TEST Opel Mokka: První jízdní dojmy

To, čemu se dlouho říkalo Corsa SUV a Opel sám ve svých interních materiálech označuje jako A SUV5, je konečně tady. Do dynamicky se rozvíjejícího segmentu malých městských teréňáčků vstupuje první zástupce německé produkce, Opel Mokka.

Přímých soupeřů má málo. Opel sám zmiňuje Škodu Yeti a Mitsubishi ASX (pod tím se samozřejmě rozumí i sesterský Citroën C4 Aircross a Peugeot 4008), navíc přidává i Nissan Juke. S ním to není ale tak jednoznačné, protože Opel chytře míří mezi Juke a Qashqai.

Na první pohled vypadá Mokka zavalitě, ovšem na rozdíl od většiny ostatních Opelů nepřerůstá obvyklé proporce daného segmentu. Takový Yeti je vyšší i širší, ASX je zase delší a o dvojici Nissanů už byla řeč.

I když je Mokka terénní obdobou Corsy, výkonově je posazená o kousek výš. Základ tvoří benzinová šestnáctistovka (85 kW), zájemci o silnější motor, případně pohon 4x4 budou volit mezi benzinovým 1,4 Turbo/103 kW a dieselovým 1,7 CDTI/96 kW.

Platforma pochází z příští generace Corsy, resp. z Chevroletu Aveo, a s korejským hatchbackem má Mokka i společné rodiště, továrnu Incheon. Malé SUV má ovšem rozvor prodloužený o tři centimetry na 2555 mm a k tomu přidává jinou konstrukci náprav. Zavěšení a řízení kombinuje díly z Corsy, Astry i Merivy, zadní náprava byla po úpravách kompletně převzata z Merivy (tzn. je shodná i se Zafirou B). Její původ v rodinných MPV je zárukou, že zavěšení lépe zvládne karoserii se zvýšeným těžištěm.

Zadní vlečená náprava může nést diferenciál a elektromagneticky ovládanou vícelamelovou spojku, která je srdcem systému Adaptive 4x4. Díky ní se mohou zadní kola zapojit do akce od výchozího poměru 100:0 ve prospěch přední nápravy až k rozdělení sil 50:50. Výhodou dané konstrukce je relativně nízká hmotnost 65 kg a možnost zástavby do jednoduché vlečené nápravy (podobně jako u Suzuki SX4 nebo Fiatu Panda).

Interiér

Základní rysy kabiny pochází z Merivy. Známý koncept ale prošel evolucí, a tak Mokka přichází například s větší kapličkou nad displejem navigace nebo dvěma uzavíratelnými schránkami před spolujezdcem.

Aby nebyla ohrožena pozice velkoprostorového souputníka, nemá Mokka flexibilní středovou konzoli ani prostorově úspornější elektronickou parkovací brzdu. Navíc i loketní opěrka je zjednodušená – slouží jen řidiči a je připevněná přímo k jeho sedadlu.

Využití prostoru sází primárně na svislý směr. Krátká karoserie je proto překvapivě vhodným prostorem pro čtyři dospělé osoby a 356 litrů zavazadel. Zamrzí jen zbytečně plochý zadní sedák, který tak začíná nízko nad podlahou. Pro občasné jízdy vzadu nebo děti v dětských sedačkách to ale naprosto stačí.

Motory

Pod kapotou překvapení nečekejte, Opel vybral nejvhodnější motory ze současných modelů. Základ a tím 15 % prodejů obslouží atmosférický 1,6 Ecotec. K testovacím jízdám ale automobilka připravila potenciálně nejžádanější varianty: 1,4 Turbo 4x4 (předpoklad 30 % prodejů) a dieselový 1,7 CDTI s pohonem předních kol (40 % prodejů). Celkově by měl hrát prim pohon jedné nápravy a jako spalované palivo nafta – v obou případech se počítá s mírně nadpolovičním, 55% zastoupením v prodejním mixu.

Litinový čtyřválec 1,7 CDTI je starým známým, vyzkoušeli jsme ho například už v Astře, Merivě nebo i Corse. Mokka má výhradně nejsilnější a nejmodernější evoluci, která je naladěná na 96 kW. Proti předchozí verzi s 92 kW se zlepšil chod v nízkých otáčkách, tlak turbodmychadla nastupuje dříve a plynuleji, takže použitelnost nezaostává za modernějšími agregáty.

Pro sedmnáctistovku původem od Isuzu je typický hlučný projev motoru. Musíme ale pochválit vhodně poskládané převody šestistupňového manuálu. S ním se dá snadno využít potenciál turbodieselu a přitom držet spotřebu v rozumných mezích. Na 150kilometrové trase zůstal průměr pod šesti litry na 100 km, konstantní rychlost 100 km/h pak v rovném terénu severně od Hamburgu znamená dokonce jen 3,8 l/100 km (otáčky motoru se drží na 1700 min^-1).

Potěšitelná je také dynamika, a to i ve vysokých rychlostech. Mokka dokáže zužitkovat malé rozměry a relativně nižší hmotnost, takže s downsizovaným agregátem patří mezi dieselovými SUV k těm hbitějším.

Kdybychom uvažovali výlučně o pohonu všech kol, je 1,4 Turbo velmi zajímavou alternativou. Vychází totiž o 45 tisíc levněji (za ušetřené prostředky lze třeba pořídit navigaci, zadní parkovací kameru a xenonové světlomety – v paketu Sada Cosmo celkem 49.200,-).

Výhodou turbomotoru je příjemnější a tišší zvuk, lepší zátah v nízkých otáčkách a podstatně širší pásmo využitelných otáček. Na pětku umí vytáhnout dokonce přes tachometrových 200 km/h.

Dost viditelnou nevýhodou je ovšem vyšší spotřeba benzinu. Při běžném použití se pohybuje mezi 8 a 10 litry. Jízda rychlostí 100 km/h znamená jeden z nejúspornějších jízdních režimů, u benzinové Mokky přináší spotřebu 6,4 l/100 km, zatímco motor točí 2200 min^-1.

Jako nejslabší stránka Mokky se po prvním seznámení jeví řízení. Kolem středové polohy má vůli, která ve spojení se strmým převodem znamená nespojitou charakteristiku. Samozřejmě mu i chybí zpětná vazba a ve verzi 4x4 je řízení vysloveně odtažité.

Jinak se ale malé SUV vyvarovalo zásadních přešlapů a naopak překvapuje využitím vnitřního prostoru a schopnostmi dieselového motoru. Tím se naplňuje název novinky, který není samoúčelný. Slovo Mokka odkazuje na silně koncentrovanou kávu – malý Opel má být přesně takový: na venek malý ale pěkně silný.

Ceny Opelu Mokka v Česku začínají na 379.900 Kč