Řídili jsme Trabant 601. Jízda v něm nabízí spoustu zvláštních zážitků

Nejslavnější model východoněmecké automobilky se značkou Trabant byl na trh uveden v roce 1963 jako nástupce modelu 600. Dostal jméno 601. Jeho výroba ale opět probíhala ve Cvikově v Sasku (továrna VEB Sachsenring, proto to stylizované S ve znaku). Jednoduchý design sdílel ve všech karosářských verzích (dvoudveřový sedan, třídveřové kombi, či spíše hatchback a otevřený, původně vojenský a později volnočasový Tremp) řadu dílů. Trabant je vlastně východoněmeckou představou o lidovém autě, takový remakem Volkswagenu Brouk pro NDR.

Levné a spolehlivé auto mělo být dostupné prakticky pro každého. A tak bylo populární nejen doma, ale i ve spřátelených státech včetně Československa. Jméno je německým výrazem pro satelit a vzniklo původně z politických důvodů k oslavě sovětského kosmického programu.

Jízda v bolesti

Vzhled působí jednoduše, i když trochu zdobnosti zde najdete. Například ty lišty na horní hraně blatníků kryjí spoje mezi jednotlivými díly karoserie. Nebylo to ovšem moderní ani v roce 1988, kdy tento exemplář vznikl, ani o deset let dříve. Interiér nepatří k nejprostornějším ani nejpohodlnějším. Například na sedadle se mi zrovna příjemně nesedí (jsou krátká a tvrdá) a kontaktu mé lebky s hlavovou opěrkou (také tvrdou) se snažím vyhnout za každou cenu.

Řídili jsme Fiberfab FT Bonito. Jak jezdí placka s technikou z Brouka?

Po delší cestě v Trabantu vás mohou bolet záda. Také vzadu jde spíše o nouzová místa na kratší trasy.

Rozsah posouvání sedadla pro řidiče bych také uvítal větší. Prostoru ale pomáhá rovná podlaha a tenké panely karoserie.

Přístrojovka je minimalistická a přehledná, otáčkoměr na ní budete hledat marně. V Trabantu se musí řadit po sluchu. Pedály jsou dost vyosené doprostřed a kdysi jsem v jiném Trabantu zkoušel, jestli mi na ně může šlapat spolujezdec. A šlo to.

Okna jsou sice malá, ovšem v poměru k velikosti auta asi adekvátní. Sloupky jsou tenké, takže z Trabantu je skvělý výhled ven. Přes široké dveře se do autíčka celkem dobře nastupuje. Kufr má slušný objem 420 litrů, což je na poměry miniaut vlastně dost vysoké číslo. Praktičnost je ale omezena malým vstupním otvorem a na výšku umístěnou rezervou. Také vzpěra víka nepůsobí moc důvěryhodně, ale po celou dobu dobře drží. Uvnitř moc odkládacích míst není, polička vpředu přes celou šíři auta je však dostatečně vysoká.

Jak se řídí?

Aby byla technika co nejjednodušší (dle hesla co v autě není, to se nepokazí), pohání motor vpředu přední kola. Jdou o dvoutaktní dvouválcovou vzduchem chlazenou šestistovku, která má výkon skromných 26 koní (původně dokonce 23) a točivý moment 54 N.m. Kdo ale někdy s Trabantem jel, ví, že to není pocitově pomalé auto (navzdory maximálce jen 107 km/h). V akceleraci vyniká a starty ze semaforů můžete natrénovat tak, že mnohé překvapíte. Jen se připravte na onen typický zvuk při vytáčení, při kterém si vás všichni všimnou.

V zatáčkách trabi dost příjemně drží a pokud se s ním naučíte jezdit, budete svižností ostatní účastníky provozu nejspíš překvapovat.

