Tyto české značky znají jen opravdoví fajnšmekři. A spousta z nich stále žije!
Kolik českých automobilových značek jste schopni vyjmenovat? Škodu a Tatru zná každý, ale od roku 1989 zde vznikla i spousta dalších. Většinou skončily neúspěchem, některé se ale produkci věnují dodnes.
Úvod a Kaipan
Česko je nepochybně automobilovou zemí, jak dokazují čísla. Za minulý rok se zde vyrobilo přes 1,4 milionu aut, odvětví zaměstnává přes 140.000 lidí, auta tvoří 20 % celkového exportu země a v přepočtu vyrobených aut na osobu nám patří druhé místo po Slovensku. Znáte ale všechny značky aut, která se dnes v Česku vyrábí? Každý vyjmenuje Škodu, Tatru, MTX a Avii, kdekdo ví, že dnes auta znovu vyrábí i Praga.
Krom toho u nás vznikají také vozy zahraničních značek Toyota, Hyundai, Seat a Cupra, známé jsou také autobusy Iveco a SOR. Vedle toho ale v České republice vznikla také spousta menších projektů, o kterých už většina asi ani neslyšela. Vyhledali jsme ty, které to dotáhly alespoň do prototypové fáze. Není jich vůbec málo.
Kaipan (od 1991)
Asi nejznámějším projektem, který navíc stále existuje, je malá automobilka Kaipan ze Smržovky. Vznikla už v roce 1991 a jejím prvním vozem byla lokální varianta Lotusu Seven. To je ostatně vůz, který dal vzniknout jasně největšímu množství malých automobilek na světě, jeho repliky vyrábělo více než 150 značek. Ten český byl pro výrobu schválen až v roce 1997 a využíval dvoulitrový čtyřválec z Fordu Sierra. Kaipan 47 měl design velmi blízký původnímu lotusu a byl levnější než zahraniční repliky. Vůz se dodával v celku nebo jako stavebnice a do roku 2002 se vyrobilo asi 50 kusů.
Následoval o trochu větší Kaipan 57 s motorem 1.8 od koncernu Volkswagen. Ve výrobě je od roku 2002 dodnes, jen s lehce modernizovanou technikou. V roce 2006 představený Kaipan 14 je už modelem vlastního designu, nevycházející z lotusu. Levnější model využívá základ ze Škody Favorit, včetně benzinové třináctistovky. I tento model je stále v nabídce a na webu je uvedena cena kompletní přestavby 482.000 Kč. Čtrnáctka se ukázala také v elektrické verzi, které ale vzniklo jen několik prototypů.
Nástupcem se stal Kaipan 15 s modernějším designem a díly ze Škody Fabia druhé generace, ze které si vypůjčil také motor. Od roku 2011 je v produkci jeho modernizovaná verze Kaipan 16, rozeznatelná světly z druhé generace fabie. Všechny tři současné modely Kaipanu jsou k dispozici jako hotová přestavba i jako stavebnice.
Gordon a Dioss
Gordon (od 1996)
V roce 1994 vznikla u Plzně firma Gordon Cars, jejímž cílem bylo vyrábět retro model inspirovaný meziválečnými auty. Tedy něco podobného, jako dělá britský Morgan. Na vývoj si najala konstruktéra Vladimíra Frimla z Metalexu, jenž dal do kupy elegantně působící dvoumístný roadster Gordon, který si za vzor vzal vozy značky Aero. Pod dlouhou kapotou měl čtyřválcovou osmnáctistovku od Fordu o výkonu 96 kW, poháněna byla zadní kola.
V první sérii vyráběné mezi roky 1996 a 2002 bylo postaveno šestnáct vozů, které zamířily k zákazníkům mimo jiné do Arabských emirátů, Německa nebo do Kuvajtu. Po dokončení výroby ale původní firma projekt prodala společnosti Auto Projekt Centrum, která následující roky vyráběla pár kusů gordonu druhé série ročně. Motor byl nahrazen třílitrovým šestiválcem z Fordu Mondeo ST220. Cena se počátkem tohoto století pohybovala kolem 2 milionů korun.
V roce 2010 ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni vznikla i elektrická verze Gordonu Roadster s označením EHR 10. V roce 2021 byla představena třetí série gordonu s téměř nezměněným vzhledem, ale s přeplňovanou šestnáctistovkou o výkonu 164 kW od koncernu PSA (dnes Stellantis). Ta je ve výrobě od roku 2021 za cenu začínající na 1.936.000 Kč. V plánu jsou dokonce i další modely inspirované jinými legendárními vozy z minulosti.
