Design po generacích: Mercedes-Benz třídy S a jeho předchůdci

Jedním ze znaků, kterými se vyznačuje modelová řada S, je plynulá mezigenerační návaznost. Je tomu tak zejména v porovnání s třídami C a E, v jejichž vývoji spatříme poměrně výrazné průběžné změny a pohotovější reakce na dobové trendy svého výrobce. Z toho vyplývá nejen vyšší míra svébytnosti třídy S, ale také důraz na zachování charakteristických rysů vozidel této modelové řady, k nimž se podrobněji dostaneme v souvislosti s jednotlivými generacemi.

Design po generacích - Speciální příloha Auto.cz

Předchůdci třídy S – Tři specifické styly

Přehled začíná rokem 1954, kdy byl představen model W180, vyráběný do roku 1959. Jde o první Mercedes-Benz se samonosnou karoserií a také o vůz, který je základním kamenem designových prvků, z nichž vycházely následující modely. Tehdy vysoce moderní karoserii zdobila výrazná maska chladiče a kulaté světlomety, přičemž proporčnost přídě jasně vymezila prostor pro oba zmíněné díly – v případě vozu W180 nelze hovořit o jejich vzájemné provázanosti, která je v automobilovém designu stále častěji k vidění. Se stejným designovým postupem se setkáváme i u nástupce v podobě sedanu W111 z let 1959 až 1968. Zde však dochází k řadě změn včetně reakce na dobový trend, kterým byly zadní ploutve a s nimi související ostřeji řezané rysy, díky nimž byl exteriér automobilu opticky štíhlejší. V roce 1965 se objevuje Mercedes-Benz W108, jenž bývá považován za předěl mezi specifickým stylem W111 a výraznou modernizací karosářské formy, kterou představovalo vozidlo W116.

W116 (1972–1980) – Nově a sportovněji

S novou generací limuzíny německé značky přichází nejen označení S, ale také zcela nový a moderní designový styl, navržený pod vedením Friedricha Geigera. Tento německý designér ztvárnil celou řadu vozidel Mercedes-Benz, od modelu 500K (1934) až po 300 SL (1954) a formou limuzíny W116 prezentoval nový a pokrokový směr s prvky, které zahrnují větší a hranatější světlomety s přiléhajícími směrovkami, méně dekorativní karoserii s důrazem na vizuální čistotu, méně klenuté zadní a čelní sklo a modernější masku. Změny se dočkala také celková kompozice přídě, kde došlo k hlubšímu provázání použitých prvků – maska již nedominuje čelní části exteriéru tolik, jak tomu bylo u tří předchozích vozidel.

Zmíněná tvarová čistota přinesla elegantnější profil s důrazem na sportovně zakončenou záď se svítilnami, jež zdobí horizontálně vroubkovaný kryt – tímto rysem designéři výrazně ozvláštnili záď, jejíž design zaujal také dosud nebývalou geometrickou pravidelností. Vzhled boční části vozu oživil i velmi dynamický tvar předních směrovek, inspirovaný tímtéž dílem na roadsteru R107.

W126 (1979–1991) – Důležitý inovátor

Řada W126 byla prezentována v roce 1979 na autosalonu ve Frankfurtu. Jedná se o model, který zaujal nemalým množstvím plastových dílů, jimiž byla obložena vcelku progresivní karoserie s designem od Bruna Sacca (o němž bude ještě řeč). Vzhled vozu zásadním způsobem ovlivnily polyuretanové boční panely a velkoplošné nárazníky, jež byly zhotoveny z téhož materiálu. Takto pojatý styl znamenal důležitý pokrok, který plně odpovídal dobovému zaměření Mercedesu na reprezentativní a zároveň nadčasové tvary, jež by i přes zodpovědné nakládání s designovou historií reprezentovaly nová řešení.

I přes modernost designu řada W126 nezapře návaznost na svého předchůdce – stále je řeč o vroubkovaných krytech svítilen, záď je však opticky mohutnější. Podíl na tom má nejen objemnější tvar, ale také zmíněný plastový nárazník s chromovým lemováním.

W140 (1991–1998) – S monumentálními proporcemi

I přes tvarovou trvanlivost stěžejních prvků značky je Mercedes-Benz proslulý řadou svébytných stylů. V jednom z těch dalších (a v porovnání s W126 podstatně majestátnějším) byla navržena řada W140, na jejímž designu můžeme zaznamenat nesporný vliv trendů z přelomu 80. a 90. let minulého století. Na designu pracoval Olivier Boulay (později činný u Mitsubishi) pod vedením Bruna Sacca. Vůz, představený v roce 1991 na ženevském autosalonu, se vyznačuje zkosením přídě a celkově objemnějšími proporcemi, jimiž se vzdaluje svému atletičtějšímu předchůdci. V porovnání s ním je W140 také uhlazenější a reprezentativnější – dekorace zde hrají velmi malou roli. Mnohem přednější je dojem z mohutnosti a plných tvarů s vyváženými proporcemi.

