Retro design: Průkopníci, klíčové modely a zdroje inspirace

Design je komplexní a mnohovrstvá záležitost. Mnoho lidí ale vnímá výhradně jeho estetickou stránku věci, jejímž prostřednictvím s námi design komunikuje – až po důkladném seznámení se s tvarovým zpracováním toho kterého produktu se zajímáme o jeho další vlastnosti, mezi něž patří praktičnost, kvalita provedení nebo praktická použitelnost. Vzhled výrobku je tím pádem důležitým komunikátorem s potenciálními zákazníky, což dává vzniknout různorodým a pestrým projektům a jejích následným realizacím.

Jednou z nejpozoruhodnějších forem designu je retro, jež zasahuje do všech jeho kategorií. Setkáme se s ním v oblasti produktového designu, kde se tvůrci nezřídka vracejí k legendárním počinům minulosti. Četné jsou také retro návrhy ve sféře bytového designu, kam patří odkazy na tvary dnes již klasických produktů (například děl umělecké školy Bauhaus), či například v oděvním návrhářství. Nelze však opomenout retro v automobilismu, kde představuje poměrně ojedinělou a mnoha lidmi vyhledávanou alternativu k všedním modelovým řadám.

Zaměříme-li se na tuto rozsáhlou oblast, připomeňme si unikátní pokusy o realizaci retrospektivního tvarosloví, které i přes nadšení lidí zůstaly – v drtivé většině případů – ve fázi koncepčního prototypu. Poté zmapujme významné sériové modely, které se zasloužily o masové rozšíření retro designu a jeho popularizaci, a na závěr se pokusme nahlédnout do budoucnosti a zamyslet se nad potenciálem nejnovějších návrhů, zejména od nezávislých tvůrců. Formou několika studií se také dotkněme oblasti retro-futurismu, jemuž byl věnován samostatný prostor v souhrnném článku o automobilovém futurismu.

Experimentátoři a důležité modely pro současný retro design

Autentickou ukázkou retro stylu, který odkazuje na konkrétní historický model, je kreace Chrysler Atlantic (1995), kterou navrhl Bob Hubbach. Exteriér vozu nápaditě propojuje prvky, jež jsou typické pro americký automobilový design (objemné proporce či chromové dekorace) s nepřehlédnutelnými rysy klasického Bugatti 57 SC Atlantic. Vazby na historii jsou zřetelné zejména při pohledu na klenuté a plné boky, mohutné přední blatníky a výrazný kontrast mezi velikostí kabiny a délkou přídě. Zmínku zasluhuje také reliéfní linka, viditelná při pohledu shora, která je pomyslnou páteří, jež propojuje přední nárazník, kapotu, střechu a zadní partie.

Je-li řeč o odkazech na historické sportovní vozy, zmiňme téměř neznámý jihokorejský koncept CRS od automobilky SsangYong, představený v roce 1995. Při jeho navrhování kladli designéři důraz na propojení moderních technologií a klasických prvků, které zahrnují dvoudílný přední nárazník, strmou masku s vertikálními lamelami, klenuté přední blatníky (do nichž jsou vsazeny kulaté reflektory) a důsledně zaoblenou záď se dvěma dvojicemi svítilen. Podíváme-li se na tento čtyřmístný roadster v kontextu tvorby firmy SsangYong, hovoříme o ojedinělém počinu, který vybočuje z řady experimentálních konceptů druhé poloviny devadesátých let, kde má své nezastupitelné místo originální kupé Solo III (1995).

V roce 1996 byl představen koncept Fiftie, čtyřmístné kupé, jehož prostřednictvím oslavila automobilka významné jubileum – padesát let od uvedení populárního Renault 4CV. Příď vozu zaujme plastičností, jíž tvoří nárazník s šesticí horizontálních lamel, které vyrovnávají prohlubeň mezi předními blatníky a plochou, do níž ústí kreativně prostorově tvarovaná kapota. Členitou příď doplňuje profil, který upoutá pozornost kontrastem mezi ladně zaobleným obloukem (odnímatelné) střechy a ostře zakončenou okenní linkou. Zadní partie jsou místem dynamického střetu klasicky vyhlížející mřížky s atraktivně provedenou skladbou jednotlivých světelných segmentů. Vozidlo je postaveno na podvozku modelu Spider a pohání jej motor o objemu 1,2 litru.

