Hity devadesátek: V roce 1993 představil Opel Corsu B a Peugeot třistašestku

1. ledna 1993 se Československo rozdělilo na dva samostatné státy. V tomto roce se odehrály premiéry velmi důležitých modelů. Domácí Škoda Favorit zaznamenala v lednu už druhou a tentokrát radikálnější modernizaci se vstřikovacími motory, černým interiérem a drobnými vzhledovými retušemi, změny neminuly ani odvozené kombi Forman a užitková provedení. Jenže měla za sebou už více než čtyři roky sériové výroby.

Seat uvedl na trh novou Ibizu druhé generace s třemi a pěti dveřmi. Tu doplnil sedan Córdoba, který byl u nás svého času poměrně populární. V roce 1996 se nabídka odvozené řady rozšířila o z dnešního pohledu zajímavé dvoudveřové provedení SX a kombi Vario. Dvojitý šíp přikládal českému trhu velkou důležitost, začal u nás prodávat jako v první zemi vůbec model Xantia. I když nebyl tak extravagantní jako předchozí BX, našel za svou kariéru více než 1,5 milionu zákazníků. Pochopitelně celkově ve všech zemích, kde se nabízel.

Hity devadesátek: Na konci roku 1992 debutoval Ford Mondeo, nástupce Sierry

Ve střední třídě se objevil ještě radikálně modernizovaný VW Passat B4, jeho produkce začala v říjnu. V listopadu představil Renault Lagunu, nástupce R21. I přes kritizovanou nespolehlivost se jich prodalo 2,35 milionu včetně kombi, které přišlo v roce 1995. Nástupci se takovým odbytovým číslům ani nepřiblížili. Alternativou k evropským vozům této velikosti byla druhá generace Subaru Legacy z října 1993. Bezrámová okna, ploché motory a možnost pohonu všech kol... Design Oliviera Boulaye nezestárl ani za tři dekády. Saab představil už v létě po patnácti letech produkce nástupce řady 900, její druhou generaci (NG – New Generation). Využívala podvozek Opelu Vectra A, povedený design vypadal na první pohled jako evoluce předchůdce, který techniku GM ještě nesdílel.

Z jiného soudku: už na jaře 1993 debutovali terénní sourozenci Nissan Terrano II a Ford Maverick. V červenci pak měla premiéru Kia Sportage první generace. U nás se stala spolu se Sephií součástí uvedení značky na trh o rok později. Nabízela se nejen v klasickém pětidveřovém provedení a později prodlouženém Grand, ale také s krátkým rozvorem a plátěnou střechou, byť nikoli na českém trhu.

Fiat Coupé sice do odbytových statistik příliš nezasáhl, šlo ale o zajímavý automobil se sportovním nádechem a výraznými tvary. Tým designérů tenkrát vedl Chris Bangle... Porsche také na podzim uvedlo poslední evoluci vzduchem chlazené devětsetjedenáctky s kódem 993. V říjnu se začala vyrábět čtvrtá generace Fordu Mustang, i když se na starém kontinentu nikdy oficiálně neprodávala, za připomenutí stojí, fanoušci si je dováželi individuálně.

Nejprodávanější značky u nás

Zajímavý je i pohled do statistik. Které značky vládly domácímu trhu před bezmála třemi dekádami? Prodalo se 84.423 nových osobních aut. Škoda byla tehdy ještě naprosto suverénní s tříčtvrtinovým podílem, konkrétně 63.597 vozy. Ostatní následovali s obrovským odstupem. Stříbrný skončil Volkswagen (2.890 kusů). I čtyři roky po „sametu“ byl ještě pořád zájem o ruskou Ladu (2.455 vozů). „Žigulíky“ s pohonem zadních kol totiž stály pod 190 tisíc korun, zatímco základní Favorit 135 LXi se 40kW třináctistovkou byl k mání už tenkrát za 197 tisíc...

Čtvrté místo patřilo Opelu (2.191) a pětka španělskému Seatu (2.042). Přes patnáct stovek se dostal ještě šestý Ford (1.574) a zákazníky, kteří měli hlouběji do kapsy, lákala ukrajinská Tavria ze Záporoží (1.508). Ta ale rychle zdražovala až ke 150 tisícům korun a její kvalita i spolehlivost byly katastrofální. Mazdy si vybralo 1.370 lidí a Peugeot měl na kontě 1.141 nových osobních aut. Desátý Hyundai už překonal jen těsně metu 950 vozů. Následující důležité modely si zaslouží podrobnější ohlédnutí...

