte použít opět jenom oleje 504.00/507.00.

• Pokud je však vůz vybaven filtrem pevných částic. V případě domácí značky Škoda jsou to všechny diesely se vstřikováním common rail (1.6 TDI, 2.0 TDI po roce 2010), ale také mnohé se starším systémem čerpadlo-tryska (PD) – například 1.9 TDI s kódem BLS, 2.0 TDI 8V s kódy BMM a BSS, 2.0 TDI PD 16V (BMN). První vozy s filtry pevných částic uvedla Škoda Auto na trh v roce 2005.
• I u konstrukcí bez filtru v případě, že máte nastaven variabilní interval výměny 30.000 km či dva roky. Oleje specifikace VW 503.00/506.01, původně určené pro prodlouženou výměnu u motorů bez filtru, jsou na trhu špatně dostupné.

Většině z vás je to teď asi jasné, ale pro jistotu zcela expresivně napíšeme, že i pokud ve svém dieselu TDI s filtrem pevných částic budete měnit olej dle pokynů pro pevný interval (15.000 km nebo rok), stejně musíte použít zmíněný typ Long-Life, byť jeho výkonnosti v plné míře nevyužijete. Žádný bezpopelný olej pro standardní výměnné lhůty k dispozici není.

Kontrolovali jsme kvalitu pohonných hmot: Jak vše probíhá?

Určení správného druhu: Je na seznamu?

Kdybychom žili v ideálním světě, stačila by k určení vhodnosti oleje pro daný motor informace na obalu shodná s tou v dokumentaci k vozidlu. Normu VW 504.00/507.00 by na obal natiskli jen ti výrobci, kteří skutečně úspěšně prošli schválením ve zkušebnách automobilky. To je založeno nejen na laboratorních testech, různých zkušebních stavech (třeba test „zdvihátko-vačka“), ale i na motorových zkouškách. V nich se na plnorozměrných motorech hodnotí, jak olej ovlivňuje jejich opotřebení či vliv na tvorbu úsad. Nakolik se každý jeden výrobek skutečně testuje a nakolik je schválení úřední, kdy výrobce uzná, že tuto recepturu přísad s tímto základovým olejem už otestoval a nemusí tak činit znovu, to nedokážeme říci. V každém případě se však Volkswagen bude zajímat o procesy řízení jakosti daného výrobce, aby po schválení nemohlo docházet třeba ke svévolnému použití horšího základového oleje či snižování dávkování přísad. Schválení motorového oleje je v každém případě velmi drahé, pro jeden olej vyjde na zhruba 500.000 Kč. Mnozí výrobci se tak uchylují k formulaci, že olej požadavkům normy „odpovídá“. Může za tím být i seriózní přístup, kdy si daný výrobce oleje u dodavatele přísad objedná takovou, která je pro skutečné splnění požadavků normy určena a v jiných olejích bez problémů prochází. Ale také přístup zcela neseriózní, kdy výrobce hledá, čím drahé vstupní suroviny nahradit a normu 504.00/507.00 najdete natištěnou na oleji, který by schválením u VW projít vůbec nemohl.Zodpovědný motorista by tak měl zjišťovat, zda daný olej skutečně je na aktuálním seznamu schválených maziv. Tuto informaci může získat třemi způsoby.

• Prodejce oleje poskytne certifikát podepsaný zkušebnou VW 
• Zda daný olej na seznamu je, vám ověří autorizovaný servis, který má seznam schválených olejů k dispozici
• Registrujete se do systému erWin (Elektronické opravárenské a dílenské informace), kterým značky koncernu VW plní povinnost umožnit nákup servisních dat i nezávislým opravcům. A zatímco za data se zde samozřejmě platí, seznam schválených olejů je po registraci přístupný volně.

Aktuální seznam vydaný 13. 3. 2023 si můžete stáhnout zde.