O rok později byl v Las Vegas představen svébytný dvoumístný koncept Dodge Sidewinder, slučující zcela protichůdné světy – sportovní kupé, roadster a klasický americký pick-up. Výsledek však není disharmonický, nýbrž vyvážený, osobitý a velmi originální. Zároveň používá znaky typické pro svou značku, mezi něž patří zejména maska se čtyřmi nasávacími otvory. Tvary vycházejí z projektů a skic designéra Marka Allena, pod jehož vedením byl navržen nejnovější Jeep Cherokee.

Mezi symboly retro designu počátku tohoto milénia patří Chrysler PT Cruiser, nezaměnitelný automobil od designéra Bryana Nesbitta. Osobitý vůz, jehož výroba probíhala v letech 2000 až 2010, je však realizací tvarů, s nimiž jsme se mohli seznámit již v roce 1997, kdy byl představen koncept Plymouth Pronto (také od Nesbitta). Model, opatřený dvoudílným předním nárazníkem, se vyznačuje bohatým užitím plastových dílů na exteriéru, které – kromě černých lemů blatníků, obložení prahů a výlisků na sloupcích – zahrnují také samotné karosářské panely. Dvoudílné pojetí nárazníku najdeme také na zádi, jíž dominují vertikální sdružené svítilny ohraničující rozměrné zadní okno.

Nebývá zvykem, aby koncepční automobil odkazoval na historickou výstavní studii. Mezi takto ojedinělé počiny patří Chrysler Chronos (1998), který předznamenal mnohé rysy první generace sériové verze 300C z roku 2005 – v prvé řadě však navázal na studii D’Elegance, navrženou firmou Ghia a představenou roku 1952. Při práci na unikátním designu s prvky, jež odkazují na půlstoletí staré tvary, bylo použito výrazného zešpičatění boků, díky čemuž vyniká mírně klenutý střed kapoty a s ním korespondující tvar obrysu masky. Působivost uvedených řešení zněkolikanásobují rozměry vozu (zejména jeho délka 5,22 m), vybavení interiéru (jež zahrnuje například zvlhčovač doutníků) a použitá pohonná jednotka (šestilitrový desetiválcový motor z Viperu).

Poslední detroitský autosalon dvacátého století byl dějištěm premiéry konceptu Ford Thunderbird, jehož vnější vzhled zahrnuje rysy první generace Thunderbirdu z roku 1955. Jde především o horizontální masku s – tehdy velice módními – zešpičatělými výběžky nárazníku (jež u moderního prototypu nahradily světlomety) a chromový rám čelního skla. Při navrhování studie, která předznamenala příchod sériového modelu z let 2002 až 2005, usilovali tvůrci o přiblížení atmosféry padesátých let, čehož bylo dosaženo zejména absencí klínovitého profilu, zaoblenými díly a umístěním koncových světel do horních rohů zádě.

Zůstaneme-li v roce 1999, připomeňme Chevrolet Nomad, moderní interpretaci stejnojmenného automobilu z let 1955 až 1957. Retro model převzal ze svého vzoru nejen jeho charakteristický znak v podobě zešikmeného B-sloupku a ostře zkosenou záď, ale také svislé prolisy na zadním čele a postranní svítilny vybíhající do prostoru.

Otevření pavilonu Audi v prostorách Autostadt ve Wolfsburgu doprovázelo představení kreace Project Rosemeyer (2000), navržené pod vedením Petera Schreyera a pojmenované podle německého závodního jezdce Bernda Rosemeyera, který zahynul při pokusu překonat světový rekord na dálniční trase z Frankfurtu do Darmstadtu. Po tvarové stránce automobil odkazuje na kultovní závodní vozy Auto Union „Silver Arrows“, což prozrazuje zejména maska chladiče.

Retro se netýká jen osobních, ale také dodávkových vozidel. Koncept Volkswagen Microbus, jehož premiéra proběhla v roce 2001 na autosalonu v Detroitu, je dílem kalifornského designérského střediska Volkswagenu a můžeme jej označit za ukázkový příklad retro-futuristického přístupu ke karoserii. Mikrobus, i přes nesporné vazby na historické dodávkové Volkswageny, je moderním a minimalisticky řešeným vozidlem, jež reagovalo na módu své doby – zejména na hliníkovou skládací koloběžku, která je s počátkem tohoto tisíciletí neodmyslitelně spojena.