Hity devadesátek: V roce 1991 propukl souboj Golfu a Astry

Fiat Punto

Nástupce veleúspěšného Una debutoval na IAA 1993 a začal se prodávat koncem roku, v listopadu. Výsledek projektu 176 zaujal líbivými tvary a svislými koncovými reflektory v zadních sloupcích. Giugiarův Italdesign čaroval. Malá auta neměla před bezmála třemi dekádami ještě přes čtyři metry jako dnes, „tečka“ měřila 3,76 m.

Podvozek s rozvorem 2,45 m měl vpředu trojúhelníková ramena a vzpěry McPherson, vzadu pak klikovou nápravu, tedy ramena vlečená. Vinuté pružiny a teleskopické tlumiče bychom našli na obou. Motorová paleta začínala čtyřválcem FIRE 1,11 l a záhy ji doplnil větší 1,24 l. V roce 1994 přišel motor 1,58 l ve verzi Sporting, „raketa“ Punto GT měla turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec 1,37 l. Diesely 1.7 se objevily nejprve v přeplňované verzi, záhy ji doplnila i atmosférická. Vyšší hlučnost kompenzovala spotřeba nafty.

Zákazníci se v dubnu 1994 dočkali kabrioletu z karosárny Bertone, doplnil tak tří- a pětidveřové hatchbacky. Ten vertikální zadní světla pochopitelně postrádal, i tak byl ale sexy. A spoléhal se na klasickou plátěnou střechu. Titul evropského Automobilu roku získalo Punto za letopočet 1995 naprosto zaslouženě. Prodávalo se třeba i s variátorem, u Fiatu tradičním, ale také tehdy mezi malými vozy naprosto unikátní šestistupňovou manuální převodovkou.

Nějaký radikální facelift nebyl potřeba, v dubnu 1997 Puntu designéři zvenčí jen modifikovali nárazníky a motor FIRE 1,24 l dostal čtyři ventily místo dvou. Když se počítaly evropské registrace nových aut za devadesátý sedmý rok, jednička byla jasná. Na takové obchodní úspěchy na starém kontinentu může dnes Fiat bohužel už pouze vzpomínat. Produkce hatchbacků skončila v srpnu 1999, kabrioletů pak v červnu 2000. Typické dlouhé, potažmo zámořské kariéry se tak nedočkalo. I tak tu svou ale zakončilo více než úspěšně, uvádí se až 3,7 milionu vyrobených kusů.

Mercedes-Benz třídy C (W202)

Mercedes-Benz započal v květnu 1993 třídou C změnu nomenklatury, které se drží dodnes. Trojcípá hvězda mimochodem následovníka Baby-Benzu W201 představila ve světové premiéře na autosalonu v Praze. S délkou ani ne 4,5 m šlo pořád o nejmenšího zástupce značky, ale vlastně z dnešního pohledu o poslední mercedes klasického vzhledu. Největší modernu představovaly koncové reflektory, které byly vytaženy až k horní hraně víka zavazadelníku. Vnější design byl dílem Murata Günaka.

Podvozek s rozvorem 2690 mm měl vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pak pět prostorově uspořádaných. Vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a příčné zkrutné stabilizátory představovaly samozřejmost. Trojciferné kódy v označení jednotlivých modelů tenkrát ještě odpovídaly zaokrouhlenému zdvihovému objemu motorů, i když tehdejší Daimler-Benz se jich mnohdy nedržel ani v minulosti.

Základ tvořil čtyřválec C 180, doplňovaly jej C 200 a C 220. Naftové dvoulitry a 2,2 l měly na konci déčko, stejně jako pětiválec 2,5 l. Dva roky si musel ten největší vystačit bez turba, přišlo na řadu až v polovině 90. let. V roce 1993 byl u nás nejlevnější právě C 200 Diesel, který se jako jediný vešel pod milion, stál 941 tisíc. Ceník zkrátka odpovídal prestiži značky.

Hity devadesátek: Rok 1990 ve znamení nové trojky od BMW a prvního Clia

Ve Stuttgartu také pro zážehové motory vzkřísili kompresor, staré dobré mechanické přeplňování, a to ve verzi C 230. Italové a Portugalci si mohli koupit i dvoulitry – kvůli daním. Bezpečnostní výbava zpočátku zahrnovala jen airbag řidiče a ABS. Postupně se rozšiřovala o ESP, kontrolu trakce, ASR, další vzduchové vaky a brzdový asistent.

V září 1995 definitivně vzaly zasvé oranžové směrovky. V březnu 1996 byla odhalena druhá karosářská varianta – kombi (T-Modell), nevyrábělo se v Sindelfingenu, nýbrž v Brémách. Začal se nabízet i čtyřválec C 230, který nahradil „dvěstědvacítku“. Dřívější alternativu v podobě čtyřstupňových automat§ vystřídaly „pětikvalty“. V červnu 1997 se změnily nárazníky a grafika zadních světel. Řadové šestiválce vystřídaly nové vidlicové (C 240 a C 280), vznětový motor v modelu C 220 CDI dostal přímý vstřik common-rail. Měl objem 2,15 l, stejně jako slabší C 200 CDI z dubna 1998.

