Jaguar Mark 1 a Mark 2 (1955–1967): Kompaktní luxus podle Britů

V roce 1948 dokončil Jaguar ve válkou poničeném Coventry vývoj prvního vlastního motoru, řadového šestiválce XK, montovaného do sportovních vozů Jaguar XK 120, XK 140 a XK 150 a také do úspěšných závodních automobilů C-Type a D-Type. Pod vedením zakladatele firmy Williama Lyonse se na vývoji motoru podíleli konstruktéři Heynes, Baily, Mundy a Hassan. Tento mimořádně pružný motor se dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců (DOHC), polokulovým spalovacím prostorem a sedmkrát uloženým klikovým hřídelem způsobil významný posun v objemu výroby a prestiži automobilky Jaguar.

V padesátých letech minulého století byl jediným prodávaným sedanem značky Jaguar luxusní a prestižní model Mark VII. Aby se Jaguar prosadil na trhu, potřeboval menší a levnější model, vyráběný ve větším počtu. William Lyons znovu oprášil svoji filozofii využít při vývoji nového modelu co největší množství mechanických dílů z existujících modelů a snížit tak náklady a zvýšit zisk. Nový menší model tak dostal do vínku skvělý motor XK, existující manuální převodovku a zavěšení kol ze starších modelů. Přesto se u nového Jaguaru Mark 1 objevily některé pokrokové prvky, hlavně první samonosná karoserie u vozu Jaguar, využívající vpředu umístěný pomocný rám pro uchycení motoru a nezávislého zavěšení předních kol. Přes menší rozměry zůstával nový Jaguar luxusním pětisedadlovým sedanem.       

Humber Hawk (1945-57): Tohle byla britská poválečná klasika

V roce 1951 se Jaguar přemístil do pronajaté továrny automobilky Daimler na Browns Lane v Coventry, která poskytovala dostatečné prostory pro výrobu vozů Jaguar 2.4 Litre a 3.4 Litre, schopných konkurovat na britském trhu vozům Humber, Standard Vanguard a Rover P4.

Mark 1 (1955 až 1959)

Čtyřdveřový sedan Jaguar 2.4 Litre (foto) se poprvé představil britské veřejnosti 28. září 1955. Sedan 3.4 Litre byl určen především pro americký trh a byl zde uveden o 17 měsíců později, koncem února 1957. I když se Jaguar Mark 1 některými rysy podobal většímu typu Mark VII, lišil se v mnoha ohledech, včetně rozměrů. Mark 1 měl rozvor náprav 2.730 mm a vnější rozměry 4.590 x 1.695 x 1.460 mm (délka x šířka x výška). Kromě samonosné karoserie měl nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny, vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a stabilizátorem. Zadní tuhá náprava byla zjednodušenou verzí zadní nápravy v závodním D-Type s invertovanými poloeliptickými listovými pery a panhardskou tyčí. Rozchod zadních kol byl o 114 mm užší než rozchod předních kol, což pravděpodobně způsobovalo nedotáčivost vozu při nízké rychlosti. Jaguar Mark 1 měl hydraulické bubnové brzdy průměru 283 mm na všech kolech, od roku 1957 bylo možné dostat za příplatek kotoučové brzdy vpředu i vzadu.

Některé stylistické prvky byly převzaty ze sportovního vozu Jaguar XK 140 (příď) a sedanu Mark VII (záď).

Některé stylistické prvky byly převzaty ze sportovního vozu Jaguar XK 140 (příď) a sedanu Mark VII (záď). Hlavní světlomety byly umístěny mezi předními blatníky a maskou chladiče, která zasahovala až do vybrání v nárazníku. Na něm byla upevněna mlhová světla. V rozích byly umístěny svislé směrovky. Vzadu měl Mark 1 poměrně velký zavazadlový prostor, jehož víko sahalo až k nárazníku a zakrytá zadní kola.

Jaguar Classic nádherně zrenovoval a upravil klasický roadster XK120

Interiér (foto) vypadal podobně jako u ostatních sedanů a sportovních vozů Jaguar. Všechny přístroje a ovladače byly soustředěny uprostřed, čímž se zmenšovaly rozdíly mezi provedením s levostranným a pravostranným řízením. Výklopná větrací okénka v zadních dveřích připomínala sedany Jaguar Mark IV. Jaguar Mark 1 se nabízel ve standardním provedení nebo se speciální výbavou, která zahrnovala rychloměr, topení (u standardního provedení za příplatek), ostřikovače čelního skla, mlhovky a zapalovač cigaret. Obě verze měly kožené čalounění sedadel a vnitřní lemy oken a palubní desku obložené leštěnou dýhou z ořechového dřeva.

