Renault vs. Volkswagen: Karosářský a designérský přístup k automobilu

Vzhledem k velikosti a rozsahu modelové palety obou výrobců patří společnosti Renault a Volkswagen mezi klíčové subjekty pro evropský automobilový design. Prostřednictvím svých designérských středisek, jež tvoří návrháři různých národností a stylistických zaměření, zpracovávají design vozidel drtivé většiny existujících karosářských segmentů, velikostních kategorií a v neposlední řadě také výsledných cenových hladin. Kvalitním a logicky navrženým designem – chápeme-li design jako syntézu mnoha aspektů, zejména provozní funkčnosti a jejího esteticky přijatelného ztvárnění – se tak může vyznačovat i vozidlo primárně orientované na nízkou pořizovací cenu, například první generace Dacie Logan, či například Volkswagen Fox, v jehož případě se tvůrcům podařilo postavit na podvozku první generace hatchbacku Fabia relativně pohledný a praktický automobil.

Jak si ale oba výrobci stojí v kontextu jednotlivých tříd, v nichž se pravidelně střetávají? Čím se jejich projekty vyznačují a jakými hodnotami se tvůrci při navrhování tvarů řídí? Lze souboj designu vozidel Renault a Volkswagen redukovat pouze na střet francouzské emocionality a německého racionálního pragmatismu? Anebo mezi přístupy obou firem najdeme nějaké společné, byť zdánlivě nenápadné, rysy?

Pokusme se na tyto otázky najít odpověď, a to nejlépe tak, že zmapujeme aktuální produkci obou výrobců, podrobíme ji stručnému rozboru tvarů a designérských řešení a charakterizujeme její klíčové znaky. Nejprve se však zaměříme na oblast, v níž jsou oba producenti neobyčejně čilí a invenční, a sice na sféru koncepčních návrhů a stylistických kreací.

Koncepční tvorba – Odlišnosti a charakteristické znaky dvou specifických přístupů ke

karoserii

Projdeme-li studie obou značek od počátku této dekády, zjistíme, že v designérském smýšlení Renaultu a Volkswagenu došlo k určitým změnám. Záměrně zde byly zvoleny koncepty posledních několika let, protože jde o ideový základ aktuálních generací sériových Renaultů a Volkswagenů – jejich zhodnocení nám může pomoci lépe a detailněji vnímat produkční automobily francouzského i německého výrobce.

Začněme abecedně prvním duelantem, jímž je Renault – automobilka s designem, v jehož čele působí již od roku 2009 Nizozemec Laurens van den Acker, absolvent oboru průmyslový design na Delft University of Technology a designér se zkušenostmi z Fordu a Mazdy. Již v době působení u japonské automobilky (2006 až 2009) prokázal Van den Acker schopnost neobyčejným způsobem vnímat přírodní živly, což se promítlo zejména do koncepčních vozidel Mazda. Ať už hovoříme o kreacích Nagare (2006), zářivě žlutém experimentu Hakaze (2007) nebo o rok mladší městské studii Kiyora, ve všech případech tvoří estetický základ automobilu projevy přírody – zatímco u prvních dvou modelů je jedním ze zdrojů inspirace vítr, poslední koncept vychází z tvaru kapky vody, což demonstruje zejména energický profil s rozměrnou skleněnou plochou.

Po přechodu do Renaultu (2009) bylo navrženo několik konceptů, které nelze vnímat jen jako automobily. Jde totiž o projekty, z nichž každý představuje určité životní období člověka – od zamilovanosti (DeZir, průkopník nového tvarového směru) přes cestování (Captur), práci (Frendzy), rodinu (R-Space) až po trávení volného času (Twin´Run) či poklidné cestování s akcentem na bezpečnost a pohodlí (Initiale Paris). Důraz na rozličné etapy života pramení z výrazných barev, které umocňují charakter jednotlivých studií, ale především z organického tvarosloví, jež pracuje s měkkými přechody mezi plochami a citlivým formováním hmoty. Designéři opustili ploché panely a ostré zlomy, známé z předchozího stylu od Patricka le Quémenta, a nahradili je plastickými díly, které ve výsledku působí dojmem sošného díla.

