Jaguar XJ40 (1986–1994): Další pokračování řady XJ. Zdrželo se, ale stálo za to!

V sedmdesátých letech minulého století procházela britská automobilka Jaguar těžkým obdobím. Posledním zcela novým modelem byla řada XJ6/12 z roku 1968 a jeho poslední, třetí série přišla na trh v roce 1979 a prodávala se až do roku 1992. Na nástupci XJ první generace začal Jaguar pracovat už v roce 1972, kdy vznikly první návrhy ve zmenšeném měřítku. Projekt dostal kódové označení XJ40, ale nezískal žádnou velkou prioritu. Od roku 1968 byl totiž Jaguar součástí BL (British Leyland), což byl nástupce BMC (British Motor Corporation) a vedení BL tlačilo Jaguar k použití motoru Rover V8, což by znamenalo konec výroby motorů Jaguar.

V důsledku palivové krize v roce 1973 se projekt XJ40 opožďoval a teprve v roce 1981 dostal od BL injekci ve výši 80 milionů liber. První návrhy karoserie pocházely nejen od návrhářů Jaguaru, ale i od italského studia Pininfarina. Přednost dostal vlastní design a plán počítal s uvedením na trh v roce 1983. V roce 1984 došlo k osamostatnění a privatizaci automobilky Jaguar a její šéf Sir John Egan rozhodl pokračovat v prodeji XJ6 třetí série a dát víc času vývoji a testování nástupce XJ40.

Slavnostní představení nových modelů automobilky Jaguar se konalo v říjnu 1986 na britské Motor Show. Řada XJ40 byla druhou generaci velkých modelů Jaguar XJ a nahrazovala třetí sérii modelů Jaguar XJ. Jaguary řady XJ40 měly nezávislé zavěšení zadních kol a řadu dalších technologických novinek, jako například elektronický přístrojový panel. Počáteční problémy se spolehlivostí pošramotily pověst této tradiční britské automobilky a nakonec vedly k tomu, že automobilku koupil v roce 1989 Ford a v jeho režii vznikl nástupce řady XJ40 nazvaný X300.

Motory a převodovky

Na začátku své kariéry se modely XJ40 nabízely se dvěma řadovými šestiválci AJ6. Šestiválec s objemem 2919 cm³ dosahoval se vstřikováním paliva výkonu 167 k (123 kW) při 5600 min^-1 a Jaguary s ním dosahovaly rychlost 190 km/h. Větší šestiválec měl zvětšený zdvih válců a s objemem 3590 cm³ měl nejvyšší výkon 223 k (164 kW) při 5000 min^-1. Rychlost stoupla na 217 km/h.

V roce 1990 byl 3,6litrový šestiválec nahrazen motorem s objemem 3980 cm³ (vrtání/zdvih: 91/102 mm). Při kompresním poměru 9,5:1 měl tento motor výkon 238 k (175 kW) při 4750 min^-1 a rychlost stoupla na 222 km/h. O rok později byl 2,9litrový šestiválec nahrazen motorem s objemem 3,2 litru.

Vozy Jaguar XJ12 a Daimler Double Six, vyráběné v letech 1993 až 1997 a vycházející z řady XJ40 poháněl vidlicový dvanáctiválec, který při objemu 5993 cm³ dosahoval se vstřikováním paliva výkonu 320 k (235,5 kW) při 5400 min^-1. Rychlost těchto vozů se přiblížila hranici 250 km/h.

Vzpomínáte na Jaguar Kensington? Přirovnávána k němu byla i Škoda Octavia

Vozy s motory 2,9, 3,2 a 3,6 litru používaly čtyřstupňovou automatickou převodovku ZF 4HP22 a čtyřlitrové ZF 4HP24. U vozů s motory V12 byl zvolen čtyřstupňový automat GM 4L80-E. V prvních letech výroby dostali zákazníci, kteří dali přednost manuálu, pětirychlostní převodovku Getrag 265. Později byla nahrazena převodovkou Getrag 290.

Volič automatické převodovky byl přepracován tak, že umožňoval ruční volbu převodů bez možnosti nechtěného zařazení neutrálu nebo zpátečky. Tato funkce, nazvaná J-Gate se používala až do roku 2008 (u Jaguaru XF).

U základního modelu zůstal Jaguar u starého označení XJ6. Lépe vybavené verze se jmenovaly Sovereign a nejdražší byly Daimlery.

Jaguar XJ6   

Základní model Jaguar XJ6 (foto) získal titul "Nejbezpečnější vůz v Británii" a s motorem 2,9 litru se nabízel za 16.000 liber, což byla nejnižší cena Jaguaru od roku 1983. V této ceně nebyly pochopitelně zahrnuty položky jako kožená sedadla, klimatizace, ráfky z hliníkové slitiny, ABS nebo automatická převodovka. Měly však standardně palubní počítač, nový Vehicle Condition Monitor (monitor stavu vozidla) a pětirychlostní manuální převodovku.

Hlavní rozdíly proti XJ6 série III byly vidět v oblasti C sloupků, které byly užší a malá trojúhelníková boční okénka byla nyní umístěna až za zadními dveřmi.

Jaguar XJ6 (a všechny ostatní modely XJ40) měl rozvor náprav 2870 mm (113 palců), byl dlouhý 4989 mm, široký 2007 mm a vysoký 1378 mm. Na první pohled se nové XJ6 dost podobalo svému předchůdci XJ6 série III, včetně dvojitých kruhových světlometů s chromovanými nebo lakovanými rámečky a masky chladiče. Hlavní rozdíly byly vidět v oblasti C sloupků, které byly užší a malá trojúhelníková boční okénka byla nyní umístěna až za zadními dveřmi. V chromovaných náraznících, v dolní části potažených černou gumou, byla umístěna boční světla a v předním i směrové blikače.