Dioss (1994 – 1997)
Na počátku 90. let se do vývoje vlastního sportovního vozu pustil plzeňský holding Dioss, pod který spadalo několik továren a také prodejce automobilů. Už dříve měli zkušenosti z vývoje tříkolky na základě babetty a elektrické verze ruského vozu Oka. Projekt sporťáku Rebel začal v roce 1994 a jeho design navrhl Václav Král.
Základem konstrukce byl lehký svařovaný prostorový trubkový rám, na kterém byla přimontována kompozitová skořepina s plastovými panely karoserie. Přední náprava byla převzata z tehdy úplně nové felicie, výroba proběhla u kopřivnické Ecorry. První modrý prototyp se zapuštěnými hlavními světly měl vzadu pod kapotou škodováckou třináctistovku OHV ze Škody Favorit o výkonu 55 kW. S tím auto dosáhlo rychlosti až 170 km/h a akcelerace z klidu na stovku trvala 13 s.
Do projektu se brzy vložila i televizní stanice Nova, a auto tak získalo nový název Dioss Rebel Nova. Dohromady vznikly tři prototypy, druhý byl žlutý, který později dostal motor o objemu 1,8 litru od Volkswagenu s výkonem 92 kW. S tím už auto dosáhlo rychlosti přes 200 km/h a lehce přes tunu vážící rebel na stovku akceleroval za asi 10 sekund. Se stejným motorem vznikl i poslední červený prototyp, na plánovaných 250 kusů ročně ale nikdy nedošlo. V dubnu 1997 projekt skončil – po tom, co do něj bylo investováno přes třináct milionů korun.
Těžce zadlužený Dioss se pod novým vedením rozhodl zbavit všech nepříliš perspektivních aktivit. Výrobu rebelu se pokusil prodat Pragovce, ale neprošla schvalovacím řízením. Nepovedl se ani přesun na Slovensko, kde by auta musela projít novou homologací, což si samozřejmě vyžádalo čas i další nemalé investice. Tři vyrobené prototypy se dochovaly dodnes, ještě nedávno ale byly společně odloženy venku a v dost tristním stavu. V posledních letech ale všechny tři prošly renovací a opět jsou stejné jako v době vzniku.
Innotech, Thunderbolt a Pony Auto
Innotech (1995 – 2009)
Devadesátá léta byla obdobím velkých plánů a i Česko se chtělo zařadit mezi výrobce supersportů. Vedle notoricky známého MTX Tatra V8 existoval také projekt firmy Innotech. V roce 1992 založená firma z Jaroměře se věnovala tuningu motorek a prodejem doplňků pro auta i motorky, ale také designu.
Nejambicióznějším projektem Innotechu se stal sporťák Mysterro, který měl být určen pro americký trh a Blízký východ. Za jeho designem stojí Václav Král a na vývoji se podílela i kopřivnická Ecorra. Základem je trubkový rám s upravenou zadní a sériovou přední nápravou z Chevroletu Corvette C4. Z té je i osmiválec L98 o výkonu 221 kW, uložený ve voze uprostřed. Přenos výkonu na zadní kola má na starosti pětistupňová manuální převodovka. Karoserie typu speedster počítá jen s hezkým počasím a vůbec nemá skládací střechu. V docela povedeném designu odpovídajícím polovině 90. let byly použity díly převážně od General Motors, ale například také nádrže z Tatry 613.
V roce 1995 představené mysterro se mělo vyrobit v sérii 25 kusů, na to už však nikdy nedošlo. Innotech sice auto nabízel až do roku 2000 za cenu asi 150.000 dolarů, zájemci se však nenašli. Jediný vyrobený kus se dochoval dodneška a byl nedávno zrestaurován. Homologaci však auto nikdy nedostalo, a tak nemůže na veřejné komunikace. Firma Innotech se ozvala ještě v roce 2009 s upraveným Chevroletem Corvette, počet vyrobených kusů je neznámý.