Ford Model U (2003) není retro v pravém slova smyslu, je ale moderní interpretací ikonického Fordu T – nabízí vyšší světlou výšku, výrazné lemy blatníků a praktickou karoserii s jednoduchým interiérem. Podobně je na tom frankfurtský koncept z téhož roku Lancia Fulvia, prezentovaný – i přes zřetelnou návaznost na model Fulvia Coupé z roku 1965 – jako novinka.

O dva roky později bylo uvedeno pozoruhodné kupé Holden Efijy, lakované barvou působivého fialového odstínu Soprano Purple s hlubokým leskem a s proporcemi, jejichž uspořádání je provedeno podobně jako na karoserii Holden FJ z let 1953 až 1956. Originálnímu modelu se retro studie blíží také ztvárněním atraktivní masky s vroubkovanou lištou a důrazem na zvýrazněný střed kapoty. Dílo designéra Richarda Ferlazza používá podvozek z vozu Corvette ZO6 a zaujme nejen tvary, ale i rozměry (5162 x 1999 x 1368 mm, se světlou výškou 139 mm).

Ve výčtu projektů důležitých pro retro design nesmíme opomenout japonské vize, které často čerpají z historie nepřeberného množství tamních městských vozidel či vozítek. Jedním z nich je Suzuki LC (2005), malý městský sedan, jehož příď i záď tvoří hladká plocha s velmi jednoduchým uspořádáním dílčích prvků. V případě vozu LC hovoříme o komplexním retro stylu, který není pouze symbolickým navázáním na dávné vzory, ale postihuje ztvárnění celé konstrukce – včetně vyduté střechy a čelního skla se zesíleným rámem ve spodní části, typickým pro vozy padesátých a šedesátých let minulého století.

Není retro jako retro – v některých případech dochází k přenesení všech stěžejních rysů původního vozu do současnosti, aniž by se designér (v tomto případě Walter de Silva) odklonil od svého vzoru. Miura Concept z roku 2006, připravená pro tehdejší detroitský autosalon, pracuje s charakteristickými znaky klasické Miury, které jsou důkladně uhlazeny a přepracovány tak, aby vyhovovaly současným poměrům při tvorbě karoserie.

Také Bertone BAT 11 (2008) je připomenutím věhlasných kreací historie, představuje však mnohem radikálnější projekt. Vozidlo využívá techniku Alfy Romeo 8C Competizione a navazuje na studie BAT 5 (1953), BAT 7 (1954) a BAT 9 (1955), což prozrazuje zejména provedení hmoty pontonu (s výraznými ploutvemi) a částečně skrytá přední kola.

Vystihnout charakter veterána lze i bez přímého následování jeho tvarové či proporční stránky, což dokazuje BMW 328 Hommage (2011), koncept s vertikálními ledvinami a karosářskými díly, z nichž většina je zhotovena z plastu vyztuženého karbonem (Carbon Fibre Reinforced Plastics - CFRP). Působivým a k historii nesmírně ohleduplným detailem, kontrastujícím s moderními designérskými postupy, jsou kožené řemeny na bocích, jež ladí s čalouněním kabiny a propůjčují vozu nezaměnitelnost.

Současné produkce – Převaha dvou protichůdných kategorií

Pomineme-li americké sportovní vozy, lze za ohnisko sériového retro designu považovat nejmenší segmenty, jejichž prostřednictvím automobilky odkazují na vozidla, která motorizovala zemi, v niž vznikla, a proslavila tak své výrobce. Typickým příkladem je automobil Fiat 500, vycházející ze studie Trepiuno (2004) od Roberta Giolita a vystihující styl původního modelu z roku 1957. Designéři byli postaveni před nelehký úkol – ztvárnit jednotlivé partie tak, aby i přes změnu koncepce pohonu a přesunutí motoru dopředu stylově odkazovaly na legendární vůz a zároveň plnily požadavky na praktický městský hatchback s dobře přístupným zavazadlovým prostorem.

Nejinak je tomu v případě hatchbacku Beetle, který je druhým pokusem Volkswagenu o moderní městské retro. Po nepříliš úspěšném modelu New Beetle, jenž navázal na studii Concept One (1994), byl navržen propracovaný vůz se sportovněji rozvrženými proporcemi – delší kapota, více hran a odklon od zakulacené střešní linky dodaly karoserii mnohem atraktivnější a z hlediska nadčasovosti trvanlivější vzhled.