Nový Jaguar XJ se blíží. Co už všechno víme o luxusním elektrickém sedanu?

Uvnitř (foto) měl Jaguar XJ6 standardně palubní desku a obklady dveří vykládané ořechovou dýhou a látkové potahy sedadel. Do roku 1990 měly vozy řady XJ40 přístrojový panel před řidičem s digitálními ukazateli pomocných měřidel a fluorescenční displej schopný zobrazit až 34 různých hlášení (např. o vadné žárovce, opotřebení brzdových destiček, nezavřených dveřích nebo víku kufru atd.). Kvůli častým poruchám byl tento panel od roku 1990 nahrazen dvěma velkými (otáčkoměr a rychloměr) a čtyřmi menšími analogovými přístroji. Dvouramenný volant byl později nahrazen čtyřramenným s airbagem. Také schránka na rukavice byla později nahrazena airbagem pro spolujezdce na předním sedadle. Všechna sedadla byla opatřena bezpečnostními pásy, u vozů určených pro USA automatickými.

Do roku 1990 měly vozy řady XJ40 přístrojový panel před řidičem s digitálními ukazateli pomocných měřidel a fluorescenční displej schopný zobrazit až 34 různých hlášení.

Jaguar Sovereign  

Model Sovereign (foto) měl standardně mnohem bohatší výbavu než XJ6 zahrnující klimatizaci, ostřikovače předních světel, zvukový systém se šesti reproduktory, automatické nastavování světlé výšky u zadních kol (SLS), ABS a obklady palubní desky a dveří z ořechového dřeva. Měl také tempomat a palubní počítač. Jedinou příplatkovou položkou byly ráfky z hliníkové slitiny. Vzhledově se lišil dvěma velkými obdélníkovými světlomety s chromovaným orámováním. Veškeré rámy oken byly z nerezové oceli.

Model Jaguar Sovereign měl standardně mnohem bohatší výbavu než XJ6. Vzhledově se lišil dvěma velkými obdélníkovými světlomety s chromovaným orámováním.

Daimler

Značka Daimler patřila Jaguaru a ten ji využíval pro nejvyšší úroveň výbavy u svých modelů XJ40. Ve Spojených státech tuto verzi prodávali dealeři Jaguaru pod označením Vanden Plas. Podobně jako Sovereign měl Daimler vpředu dvojici obdélníkových světlometů. Od jiných modelů se odlišoval vroubkovaným horním rámem přední masky, ozdobnými lištami na bocích, hliníkovými ráfky a černě lakovaným panelem mezi zadními světly. V interiéru Daimleru se nacházely skládací stolky pro cestující na dvojici zadních sedadlech (ostatní Jaguary řady XJ40 měly vzadu třímístnou lavici).

Značka Daimler patřila Jaguaru a ten ji využíval pro nejvyšší úroveň výbavy u svých modelů XJ40. Odlišoval se vroubkovaným horním rámem přední masky.

Daimlery se zpočátku dodávaly s 3,6litrovými šestiválci a od roku 1993 také s šestilitrovými motory V12, se kterými se jmenovaly Daimler Double Six.

Kromě těchto tří hlavních modelů dodával Jaguar několik dalších verzí lišících se jen v detailech. Verzí Sport bylo v letech 1993 a 1994 vyrobeno 3617 kusů lišících se od XJ6 jen sedadly a vnitřními obklady dýhou z palisandru. Z motorů byly na výběr šestiválce 3,2 S a 4,0 S. Vozy byly vybaveny širokoprofilovými pneumatikami a pětipaprskovými ráfky z hliníkové slitiny.

Raritou bylo 50 vyrobených kusů modelu Majestic s rozvorem prodlouženým na 2997 mm. Vozy byly upraveny z běžných modelů u firmy Project Aerospace z Coventry. V roce 1994 bylo vyrobeno 1522 modelů Gold lišících se několika detaily od XJ6 (např. zlatými znaky na kapotě a masce) prodávaných se základní cenou necelých 29 tisíc liber (XJ6 stál 16.500 až 18.500 liber).

Koupil jsem Jaguar XJ za 14 tisíc. A na blind. Přivezli mi tohle...

Modely XJR vyráběné od roku 1988 s výkonnými motory laděnými ve firmě JaguarSport z Oxfordshire. Vycházely z modelu Sovereign, měly upravené podvozkové díly a tlumiče Bilstein. Zpočátku se dodávaly s 3,6litrovými motory AJ6, později s motory AJ6 4.0 upravenými ve firmě TWR. Vozy Jaguar XJR (foto) měly kožená sedadla s opěrkami hlavy, volant se čtyřmi rameny, prahy ze skleněných vláken a černou masku chladiče. Od roku 1991 měly XJR obdélníkové světlomety z modelu Sovereign. Vzniklo jich jen pár stovek, takže dnes jsou vyhledávané sběrateli veteránů.

Jaguar XJR se vyráběl v letech 1989–94 s výkonnými motory laděnými ve firmě JaguarSport z Oxfordshire.

Na autosalonu v Amsterodamu se v únoru 1993 objevily modely XJ12 a Daimler Double Six s interním kódem XJ81 a vycházející z řady XJ40. Pod kapotou měly šestilitrovou verzi motoru Jaguar V12 spojenou se čtyřstupňovou automatickou převodovkou GM 4L80E. XJ12 měl dvojité kruhové světlomety a černou mřížku chladiče, zatímco Daimler Double Six zůstal u obdélníkových světel.

V letech 1986 až 1994 vyrobil Jaguar necelých 209.000 luxusních vozů řady XJ40. Nástupcem se stal model XJ (X300), vyráběný v letech 1994 až 1997 a vycházející z řady XJ40. To už byl majitelem Jaguaru americký Ford.