Věděli jste, že první elektromobil měla Škoda už před válkou? A že první její hybrid postavil Křižík?

Elektrifikace pohonu je trend, kterému se v automobilovém světě v následujících letech určitě nevyhneme. Jenže ona to není vůbec nová myšlenka, jak se někdy může laické veřejnosti zdát. S elektřinou v autech se počítalo již v počátcích automobilismu. A k tomuto nápadu měla blízko i mladoboleslavská automobilka.

Právě na základech jejího automobilu vznikl jeden z prvních hybridů na světě. Postaral se o něj věhlasný konstruktér a vynálezce František Křižík. Autor obloukové lampy a inovátor elektřinou poháněných tramvají  postavil několik vozidel, přičemž jeden z nich vznikl na základech automobilu Laurin & Klement typ E. Upravil jej tak, aby spalovací motor sloužil jakožto generátor elektrické energie, která následně sloužila k samotnému pohonu vozidla.

Alternativní paliva nejsou nic nového. Historické Škodovky jezdily na dřevoplyn!

Z dobových pramenů však už bohužel nevyplývají technické detaily pohonu. Nevíme tak, jestli Křižík zachoval originální čtyřválec o objemu 4,5 litru, nebo jej nahradil jiným agregátem, jak se říká.

Stejně tak není jasné, zda Křižíkovy prototypy nebyly vůbec prvními hybridy na světě. Laurin & Klement typ E byl sice představen v roce 1908, některé historické prameny ale naznačují, že hybridy byly už některé z dřívějších prototypů, postavených Křižíkem už na přelomu století.  

Kvůli této nejasnosti je tak za první automobil s hybridním pohonem na světě považován Lohner-Porsche Mixed Hybrid, navržený slavným konstruktérem Ferdinandem Porschem, v roce 1900. Ten používal elektromotory uložené v kolech, které uváděly automobil do pohybu, zatímco zážehový motor působil pouze k výrobě elektrické energie pro jejich potřebu.

Elektrický skřítek

O několik desítek let později, v době, kdy už byl Laurin & Klement součástí podniku Škoda, se zase koketovalo s myšlenkou čistě elektrického pohonu. Elektromobilem byl kompaktní nákladní vůz využívaný plzeňským pivovarem pro rozvoz piva do místních restaurací. Pivovar si objednal hned dva exempláře, které ujely až 50 kilometrů. Jejich maximální rychlost však byla omezena na 18 km/h.

Vozidlo s užitečnou hmotností 1,5 až tři tuny mělo v době vzniku (konec 30. let) velmi moderní, pohodlnou a širokou trambusovou budku před přední nápravou s aerodynamicky řešenou přední částí a šípovitým, děleným čelním sklem.

Elektrovozem byla pak rovněž Škoda Puck z roku 1941. Z fotografií to možná nepoznáte, Puck (Skřítek) nicméně nebyl plnohodnotným automobilem. Šlo totiž o dětské autíčko, vzniklé ve dvou verzích, pro menší a větší děti. Samotná konstrukce však byla blízká skutečným autům, Puck disponoval spínací skříňkou, funkčním rychloměrem a světlomety nebo odpružením všech kol.

Pohon měl na starosti elektromotor Scintilla, který zajišťoval rychlost až 12 km/h. Svoji energii přitom čerpal z akumulátorů Varta-Ferak, umístěných pod přední kapotou i za sedadly.

Dlouhá pauza

Poté vývoj elektromobilů u nás na desítky let ustal. Další pokus přišel až v roce 1968, kdy československá vláda v reakci na ropnou krizi nařídila brněnskému Výzkumnému ústavu elektrických strojů točivých, aby navrhla městský osobní elektromobil. O rok později se výsledkem prací stalo vozítko EMA 1 (Elektrický Městský Automobil).

EMA 1: Toto je první československý elektromobil. Jak vznikl, jezdil a kde je dnes k vidění?

To bylo dlouhé pouhých 2.240 mm, zvládlo však pojmout dva dospělé a dvě děti. Ujel až 50 kilometrů, o pohon se staraly hned dva elektromotory, jeden v každém ze zadních kol, které poskytovaly výkon 4 kW. Auto už navíc umělo rekuperovat brzdnou energii. Na produkci však nedošlo, v rámci RVHP se na elektrovozy mělo podle tehdejších plánů zaměřit Bulharsko.

Poté nastala další mnoho let trvající pauza, která skončila na začátku devadesátých let. Myšlenku oživil Metalex, který na elektrický pohon přestavěl Favorit. Tak vznikl Shortcut, automobil výrazně zkrácený proti Favoritu, s výkonem 15,5 kW, který jel maximálně rychlostí 80 km/h a dojel až 100 kilometrů.

Škoda Shortcut: Tohle je první elektrická Škoda! Znáte raritní elektrofavorit?

Nakonec se nevyráběl, jeho technika však posloužila pro elektromobily na bázi Favoritu a Pick-upu (Eltra 151 L a 151 Pick-up). Mezi lety 1992 až 1994 bylo postaveno 1.100 kusů těchto elektrovozů, používaných třeba Českou poštou. Metalex vedle toho navíc pracoval i na vlastním elektrovoze Alfa, zůstalo však nakonec jen u dvou prototypů.

Elektromobilem původně měla být i Tatra Beta, společný projekt Liazu a Tatry. Nakonec však použila spalovací motor od Hyundaie.

Tatra a její lehká užitková vozidla: Od T 13 až po model Beta

To už se pomalu blížíme do dnešní doby. Sama automobilka Škoda postavila v roce 2012 desetikusovou sérii elektrických Octavií, tzv. Octavii Green E Line, kterou vedle novinářů otestovaly i firmy nebo ministerstva. Elektromotor podával v trvalém provozu výkon 60 kW, lithium-iontový akmulátor s kapacitou 26,5 kWh umožnil autu dojet až 150 km. 

Škoda Octavia Green e-Line: Řídili jsme škodovácký elektromobil

V Brně na Vysokém učení technickém pak na elektrovůz přestavěli dvojkový Superb (přezdívali mu Superbel), zatímco v Hulíně v dílnách firmy EVC Group vznikl elektrický Roomster.

To však byly marginální projekty, elektromobilita ve velkém nastane až v následujících letech, ve velké míře i kvůli přísným emisním normám, kvůli nimž je výroba elektromobilů pro automobilky výhodná, přestože o ně takový zájem zákazníků zatím vlastně ani není. Sama Škoda zatím potvrdila dva elektromobily, ještě letos přijde elektrický minivůz Citigo^e iV, v příštím roce pak bude následovat sériová varianta konceptu SUV kupé Vision iV.