Nutno také zmínit poněkud skeptické názory, jimiž argumentují kritici retro designu. Dle lidí, kteří mu nepřišli na chuť, je téma takto pojatého designu vyčerpatelné a nelze na něj navázat ničím novým. Avšak aktuální, v pořadí již třetí generace moderního Mini dokazuje, že retro je možné bez větších problémů generačně obměnit, aniž by byly oslabeny vazby na jeho kultovní vzor. Mini, jemuž předcházel koncept Rocketman (2011), má přepracovanou masku, která lépe vystihuje klasické Mini z roku 1959, a výraznější přední i koncová světla.

V úvodu této části byl zmíněn americký retro design, díky němuž jsou oprašovány věhlasné projekty – nebo alespoň jejich charakteristické znaky – historických vozidel amerického původu. Patří sem luxusní limuzíny s vysokým pontonem, mohutnou maskou a relativně malými okny (Chrysler 300C), ale také sportovní muscle cars, zejména impozantní Dodge Challenger. Zvláštní pozornost zasluhuje aktuální Ford Mustang, jenž harmonicky propojuje styl původního modelu s prvky moderních Fordů (zvláště štíhlou maskou).

Budoucnost – Modernizace stávajících modelů a potenciál prací nezávislých tvůrců

Retro není otázkou jen jedné generace, o čemž svědčí nové Mini nebo Volkswagen Beetle – oba tyto vozy jsou ukázkou kvalitně navržené, v pořadí již několikáté generace retro hatchbacku, pracujícího s tvary svých kultovních předků, aniž by šlo o prvoplánový, stylingový kýč. Můžeme tedy očekávat příchod dalších generací legendárních evropských modelů – ať už půjde o reinkarnaci Volkswagenu Type 1, Mini či Fiatu 500 – protože je zřejmé, že retro lze zpracovat na mnoho způsobů, přičemž každý z nich je jiný. Mezigenerační změny většinou zahrnují užití modernějších technologií (například v oblasti světelné optiky), nárůst rozměrů (což zřejmě postihne příští generaci Fiatu 500) nebo experimenty s novými karosářskými verzemi (s čímž jsme se setkali u Mini a poté i u Fiatu).

Je však třeba pečlivě sledovat práce mladých tvůrců – například ze studentských řad – a nezávislých designérů, jejichž tvorba je ve většině případů motivována nadšením a obdivem ke konkrétnímu automobilu. Zajímavým dílem je návrh Fiatu 127, který věrně odráží podobu populárního Fiatu z roku 1971 – jak zevnějšek, tak puristicky pojatý interiér připomíná předchůdce přelomového modelu Uno. Autorem vize je David Obendorfer, v jehož portfoliu nalezneme také působivé práce na téma Renault 4 či nový projekt BMW CS Vintage, nesmírně zdařilou a atraktivní poctu designérovi, patřícímu mezi nejvýznamnější osobnosti designu 20. století – je jím Giovanni Michelotti, autor BMW 700 a jeden z klíčových mužů při práci na průlomové řadě Neue Klasse (Nová třída).

Věhlasná Lancia Delta je vzorem při práci nejednoho designéra. Jedním z těch, kteří navrhli její retro verzi – byť s řadou zcela nových řešení – je Angelo Granata, autor hatchbacku, jehož estetická stránka má blízko kategorii kupé. I přesto by ale mělo jít o praktický vůz.

Mezi autory poutavých retrospektivně laděných projektů patří Petr Novague, autor kreace Erko R2, která využívá komponenty koncernu Volkswagen. Jak je na první pohled patrné, vozidlo odkazuje na kupé Škoda 130 RS – jeho kategorii však opouští, neboť v případě malosériové výroby by šlo o model postavený na podvozku Audi R8.

Z dosud uvedeného by se mohlo zdát, že retro produkce je zaměřena na aktualizaci tvarů vozidel zejména poválečného období, případně šedesátých let. Nissan se však rozhodl – v rámci oslav osmdesáti let své existence – navrhnout dvojici vozidel s označením IDx, která oprašuje hranaté linky a ostré zlomy designu sedmdesátých let. Jde o tematicky jasně zaměřené modely – stylový Freeflow a sportovní Nismo – jimiž zakončíme naši toulku po pestré, přitažlivé a inspirativní oblasti retro designu.