Thunderbolt (2005 – neznámý)
V roce 2005 se do produkce tříkolek v americkém střihu pustila firma Autohandl z Břeclavi. Na autosalonu v Brně ten samý rok se ale představily také tři automobilové modely, které se měly do produkce dostat pod značkou Thunderbolt. Long byl prodlouženou variantou první generace Škody Superb s celkovou délkou šest metrů, zůstalo však u jediného prototypu. To samé potkalo i Thunderbolt Carlos, což byla další z verzí Lotusu Seven. Tato dostala přeplňovaný čtyřválec BMW o výkonu 105 kW.
Do omezené výroby se ale dostal Thunderbolt Stenley, což je dvoumístný roadster s retro designem, vzdáleně připomínající gordon. Stejně jako carlos dostal motor z BMW 318i, ze kterého zde pocházel i podvozek. Poháněna byla zadní kola, výkon dosahoval 105 kW. Za auto vyráběné v nově postavené továrně v Břeclavi chtěl Thunderbolt 1.185.800 Kč a minimálně pět kousků prý vzniklo. Dnes je už projekt asi minulostí a nefunguje ani jeho webová stránka.
Pony Auto (2004)
Firmu Pony mohou Češi znát díky laminátovým nástavbám na nákladní vozy. V roce 2004 ale představila svůj zajímavě tvarovaný kabriolet Pony Street Roadster. Vznikl prý poté, co se zaměstnanci pustili do úpravy nabouraného Citroënu Berlingo odstaveného na dvorku firmy. Malé MPV s dieselovým motorem dostalo zcela novou laminátovou karoserii bez střechy, s designem od akademického sochaře Aleše Machů a s jednoduchými dvířky otvíranými nahoru.
Auto se veřejnosti ukázalo na brněnském Autotecu v roce 2004 a Pony se jej rozhodlo nabízet jako přestavbu pro Citroën Berlingo a Peugeot Partner. Výrobce měl údajně osvědčení ministerstva dopravy k padesátikusové sérii. Jako nové vyšlo přibližně na 400 tisíc korun, pokud jste dodali vlastní berlingo nebo Peugeot Partner, šlo o 280 tisíc korun. Několik objednávek prý opravdu přišlo, a vznikly tak i další kusy; kolik přesně, ale není známo.
RAF, Necra, ROSS a Tedom
RAF (1994)
Pod názvem RAF se v Liberci vyráběla auta už mezi roky 1907 a 1913, kdy značku odkoupila automobilka Laurin & Klement. V roce 1994 se práva na značku RAF dostala k novým majitelům, kteří se rozhodli založit automobilku a produkovat sportovní vozy s retro designem. RAF Mk1 byl představen už o rok později na autosalonu ve Frankfurtu a designem inspirovaným meziválečnými vozy silně připomínal pozdější Gordon Roadster. I zde za konstrukcí ostatně stál Vladimír Friml. Pohon RAF obstarával dvoulitrový čtyřválec od Fordu. Na sériovou výrobu však nikdy nedošlo, ačkoliv jej firma ještě několik let nabízela k objednávce.
Necra (2000 – 2012)
Dalším z řady výrobců replik Lotusu Seven se stala firma Necra z Brna. První model Necra 7 postavila v roce 2000 a nabízel se jako kompletní vůz na zakázku i jako stavebnice. Do rámu vlastní konstrukce majitele firmy Jiřího Horáka bylo možné montovat motory různých kubatur od Fordu, vrcholné varianty měly výkon až 129 kW. Krom toho se Necra pustila také do produkce tříkolek, poslední Necra 7 prý vznikla v roce 2012.
ROSS (1994 – 1998)
Pod zkratkou ROSS se ukrývá podnik Roudnické strojírny a slévárny, který se v 90. letech pustil do výroby vlastních nákladních vozů. Základem se stal prototyp pozdější Pragy UV80, který už v půlce 80. let vznikl v podniku po revoluci přejmenovaném na ROSS. V polovině 90. let se terénní náklaďák začal prodávat jako ROSS Viza, s kabinou převzatou z Tatry 815 a pohonem 4x4 nebo 6x6, existovaly ale i verze s kabinou z Renaultu Midliner.
Později byl představen modernější vůz ROSS R 210.12 VV 6x6, který využíval kabinu a motor Renaultu. Tento vůz si vybrala česká armáda jako nástupce Pragy V3S a v roce 1997 bylo v rámci ověřovací série pro potřeby AČR dodáno 15 vozidel ve verzi vojenský valník. Na velkou objednávku od armády nakonec nedošlo, ačkoliv ROSS mezitím zainvestoval do projektu další peníze. Vzhledem k tomu byla nakonec výroba vozů koncem minulého století v Roudnici ukončena a projekt R 210 přešel pod Tatru, která jej nakonec jako modernizovaný model Tatra 810 opravdu začala dodávat české armádě.