Obdobné postupy můžeme vysledovat také v interiérech nových Renaultů. Pozornost zasluhuje zejména organicky tvarovaný středový panel v kabině kupé DeZir, užití elastických vláken v interiéru vize Captur či například zelené výstupky na přístrojové desce konceptu Frendzy. Nápadité prostorové řešení se promítlo také do sériové výroby, byť v jednodušší a po stránce použitých materiálů méně pestré podobě – elegantní křivky najdeme v interiérech modelů Clio, Captur či Twingo.

Volkswagen neexperimentuje s novými řešeními. Podobně jako u sériových vozidel, také v oblasti konceptů volí pozvolnou evoluci tvarů a – zejména v posledních několika letech – posiluje vzájemné vazby mezi použitými díly. Patrné je to zejména na přídi, kde horizontální lamely masky zasahují do reflektorů, kde spoluutvářejí světelnou optiku. Osobité propojení prvků se objevilo již v roce 2008, kdy byl představen koncept SAR, předvoj sériového modelu Amarok. Důkladně však bylo rozvinuto vizí Cross Coupé (2011) a loni uvedenou šanghajskou kreací CrossBlue Coupé, která – i přes to, že nijak zásadně nevybočuje z typologického rámce designu své značky – zaujala rozvržením proporcí, jež se vymyká zvyklostem v kategorii SUV. Hladký ponton je oživen ostrým prolisem, s nímž se můžeme setkat také na karoserii nejnovější generace Passatu.

Tytéž principy byly uplatněny při navrhování studie New Midsize Coupe, která byla představena na letošním autosalonu v Pekingu. Také tento červený koncept v nejednom ohledu předznamenal tvary aktuálního Passatu, zejména styl koncových světel a jejich vsazení do hmoty třetího karosářského prostoru. Na přídi probíhá totéž, s čím jsme se setkali u předchozí studie – harmonické propojení linek pod kryty světlometů a dvou chromových lišt na lamelách masky, s čímž koresponduje provedení nasávací plochy v nárazníku.

Současné pojetí masky chladiče, s nímž Volkswagen pracuje a které úspěšně aplikuje prakticky na všechny své modely (s výjimkou u vozidla Up!), vychází z klasické masky navržené v devadesátých letech minulého století. V poslední době je ale patrné úsilí designérů německého výrobce o její prostorově zajímavější a plastičtější řešení, jehož první náznaky můžeme spatřit v již zmíněné snaze o harmonické propojení jednotlivých prvků přídě. U velkoprostorového modelu Golf Sportsvan však vidíme patrně nejvýraznější změnu masky poslední dekády – sportovně zešpičatělé kryty reflektorů ohraničují tři dynamicky zkosené lamely, díky čemuž nabývá maska trojrozměrného tvaru. Tentýž prvek přebírá nový Passat – oproti Sportsvanu ale situuje světlomety do téže roviny jako masku, čímž odkazuje na uspořádání čelních partií studie T-Roc.

Skutečnost, že Volkswagen opouští plochost vnějších panelů a postupně směřuje k více skulpturálním tvarům, potvrdil před dvěma lety koncept městského SUV s názvem Taigun, který upoutal pozornost nejen výraznými blatníky, jejichž objem zasahuje do předních i zadních partií a tvoří tak základnu pro světlomety, ale také stylovým zpracováním kabiny, kde madlo před sedadlem spolujezdce je integrální součástí hmoty přístrojové desky. Projekt byl v letošním roce aktualizován, a sice v podobě stejnojmenného konceptu pro autosalon v Novém Dillí.