Jak jsme nakupovali: Cenu porovnávat nemůžeme

Oleje do testu jsme nakupovali ve středních Čechách tam, kde jsme poprvé na produkt dané značky narazili a pravděpodobně tak, jak si v případě daných produktů bude počínat největší část z vás. S výrobky MOL a Orlen se zatím logicky nejčastěji setkáte na čerpacích stanicích – v obchodech s autodíly ani autoservisech časté nejsou. Většinou je lidé nekupují ve velkých baleních na výměnu, ale v litrových na dolití, když se jim rozsvítí upozornění na nízkou hladinu. Na čerpací stanici jsme koupili též český olej Carlson, a to na malé lokální Kapr Žebrák kus od D5. Velký nákup jsme udělali v Autoshopu Vrbová Hořovice, kde měli oleje značek Eurol, Castrol, Pemco a Total. Tyto čtyři jsou tak cenově souměřitelné, neboť obchodník si na nich stanovuje zhruba stejnou procentuální marži. Olej Shell také koupíte na stejnojmenné čerpací stanici v ceně kolem 680 Kč/litr. My jsme však dřív měli po cestě malou prodejnu Jan Kočmíd v Berouně, kde nám účtovali neuvěřitelnou cenu 280 Kč za litr. Tedy levněji, než v Hořovicích méně známý Eurol. Dvakrát jsme se zeptali, zda se nespletli, ale prý nikoliv – dodávají prý zejména automechanikům, přičemž ti větší z nich prý dostávají ještě výhodnější cenu. Proto jsme cenu do hodnocení nevztahovali, neboť v praxi daleko víc než na značce oleje závisí, kde jej nakupujete. Marže obchodníků se pohybují od 20 do 200 procent, nejvyšší systémově mají čerpací stanice.

Olej 0W-20 po 27.700 km: Jak funguje nejřidší olej?

Test olejů VW 504.00/507.00: Jak jsme hodnotili (vysvětlení zkoušek)

Rozsah měřených parametrů včetně unikátní zkoušky protioděrových vlastností zhruba vycházel z loňského testu. Novinkou letošního testu pak byla extrémně náročná zkouška stanovení viskozity za vysokých teplot a velkého smykového spádu (HTHSV).

Již na minulých stranách jsme naznačili, že v žádném případě není možné nezávisle ověřit shodu oleje s normou VW 504.00 (pro benzinové motory) a 507.00 (vznětové). Její požadavky sice zahrnují více než 24 laboratorních parametrů, ale jen pět z nich má uvedeny aspoň nějaké limity.

V případě sulfátového popela je třeba uveden velmi vysoký limit 1,5 %, přičemž ten obecně neodpovídá olejům se sníženým obsahem popelovin (například ACEA C3), vhodným pro vozy s filtry pevných částic, ale starším kategoriím. Kdyby někdo dodal ke schválení olej, po jehož spálení zbude 1,5 procenta popela, samozřejmě by neprošel v jiných parametrech.

Hodnocení obalu

Zajímalo nás, jak dobře a přehledně je zákazník informován o specifikacích. Tedy zda dané specifikace opravdu splnil na zkušebně výrobce, nebo jim jen takzvaně odpovídá. Pravidlem bohužel je, že v češtině najdete jen základní kusou informaci a ty podstatné, tedy zda normy plní, či jim jen odpovídá, lovíte z angličtiny.

Za podstatnou považujeme také pečeť originality neboli obchodní pojistku. Mívá podobu fólie pod šroubovacím uzávěrem, kterou musíte strhnout nebo prorazit. Byť při dolévání do auta nás to spíš obtěžuje, pro zákazníka jde o cennou záruku původnosti obsahu.

TBN – Celková alkalita

Alkalita oleje určuje jeho schopnost odolávat okyselování, k němuž dochází vinou spalin i degradace samotného oleje. V současných motorech jsou zdrojem kyselin hlavně oxidy dusíku po reakci s vlhkostí ze spalování paliva, ale též rozkladné produkty přísad oleje a neúplně spálená biosložka nafty. Vysoká alkalita žádané úrovně je typická pro výkonné a dobře aditivované oleje.

Nanočástice v motorovém oleji: Vyzkoušeli jsme tekutou generálku! Funguje?

Odparnost podle Noacka

Stanovuje se vážením vzorku před zkouškou a po ní. Ta probíhá zahřátím oleje na 250 ºC v uzavřené zkušební nádobce při podtlaku 2 milibary po dobu jedné hodiny.

Hmotnostní úbytek povolený normou VW 504.00/507.00 je maximálně 11 %. To je velmi u oleje s danými nízkoteplotními vlastnostmi velmi přísná hodnota.

Vysoká odparnost znamená logicky pokles hladiny motorového oleje, kterou pak uživatel musí doplňovat, ale také změněné parametry náplně, jež v motoru zbude. Systémově jde také o znak méně ušlechtilého základového oleje, u kterého lze předpokládat horší stabilitu a životnost.

