Volkswagen Polo 6N (1994-2001): Třetí generace byla na špici malých vozů (1. díl)
Polo druhé generace bylo těsně před polovinou poslední dekády 20. věku už značně obstarožní. VW tedy přispěchal s náhradou – a velmi povedenou…
Volkswagen představil 31. srpna 1994 nástupce „veterána“ ve svém tehdejším portfoliu. Druhá generace Pola z října 1981 (Typ 86C) byla sice na podzim 1990 radikálně modernizována, ale svá léta už zapřít nedokázala. Proto ji vystřídala třetí (Typ 6N). Vyvinuta byla zcela od nuly.
3715 mm dlouhé, 1655 mm široké a 1420 mm vysoké tří- a pětidveřové hatchbacky vynikaly úhlednými tvary a „usměvavou“ maskou chladiče. Podstatně oblejší karoserie vyústila v součinitel odporu vzduchu 0,32. Pětidveřová karoserie měla v této řadě premiéru, předchůdce byl jen třídveřový ve dvou provedeních: coby Coupe se šikmou a praktičtější s takřka kolmou zádí. Originální, ale všichni konkurenti mezitím začali nabízet svoje malé vozy v podobě klasických hatchbacků se dvěma páry dveří. Ať už šlo o Fiat (Uno a Punto), Opel (Corsa), Peugeot (205), Renault (nejdříve se superpětkou a pak Cliem), nakonec i Ford s Fiestou. Volkswagen byl vlastně poslední velkou evropskou automobilkou, která tak učinila. Pozadu nezůstal ani Nissan s Microu.
Podvozek s rozvorem rovných 2400 mm měl vpředu v pomocném rámu příčná trojúhelníková ramena a vzpěry McPherson, vzadu klikovou nápravu s rameny vlečenými a zkrutnou příčkou ve tvaru V. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Konstrukce zavěšení byla ve srovnání s druhou generací zcela nová, i když základní schéma zůstalo totožné. Vývojáři zodpovědní za techniku upravili geometrii vpředu a vyztužili upevnění ramen. Zlepšilo se tak chování v zatáčkách.
Motory
Třetí Polo začínalo s výhradně se čtyřválcovými benzinovými motory. Nejmenší o objemu 1043 cm3 dával 33 kW (45 k). Motor 1296 cm3 měl 40 kW (55 kW), oba pocházely z předchůdce. Starý agregát 1272 cm3 byl upraven na plnohodnotnou třináctistovku zvětšením vrtání a snížením zdvihu. Nová šestnáctistovka (1598 cm3) nabídla 55 kW (75 k). Ke všem modelům se dodávaly standardně pětistupňové přímo řazené převodovky, poháněna byla, jak jinak, přední kola, vždyť motory se nacházely vpředu napříč.
Kapličce přístrojů dominovaly rychloměr s displejem denního i celkového stavu ujetých kilometrů a otáčkoměr s digitálními hodinami, pod nimi se nacházela řada kontrolek. Malý teploměr chladicí kapaliny byl umístěn vlevo, ukazatel stavu paliva naopak vpravo. Ve středu palubní desky se nacházely výdechy ventilace, její ovládání pak vespod.
Ze Španělska i Německa
Kotoučové brzdy mělo Polo pouze vpředu, vzadu musely stačit bubny. Řízení bylo hřebenové, sloupek řízení s nastavitelným sklonem se v případě nehody sklopil. Do zavazadelníku se vešlo minimálně 245 l, do nádrže 45 l paliva. Ručička vah nejlehčího třídveřového hatchbacku začínala na 880 kg. Z dnešního pohledu je to váha doslova muší. Třetí Polo ale po dvaceti letech přerostlo jedničkový Golf a bylo i těžší, předchůdce navíc končil na 830 kg. Základní modely měly oranžové směrovky, dražší bílé. Lišily se také nárazníky – u levnějších verzí byly složeny ze dvou dílů, ty, za které bylo nutné zaplatit více, dostaly jednodílné.
