TEST Toyota Supra 3.0 Limited s manuální převodovkou – Investiční zboží?

Design, interiér

O pozadí vzniku nové, v pořadí páté generace Toyoty Supra, toho bylo napsáno hodně. Tak moc, že kdybych její zrod existenčně závislý na spoluprací s BMW připomínal, mohl bych vás snad i urazit. Ono se to od slavnostní premiéry sporťáku zdá jako chvilka, ostatně čekání na něj bylo nekonečné, ale počátkem roku uběhl od debutu už čtvrtý rok. Letí to!

TEST Toyota GR Supra – Řeči stranou, je prostě boží

Proč to píšu? Hlavně kvůli tomu, že Supra i po těch letech působí na českých cestách jako zjevení. Auto, které dokáže i ve všední bílé barvě vypadat naprosto úchvatně a nutí vás si jej obejít několikrát kolem dokola. Jasně, u nás jde exkluzivita Supry ruku v ruce s prodanými kusy, vždyť v Česku jich nejezdí ani čtyři desítky. A námi zkoušený kus s manuální převodovkou? To je bez přehánění jednorožec!

Zkušení brblají, kluci mávají

Ona ta bílá barva zmíněna v odstavci výše tak úplně obyčejná není. Zkoušený vůz dostává speciální matný lak za příplatek 40.000 Kč, jenž je určený výhradně testovanou verzi Limited. Za „normální“ lak se připlácí 22.500 Kč, bez příplatků je paradoxně ten nejvýraznější žlutý.

Provedení Limited je určeno pouze suprám s manuální převodovkou a stojí stejně jako „nižší“ verze Executive – 1,8 milionu korun. Ve sférách aut pro běžné lidi je manuál standardem a připlácíte za automat. Ryze sportovní značky jako Porsche už to mají naopak. Standardně dodávanou samočinnou převodovkou vám za nějaký obnos navíc nahradí puristickým provedením s fofrklackem. A Supra? Ta je přesně mezi. Osmistupňový automat ZF a šestistupňový manuál totiž nabízí za shodné peníze.

Toyota Supra 3.0 Limited

Naše výbava vychází z nejvyšší výbavové specifikace, od níž se krom lakování odlišuje především hnědou kůží v kabině. Musím říct, že kombinace vnější bílé, černých obouvaných devatenáctek a hnědočerného interiéru mi maximálně sedla. Nekřičí o pozornost až za roh, což už nemůžu říct o zvukovém projevu auta. Nainstalovaná výfuková soustava Remus posouvá akustický zážitek na docela jinou úroveň, vedle které mi přesednutí do verze s výfuky standardními přišlo zvukově – při vší úctě – naprosto nezáživné.

Ani po letech to Supra mezi petrolheady nemá jednoduché. Většina autařů v mém okolí pořád nedokáže překousnout, že kultovní japonský sporťák je napůl BMW, nejen použitou technikou, ale i pracovištěm řidiče. Naopak malým chlapcům ve městech to bylo jedno. Výfuk zaburácel, jejich pozornost zbystřila, a když se zpoza školního dvora vyrojila nizoučká atletická silueta, začali zběsile mávat. A pak že mladé auta nezajímají, pche!

Blíží se Toyota Supra GRMN? Údajně by mohla dostat motor z BMW M4 CSL a 550 koní

To správné z BMW

Kdybych mohl být maličko škodolibý, pak bych řekl, že pro propůjčení interiéru BMW si Toyota nemohla vybrat lepší chvíli. Mnichovští totiž v posledních měsících pozvolna přesedlávají na digitálnější prostředí, které se loučí s léty ověřenými fyzickými tlačítky a kde většinu funkcí ovládáte dotykově. Mizí také otočný ovladač iDrive, který jsme si v redakci pro jeho intuitivnost pochvalovali dlouhodobě. Poprvé jsem se s novým pracovištěm řidiče setkal v řadě 2 Active Tourer a nebudu lhát, byl jsem nešťastný.

To je ale jiný příběh. Podstatné je, že Supra sice má mnichovskou kabinu, ale tu námi oblíbenou, tlačítkovou, se snadnou obsluhou. Tady si teplotu nastavíte klidně poslepu a pro všechno důležité existuje tlačítko. A když ne, můžete si rychlou volbu dle vlastní libosti natavit na jedno ze sedmi příslušných tlačítek pod obrazovkou – rovněž poznávací znamení starších bavoráků.

Toyota Supra 3.0 Limited

Jasně, jedna ku jedné jsou převzaty i další prvky – pedály, ovládání na volantu, kliky dveří… ale pokud se oprostíte od faktu, že původ je německý, samotnému zpracování a fungování není co vytknout. Ano, kabina je kvůli kompaktním rozměrům auta stísněnější, ani dva urostlí dospělí si však vedle sebe nebudou připadat diskomfortně. A protože lze sedačky posunout dost vzad, je tu i slušný prostor pro nohy.

