Mitsubishi Galant (1969–1976): Legenda střední třídy začínala jako kompakt

Japonská osobní auta Mitsubishi Galant se v devíti generacích vyráběla až do roku 2012 a prodalo se jich přes 5 milionů. Až do roku 1987 patřily Galanty do třídy kompaktů, později se z nich staly vozy střední třídy. Jméno modelu Galant si Japonci vypůjčili z francouzštiny, kde znamená galantní nebo také rytířský. Galant se vyráběl v továrně Nagoya ve městě Okazaki v prefektuře Aichi, ale také v Austrálii jako Chrysler Valiant Galant, v Jižní Africe a na Novém Zélandu. Na japonském trhu měl Galant konkurenci v modelech Toyota Corona, Nissan Bluebird, Honda Accord a Mazda Capella. Od roku 1971 se exportoval do Severní Ameriky a prodával se zde v prodejní síti Chrysleru jako Dodge Colt a Plymouth Colt.

1. generace (1969–1973)

První generace Galantů (série A50) zpočátku ještě patřila do rodiny kompaktů Mitsubishi Colt a nazývala se Colt Galant. Svoji premiéru zažila v prosinci 1969 u nového japonského dealera vozů Mitsubishi, který si dal jméno Galant Shop. Zpočátku se Colt Galant nabízel pouze ve verzi čtyřdveřový sedan se stupňovitou zádí (foto). Měl o něco větší rozměry než Colty série A23 a jeho délka přesahovala hranici čtyř metrů. Sedan měl rozvor náprav 2420 mm, byl dlouhý 4080 mm, široký 1560 mm a vysoký 1370 mm. Moderní tvary vozu nazvali designeři Mitsubishi "Dynawedge", aby zdůraznily aerodynamické kvality vozu a mírně klínový profil.

Čtyřdveřové sedany Mitsubishi Colt Galant první generace měly v provedení GL dvojité světlomety a chromované rámečky oken.

V roce 1970 následovalo pětidveřové kombi a dvoudveřové kupé (A53) se střechou bez středových sloupků (hardtop). Pohledné kupé Mitsubishi Colt Galant (foto) v americkém stylu mělo vpředu čtyři kruhové světlomety a vzadu dvě trojice koncových světel. Více skloněné zadní okno navozovalo dojem splývající zádi.

Kupé Colt Galant mělo vzadu dvě trojice koncových světel a více skloněné zadní okno navozující dojem splývající zádi.

Jednoznačně splývavou záď (fastback) mělo kupé Mitsubishi Galant GTO, které se inspirovalo americkými „muscle cars“ a nabízelo se se dvěma motory Saturn a dvoulitrovým Astronem 80. Další kupé Galant FTO bylo postaveno v roce 1971 na podvozku s rozvorem zkráceným o 12 cm. Poháněl jej řadový čtyřválec 4G41 s objemem 1,4 litru.

Mitsubishi Galant VR-4 (1987-1992): Lancer Evo měl úspěšného předchůdce

Všechny tři základní modely (sedan, kupé a kombi) měly k dispozici nové řadové čtyřválce Saturn s rozvodem OHC a objemem 1.3 nebo 1,5 litru, které byly od září 1971 nahrazeny motory s objemem 1,4 a 1,6 litru (verze 14L a 16L). Špičkový model GS dostal v lednu 1973 ještě silnější čtyřválec s objemem 1,7 litru a výkonem 115 k (85 kW).

2. generace (1973–1976)

Druhá generace modelů Mitsubishi Colt Galant (série A112/A114/A115) byla uvedena na domácí japonský trh 24. května 1973 a prodej byl zahájen na začátku června téhož roku. S růstem exportu rostly ambice značky Mitsubishi na světovém trhu. Na trzích Severní Ameriky se o prodej staral koncern Chrysler. Ve Spojených státech se Galanty prodávaly dál pod názvem Dodge Colt a v Kanadě se jmenovaly Plymouth Colt a Plymouth Cricket (od roku 1974). V Austrálii se jim říkalo Chrysler Valiant Galant a Chrysler Galant a v Evropě Colt Galant.

Nový Galant se znovu nabízel ve třech provedeních: čtyřdveřový sedan (foto), pětidveřové kombi Estate a dvoudveřové kupé hardtop. Všechny měly stejný rozvor jako předchůdce (2420 mm), byly ale delší (4200 mm, kombi 4215 mm) a širší (1600 mm). Základní tvary se moc nezměnily, byly ale zaoblenější a vzdáleně připomínaly design ve stylu „láhev Coca-Coly“, módním v sedmdesátých letech v Americe i Evropě.

Sedan Mitsubishi Colt Galant druhé generace série A114 s motorem Astron o objemu 1,85 litru a výkonu 105 koní.

Nabídka pohonných jednotek umístěných vpředu a pohánějících zadní kola se v druhé generaci zúžila na tři řadové čtyřválce. Série A112 používala motor Saturn 4G32 s rozvodem OHC, objemem 1597 cm³ a výkonem 100 k (74 kW). Sedanu s pohotovostní hmotností 910 kg umožnil dosáhnout rychlost až 165 km/h. Kombinovaná spotřeba se pohybovala kolem 11 l/100 km. Pro sérii A114 byl určen čtyřválec Astron 4G51 s objemem 1855 cm³ a výkonem 105 k (77 kW). Nejvyšší výkon měly modely série A115, poháněné čtyřválcem Astron 4G52 s objemem 1995 cm³, výkonem 115 k (84,5 kW) a nejvyšším točivým momentem 167 Nm. Podle zvoleného motoru se jednotlivé modely nazývaly Mitsubishi Galant 1600, 1850 a 2000 a podle úrovně výbavy Custom, GL nebo SL-5.

Ojetý Mitsubishi Lancer (CY, CX): Když lancer, tak benzin!

Vozy Mitsubishi Galant se standardně dodávaly se čtyřstupňovou manuální převodovkou s řadicí pákou na podlaze. Sportovnější modely měly pětirychlostní převodovku, na přání se nabízela také třírychlostní automatická převodovka. Motory montované do verzí 1600 se od roku 1975 dodávaly v „čistší“ verzi splňující japonské emisní standardy. Za svoji čistotu musely zaplatit snížením výkonu o 3 koně. Na některé trhy se Galanty s motory Astron dodávaly s lépe vyváženými klikovými hřídeli (říkali jim Silent Shaft), snižujícími vibrace a hlučnost.

Stejně jako u první generace bylo nejpohlednější dvoudveřové kupé hardtop (foto) s absencí středových střešních sloupků, čtyřmi kruhovými světlomety vpředu (ty měly i ostatní modely) a předními dělenými sedadly s integrovanými opěrkami hlavy.

Kupé Mitsubishi Colt Galant druhé generace z roku 1973 mělo zaoblenější tvary připomínající design ve stylu „láhev Coca-Coly“.

Druhá generace modelů Mitsubishi Galant byla v roce 1976 nahrazena třetí generací nazvanou na vybraných trzích Galant Sigma a vyráběnou do roku 1980.