Ostré verze této řady zastupoval nejprve řadový šestiválec C 36 AMG, ten v říjnu 1997 vystřídal osmiválec C 43 AMG v létě následujícího roku doplnila limitka C 55 AMG. Sedany série W202 skončily v červenci 2000. Kombi S202 pokračovalo dále až do ledna 2001, mezitím se mohlo ještě pyšnit šestistupňovým manuálem a od září 2000 měl benzinový šestiválec C 240 objem 2,6 l. První céčko bylo velmi úspěšné, do světa vyjelo skoro 1,85 milionu vozů.

Opel Corsa B

Opel na počátku roku 1993 představil oblou Corsu druhé generace (projekt S93). Získala si značnou oblibu svými sympatickými tvary. Navrhl ji Japonec Hideo Kodoma, dlouhá léta působil v Rüsselsheimu ve stylistickém středisku GM Europe. Pětidveřový hatchback se od základního třídveřového lišil opravdu výrazně, přitom nebyl delší, oba měřily 3,73 m. Vzhledovými odlišnostmi obou karosářských variant ostatně „blesk“ pokračoval i u nástupců. Třídveřová byla hezčí a sportovnější, do pětidveřové se pochopitelně lépe nastupovalo dozadu. Zavazadelník se základními 260 l nijak nevybočoval ze standardu malých vozů.

Obě nápravy od sebe dělilo 2443 mm, vpředu se nacházela spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu byla ramena vlečená s torzní příčkou, komfort měly na starosti vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Paleta motorů začínala slabou zážehovou dvanáctistovkou, kterou doplnil agregát 1,4 l a diesely 1,5 l od Isuzu, atmosférický i přeplňovaný. Sportovní provedení GSi mělo motor 1.6 16V a za 460 tisíc korun nabídlo docela dost zábavy za volantem. Ještě v září 1993 přibyla modernější naftová sedmnáctistovka bez turba. U nás stála s výbavou Swing a třemi dveřmi těsně pod 345 tisíc. Zážehová čtrnáctistovka dostala čtyřventilovou techniku v září 1994.

V polovině 90. let Opel šokoval, když českou cenu základní Corsy stlačil pod 240 tisíc korun, původně šestimístné částky nutné k pořízení začínaly jen těsně pod třísettisícovou hranicí. Bylo to sice holátko, ale už mohlo fungovat coby alternativa k jen o něco levnější Škodě Felicia, pravda, ta měla vždy praktičtější pětidveřovou karoserii.

Po čtyřech letech došlo na modernizaci, zvenčí ji poznáme podle nové přední mřížky, která už neměla vodorovnou lištu. V interiéru našel místo nový tříramenný volant. Postupně také přibyly nové čtyřventilové benzinové motory: tříválec 0,97 l a čtyřválcová dvanáctistovka. Konec modelu v Evropě přišel v srpnu 2000. Techniku Corsy sdílelo i kupé Tigra.

Českého trhu se to sice netýká, ale přesto pár zajímavostí: Z Corsy B udělal Opel, respektive koncern General Motors opravdu světové auto. Velké popularitě se těšila hlavně v Latinské Americe, zde pochopitelně s logem Chevroletu. V Argentině se vyráběla až do roku 2017. Kromě základních karosářských variant existovaly také sedan, pick-up a kombi. Corsa Caravan se dostala dokonce do Evropy, konkrétně do Itálie, kde konkurovala Fiatu Palio Weekend. Dodávky Combo s „batohem na zádech“ jsme si ale koupit nové mohli, dokonce i v osobním provedení Tour. I třídveřová Corsa měla své užitkové provedení se zaslepenými zadními bočními okny.

V Jižní Africe se zase logo Chevroletu nepoužívá. V Japonsku to pro změnu nemohla být Corsa, označení měla registrované Toyota, takže tam dostala jméno Vita. Klasikou byla značka Vauxhall ve Spojeném království, jméno Corsa tam ovšem představovalo novinku. Mexický Chevrolet Chevy a čínský Sail, nejdříve s emblémem Buicku (!) neznamenaly nic jiného než další lokální varianty, stejně jako Holden Barina řady SB. Chevrolety Celta a Prisma se vyráběly v Brazílii jako levná alternativa novější generace Corsy a v Argentině nabízely jako Suzuki Fun. Příbuznost s „béčkem“ nezapřely ani vzhledově, ani technicky...