Sedadla mají sportovnější tvary, pořád ale myslí na pohodlí při dlouhých cestách. Ideální řidičskou pozici si tu najdete během chviličky, z praktického hlediska vás omezí jen svažující se záď zhoršující výhled šikmo vzad. Abych ale jen nechválil. V kabině je minimum úložných prostor. Peněženku můžete dát prakticky jen do kastlíku, případně kapsy ve dveřích. Ta je však poměrně mělká a radši pořádně hlídejte, aby vám nevypadla. Druhá výtka patří nejrůznějšímu šramocení za zády. Do 290litrového zavazadelníku se protáhnete zepředu, není nijak oddělen, a právě proto odsud slyšíte i veškeré nežádoucí zvuky. Třeba neustálé cvakání od plastů kolem zadní výztuhy.

Blížící se novinky Toyoty: Nová RAV4 i Camry… a ostřejší Supra!

Jinak je ale kufr vzhledem k velikosti vozu vlastně vcelku prostorný. Mezi reproduktory je navíc z výroby držák pro hasicí přístroj. Jen škoda, že víko kufru nemá vlastní tlačítko, otevřít jej tak můžete jen čudlíkem v kabině, případně pomocí klíčku.

Motor, jízdní vlastnosti

Pro nejsilnější

Možná si skladbu pohonných jednotek Supry z předchozích let pamatujete, dovolím si ale malé připomenutí. Vstupní branou je dvoulitrový čtyřválec s výkonem 190 kW a 400 newtonmetry točivého momentu. Pro náročnější má Toyota eso v podobě třílitrového šestiválce s 250 kW a 500 newtonmetry. Obě motorizace se až donedávna pojily výhradně s osmistupňovou samočinnou převodovkou ZF. O manuálu pro sporťák se mluvilo nekonečné měsíce, realitou se ale stal až teď. A rovnou pro motor nejvýkonnější!

Parametry se pro verzi se třemi pedály nikterak nemění. Maximální výkon 340 koní je k dispozici od 5000 do 6500 ot/min, pět stovek newtonmetrů krouťáku dostanete v širokém pásmu od 1600 do 4500 otáček. Z klidu na stovce jste za 4,6 sekundy, tedy o tři desetinky později než s automatem. Maximální rychlost je i tady omezena na 250 km/h. Agregát s přesným objemem 2998 cm³ pochází z Mnichova, má přeplňování typu twin-scroll, přímé vstřikování paliva, proměnné časování ventilů Vanos či systém proměnného zdvihu sacích ventilů Valvetronic.

Toyota Supra 3.0 Limited

První nakopnutí doprovází mohutné zanadávání výfukové soustavy, a je úplně jedno, jestli startovací tlačítko zmáčknete v normálním nebo sportovním režimu. Správně hlučné je auto v obou případech, byť ostřejší mód přináší ještě výraznější akustiku s pořádným burácením. Ač je zvuk vynikající, největší předností vozu je suverénně manuální převodovka. Její základ je rovněž BMW, tady však Toyota přiložila ruku k dílů a dala si na vývoji a zakomponování toho prvku velmi záležet.

A výsledek je víc než sympatický. Krátká páka s decentní hlavicí perfektně padne do ruky. Dráhy manuálu jsou krátké, jednotlivé kvalty zapadají s maximální přesností. Nášup 350 koní je pak ještě snesitelná porce k tomu, abyste obsluhu stroje zvládli bez nějakého vytrestání. Po dlouhé době jsem měl z auta tolik opojný mechanický pocit!

Přímé řazení vás neobtěžuje ani ve chvíli, kdy zrovna nepotřebujete jet absolutní pilu. Spojkový pedál není přehnaně tuhý, myslí se na to, že vedle atletických výkonů chce být Supra i pohodlným cesťákem na dlouhé cesty. A samotný motor se dokáže sesbírat i z nízkých pater otáčkoměru, aniž byste museli neustále podřazovat. A co víc, v takovém případě jste s lehkou nohou schopni stlačit apetit šestiválce na hodnoty začínající sedmičkou. V souvislosti s manuálem mě napadá v zásadě jediné slabší místo. Když se vydáte na dlouhou cestu s automatem, osmý rychlostní stupeň srazí otáčky na nutné minimum a na palubě vás v dálničním tempu ruší nanejvýš ševelení kolem bezrámových okének. To manuální šestikvalt nezvládne, motor je tady vytočenější a už ve 140 km/h vyžaduje komunikace se spolujezdcem zvýšený hlas.

Sourozenci BMW Z4 a Toyota Supra jako Shooting Brake? Vypadali by skvěle!

