Hity devadesátek: V roce 1994 jsme se dočkali Škody Felicia
Novinky roku 1994 reprezentovaly nejen velké a luxusní vozy, ale i ty menší, které zahýbaly prodejními statistikami. Včetně důležité domácí, co na tom, že základ si vzala z předchůdce...
Letopočet 1994 byl na automobilové novinky opravdu bohatý. Pochopitelně hlavně na ty, které se dotkly našeho trhu. Doslova smršť s připravilo Audi. V únoru 1994 se představila velká limuzína A8, sériová podoba hliníkového konceptu ASF. A6 a její sportovní verze S6 byly pouze výraznou modernizací předchozí „stovky“. V říjnu ale debutovala první generace A4. V Mnichově nespali a v dubnu představili řadu 7 série E38. Znepříjemnit život se německým luxusním soupeřům pokusil Jaguar s nové generací XJ X300. Maserati Quattroporte, toho jména čtvrté, sice měřilo jen 4,55 m, ale pod kapotou mělo výhradně osmiválce se dvěma turby.
Říkalo se mu Pony i Excel, ale v Evropě se jmenoval Accent. Hyundai pokračoval ve frontálním útoku na trhy starého kontinentu a nabídl jim přerostlý malý vůz. Generace X3 byla sympaticky oblá a proslula výraznými barvami. Existovala však jen coby třídveřový hatchback a sedan. Obstarožní Volkswagen Polo druhé generace, byť na podzim 1990 modernizovaný, se konečně dočkal nástupce. No a Češi byli nejvíce zvědavi na premiéru zaobleného Favoritu od Škody, který nakonec dostal taktéž historické jméno Felicia.
V březnu 1994 začala v továrně Sevel Nord výroba velkých „eurovanů“. Čtyřčata vzešlá ze spolupráce Fiatu a PSA se jmenovala Citroën Evasion, Fiat Ulysse, Lancia Zeta a Peugeot 806. V Turíně představila Alfa Romeo třídveřový hatchback 145, který o rok později následoval sedan 146. V Paříži se objevila Lancia Kappa, čtyřdveřovou klasiku doplnily v následujících letech neméně stylové kombi a kupé.
Mazda uvedla na podzim 1994 do Evropy novou generaci řady 323 s kódem BA. Klasický sedan a zajímavé třídveřové kupé doplnil pětidveřový hatchback 323F s bezrámovými okny. Jako jediný mohl být poháněn unikátním dvoulitrovým vidlicovým šestiválcem. Výchozí japonský Lantis měl premiéru už o rok dříve. V setóně 1997 řadu uzavřel třídveřový hatchback.
Opel začal v lednu 1994 vyrábět velkou Omegu B a z malé Corsy B odvodil fešácké kupé Tigra. Prototyp byl k vidění už na IAA 1993, ale na tamtéž představenou otevřenou verzi v sérii nedošlo. V květnu debutovala první Toyota RAV4 v krátké třídveřové verzi. Existovala i s plátěnou střechou, pětidveřová uzavřená (1995) měla prodloužený rozvor. Na své si přišli rovněž příznivci luxusních off-roadů, po 24 letech se v září objevil nový Range Rover druhé generace. Čtveřice tehdejších premiér si zaslouží podrobnější ohlédnutí.
Český trh
Na českém trhu se v roce 1994 prodalo 90.765 nových osobních aut. Podíl domácí Škody klesl na necelých 65 procent, zákazníci si jich koupili celkem 58.717. Druhé místo mezi značkami obsadil Volkswagen (4.596) a třetí skončil Opel (3.973 aut). V závěsu za ním se umístil Seat (3.805). Mezi čtvrtým Fordem (2.470), pátým Renaultem (2.459) a šestou Mazdou (2.371) to řádně vřelo. Sedmé místo patřilo Peugeotu (1.678), osmé Hondě (1.307) a první desítku uzavíraly společně Daewoo a Lada (1.177).