Sériové vozy – Uplatnění novátorských řešení v praxi

Sériové vozy Renault a Volkswagen jsou častým tématem diskusí. Oba výrobci mají početné tábory příznivců, na čemž má nemalý podíl jasně profilovaná identita obou automobilek, dlouhá tradice a velmi pestrá modelová nabídka, jež pokrývá většinu existujících segmentů. Nutno však říci, že jde o modely odlišného založení – výše uvedená slova o koncepčních studiích bezezbytku platí také v oblasti sériových vozidel.

Propastné rozdíly není těžké vysledovat při porovnání nejmenších modelů obou výrobců, Renaultu Twingo a Volkswagenu Up!. Francouzský návrh, jehož autorem je Csaba Wittinger, pracuje s moderními tvary, které zároveň rozvíjejí odkaz kultovního Renaultu 5, což je patrné zejména v zadních partiích. Jde především o úhel zadního čela a kompozici koncových světel (odkazující na provedení otvorů na rallyovém Renaultu 5), přičemž tyto prvky se promítají do ztvárnění profilu. Boční část je citlivě modelována vydutími nad oběma blatníky – výsledek je velmi plastický a kontrastuje s plochými panely minulé generace Twinga. Nutno ale říci, že se nejedná o retro design – aktuální Twingo kombinuje citace klasických tvarů s moderní karoserií, jejíž čelní partie jsou poplatné současného designérskému směru. Nadto se vyznačují neobyčejnou lehkostí a velmi krátkým předním převisem – vlivem absence pohonné jednotky v prvním karosářském prostoru.

Oproti Twingu je nejmenší Volkswagen typickým reprezentantem minimalismu, jehož exteriér je tvořen jen těmi nejnutnějšími prvky. Vůz nemá klasickou masku chladiče, což přispívá – společně s prosklenou zadní stěnou a krátkými převisy – dojmu vizuální čistoty a jednoduchosti. Také v případě modelu Up! se však setkáme s poměrně plastickým profilem, a to díky lemování spodní okenní linky vloženou plochou, díky čemuž jsou okna ve sníženém reliéfu oproti bočním karosářským panelům. Oba automobily byly předznamenány koncepčními vizemi – v případě Renaultu šlo o ostrý model Twin´Run a nekonformní studii Twin´Z, na němž spolupracovali Van den Acker (karosářský základ, forma) a britský designér Ross Lovegrove (organické vyznění celku za pomocí prvků inspirovaných rostlinou a živočišnou říší), zatímco u VW byl předvojem sériového modelu Up! realisticky vyhlížející stejnojmenný koncept z roku 2007.

Zatímco v segmentu A vychází Renault (byť jen do určité míry) z již existujících tvarů a Volkswagen představuje zcela nový karosářský koncept, v obou vyšších třídách (segmenty B a C) je tomu přesně naopak. Modely Polo a Golf jsou výsledkem pečlivého tříbení starších generací a vyvarování se jakéhokoliv experimentu – s každou novou generací jsou aktualizovány ty samé rysy, s nimiž jsme se mohli setkat již mnohokrát. Druhý jmenovaný model, kompaktní Golf (jehož exteriér navrhl Marc Lichte), rozvíjí motivy svého předchůdce a reaguje na současný trend Volkswagenu, o němž byla řeč v souvislosti s koncepčními vizemi – propojování dekoračních lišt na lamelách masky s optikou světel. U Pola tomu není jinak, základem designu je uhlazená forma, kterou ale oživují rafinované prolisy.

Podobná situace nastává ve střední třídě. Pomineme-li karosářské odlišnosti (Laguna představuje liftback, zatímco Passat je tradičně stavěným sedanem), nutno poukázat na tvarovou svébytnost Laguny, která je způsobena jednak dobovým designovým jazykem Renaultu bez klasické masky chladiče, jednak úsilím navrhnout model s nulovou návazností na předchozí generaci automobilu – Laguna třetí generace byla pojímána jako zcela nový vůz, u nějž se dokonce uvažovalo o změně modelového označení. Passat je přesně opačného založení – tradice je jedním z pilířů jeho designu. Abychom plně pochopili tvary nejnovějšího generačního vydání středně velkého Volkswagenu, musíme je vnímat v kontextu dosavadní mezigenerační řady – osmý článek vývoje rozvíjí trojrozměrnou masku známou ze Sportsvanu a přepracovává proporce Passatu B7 (mající počátek u šesté generace), které jsou nyní vyváženější a reprezentativnější.