Ze španělské (respektive baskické) Pamplony začaly nové vozy vyjíždět už v srpnu, z hlavního závodu ve Wolfsburgu pak v září. VW koupil továrnu Fábricia Navarra de Automóviles, S.A. v dubnu 1994, v prosinci ji přejmenoval na Volkswagen Navarra, S.A. V říjnu 1994 se začala vyrábět také verze s pravostranným řízením. Tehdy proběhla na autosalonu v Paříži i světová výstavní premiéra. Prodej v Německu byl zahájen 7. října.
Výbava
Polo udávalo trendy a přineslo mezi malé vozy výbavu a technická řešení, která byla dříve k vidění pouze u větších vozů. Bezpečnostní výbava zahrnovala i boční nosníky ve dveřích. První Pola třetí generace neměla v holém základu ani airbagy, prvky však byly postupně doplňovány. Nejlevnějším modelům chyběl dokonce posilovač řízení. Za něj i vaky se muselo připlácet.
Výbava dále mohla obsahovat protiblokovací brzdový systém, elektronické rozdělování brzdné síly, centrální zamykání, elektrická okna, mlhovky, elektrická zrcátka s vyhříváním, vyhřívané trysky ostřikovačů čelního skla, dělenou zadní lavici v poměru 70:30 (objem kufr po sklopení vzrostl na 975 l), zadní opěrky hlavy, pylový filtr, rádia Alpha se dvěma reproduktory a Beta se čtyřmi, litá kola místo ocelových, zpočátku jen třináctipalcová, později o palec a dva větší, vyhřívaná sedadla, tónovaná skla, skleněné střešní okno, klimatizaci a metalické a perleťové laky. Jednotlivé úrovně nesly písmena L, CL, GL a GLX.
Zážehový motor 1,3 l nahradila v srpnu 1995 čtrnáctistovka (1390 cm3) se 44 kW (60 k), pro rakouský trh měla jen 40 kW (55 k). Nabídla už vícebodový vstřik místo jednobodového. Také šestnáctistovka přešla na MPI bez poklesu či nárůstu výkonu.
Barevné
Tehdy se objevila verze Open Air. Třídveřové Polo dostalo elektricky ovládanou shrnovací plátěnou střechu, se kterou mu to slušelo snad ještě víc. Z armády limitovaných sérií byl nejzajímavější tenkrát debutující Harlekin s různobarevnými panely karoserie. Kombinovaly se sytě žlutá Ginster, červená Flash, tmavě modrá Chagall a pistáciová – a to ve čtyřech různých verzích. Jenže zákazník si nemohl vybrat, kterou přesně chce. Dva panely stejné barvy nikdy nesměly ležet vedle sebe.
Volkswagen v tomto ohledu předběhl Fiat s jedničkovým Puntem, zákazníkům jej ale nenabídl, zůstalo showcarem. Italská „tečka“ ovšem porazila svého německého soupeře v boji o titul evropského Vozu roku 1995, musel se smířit se stříbrnou příčkou. Turínský soupeř byl, pravda, hezčí, stylovější a vyráběl se i coby fešácký kabriolet, touto verzí se Polo pochlubit nemohlo. VW původně postavil jen dvacítku Harlekinů pro reklamní účely. Pak se rozhodl pro limitovanou edici 1000 kusů... Nakonec s ním slavil úspěch, Křiklavý Harlekin měl takový ohlas, že se do března 1997 zrodilo celkem 3.806 aut, výhradně se dvěma páry dveří. 2,5 tisíce se jich mimochodem prodalo v Británii.
Polo Colour Concept rovněž nebylo jen na výstavu. Dodávalo se v modré Jazz, červené Flash, žluté, zelené Salsa a černé Black Magic. Pyšnilo se interiérem v kůži, přičemž část korespondovala s barvou karoserie, dále předními sedadly Recaro a číselníky měly bílé pozadí. I ono mohlo mít shrnovací střechu Open Air.
Konečně diesely
Na atmosférické diesely 1.9 D a přímovstřikový SDI trojkového Golfu si ale Polo muselo počkat až do listopadu roku 1995. Obě jednotky objemu 1896 cm3 dávaly 47 kW (64 k). 1.9 D měla ještě klasické nepřímé vstřikování do předkomůrky, SDI už přímé.