Všechny přístroje a ovladače byly soustředěny uprostřed, což usnadňovalo úpravu na levostranné řízení.

Šestiválce 2,4 a 3,4 litru

Jaguar Mark 1 se zpočátku nabízel jen s řadovým šestiválcem XK6 s rozvodem DOHC a objemem válců 2.483 cm³ (vrtání x zdvih: 83 x 76,5 mm). Se dvěma karburátory Solex B32 PBI a kompresním poměrem 8:1 měl nejvyšší výkon 114 k (84 kW) při 5.750 otáčkách. Točivý moment měl vrchol 191 Nm při 2.000 otáčkách. Zadní kola poháněl přes čtyřstupňovou manuální převodovku s horními třemi stupni synchronizovanými. Vozu s pohotovostní hmotností 1.340 kg dokázal udělit stomílovou rychlost (161 km/h) a z 0 na 100 zrychlit za 12,8 s. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 15 litrů benzinu na 100 km.  

Od února 1957 byl navíc k dispozici šestiválec ze sedanu Jaguar Mark VIII s objemem 3.442 cm³ (vrtání x zdvih: 83 x 106 mm) a nejvyšším výkonem 213 k (157 kW) dosahovaným při 5.500 otáčkách. Po silnějším motoru volali hlavně dealeři Jaguaru ze Spojených států. Jaguar 3.4 Litre měl o něco větší masku chladiče zlepšující chlazení silnějšího motoru (dostal ji i 2.4 Litre), zesílenou zadní nápravu a méně zakrytá zadní kola (foto) umožňující použít 15palcová drátová kola s centrální maticí. Jaguar 3.4 Litre dosahoval rychlost 193 km/h a na stovku zrychlil za 9,4 s.

Částečné odkrytí zadních kol umožnilo použít 15palcová drátová kola (lakovaná nebo chromovaná) s centrální maticí.

Po vyrobení dvou stovek vozů Jaguar 3.4 Litre a jejich zaslání do USA vypukl v hlavní továrně Jaguaru požár, který zničil celou výrobní linku modelu 3.4 Litre a stejný osud potkal i Jaguar XKSS. Od září 1957 bylo možné objednat u obou motorů třírychlostní automatickou převodovku Borg-Warner. Do roku 1959 vyrobil Jaguar 19.705 vozů 2.4 Litre a 17.280 verzí 3.4 Litre. Pro verzi se slabším motorem byla stanovena základní cena 1.344 liber šterlinků a cena sedanu 3.4 Litre začínala na 1.672 librách.

Jaguar XK: Legendární řadový šestiválec se vyráběl skoro půl století

Sedany Jaguar 3.4 Litre (Mark 1) se dobře zapsaly na různých sportovních akcích, včetně rallye a na závodech cestovních vozů. Za jejich volanty usedali známí automobiloví závodníci, například Stirling Moss, Mike Hawthorn, Tommy Sopwith a Roy Salvadori. V Austrálii vyhrál David McKay v roce 1960 šampionát cestovních vozů s Jaguarem 3.4 Litre a o rok později to zopakoval Bill Pitt se stejným vozem. V lednu 1959 zahynul automobilový závodník Mike Hawthorn (v roce 1958 mistr světa ve formuli 1) za volantem svého vozu Jaguar 3.4 Litre při dopravní nehodě na dálnici A3 v anglickém hrabství Surrey.

Mark 2 (1959 až 1967)

Nástupcem Jaguarů 2.4 a 3.4 Litre (Mark 1) se stal koncem roku 1959 Jaguar Mark 2 (foto). Na karoserii byla provedena řada drobných retuší. Nejviditelnější bylo zvětšení plochy prosklení kabiny o 18 %, umožněné zeštíhlením střešních sloupků. Zvětšilo se hlavně přední a zadní okno a okna ve dveřích dostala chromované orámování. Vpředu se pozměnila maska chladiče rozdělením středovou silnější lištou a mlhová světla byla přemístěna z nárazníku do karoserie. Směrové blikače byly nyní kruhové a umístěné v rozích blatníků. Na horní hraně předních blatníků se objevila malá poziční světla. Zadní svítilny byly vsazeny do masivních chromovaných rámečků.

Nástupcem Jaguarů 2.4 a 3.4 Litre (Mark 1) se stal koncem roku 1959 Jaguar Mark 2.

V interiéru došlo k úpravě palubní desky. Velký rychloměr a otáčkoměr byly přemístěny před volant a před sedadlem spolujezdce se objevila zamykatelná skříňka na drobné předměty nebo cennosti. Vytápění kabiny bylo vylepšeno o přívod tepla k zadním sedadlům. Byla také přepracována geometrie zavěšení předních kol a zvětšen rozchod zadních kol. Rozvor náprav a vnější rozměry verze Mark 2 se proti Mark 1 změnily jen nepatrně. Standardem se staly kotoučové brzdy na všech kolech a za příplatek se dal pořídit posilovač řízení, rychloběh nebo automatická převodovka.