Tedom (2004 – 2012)
Výrobce náklaďáků Liaz z Liberce 90. léta nepřežil a v roce 2002 zkrachoval. Jeho motorárnu odkoupila firma Tedom, která vyráběla kogenerační jednotky často používající motory Liaz. Podařilo se jí získat i práva na výrobu poslední série nákladních vozů, které ještě Liaz stihl vyvinout. Řada 300 byla modernizací předchozí řady 200, zatímco 400 byla nově vyvinutá a spadal pod ni tahač Xena a nákladní Fox. V roce 2007 se podařilo rozběhnout produkci pod značkou Tedom.
Firma řízená Martinem Macíkem ale zvládla vyrobit jen 19 kusů, z čehož 9 vzniklo modernizací starších vozů Liaz. O moc déle nevydržela ani výroba autobusů, které se Tedom věnoval od roku 2004. Ačkoliv byl třetím největším výrobcem busů u nás, za celou dobu jich vyrobil jen asi 200 a v roce 2012 skončil.
Bureko, Sigma Motor a K-1 Attack
Bureko (od 2007)
Firmu Burekone založil v Českých Budějovicích nadšenec do hummerů František Janeš, který chtěl oživit koncept Hummer HX z roku 2008. Věrnou kopii postavil na technice sériového modelu H3 a několik jich vyrobil i pro zákazníky. Poté se pustil do stavby vozu Bureko 6x6, připomínajícího pick-up Hummer se šesti koly, ale využívající techniku Land Roveru Discovery.
Pozdější varianty přešly na základ Chevroletu Silverado, tudíž i motor se z šestiválce změnil na osmiválec. Základem byla kompresorová verze se 441 kW, k dispozici byl ale i speciál s 883 kW. Vůz mířil zejména na export na Blízký východ, prodávaly se ale i v Evropě a Česku.
Sigma Motor (od 2017)
Jeden z nejnovějších projektů se rozjel v roce 2017 se záměrem postavit lehký okruhový vůz ve stylu Arielu Atom. Součástí týmu Sigmy je i Tomáš Enge, který pomáhá auto ladit. První model TN dostal trubkovou rámovou konstrukci a jednoduchou kapotáž, pod kterou se za sedačkami ukrýval motor 1.6 od PSA (dnes Stellantis). Poháněna byla zadní kola a výkon 704 kg těžkého vozu dosahoval až 201 kW. Ačkoliv jde jasně o okruhové auto, podařilo se jej schválit i pro běžný provoz.
Dnes má Sigma v nabídce model WR, který z původního vozu zjevně vychází a zůstává mu i stejná motorizace. A stejně jako TN, i WR je homologováno pro běžný provoz na silnicích. V ceníku na českém webu je základní cena za Sigmu WR 225hp 1.337.350 Kč s DPH.
K-1 Attack (od 2001)
Vůz nazvaný K-1 Attack patří mezi ty známější automobilové projekty ze střední Evropy, ale většina lidí si jej spojuje se Slovenskem. Právě tam v roce 2001 také vznikl u firmy K-1, která od počátku 90. let prodávala laminátové doplňky pro automobily. Se stavbou vozidel firma získala zkušenosti stavbou replik drahých modelů pro filmové produkce v USA. K-1 Attack se stal prvním vlastním modelem a prodával se jako stavebnice, zejména pro export do USA. První varianty počítaly s motorem Honda, později se přešlo na Ford.
V roce 2011 se Slováci projektu zbavili a licenci na něj odkoupila česká firma B-Racing, která jej nabízí dodnes. Mezitím se ale stal také základem pro závodní vůz Praga R4S. Dnes se dá na webu B-Racing objednat sedm verzí kitu K-1 Attack. Většina počítá s motory od Hondy, jeden je uzpůsoben pro Toyotu MR2, ale je zde i elektrická verze. Podle webu se ale zákazníkům podařilo do vozu namontovat i zcela odlišné jednotky. Ceny kompletního kitu začínají na 395.000 Kč.