Polo 6NF představovalo dodávku pro německé pošťáky. Chyběla jí nejen zadní řada sedadel, jak už to tak u těchto vozů bývá, ale dokonce i sedadlo spolujezdce! Jediné místo uvnitř tedy obsadil řidič, o to více se mu dovnitř vešlo balíků. Žlutá Pola Deutsche Post poháněl zprvu naftový 1.9 D.
Sedan
Volkswagen nikdy neplánoval rozšíření karosářské nabídky a vehementně to od debutu popíral. V listopadu 1995 se ovšem představil čtyřdveřový sedan Polo Classic (Typ 6KV). Pozornému oku neušlo, že jde prakticky o přeznačkovaný Seat Córdoba, čtyřdveřovou verzi druhé generace Ibizy 6K, se kterou i hatchbacky Polo sdílely mnoho dílů, nejen techniku, ale i přístrojovou desku. Volkswagen se snažil pokrýt mezery na trhu – a logicky nechtěl moc utrácet.
Pravda, Classic byl k rozeznání od Córdoby nejen svébytnou přídí, nýbrž také hranatější zádí, do které se vešlo 455 l zavazadel, pokud byla zadní lavice sklopná, pak až 762 l. Seaty měly sice na první pohled totožnou platformu A03 alias PQ23, ale ve skutečnosti značně odlišnou. Zdaleka nejen rozvorem 2440 mm, shodná byla prakticky jen zadní náprava. Převzaly totiž díly z podvozků A3 trojkového Golfu. Díky delšímu rozvoru se uvnitř lépe „bydlelo“.
Derby
Polo Classic bylo 4164 mm dlouhé, 1640 mm široké a 1414 mm vysoké. V Mexiku nesly historické označení Derby (bez jmen Polo a Classic), jmenovaly se tak i v některých zemích asijsko-pacifického regionu, na jiných trzích zase Polo Limousine, jinde Sedan, Flight… Mexické Derby ale nejdříve zcela až na sloupky v barvě karoserie místo černých odpovídalo Córdobě, a dokonce se v Pueble i od počátku roku 1995 do léta 1996 vyrábělo, až následně se změnilo a už se pouze dováželo.
Classic poháněla svébytná šestnáctistovka s objemem 1595 cm3. Základních 55 kW (75 k) doplňovala silnější MPI verze, která dávala 74 kW (100 k). Základ pro něj ale představoval motor 1,39 l/44 kW, nedávno předtím představený v hatchbacku. Zážehové motory měly bloky skloněné dozadu, zatímco u Pola 6N naopak dopředu, to byl zásadní rozdíl, Diesely zastupoval 1.9 SDI.
Dodávka
Ze stejného základu vycházel i užitkový Caddy 9K, což byla zase přeznačkovaná Inca. Slavil premiéru na IAA 1995 ve Frankfurtu. Tito sourozenci měli vzdálenost mezi nápravami dále nataženou na 2600 mm. Měřili na délku 4206 mm, do šířky 1695 mm a „hrb“ za předními sedadly byl vzdálen od země 1835 mm. Koneckonců Seat je také v Martorellu od listopadu 1995 vyráběl, tedy alespoň pro Evropu.
Dvoumístný skříňový Caddy se zcela zaplechovanými boky doplnilo i pětimístné kombi Family se dvěma bočními okny vzadu na každé straně. Do Caddy se vešlo až 2,9 m3, respektive 550 kg nákladu, zadní křídlové dveře měl asymetrické. Značně se lišila zadní náprava, ta byla tuhá s listovými pery! Pro trhy Latinské Ameriky vznikaly u argentinské pobočky Volkswagenu v General Pacheco na severním předměstí Buenos Aires, stejně jako Classicy. Závod byl nový, otevřen 17. listopadu 1995, Hatchbacky Polo, sedany Classic a Caddy se zde vyráběly od dubna 1996, dokonce i s motory 1.9 SDI. Vyvážely se třeba i do Brazílie. Na dvojče svébytné dvoudveřové Córdoby SX s logem VW nedošlo.
Caddy se samozřejmě uplatnil u malých živnostníků a středních podnikatelů, v přepravě na kratší vzdálenosti a v kurýrní službě. Provozní náklady byly velmi nízké. A dosud jsou občas k vidění i u nás. Family se hodilo při volnočasových aktivitách. Obytná studie Vantasy (1996) se do výroby nedostala.