Sulfátový popel

Parametr se stanovuje spálením přesně odváženého množství vzorku oleje – nejdříve plamenem, poté vyžíháním v peci při teplotě 775 ºC. Zbydou oxidy kovů (mezi kovy patří i vápník a hořčík), které se kyselinou sírovou převedou na sulfáty, aby množství popelovin odpovídalo skutečnosti v motoru (historicky parametr pochází z dob spalování sirnatých paliv). Výsledek vzniká jejich přesným zvážením. Čím menší číslo, tím pozitivnější je to zpráva pro filtry pevných částic. V moderních přeplňovaných benzinových motorech se pak rozžhavený popel ve spalovacím prostoru spolupodílí na jevu zvaném LSPI, tedy nízkorychlostním klepání, které může vážně poškodit motor.

Mazivost HFRR

Protioděrové přísady motorového oleje jsou důležité u součástí, kde se nedaří vytvářet stabilní a spolehlivé hydrodynamické mazání. Tedy tam, kde olej od sebe třecí dvojice zcela neoddělí, ale pouze snižuje tření mezi nimi (říká se tomu elastické nebo mezní mazání). Těchto vlastností je dosahováno různými přísadami, přičemž požadavek na snižování obsahu popela vytlačuje ty dobře vyzkoušené a účinné (například thiofosfát zinku). Výrobci tak musejí hledat nové receptury s nižšími koncentracemi.

Jak se jim to daří, jsme testovali kmitáním ocelové kuličky po destičce metodou HFRR, určenou původně pro testování mazivosti nafty. Při výrazném zpřísnění podmínek (zátěž 1000 g, teplota 140 ºC, trvání 120 minut) dává tato metoda průkazné a opakovatelné výsledky i pro motorové oleje. Po testu se měří otěrová plocha na kuličce – čím nižší číslo, tím lepší výsledek. Doplňkovým hodnocením je součinitel tření – čím nižší číslo, tím lépe olej třecí plochy maže a klade menší odpor pohybu kuličky.

Zázračné přípravky do paliva: Opravdu snižují spotřebu a zvyšují výkon?

Kinematická viskozita

Viskozita je opak toho, čemu bychom laicky řekli tekutost. Vysoce viskózní je tedy například med, nízkou viskozitu má voda. Historicky se stanovovala na kapilárních viskozimetrech, kdy se sledovala rychlost, kterou kapalina proteče tenkou trubičkou. Aktuální přístroje, třeba Stabinger 3001 použitý pro naše zkoušky, měří viskozitu dynamickou coby odpor, který kapalina klade rotujícímu tělesu. A zpětně se pak přepočítává na kinematickou. V normě je stanoven požadavek na viskozitu při 100 ºC, která musí být mezi 9,3 a 12,5 mm²/s. Měřili jsme viskozity také při teplotách 40 a 135 stupňů, neboť to slouží pro další hodnocení.

Čerpatelnost při –20 ºC

Jedna z klíčových nízkoteplotních vlastností, měření stejné jako v předchozích případech, podobně jako jednotky, v nichž se udává. Povšimněte si obrovského rozdílu třeba proti hodnotě při 40 ºC. Pokud leckdo říká, že moderní oleje jsou řídké jak voda (tj. 1 mm²/s při 20 °C), pak v mrazech to rozhodně neplatí a pořád je co zlepšovat.

Viskozitní index

Přirozenou vlastností mazacích olejů je změna viskozity v závislosti na teplotě. Při nízkých teplotách mají tendenci být příliš husté, obtížně čerpatelné a klást rotujícím součástem příliš velký odpor, při vysokých teplotách zase příliš tekuté s nestabilním olejovým filmem.

Moderní širokorozsahové oleje se snaží tyto změny potlačit, což je jednak dáno kvalitou základových olejů, ale především polymerními přísadami. Čím vyšší číslo viskozitní index má, tím je olej v tomto směru lepší.

CCS

Zkratka CCS znamená Cold Cranking Simulator, tedy simulaci studeného startu, tření a otáček studené klikové hřídele. Měří se stejně jako dynamická viskozita rotací tělesa v oleji. Čím menší hodnota, tím lepší výsledek.

Požadované hodnoty předepisuje přímo norma SAE J300 pro jednotlivé viskozitní specifikace. Oleje, jejichž nízkoteplotní vlastnosti se označují třídou 5W, tak musí mít maximálně 6600 mPa.s při -30 ºC, oleje 0W pak 6200 mPa.s při -35 ºC.