Klidný styl ale není něco, co vás s tímto autem bude bavit dlouho. Stačí jemné prošlápnutí plynového pedálu a koně o sobě dají velmi rychle vědět. V praxi to vypadá tak, že na výjezdu z obce dáte za dva, pravá noha jde až k podlaze, zátah vás přišpendlí do sedačky a řadový šestiválec intenzivně letí do otáček, přičemž to nejopojnější předvádí od tří až do sedmi tisíc. Vruuuuum! A než tam stihnete dát trojku, už své vášně musíte krotit, abyste nebyli daleko nad povoleným tuzemským maximem. Motor má zkrátka pořád kde brát.

Před zatáčkou hezky zpomalit, za doprovodu práskání podřadit, na jedno zatočení vykroužit příkladný oblouk a to celé zas a znova! Když jsem u toho zpomalení, dávkování brzdného účinku je čitelné, jen jsem možná čekal výraznější nástup soustavy. Řízení je strmé a přesné. Měl jsem možnost přímého přesednutí z automatu do manuálu a v „mém“ autě mi naladění posilovače přišlo tužší a přesnější i kolem středové polohy.

Toyota Supra 3.0 Limited

Nenechá se pobízet

Není to tak, že by se z auta osmistupňové ZF prostě jen vyrvalo a nahradilo manuálem. Uzpůsobeny jsou i další části vozu, třeba upravený podvozek s tužšími tlumiči. Naladění je opravdu dost tuhé, ani s obouvanými devatenáctkami ale naštěstí ne prkenné. Velmi dobře víte, co se pod autem děje, většinu nerovností však vůz zvládá překonat s grácií a na širokých zadních gumách neodskakuje.

Asi vás nepřekvapí, že zadní náprava se žene vpřed prakticky na každé pozdravení. Dokonce i při rozjezdech na jen trochu pokropené vozovce je třeba drobných korekcí volantem. Pravdou ale je, že aktivní stabilizace příliš benevolentní není a rychle vás klepne přes prsty. Možnosti pak máte dvě – její sportovnější a velkorysejší nastavení, které vás poměrně ochotně nechá sklouznout. Nebo její tlačítko podržíte dlouze, čímž ji deaktivujete zcela. V takovém případě by už k absolutní ódě na radost chybí snad jen mechanická ruční brzda.

Mně na běžných cestách bohatě stačil sportovní mód, i v něm si totiž užijete hodně zábavy. Auto lze pinkáním do toho kterého pedálu přimět k precizní jízdě dveřmi napřed a věřte mi, že jen tak vás neomrzí! Ač je Supra povedeným strojem, ani ona fyziku úplně ošálit nedokáže. Byť se táhlými okreskami nechá vodit přesně, pohotovostní hmotnost skoro 1550 kilogramů je v kabině chtě nechtě znát. K lehkonohosti a obratnosti menší GR86 má pořád dost daleko.

Toyota Supra z osmdesátek v moderním kabátu? Sem s ní!

No a při výraznějším dovádění počítejte s tím, že motoru začne chutnat. Supra si pak řekne klidně o dvanáct, čtrnáct, šestnáct litrů. S volnějším tempem ale začne apetit rychle klesat. Po týdnu se průměr s mixem nejrůznějších jízdních situací ustálil na 10,5 l/100 km, což vlastně není vůbec špatné. A hlavně máte v útrobách 52litrovou nádrž, takže ani na pumpách se nebudete zdržovat zbytečně často.

Závěr

Závěr

Může být Supra vhodné investiční zboží? Něco mi říká, že ta naše určitě. Šestiválec, zadokolka… dobrý! Ale když se to všechno ještě spojí s manuální převodovkou, což už je v dnešním světě kombinace na vymření, dostáváte opravdu vůz se zajímavým obchodním potenciálem. Navíc v autě se svébytnou karoserií a kultovním názvem, byť podpořeným německými základy.

TEST BMW Z4 sDrive30i vs. M40i – Komu stačí čtyřválec

Supra má své mouchy. Méně praktický interiér, horší výhled, chrastění ze zadní části… jsou to však drobnosti, které ji po prvním nastartování a hlavně svezení snadno odpustíte. Motor jede jako pokropený živou vodou, podvozek je slušným kompromisem mezi sportovním svezením a pohodlnými dlouhými cestami, spolupráce s manuálem zábavná, přesto vlastně nenáročná. A cena jedna-osm? Ber, nebo nech bejt. Paradoxně je to jedno z hrstky mála aut, které za poslední roky nezdražilo ani o píď.

Plusy

• I po letech wow-efekt
• Hravý a živý motor
• Příkladná spolupráce s manuálem
• Naladění podvozku
• Slušná spotřeba

Minusy

• Horší výhled
• Malá praktičnost
• Hlučnější při dálniční jízdě ustálenou rychlostí