Toyota Corolla (1966–1970): První generace světového bestselleru

První generace kompaktních rodinných vozů Toyota Corolla se začala vyrábět v listopadu 1966 a v dalších generacích se stala nejvíce prodávaných autem na světě. V současné dvanácté překročila hranici 50 milionů vyrobených vozů.

Název Corolla souvisí s tradičním značením vozů Toyota jmény odvozenými od sedanu Toyota Crown (česky koruna). V našem případě „corolla“ znamená latinsky malá koruna nebo korunka. Corolla se prodávala v Japonsku výhradně v prodejní síti Toyota Corolla Store a vyráběla se v Japonsku až do roku 2000 společně s příbuzným modelem Toyota Sprinter v továrně Takaoka v prefektuře Aichi. Kupé Corolla Sprinter bylo sportovní verzí Corolly, prodávané výhradně na japonském trhu v prodejní síti Toyota Auto Store.

Toyota Corolla začínala jako malý vůz pouze pro Japonsko

První čtyři generace Corolly měly klasickou koncepci s motorem umístěným vpředu a pohonem zadních kol. U dalších generací poháněl motor přední kola a existovaly i modely s pohonem čtyř kol. Tradičními japonskými konkurenty Corolly byly Nissan Sunny (uvedený na japonský trh ve stejném roce jako Corolla), Datsun 1000, Subaru 1000 a později i Honda Civic a Mitsubishi Lancer (1973). Pro ně byla ale konkurentem až druhá generace Corolly. Corolla dostala tovární označení začínající písmenem E a první generace měla tovární kód E10. Nahrazovala první generaci malého vozu Toyota Publica (P10), vyráběného v letech 1961 až 1966 a poháněného vzduchem chlazeným dvouválcem po vzoru Citroënu 2 CV.

Nová Toyota Crown představena jako hybridní sedan s prvky crossoveru

Dvoudveřový sedan

Jako první se v listopadu 1966 začal vyrábět dvoudveřový sedan Toyota Corolla (foto) se stupňovitou zádí, jehož karoserii navrhl Tatsuo Hasegawa. Vůz s rozvorem náprav 2285 mm byl dlouhý 3845 mm, široký 1485 mm a vysoký 1380 mm. Corolla měla vpředu velké kruhové světlomety s rámečky zvláštního tvaru a mezi nimi širokou masku chladiče se svislým mřížováním a negativním sklonem. Ve středu mřížky byl umístěn znak se třemi hvězdami. Poměrně velká okna (přední a zadní mírně zaoblené) dobře prosvětlovala jednoduchý interiér s dělenými předními sedadly a zadní lavicí.

Jako první se v listopadu 1966 začal vyrábět dvoudveřový sedan Toyota Corolla se stupňovitou zádí, jehož karoserii navrhl Tatsuo Hasegawa.

Corollu první generace poháněl benzinový řadový čtyřválec s objemem 1077 cm³, rozvodem OHV a nejvyšším výkonem 52 koní (38 kW) SAE, dosahovaným při 6000 otáčkách. Točivý moment měl vrchol 85 Nm při 3000 otáčkách. Vůz s pohotovostní hmotností pouhých 740 kg dosahoval maximální rychlost 140 km/h a v průměru spotřeboval kolem 8 litrů benzinu na 100 km.

Původně se počítalo s tím, že motor bude mít objem do 1000 cm³ a Corolla bude tedy zařazena do výhodné daňové třídy do 1 litru. Vyšší objem byl zvolen proto, aby vůz obstál v konkurenci s Datsunem 1000 a v reklamní kampani byl vyšší objem považován za výhodu.