Opravy dieselových vstřikovačů common rail: Stojí klidně víc než celé auto

HTHSV – týrání, jako v motoru

Oleje s nízkou viskozitou za vysokých teplot (tedy například 0W-20, 5W-30) bývají motoristy obviňovány z nedostatečné ochrany motoru při jeho vysokém zatížení.

Zkouška HTHSV (Hight Temperature High Shear Viscosity – viskozita za vysokých teplot a vysokého smykového spádu) právě toto ověřuje. Při teplotě 150 ºC a otáčkách 3000 min^-1 se snímá odpor ocelového rotoru v měděném statoru. Rotor má dvě plošky, které jej centrují ve statoru a udržují mezi třecí dvojicí ocelový film o tloušťce několika mikrometrů, což je i párová vůle rotoru a statoru. Reakční síla měřená výchylkou hnacího motoru je úměrná dynamická viskozitě.

Jde o maximální přizpůsobení měření podmínkám, které panují v motoru, včetně jejich specifického vlivu na chování oleje. Když by se výrobce pokusil zachránit horší typ základového oleje modifikátorem viskozity, jeho dlouhé molekuly se ve štěrbině velikosti jen v řádech mikrometrů natáhnou nebo mechanicky změní a ztratí tak svou funkci. Když olej příliš zřídne, tedy viskozita je za vysokých teplot moc nízká, nezabrání styku třecích ploch, nastává mezní mazání a může dojít i k zadření. Pokud však je motor zkonstruovaný na sníženou HTHS viskozitu, a má tedy velmi malé vůle, může použití oleje s vyšší hodnotou naopak znamenat vývoj tepla pouze zvýšeným třením ve viskóznější kapalině a poškození motoru po vymizení konstrukčních vůlí. Častá úvaha motoristů, že pro vysoké zatížení by bylo vhodné olej 5W-30 nahradit třeba typem 10W-60, tak může být zcela mylná.

Norma VW 504.00/507.00 je v tomto konzervativní a určena ještě pro motory s většími párovými vůlemi. Zatímco specifikace SAE J300 připouští pro kategorii 5W-30 hodnotu HTHSV 2,9, pak VW požaduje minimálně 3,5. Pro výrobce olejů to zjevně stále představuje tvrdý oříšek, neboť až na jeden z kandidujících produktů ji některé splnily jen po započtení nejistoty měření (0,09 či 0,10 mPa.s) a hned dva pak zcela selhaly.

Může benzin čistit? Potvrzeno: Přísady v benzinu čistí!

Prvková analýza

V motorovém oleji je přítomna celá rada prvků, jež pocházejí zejména z přísad. Specialisté z laboratoře vědí, které přísady tvoří, jakým vlastnostem který prvek prospívá.

Vápník, hořčík – detergentní (čisticí) vlastnosti a TBN. Moderní oleje používají kombinaci vápníku a hořčíku, neboť stejných účinků se dosáhne s menším celkovým množstvím popela než u formulací čistě s vápníkem. Jedná se pak o způsob částečného zmírnění rizika klepání po efektu LSPI.

Zinek, fosfor – protioděrové vlastnosti, antioxidační účinky

Molybden, bor, titan – moderní přísady na modifikaci tření, z nichž sice též vzniká popel, ale v menší míře než z těch tradičních.

Síra – částečně též snižuje tření, vysoký obsah však ukazuje na nízkou kvalitu základového oleje.

VÝSLEDKY TESTU OLEJŮ VW 504.00/507.00 ke stažení v pdf

Výsledky test olejů VW 504.00/507.00

Test olejů VW 504.00/507.00: Závěrečné hodnocení – Co VW schválil, to je dobré

Takový je život. Uděláte velmi drahý a náročný test, abyste zjistili hlavně tolik, že ty schválené jsou dobré a ty neschválené naopak špatné. Ostatní rozdíly jsou menší s omezeným významem pro motor vašeho vozu.

S hodnotitelem Milošem Auersvaldem, který se problematice motorových olejů věnuje 37 let a dělal s námi všechny naše testy, jsme si nad hodnocením doslova drbali hlavu.

„Naměřené rozdíly mezi vzorky Total, MOL, Eurol, Castrol, Orlen Oil, Shell, originálním olejem a Millers Oils jsou dílčí a pokud má některý jeden parametr horší, kompenzuje to jiným. Millers však není na aktuálním seznamu schválených olejů od VW, což mu bere body. Proto dle technického posouzení bych stanovil sdílené místo 1 až 7, poté osmé pro Millers a na konec bych dal ty dva, které nejen že nejsou na seznamu schválených, ale ještě jsme našimi zkouškami zjistili, že v některých parametrech nevyhovují požadavkům,“ vysvětluje náš uznávaný odborník a žák slavného Vladimíra Matějovského.