BMW řady 7 E38
V dubnu 1994 nahradila série E38 starší E32 v roli mnichovské vlajkové lodi. Prodávala se od června. Boyke Boyer odvedl naprosto excelentní práci, sedmička i přes svou velikost vypadala neuvěřitelně sportovně. Krátká verze přitom měla na délku jen těsně pod pět metrů, prodloužená 5,12 m a pozdější superluxusní L7 dokonce přes 5.37 m.
Základní rozvory byly dva: 2,93 a 3.07 m. Podvozek měl vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s rameny podélnými, příčnými a šikmými. Náležitý komfort dostaly na povel vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, luxusním sedanům nesměla chybět ani elektronická regulace, dostupná podle modelu na přání, popřípadě sériově.
V pořadí třetí generace řady 7 se zpočátku nabízela se zážehovými vidlicovými osmiválci ve verzích 730i/iL a 740i/iL. Vrcholný dvanáctiválec 5,38 l 750i/iL přišel na řadu na podzim 1994, v polovině devadesátých let debutoval první turbodiesel v řadě 7 vůbec, dvouapůllitrový řadový šestiválec 725tds. I když sedmičky nebyly nikdy levné, část klientely prostě chtěla, aby její auta jezdila za méně. S benzinovými motory jste se na průměrných 7,5 na sto prostě neměli šanci dostat. Portfolio zážehových agregátů bylo také rozšířeno směrem dolů: o šestiválce 2,79 l 728i/iL, opět s pro BMW typickým řadovým uspořádáním.
Sedmičky měly navigační systém Carin vyvinutý spolu s Philipsem, kontrolu trakce, xenonové výbojky v předních světlech, multifunkční volant, elektricky nastavitelné řidičovo sedadlo a sloupek volantu, dešťový senzor, elektrické střešní okno, dvouzónovou klimatizaci, postupně se dočkaly bočních a hlavových airbagů vpředu i vzadu. K dispozici byla i dvojitá boční okna pro verze s lehčím či těžším pancéřováním nebo sportovní balíček. Kdo chtěl ještě více výkonu, obrátil se na Alpinu, která použila tuto „sedmu“ coby základ modelu B12.
V březnu 1996 nahradil benzinové třílitrové V8 nový tříapůllitr. Osmiválci sice zůstalo obchodní označení 740, už však nebyl takřka čtyřlitrový, posílil na 4,4 l. Podzim 1998 viděla doplnění nabídky turbodieselů o řadový šestiválec 2,93 l 730d se vstřikováním common-rail. A také důkladnou revizi stávajících zážehových pohonných jednotek a drobné vzhledové změny. V létě 1999 přišel naftový vidlicový osmiválec 3,9 l 740d. Na začátku tohoto století se objevila malá série sedmiček s motory V12 na vodík (750hL), nebyla však určena k prodeji.
Zmíněná L7 měla třeba elektricky nastavitelné i zadní sedačky, ledničku, televizi, video a fax a skleněnou přepážku mezi řidičem a prostorem pro cestující. Prostě limuzína... V červenci 2001 byla výroba v Dingolfingu zastavena. Zrodilo se takřka 327,6 tisíce vozů. Krásnou sedmičku nahradila ošklivá E65/66 Chrise Bangla a Adriana van Hooydonka.
Opel Omega B
Oblá Omega B vystřídal počátkem roku 1994 první generaci A, která proslula svou dokonalou aerodynamikou. 4,82 m dlouhé sedany a kombi Caravan nabídly modernější tvary a ještě více prostoru a pohodlí. Zůstal také tradiční zadní pohon. Obě nápravy od sebe dělilo 2,73 m. Vpředu měl podvozek tradiční vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu se spoléhal na moderní víceprvkovou nápravu s rameny rozvidlenými. Zadní teleskopické tlumiče byly také umístěny vně vinutých pružin a nikoli obvykle uvnitř jako ty přední.