Litr
V květnu 1996 přišla na trh benzinová čtrnáctistovka ve čtyřventilové verzi se dvěma vačkami. Stále měla 1,39 l, z tohoto objemu ale nabídla hezkých 74 kW(100 k). Auta sice dokázala upalovat stodevadesátkou, ale na skutečně sportovní model to bylo pořád trochu málo…
V září 1996 následoval nový litrový čtyřválec MPI, který nahradil předchozí těžký litinový „přeslitr“. Z objemu 999 cm3 dával 37 kW (50 k). Bývaly doby, kdy i malé motory evropských vozů měly sudý počet válců, i když postrádaly turbo, ale litrové Polo nebylo určeno k trhání asfaltu, nebo snad dokonce překonávání rychlostních rekordů.
Playa
Zajímavostí bylo jihoafrické Polo Playa, pětidveřová Ibiza s jinou maskou a znaky (1996). Playa znamená ve španělštině pláž. Mělo zážehové motory 1.4i/62 kW/84 k, 1.6i/74 kW/101 k a 1.8i/86 kW/117 k. Evropské Polo se ovšem v JAR nabízelo rovněž, stejně jako Classic. FAW-VW City-Golf byl zase v Číně lokálně montovaný Seat Córdoba s logy Volkswagenu a bez stylistických úprav zádi, podobně jako původní výše zmíněné mexické Derby. Prodával se i v Rusku jako Polo Classic S a na Filipínách, tam mu poslední písmenko v názvu chybělo.
Tradiční motor 1781 cm3 se v Evropě nenabízel, se svými 66 kW (90 k) zůstal vyhrazen Latinské Americe a pochopitelně tříprostorovému Classicu. Luxusnější verze byla naladěna na 82 kW (111,5 k), protože měla vícebodový vstřik a disponovala třeba elektricky ovládanými předními okny a zrcátky. Alternativně se k ní nabízela čtyřstupňová samočinná převodovka, kterou dodávalo japonské JATCO. Ta byla k mání k některým čtrnáctistovkám a šestnáctistovkám také v Evropě, dokonce i v tří- a pětidveřových autech. Od konce roku 1996 se dodával standardně ABS, alespoň „doma“ v Německu. V prosinci byla zahájena montáž Pola v polské Poznani.
V lednu 1997 se začal montovat naftový čtyřválec 1.9 TDI, ovšem pouze do přeznačkovaných španělských vozů. Dobře známý agregát s mezichladičem a přímým vstřikem měl z 1896 cm3 66 kW (90 kW).
Kombík
Pětidveřové kombi Polo Variant (Typ 6KV5) z března 1997 bylo opět badge-engineeringem Seatu Córdoba Vario a motory převzalo z Classicu. Představovalo poslední karosářskou verzi, která se v této generaci objevila. Někde se jmenovalo Wagon. V základním uspořádání nabídlo sice méně litrů než sedan (390), ale deklasovalo ho praktičností, ve dvoumístné konfiguraci se do něj vešlo až 1250 l. Classic i Variant fungovaly jako rodinné vozy, hatchbacky byly klasickými malými auty, i když zdaleka nejen do města.
V dubnu doplnil „tédéíčko“ menší atmosférický 1.7 SDI (1716 cm3/42 kW/57 k), ale jen pro hatchbacky a Caddy. Už plnil emisní normu Euro 3. V sedanech a kombi klapala od srpna výkonnější verze se 44 kW (60 k), která se ovšem dostala i do původních tří- a pětidveřových verzí. Měly ji už také dodávky pro Deutsche Post odvozené z hatchbacků, do kterých se začala montovat i dvojice čelních vzduchových vaků. Pokud mělo ale jakékoli Polo airbag i u spolujezdce, pak prakticky přišlo o odkládací schránku, do úzké štěrbiny se vešel maximálně přední odnímatelný panel autorádia, popřípadě rukavice.
Třetí Polo prošlo v létě roku 1997 první menší modernizací. Tu a další změny najdete ve druhém díle článku.
Zdroje: archiv auto.cz, Wikipedia, Svět motorů, Auto World Press, propagační materiály VW
Foto: Volkswagen