Když se norma VW 504.00/507.00 před patnácti lety objevila, vědělo se, že formulace přísad pro ni mají k dispozici jen dva či tři výrobci. A že při použití kvalitního základového oleje jsou pak produkty na trhu velmi rovnocenné. Podobnost jednotlivých kandidátů byla typická i pro náš test a Miloš Auersvald si ji kromě prvkové analýzy ověřil i infračervenou spektrometrií. „Vzorek Shell Helix HX8 ECT 5W-30 je překvapivě skoro shodný s originálním olejem VW LongLife III FE 0W-30, byť jsou oba v jiných viskozitních kategoriích, a pocházejí dokonce z rozdílných rafinérií. Dále jsou, co se prvků z aditivace, výsledků mazivosti a infračerveného spektra, velmi podobné vzorky od Millers Oils, MOL a Orlen Oil. Jinou koncepci, ale vzájemně téměř totožnou pak mají vzorky Total a Eurol,“ vysvětluje. Samozřejmě že kdyby redaktor Světa motorů přišel s tím, že jsme udělali test olejů dohromady s nákupem vzorků za 150.000 Kč, a nebude mít pořadí, skopl by jej šéfredaktor ze schodů. Takže jsme výsledky přesně obodovali a vyšlo to následovně. Vy si pak ale podle tabulky na předchozí dvoustraně můžete stanovit vlastní nákupní preference. Někdo má ještě vůz s plochými zdvihátky a chce co nejlepší mazivost, jiný má strach o filtr pevných částic a hledá co nejméně sulfátového popela, další žije na horách a má hodně studených startů, takže jej zajímá hodnota CCS.

Jak jsme hodnotili

1. místo (7,7 bodů): Total Quartz Ineo Long Life

Francouzskou značku Total v Čechách dobře znají především řidiči vozidel Puegeot a Citroën, když je často jediná, která dodává maziva ve specifikaci pro jejich vůz. Po obalu tohoto oleje jsme šáhli vyloženě z okamžitého popudu: „Francouzský olej pro německá auta, to by mohlo být zajímavé.“ A je z toho vítězství v testu. Jedinou nevýhodou je hraniční odparnost 11,4 %. Protioděrovou ochranu reprezentovanou korigovaným průměrem otěrové plochy 433 μm bychom si představovali lepší, ale není taková u žádného ze schválených a jinak vyhovujících vzorků. Hořčík ukazuje na moderní aditivaci s nízkou tvorbou popelovin, nízké množství síry zase na velmi kvalitní základový olej. Z tohoto vítězství nemáme žádnou radost, ale padni komu padni.

2. - 3. místo (7,6 bodů): MOL Dynamic Gold Loglife 5W-30

Po loňském propadáku se firma MOL pochlapila a její olej patří k nejlepším. Má extrémně nízkou odparnost, což se v této viskozitní třídě dělá velmi obtížně. Také má druhý nejlepší výsledek dynamické viskozity HTHS a zjevně kvalitní základový olej. Ztrácí horší mazivostí.

2. - 3. místo (7,6 bodů): Eurol Syntence 5W-30

Loňský vítěz testu opět dokázal, že nizozemská značka Eurol to s kvalitou myslí upřímně – což potěší i vzhledem k tomu, že jde o jedny z levnějších olejů. Líbí se nám obal, kde hned na přední straně je uvedeno, které normy opravdu plní a kterých jen „dosahuje“, bohužel anglicky. I jeho odparnost je hraniční, jinak je však hodnocení podobné jako u Totalu. Hraniční odparnost, ale velmi kvalitní základový olej a nízký obsah popelovin, které vám zanášejí filtry pevných částic.

Premium

Konec biopaliv v Česku se zatím nekoná: Přešlap…

4. místo (7,4 bodů): Castrol Edge 5W-30 LL

Olej Castrol má ve své aditivaci jako jediný titan, což je jeho unikátní technologie ke snížení tření i opotřebení. V testu protioděrových vlastností se to však tentokráte nijak zásadně neprojevilo a výsledek je pouze průměrný. Taktéž hodnota TBN coby důležitý ukazatel kvality oleje je spíš blíže spodní mezi. V každém případě se znovu potvrdilo, že za olej této značky zaplatíte možná více peněz, ale nikdy vám nedodá nevyhovující produkt.