Toyota Corolla – 30 milionů spolehlivých dříčů (1. část, 1966–1987)

Zákazníci mohli volit mezi čtyřstupňovou manuální převodovkou s řadicí pákou na podlaze nebo dvojstupňovou automatickou převodovkou s ovládací pákou na středovém tunelu nebo pod volantem. V Japonsku se tehdy řazení s pákou na podlaze používalo u osobních vozů zřídka, považovalo se jako vhodné pouze pro nákladní auta. Také čtyři rychlosti napovídaly, že vůz má slabý motor, který nemá dostatečný točivý moment, aby mu stačily tři rychlosti. Zvolené řešení bylo tedy riskantní, ale osvědčilo se a získalo oblibu. První Corolla měla vpředu vzpěry McPherson a vzadu tuhou nápravu odpruženou podélnými listovými péry.

Čtyřdveřový sedan a třídveřové kombi

V květnu 1967 se začal vyrábět čtyřdveřový sedan Toyota Corolla (foto) a současně třídveřové kombi. Čtyřdveřová verze měla skoro identické tvary karoserie s dvoudveřovou verzí, jen okna v zadních dveřích měla trochu jiný tvar než boční okna tudoru a byla rozdělena příčkou. Chromované lišty na bocích zůstávaly ve výšce klik dveří, zadní dveře neměly vnější zámky.

Zadní dveře sedanu usnadňovaly přístup k zadním sedadlům.

Třídveřové kombi (foto) s továrním kódem E16V mělo na obou bocích tři okna, mělo tedy čtyři střešní sloupky, z nichž sloupky D byly nejširší. Zadní dveře sahající až k nárazníku se otevíraly směrem nahoru. Proti tudoru mělo kombi odlišná zadní světla, umístěná po stranách zadních dveří. Kombi bylo v Japonsku považováno za lehké užitkové vozidlo a často bylo vybaveno dvourychlostním automatem Toyoglide.

Třídveřové kombi mělo na obou bocích tři okna, mělo tedy čtyři střešní sloupky, z nichž sloupky D byly nejširší.

Sprinter a kupé

V roce 1968 mělo premiéru dvoudveřové kupé Toyota Corolla Sprinter (foto) se střechou plynule se svažující směrem k zádi (fastback). Sprinter se prodával v prodejní síti Toyota Auto Store, zatímco ostatní Corolly v síti Toyota Corolla Store. V dalších generacích Sprinter už jméno Corolla neměl. Dvoudveřová Corolla Coupe byla k nerozeznání od Sprinteru, jen na prazích pod dveřmi neměla ozdobnou chromovanou lištu.

V roce 1968 mělo premiéru dvoudveřové kupé Toyota Corolla Sprinter se střechou plynule se svažující směrem k zádi.

Facelift (1968)

Corolla první generace prošla v březnu 1968 modernizací, týkající se převážně úpravami z hlediska bezpečnosti podle nových amerických předpisů. Facelift po dvou letech a další generace po čtyřech letech se pak pro Corollu stala nadlouho pravidlem. V interiéru byla palubní deska polstrovaná a bylo použito antireflexní sklo. Přední nárazník byl umístěn o něco výš a maska chladiče už neměla záporný sklon (foto). Řazení manuální převodovky mohlo být na podlaze i na sloupku řízení. Lépe vybavený dvoudveřový sedan Corolla SL dostal motor K-B se dvěma karburátory, čímž posílil o 13 koní. O měsíc později dostalo tento motor i kupé Corolla Sprinter. V říjnu 1968 se i čtyřdveřový sedan dočkal lépe vybavené verze SL. V srpnu 1969 byl objem motoru zvýšen na 1166 cm³. Ve verzi se dvěma karburátory měl tento motor výkon 77 k (57 kW) a byl použit u modelů SL a Sprinter.

Faceliftovaná Toyota Corolla Sprinter z roku 1969. Přední nárazníky dostaly svislé dorazy.

Kromě Japonska se Corolla E10 montovala také v Austrálii, Kanadě, Malajsii, na Filipínách a v Thajsku. První generaci modelu Toyota Corolla vystřídala v květnu 1970 druhá generace s továrním kódem E20, která měla podobnou, ale větší karoserii a používala motory s objemem 1,2 až 1,6 litru.