Zážehové motory zastupoval základní čtyřválcový dvoulitr ve dvou- i čtyřventilové verzi, větší jednotky objemu 2,5 a 2,96 l byly vidlicové šestiválce. Dvouapůllitrové turbodiesely kupoval Opel od BMW. Na podzim 1997 je doplnil přímovstřikový 2.0 DTI. V srpnu 1999 následovala modernizace (Omega B2). Doba oblin už odezněla, ale implantace hranatějšího designu na kulaté auto nedopadla úplně nejlépe. Obzvláště čtvercové koncové reflektory sedanu vypadaly prapodivně. Interiér prokoukl, ale z množství tlačítek na středovém panelu palubní desky se někomu mohla zatočit hlava, i když to tenkrát byla ještě móda. Z nabídky vypadly benzinové dvoulitry, které nahradil nový čtyřválec 2,2 l.
Omegu s vidlicovým osmiválcem GM LS-1 5,67 l si zákazníci bohužel nakonec koupit nemohli, problémy s přenosem výkonu na kola, potažmo silnici vyústily ve stopku těsně před plánovaným zahájením sériové produkce, vzniklo jen 32 kusů. Australské Holdeny vzešlé z jejího základu (série VT, VX, VY a VZ se vyráběly v letech 1997-2007) je přitom měly.
V Rüsselsheimu vyráběný Cadillac Catera pro USA se zase spoléhal jen na V6 a měl v základu výbavu, za kterou se v Evropě připlácelo. Britská varianta Omegy s logem Vauxhallu se mimochodem rovněž vyráběla v Německu, názvy modelů byly sjednoceny, už se nejmenovala Carlton. Původně australské kupé Monaro se v Albionu nabízelo jako v jediné evropské zemi.
Místo V8 se klientela Opelu dočkala na podzim 2000 zážehového šestiválce 2,6 l coby náhrady staršího dvouapůllitru a turbodieselu DTI 2,2 l. Na jaře 2001 pak třílitrový V6 vystřídal nový agregát s vyššími 3,2 l. V létě téhož roku přišel první common-railový turbodiesel – řadový šestiválec 2,5 l, opět od BMW. Omega B skončila v červnu 2003 s konečným účtem 797 tisíc vyrobených exemplářů. A bez přímého nástupce, s bleskem už nikdy žádný model vyšší střední třídy s klasickou koncepcí pohonu nevznikl a nevznikne.
Škoda Felicia
Radikálně modernizovaný Favorit ze září 1994 se povedl, i když se pochopitelně objevila spousta kritiky. Oproti předchůdci byl pětidveřový hatchback jen o 4 centimetry delší (3855 versus 3815 mm). Designem zaujala hlavně palubní deska. Podvozek měl rozvor 2,45 m, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu klikovou nápravu s rameny vlečenými a zkrutnou příčkou, na všech kolech vinuté pružiny a teleskopické tlumiče.
Felicia debutovala se zážehovými škodováckými čtyřválci 1,29 l, existovaly verze s jednobodovým vstřikováním, ale i s karburátory, ty se však vyvážely na méně náročné trhy. Základní cenovka 209.900 Kč dlouho nevydržela, záhy se zdražovalo o deset tisíc. Nabídku pohonných jednotek doplnila benzinová šestnáctistovka a těžký diesel 1,9 l od Volkswagenu. V červnu 1995 mělo na autosalonu v Brně premiéru o 35 centimetrů delší kombi, které si získalo mimořádnou oblibu. Objevily se také užitkové verze: Pickup (bez pomlčky a u nás vždy bez jména Felicia) a Vanplus, kombi s laminátovou nástavbou. Pickup se v některých zemích prodával i se znakem VW coby Caddy (série 9U).
Z Pickupu byl odvozen dnes vyhledávaný Fun pro volný čas se zadní lavicí v nákladovém prostoru. Užitkové verze s korbou se staly základem závodních okruhových speciálů pro pohár Freestyle (stejně jako u předchůdců). Soutěžní Felicie Kit Car 1300, 1500 a 1600 byly velmi úspěšné v MS rallye.
V létě 1996 přešly zážehové třináctistovky na vícebodové vstřikování. Karoserie byla zesílena a vyztužena, připravená pro montáž airbagů. Na přání bylo k dispozici ABS. Pokračovaly i oblíbené akční modely, kterých existovalo nepočítaně, a to nejen na českém trhu, ale i v zahraničí (třeba unikátní Blue Sky se shrnovací střechou). Laureta u pikapů prodlužovala rozvory. U MTX se ladily hatchbacky, stavěly užitkové verze i z běžných kombi a vrcholem byl čtyřdveřový kabriolet.