Šestiválce 2,4, 3,4 a 3,8 litru

Jaguar Mark 2 poháněly dál řadové šestiválcové motory XK6. U šestiválce s objemem 2,4 litru došlo ke zvýšení výkonu na 122 k (89 kW) a motor s objemem 3,4 litru zůstal na 213 k (157 kW). Novinkou byl šestiválec s objemem 3.781 cm³ (vrtání x zdvih: 87 x 106 mm) a nejvyšším výkonem 223 k (164 kW). Tento motor byl velmi podobný motoru použitému ve sportovním voze Jaguar E-Type 3.8, používal ale dvojici karburátorů SU (E-Type používal tři). Motory s objemem 3,4 a 3,8 litru používaly v Jaguaru Mark 2 dva karburátory SU HD6, zatímco motor s objemem 2,4 litru zůstával u dvou karburátorů Solex. Jaguar Mark 2 s motorem 3,8 litru byl zhruba o 100 kg těžší než vozy se slabšími motory, ale přesto dosahoval rychlost 200 km/h a na stovku zrychlil za 8,5 s. Jaguarů Mark 2 bylo v letech 1959 až 1967 vyrobeno necelých 84 tisíc kusů, přičemž podíl všech tří verzí byl zhruba třetinový.

Jaguar XK150 (1957–1960): Toto byla předehra k E-Type

Jaguar Mark 2 neměl přímého nástupce. V roce 1963 se na trhu objevil Jaguar S-Type (foto) s motorem o objemu 3,4 a 3,8 litru, což byla prodloužená a vylepšená verze typu Mark 2, vyráběná souběžně. V roce 1966 se začal vyrábět Jaguar 420, výkonnější a vylepšená verze S-Type. Oba tyto modely zůstaly ve výrobě až do roku 1968, kdy se objevil Jaguar XJ6.

V roce 1963 se na trhu objevila prodloužená a vylepšená verze typu Mark 2 s motorem o objemu 3,4 a 3,8 litru, nazvaná Jaguar S-type.

240 a 340

V září 1967 se přestal vyrábět 3,8litrový model Mark 2 a modely s motory 2,4 a 3,4 litru byly přejmenovány na 240 a 340 aby vyplnily mezeru v nabídce modelů až do příchodu řady XJ6 v září 1968. Jaguary 340 se s příchodem XJ6 přestaly vyrábět, ale cenově dostupné 240 zůstaly ve výrobě až do dubna 1969. Modelů 240 se základní cenou 1.365 £ se prodalo 4.430 kusů a modelů 340 (cena 1.442 £) 2.804 kusů.  

Výkon 2,4litrového motoru v typu 240 byl zvýšen na 135 k (99 kW) a zvýšil se rovněž točivý moment. Na zvýšení se podílely nová hlava válců, nové sací potrubí a dvojice karburátorů SU HS6. Automatická převodovka se změnila na typ Borg-Warner 35 a modely 340 dostaly posilovač řízení Marles Varamatic. Servisní intervaly byly zvýšeny z 3.200 km na 4.800 km a došlo k mírné úpravě zádi a k zeštíhlení nárazníků.

Modely 240 a 340 měly o něco chudší výbavu, byly ale cenově dostupnější. Kožené čalounění bylo nahrazeno syntetickým materiálem Ambla, podobajícím se kůži a na podlaze byl prošívaný koberec. Přední mlhová světla byla nahrazena kruhovými větracími otvory.

Daimler V8 250 a Mitsuoka Viewt

V roce 1960 koupil Jaguar automobilku Daimler a v letech 1962 až 1969 prodával upravené verze Mark 2 pod označením Daimler 2.5 V8. Zadní kola poháněl vidlicový osmiválec s objemem 2.548 cm³ a výkonem 144 k (106 kW). V roce 1967 došlo k přeznačení na V8 250. Moderní motor Daimler byl kratší a lehčí než XK6, čímž se zlepšilo rozložení hmotnosti na přední a zadní kola a snížila se nedotáčivost v ostrých zatáčkách. Vzhledově se Daimlery V8 lišily od řady Mark 2 drážkováním v horní části masky chladiče a zvětšeným osvětlením zadní poznávací značky.

Mitsuoka Viewt III: Micra s designem Jaguaru v nové generaci

Japonská automobilka Mitsuoka Motors začala v roce 1993 vyrábět malé hatchbacky nazvané Viewt, které nezastřeně připomínaly tvary Jaguaru Mark 2 a používaly techniku Nissan Micra.