Porovnání přístupu Renaultu a Volkswagenu ke kategoriím MPV a SUV nám poodhalí nejen to, jakým způsobem vnímají oba výrobci tyto automobilové segmenty, ale také způsob, jímž modernizují svá vozidla. Na obou velkoprostorových vozech Renaultu – kompaktního Scenicu a Espacu – totiž vidíme, jaký význam má pro současnou tvorbu francouzské značky facelift. Bývá praktikován v krátkých intervalech (poslední omlazení Scenicu proběhlo zhruba rok po předposledním faceliftu) a ve všech případech přizpůsobuje již produkované modely novému designovému stylu, což svědčí o absenci dlouhodobé a jednotné stylové linie – tu ale naopak vidíme velice zřetelně u Volkswagenu, jehož velkoprostorové modely Touran a Sharan nejenže vycházejí z osvědčených tvarových principů, ale také plně korespondují s ostatními automobily značky. Kromě nejmenšího vozidla Up! se modelová nabídka Volkswagenu vyznačuje něčím, co můžeme nazvat jednotným vizuálním stylem – každý wolfsburgský model je již na první pohled jasně identifikovatelný. Stejně tak je tomu v oblasti SUV, kde rozdíly mezi vozidly Koleos a Tiguan lze vypozorovat i bez pečlivějšího pozorování – také Tiguan se řídí zásadami designu, které se opírají o zkušenosti a průběžné zdokonalování již existujícího, zatímco Koleos představuje zajímavý příklad aplikace stylistických prvků francouzské značky na jihokorejský karosářský základ.

Renault versus Volkswagen – Sledování nejnovějších trendů proti tradicionalismu?

Patrně nepřekvapí, že design Renaultu a Volkswagenu – v mnoha jeho projevech, od nejmenšího segmentu až po velkoprostorové vozy a SUV – vychází ze zcela odlišných zásad a řídí se jinými hodnotami.

Francouzský výrobce postrádá jednotnou stylovou linii, která by pojila generace vozidel napříč desetiletími. Namísto toho přichází se stále novými designovými směry a modernizacemi, které bývají poměrně výrazné, ve většině případů jsou ale provedeny citlivě a s ohledem k původnímu provedení. Poslední změna tvarového směru byla radikální – odklon od geometrických motivů s ostrými hranami a jejich nahrazení organicky měkkými prohlubněmi a vydutími vedl k dojmu vyšší plasticity. Postupem let se navíc ukázalo, jak je tento stylistický trend pružný a použitelný na různé druhy karoserie – od městského minivozu až po crossovery vyšší třídy.

Volkswagen – i přes aktuální proměny stylu a příklon k více skulpturálním tvarům, který lze vypozorovat například z provedení zadních partií nového Passatu či nejnovějších masek chladiče s dynamickým zalomením po stranách – setrvává v konzervativní pozici a místo stylistických experimentů volí pečlivou práci s klasicky stavěnými karosářskými prostory. Jednotlivé generace klíčových segmentů (nižší, nižší střední a střední třídy) jsou průběžně omlazovány a jejich karosářské panely modelují ostré linky s jasně definovaným počátkem a koncem. Tradičně stavěná auta lze však pojmout i kreativně, o čemž svědčí pátá generace Passatu s elegantně zaoblenou linií střechy, jež plynule navazovala na přední a zadní okno. Vozidlo, prezentované v roce 1996 na autosalonu v Paříži, oslovilo karoserií, která zdárně odolává stárnutí a z tvarového hlediska představuje jeden z nejzdařilejších sedanů konce dvacátého století.