V souladu s jinými Mercedesy (například W124) je součástí designu W140 nápaditá forma víka zavazadlového prostoru ve tvaru lichoběžníku, který kromě notného zdynamičtění vzhledu umožnil lépe vyniknout svítilnám (stále s vroubkovaným krytem), jež jsou propojeny souvislou vodorovnou linií. Pokusy o nové podoby jednotlivých částí vozu postihly také interiér, kde najdeme asymetrickou přístrojovou desku.

Mercedes-Benz třídy S (1991-1998): Mamut

W220 (1998–2005) – Experiment

Ve druhé polovině devadesátých let došlo u Mercedesu k designovým změnám velkého rozsahu. Tvůrci začali mnohem více experimentovat, což ve výsledku vedlo k propastným rozdílům mezi minulou a dobovou etapou designu. První náznaky změn signalizuje ženevský Mercedes-Benz Coupé Concept z roku 1993, jenž předznamenal podobu generace W210 třídy E. Po něm následovaly vize FCC (1994), AAV (1996) či F-200 Imagination (1996), na jehož exteriéru můžeme spatřit náznaky podoby budoucího sedanu třídy S – zejména pojetí předních světlometů a uhlazenost karoserie, která představuje jeden ze zásadních rozdílů mezi W220 a předchozími generacemi.

Na design dohlížel Steve Mattin, autor třídy M, SLK či SLR. V porovnání s W140 je vůz o poznání lehčí, štíhlejší a tvarově plně poplatný dobové módě – také maska chladiče, neodmyslitelný symbol stuttgartských vozidel, byla zmenšena, což odpovídá celkové hmotové redukci a zakulacení prvků. To však nejvíce zasáhlo světlomety, které opustily rozměrný tvar a pokusily se o designový experiment, jehož součástí je zplastičtění krytu a kreativní návrh jeho obrysu – horní zakulacený výběžek světlometů souvisí s propracovanějším tvarem kapoty, jíž zdobí citlivě provedené prolisy.

TEST Mercedes-Benz S400 CDI - Jako doma (11/2003)

Zakulatilo se takřka všechno – hrany dveří (včetně obrysu prohlubní pod klikami), přechody mezi sloupky a linií střechy a celková proporčnost. Výše uvedené experimenty ovlivnily také pojetí zadních svítilen, jež tvoří nápaditý trojúhelník, oživený tenkými čirými linkami v červené ploše. Takto koncipovaná světla odpovídají zjemnění zádě, která již není tak „mamutí“.

W221 (2005–2013) – Triumf designu

Model W221, představený v roce 2005 na autosalonu ve Frankfurtu, překvapil svébytnými tvary, jimiž se třída S vymezila vůči hlavnímu proudu tehdejší doby. Design, za nějž je zodpovědný Gorden Wagener, představoval ve srovnání s W220 výraznou změnu, jejíž podstatou byl odklon od zaoblených forem a příklon k razantnějším tvarovým prostředkům, díky kterým je vůz o poznání dynamičtější a sportovnější. Zásadní proměnou prošla příď s šípovitými světlomety, vedle nichž vypadají světla předchozího modelu jemně a nekonfliktně. Zešpičatění světlometů má za následek nejen dynamičtější výraz přídě jako celku, ale také lepší vyniknutí masky chladiče, způsobené svižným spádem horní linky krytů světlometů.

Design jako takový je neoklasicistický – zaměřuje se na vyzdvižení charakteristických tvarů historických vozidel a jejich citlivou modifikaci, která je ohleduplná k tradičním tvarům a zároveň plně zapadající do moderní kompozice, navržené dle aktuálních měřítek. Tento postup se patrně nejvýrazněji podepsal na ztvárnění boční části karoserie, kde bezpochyby vynikají masivní lemy blatníků, z nichž ten přední zasahuje do přídě a tvoří pomyslný základ pro světlomety. Totéž se odehrává na třetím karosářském prostoru, kde lem blatníku dodává této partii na masivnosti. Díky těmto neobvyklým prvkům došlo k hlubšímu provázání profilu s přídí a zádí, čímž se W221 notně vzdaluje W220, jehož ponton je oproti jeho novějšímu provedení podstatně všednější a méně výrazný.