Peugeot 306

Peugeot šel s řadou 306 proti proudu. Devadesátým létům vládly oblé tvary, ale zástupce střední třídy byl hranatější. Ale slušelo mu to neuvěřitelně, až doba ukázala, jak byl jeho design nadčasový. Tehdy ještě „lev“ spolupracoval při návrzích s Pininfarinou – a bylo to znát... Nástupce modelu 309 se začal vyrábět v lednu 1993 coby tří- a pětidveřový hatchback. Jejich délka těsně nepřerostla ani čtyřmetrovou hranici, dnešní malé vozy mají kolikrát více...

Podvozek s rozvorem 2580 mm měl vpředu příčná ramena, vzpěry McPherson a vinuté pružiny, zadní náprava byla kliková, tedy s rameny vlečenými, odpružení obstarávaly zkrutné tyče. Paleta motorů začínala při uvedení na trh zážehovým čtyřválcem 1,12 l, následovaly motory 1,36, 1,59 a 1,76 l. Vrcholem byl dvoulitr pro sportovní model XSi, záhy přišla i jeho čtyřventilová verze S16. Tradiční atmosférické diesely měly 1,77 a 1,91 l. Cena základní jedenáctistovky s holou výbavou XN začínala těsně pod 400 tisíci korun.

Na jaro 1994 si Peugeot 306 připravil fešácký 4,14 m dlouhý kabriolet, klasickou plátěnou střechu bylo možní doplnit hardtopem – a ten autu opravdu „sekl“. Otevřená verze navíc dostala o čtyři centimetry zkrácený podvozek. Vyráběla se přímo u Pininfariny v San Giorgio Canavese. Objevil se i turbodiesel dT, devatenáctistovka, ale s výbavou XT přišel na 576 tisíc korun. Na podzim v Paříži se představil sedan, který měřil 4,23 m. Ani jemu nechyběla elegance...

Kitové třistašestky Maxi se prosadily v rallye, a to i v mistrovství světa. Čtyřkolky s turby skupiny A a začínající speciály WRC ztrácely své výhody v asfaltových podnicích... Bratři Štěpán a Tomáš Vojtěchové je u nás učili jezdit na okruzích – a velmi úspěšně. Přestavět auto primárně vyvíjené jako soutěžní přitom není žádný med. Nejvýkonnější verze silniční S16 měla šestistupňovou manuální převodovku a mechanicky řízenou zadní nápravu.

Nejvýraznější modernizace se představila v Ženevě 1997. Změněna byla hlavně příď s novým větším emblémem a jediným vodorovným vstupem vzduchu v masce místo předchozích dvou. Až tenkrát se představilo 4,34 m dlouhé kombi Break. Počet karosářských variant byl tak rozšířen na pět. Srovnejte se současností...

Common-railový turbodiesel 2.0 HDI se objevil v konceptu třídveřového kombi-kupé, nebo chcete-li shooting brake, které se jako jediné do výroby nedostalo, motor však v červnu 1999 ano. Peugeot 306 byl neuvěřitelně úspěšný, do světa jich za devět let produkce vyjelo takřka 2,85 milionu. Hatchbacky a sedany se rozloučily v červnu 2001, kabriolety a kombíky vydržely nejdéle: do dubna 2001. Ještě na přelomu první a druhé dekády šlo i na našich silnicích o běžné auto...

Pod 300 tisíc

Nejlevnější auta českého trhu byla již zmíněna. Co dalšího si mohl koupit zájemce o nové auto, který měl v kapse 300 tisíc korun? Třeba základní třídveřový Citroën AX Ten se čtyřválcem 0.95 l za 287 tisíc. Daewoo Racer se u nás coby sedan objevilo už před revolucí v Mototechně. V roce 1993 stál licenční jihokorejský Opel Kadett E 299 tisíc, poháněla jej patnáctistovka, ale tentokrát v podobě třídveřového hatchbacku. Fiat Cinquecento s benzinovou devítistovkou přišel na 225 tisíc. Pod hranici se těsně vešla i stošestka od Peugeotu se stejným motorem jako její starší a hranatější sourozenec od dvojitého šípu. Renault tenkrát nabízel inovativní Twingo nejlevněji za 295 tisíc korun a třídveřové Suzuki Swift 1.3 GL stálo o čtyři tisíce víc. Základní Favorit byl vzpomenut výše, obdobně motorizované kombi Forman přišlo na 239.400 Kč, do 300 tisíc se však vešel i akční model Solitaire s výkonnější 50kW třináctistovkou. No a Volkswagen prodával modernizovanou první generaci Pola od 288,5 tisíce.

Zdroje: archiv auto.cz, Wikipedia, Auto World Press, Svět motorů, Data SDA

Foto: Fiat, Mercedes-Benz, Opel, Peugeot