V únoru 1998 se objevila „Felicia s novou tváří“, chromovanou maskou chladiče ve stylu první generace Octavie. Užitkových verzí se tato změna nedotkla. Nárazníky osobních provedení už byly výhradně lakované v barvě karoserie a auta se decentně prodloužila, o necelé tři centimetry. První Fabia Felicii na podzim 1999 zcela nenahradila, byla sice mnohem modernější a také těžší, ale měla ale kupříkladu menší zavazadelník. Produkce „oblého Favoritu“ skončila definitivně až v červnu 2001, celková včetně užitkových verzí překonala těsně hranici 1,4 milionu. Felicie potkáváme i po více než dvou dekádách od ukončení produkce na silnicích stále.
![Video placeholder](https://cdn.vpplayer.tech/agmipnyk/encode/vjsmxojx/thumbnails/retina.jpg)
Volkswagen Polo 6N
Volkswagen v závěru srpna 1994 představil nástupce „veterána“ ve svém tehdejším portfoliu. Druhou generaci Pola z počátku 80. let vystřídala třetí (Typ 6N). 3715 mm dlouhé tří- a pětidveřové hatchbacky vynikaly úhlednými tvary. Podvozek s rozvorem rovného 2,4 metru měl vpředu příčná trojúhelníková ramena a vzpěry McPherson, vzadu klikovou nápravu s rameny vlečenými a zkrutnou příčkou. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče.
Třetí Polo začínalo s benzinovými motory 1,04, 1,27 a 1,6 l. Na atmosférické diesely 1.9 D a přímovstřikový SDI si ale muselo počkat až do závěru roku 1995. To už se od léta montovala zážehová čtrnáctistovka místo třináctistovky. V roce 1996 přišla na trh ve čtyřventilové verzi a následoval ji nový litrový čtyřválec, který nahradil předchozí těžký litinový „přeslitr“.
Volkswagen nikdy neplánoval rozšíření karosářské nabídky a vehementně to popíral. Nakonec se představily, ale čtyřdveřový sedan a kombi byly variantami Seatů Córdoba a užitkový Caddy 9K zase přeznačkovaná Inca. Sedan Polo Classic se od Córdoby lišil i hranatější zádí. Seaty měly ovšem odlišnou platformu. Zajímavostí bylo jihoafrické Polo Playa, Ibiza s jinou maskou a znaky.
V roce 1997 se začal montovat naftový čtyřválec 1.9 TDI, ovšem pouze do přeznačkovaných španělských vozů, záhy i atmosférický 1.7 SDI a počínaje březnem 1998 si milovníci hot-hatchů mohli pořídit ostré Polo GTI se šestnáctistovkou. Už v létě '97 se taká změnila palubní deska a elektroinstalace. Tradiční motor 1,78 l se v Evropě nenabízel, zůstal vyhrazen Latinské Americe. Z armády limitovaných sérií byl nejzajímavější Harlekin s různobarevnými panely karoserie. Volkswagen v tomto ohledu předběhl Fiat s Puntem, zákazníkům jej ale nenabídl. První Pola třetí generace neměla ani airbagy, bezpečnostní výbava však byla postupně doplňována.
V říjnu 1999 přišel na řadu facelift (6N2), který se projevil nejen zvenčí, ale i uvnitř. V Interiéru auta prokoukla, ale původní provedení exteriéru, zejména pak přídě bylo zdařilejší. Největší novinku mezi motory, potažmo diesely představoval tříválec 1.4 TDI, slavná devatenáctistovka přišla o jeden válec. Výroba byla zastavena při premiéře čtvrté „okaté“ řady 9N v říjnu 2001. Polo Classic v Argentině vznikalo až do roku 2009, o rok dříve vyběhl Caddy.
Zdroje: Wikipedia, Svět motorů, archiv auto.cz, Auto World Press
Foto: BMW AG, archiv Adam Opel AG, Škoda Auto, Volkswagen