Mercedes-Benz S - high-end v novém (první díl)

S příchodem nové generace dochází k přepracování zádě. Mění se její celková architektura, což postihuje sklon zadních partií a jejich strukturu – víko zavazadlového prostoru více vystupuje do prostoru a je výraznější, krom toho je ohraničeno vertikálními svítilnami (již ne tak odvážnými jako u W220). Nová světla jsou klasičtěji pojatá a díky vloženým linkám mezi jednotlivé světelné segmenty lépe zapadají do karoserie jako celku.

W222 (od 2013) – Nově a jinak

Nejnovější generace s označením W222 pohotově reaguje na nový stylový diskurs německé značky – opouští neoklasicistické pojetí svého předchůdce, výrazně přepracovává interiér a inspiruje se kreativním designem koncepční studie F 700 z roku 2007. Sebevědomý vůz vypadá adekvátně svému poslání, jímž je vyplnění mezery po limuzínách Maybach. Tomu odpovídají celkové proporce, které se oproti modelu W221 příliš nemění – hovoříme však o rozvržení hmoty karoserie, kladoucí důraz na klasicky členěné tři karosářské prostory. Po stránce jednotlivých tvarových řešení však jde o citelný pokrok.

Výraz přídě je zcela nový. Modernost vzhledu je definována diodovými světlomety, které mají oproti předchozím generacím opticky rozměrnější kryt. Ten jen navíc tvarován dle současného designového směru značky, což vede k odvážným a oproti řadě W221 komplikovanějším světlometům, jež jsou zároveň základním bodem designu přídě, od nějž se odvíjí vše ostatní – včetně mohutné masky chladiče s výrazným okrajem. V jejím případě hovoříme o čistším a jednodušším vzhledu, který opticky vyvažuje výraznost dalších prvků čelní části vozu, zejména zmíněných světlometů, od nichž se odvíjí křivky, zasahující do hmoty nárazníku, jehož plocha je oproti starším limuzínám třídy S o poznání členitější.

Mercedes-Benz třídy S: Oficiální fotografie a ceny na českém trhu (rozsáhlá galerie 126 fotek)

Odklon od neoklasicismu se nejvýrazněji projevil v boční části, jež zaujme absencí masivních lemů blatníku, které známe z minulého generačního vydání vozu. Místo nich tvoří dominantu profilu dva výrazné prolisy – první, pramenící v předních světlometech a ústící do plochy zadních dveří, a druhý, jenž zvýrazňuje spodní partie dveří a opticky vyvažuje první prolis. Přímé srovnání obou vozidel napoví o rozdílném pojetí generací W221 a W222 – nejnovější vozidlo působí daleko sportovnějším dojmem, přičemž celkový vzhled boků neobyčejně ovlivňuje právě nahrazení výrazných lemů blatníků běžněji vyhlížejícími celky. Tato mezigenerační změna dodala třídě S na sportovnosti, která se projevuje také na zadních partiích s členitými diodovými svítilnami. Samotný vzhled zádě dotváří invenční tvar víka zavazadlového prostoru a dekorační lišta, jež je oproti té u W221 plastičtější.

V porovnání se svými předchůdci klade aktuální třída S daleko větší důraz na detaily a jejich provedení. Kromě světelné optiky je důležité zmínit chromovou křivku na zadním nárazníku, která u benzinových verzí symbolizuje koncovky výfukové soustavy. Jedná se o osobitý prvek, který svědčí o důmyslnosti a hravosti designérů, díky nimž mají zadní partie W222 nebývale propracovaný design.

TEST Mercedes-Benz S 350 Bluetec – Vládce světa

Snaha plnohodnotně nahradit Maybach je obzvláště patrná v kabině, navržené dle náročných stylistických, materiálových a komfortních meřítek. Z hlediska estetiky nezapře mírně retrospektivní nádech, jímž je opředen dvouramenný volant (který je zároveň unikátním propojením moderního a historického designu) a kulaté výdechy ventilace. Přístrojová deska se vyznačuje horizontálně vedenými křivkami, které harmonicky zasahují do výplní dveří. Samotnou atmosféru na palubě však netvoří jen tvary, ale také vhodně zvolená vůně a vizuální doplňky, kupříkladu ambientní osvětlení, jež čítá sedm barevných odstínů – jde o pozoruhodný prvek výbavy, mající nemalý vliv na celkovou podobu interiéru. V současném letním počasí přijde vhod zvláště modré podsvícení desky, dodávající interiéru na vizuální svěžesti.