Stylovka za zajímavé peníze? Řídili jsme Lancii Ypsilon Momo Design

Na svou dobu byla koncepce motoru vpředu napříč a pohonu předních kol velmi moderní, stejně jako kompozitová lehká karoseria (byť duroplast není právě nejvhodnější a má celkem složitý proces likvidace, vznikl ale ze zbytků, takže byl levný) a nezávislé zavěšení kol. Navíc je dvoutaktní dvouválec spolehlivý a vyžaduje jen minimální a jednoduchou údržbu.

Vychází ovšem už z předválečné koncepce DKW a kvůli mazání musíte lít do nádrže kromě benzínu i olej a pálením výsledné směsi vzniká i onen slavný „modrý dým“.

V Evropě to ale nebylo zcela výjimečné, dvoutaktní motory měly i vozy Auto Union 1000 nebo Saab 96. Nádrž je nad motorem a palivo teče do motoru samospádem. Místo ukazatele na palubce máte plastovou měrku, která se ponořuje do nádrže. Tam je benzín smíchán v určitém poměru s olejem. Dvoutaktní motor se maže jen za chodu a brzdit motorem znamená jeho rychlý konec. Rozměrově je pohonná jednotka malinká a pod lehoučkou kapotou zbylo dost volného místa. Co ale v autě není, to se neporouchá a v jednoduchosti konstrukce Trabant opravdu vyniká. Šikovní majitelé jej snadno udrží v chodu i v domácích podmínkách, díly se stále ještě dají sehnat dobře.

Trabant P50/P60 (1957-1965): Před 60 lety začal Trabant s oblinami. Proč se jich zbavil?

K motoru je připojen čtyřstupňový manuál ovládaný pákou na palubce, na poslední rychlosti najdete i volnoběžku. Řadit jde krásně zlehka. Spojka je suchá a jednokotoučová.

Jelikož trabík váží jen 615 kg (kombi Universal vážilo 650 kg), dokáže upalovat celkem svižně a překvapí vás možná hlavně v zatáčkách svým strmým (byť nepřesným) řízením. Kvůli malé hmotnosti do nich totiž nemusíte tolik zpomalovat. A to se hodí, když jsou na kolech jen bubnové brzdy, které vám jistotu fakt neposkytnou a mohly by být silnější.

Starých škodovek se lidé zbavovali, dnes jsou hitem. O socialistické veterány je stále větší zájem

Odstupňování převodovky a pružnost motoru dovolují jet s Tabantem svižně a i trochu adrenalinově, což od něj snad ani nikdo nečeká. Auto sice nejprve působí nedotáčivě, ale pak se naopak lehká záď začne hrnout do strany. Lehký vůz ale zase nepotřebuje posilovač a díky dobrému rejdu se otočí i na běžné silnici.

Přesto jsem vždy k Trabantu měl respekt. Nulová míra pasivní bezpečnosti vás odrazuje od agresivního stylu jízdy. Bezpečnostní zóny Trabant nemá a ani karoserie není ze své podstaty nejbytelnější. A příliš nenadchne ani docela hlučný motor při vyšších rychlostech. Zase ale auto muší váhy zvládne i lehký terén. Pamatujte však na fakt, že podvozek je poněkud tužší, což vám dokážou i potlačené náklony v zatáčkách.

Trabant 601 (1963-1990): Zastaralý a vysmívaný modrofuk je dnes kultem

Typ 601 je nejdéle vyráběným Trabantem a také nejpopulárnějším. Vznikl v necelých 3 milionech kopiích. Je snadné jej servisovat a opravovat, takže je dodnes populární i mezi veteránisty pro svůj nenáročný provoz a nízké provozní náklady. Jen se zkrátka vyráběl moc dlouho, než aby se dočkal uznání už za své aktivní kariéry.

Dnes je to tedy trochu jinak, kupují si jej nadšenci i v USA a Daň Přibáň v Trabantu objel svět.

S trabíkem je navíc opravdu sranda. Každý se na vás směje a zamává vám, zvláště když je auto zelené. Zelené trabi prý nosí štěstí, stačí třikrát poskočit, když jej vidíte.

Za zapůjčení kultovního auta k otestování děkujeme Retro-auta.cz.