5. - 6. místo (7,0 bodů): Orlen Oil

Značka Orlen Oil má českým motoristům nahradit Mogul, který koncern PKN Orlen zrušil už téměř dva roky nazpět. Jde o velmi dobrý olej, který o lepší umístění připravila pouze absence pečeti originality pod víčkem. Mírně horší má protioděrové vlastnosti, nicméně je z kvalitního základového oleje a receptura aditiv je blízká originálu od VW. Takže špatný olej ani vzniknout nemohl.

5. - 6. místo (7,0 bodů): Shell Helix HX8 ECT 5W-30

Olej Shell překvapil vynikajícími nízkoteplotními vlastnostmi, které jsou blízké spíše třídě 0W-30. Lze předpokládat příznivý vliv na spotřebu a opotřebení motoru, který čelí častým studeným startům. Má však horší viskozitu HTHS a protioděrové vlastnosti hodnocené testem mazivosti HFFR. Nízké množství síry dohromady se zmíněnými nízkoteplotními vlastnostmi ukazují na velmi kvalitní základový olej.

Martin Vaculík a přísady do motorových olejů: Mají smysl, nebo škodí?

7. místo (6,6 bodů): Originál Škoda/VW Longlife III FE 0W-30

Není žádným tajemstvím, že originální olej dodává pro koncern VW právě značka Shell. Jelikož výrobce se velmi snaží, aby jeho vozy měly co nejnižší provozní spotřebu (od roku 2020 totiž platí nutnost reportovat spotřebu nových vozidel prostřednictvím systému FCM po celou dobu jejich životnosti), zvolil si pro originální olej nižší viskozitní kategorii ze dvou přípustných – tedy 0W-30. Motoristé přitom obvykle poptávají spíš třídu 5W-30, jelikož si myslí, že bude lépe chránit jejich motor. Nic takového se v našem testu neprojevilo a originál VW měl naopak nejlepší výsledek v náročném testu dynamické viskozity při 150 stupních – HTHSV. Jako jediný s hodnotou 3,52 přesáhl minimální požadavek normy i bez započtení nejistoty měření. O lepší výsledek jej připravily vysoká odparnost, hraniční mazivost a absence pečetě originality.

8. místo (5,0 bodů): Millers Oils XF Premium C3 VW 5W-30

Značka Millers Oils je u nás nesmírně populární mezi automobilovými fandy, závodníky, sběrateli a všemi, kdo se o svá auta chtějí starat co nejlépe. Tito by na vlastnosti britských olejů přísahali, nicméně pro spolehlivost motorů svých aut dělají maximum už tím, že mění olej často. O lepší umístění olej této značky připravilo, že není na seznamu schválených maziv od VW. Dle informace na obalu na schválení čeká, snad u toho nezůstane. Ani jiné parametry oleje však nejsou ničím, čím by vysoce vyčníval nad ostatní. Používá kvalitní základový olej, ale protioděrové vlastnosti patří k horším a aditivace je zřejmě stejná jako o originálu VW.

9. místo (4,3 bodů): Pemco 350

Olej Pemco, jehož nejnižší cenu v testu lze považovat za systémovou záležitost, zaujal velmi pěkným výsledkem v testu mazivosti, což se zdá být skvělá zpráva pro majitele starších TDI s plochými zdvihátky. Pravděpodobně je to zásluhou esterů, jimiž se chlubí na obale a jichž skutečně bylo infračervenou spektrometrií zjištěno malé množství. Nápis „Das Produkt erfüllt folgende Anforderungen“ a za ním následující výpis norem v překladu znamená, že je opravdu plní. Bohužel olej s odparností 13,1 procenta a HTHSV jen 3,17 mPa.s by nikdy schválení u VW nezískal. Reálně zde hrozí horší ochrana více tepelně zatěžovaných motorů. Na použití méně kvalitního základového oleje ukazuje i vyšší množství síry.

10. místo (3,2 bodů): Carlson Millenium Synth Longlife III

Olej české značky Carlson má etiketu kompletně v češtině a praktické ohebné hrdlo usnadňující doplňování do motoru. My bychom si jej však do vlastního auta rozhodně nenalili. Excelentní výsledek mazivosti koresponduje s příměsí molybdenu, který je zde jako u jediného oleje v testu. Je velká škoda, že výrobce použil zjevně zcela nevyhovující základový olej, což prokázala měření odparnosti, HTHSV a síry. Takový výrobek by nikdy nemohl projít schválením laboratoří VW.