Verold a MW Motors
Verold (1992)
V 90. letech byl prostor na všemožné projekty, a tak se obchodní firma Verold rozhodla ve střední Evropě postavit plážovou bugy. Vůz nazvaný Verold Baghira měl otevřenou laminátovou karoserii navrženou Václavem Králem a za vývoj byl zodpovědný Metalex. Auto dostalo motor ze Škody Favorit a pohon zadních kol, na výrobu ale nakonec nedošlo.
Licenci na něj proto odkoupil Metalex, který využil motor z Fordu Fiesta a přestavěl auto na pohon předních kol. Takto se auto jako MTX Beach Buggy opravdu dostalo do omezené produkce a několik kusů pro zákazníky vzniklo, později i s motorem z Hyundai Accent.
MW Motors (od 2017)
Mezi české automobilky se v roce 2017 přidala také malá firma nazvaná MW Motors. Iniciály převzala od irského zakladatele Maurice Warda, který zde žije a je zároveň majitelem v Česku sídlící logistické firmy, jež také nese jeho jméno. Automobilka se od počátku zaměřila na vývoj vozů pro okrajové segmenty trhu.
Prvním byl malý elektrický sporťák Luka EV, který se měl stát prvním produkčním vozem s elektromotory přímo v kolech. Kromě toho ale auto existuje také s klasičtějším uspořádáním elektropohonu a kusově se vyrábí v továrně kousek od Plzně. Firma produkuje také expediční karavany a spalovací okruhový vůz Exodia, připomínající Ariel Atom.
V roce 2020 se ukázal model nazvaný Spartan. Tehdy šlo o elektrický offroad, který si vzal základ v ruském UAZu Hunter. V Česku se do původní karoserie namontoval elektrický pohon a pozměnilo se pár detailů, včetně přístrojového štítu a masky. Jenže invaze na Ukrajinu v roce 2022 tento plán potopila, dovoz aut z Ruska byl totiž náhle mimo hru. Náhradou se v roce 2025 stal indický vůz Force Gurkha, ze kterého se u Plzně staví nová varianta terénního elektromobilu nazvaná Spartan 2.0. Podle webu MW Motors do budoucna plánuje i výrobu autonomních kolových dronů.
České verze Multicaru
Multikáry po našem
Specifickým odvětvím jsou výrobci malých komunálních náklaďáků ve stylu německého Multicar. Těch se v Česku od roku 1993 vyrojilo minimálně pět a nejznámější z nich se stal projekt vozu nazvaného Magma. Ten vznikl v roce 1994 ve společnosti Agromotor Velké Meziříčí jako AGM Variant, už následující rok se ale jméno změnilo na AGM Magma. Vůz s jednoduchou hranatou kabinou a rovnými skly vizuálně silně připomínal německý Multicar M25 a M26. Všechna čtyři kola poháněl buď benzinový čtyřválec o objemu 1,3 litru ze Škody Favorit, nebo 1,9litrový diesel XUD9 od Peugeotu.
Pod původním výrobcem magma skončila v roce 1997, byla ale převedena pod firmu Alfine Měřín, která jejich produkci pod názvem Alficar Magma udržela až do roku 2012. Vzhled se nijak zásadně nezměnil, pohon všech kol zůstal, nově ho ale obstarával italský dieselový čtyřválec o objemu 2,8 litru od VM Motori, od roku 2008 byl nahrazen čtyřválcovým třílitrem stejného výrobce.
Překvapivě ani tam příběh české multikáry neskončil, protože v roce 2015 se auto objevilo pod třetí značkou Zebra. Silně modernizovaný vůz dostal novou, modernější kabinu a dieselový motor Caterpillar o objemu 2,8 litru. V nabídce je i mohutnější verze inzerovaná jako „nosič výměnných nástaveb pro zvláště těžké podmínky“ s dieselovým čtyřválcem Caterpillar o objemu 3,6 litru a výkonu 92 kW. Zebra Group vyvinula také elektrický pohon, který se dostal i do produkční verze. Elzebra má dva elektromotory o kombinovaném výkonu 72 kW a na výběr mezi několika kapacitami baterie s maximem až 64,5 kWh. S logem zebry se malý náklaďáček vyrábí dodnes.
Nešlo o jediný podobný projekt, svou variantu představila v roce 1995 také firma Desta, známá zejména díky manipulační technice. Destacar vyvinul pro Destu Výzkumný ústav lehké prefabrikace (VÚLP) z Plzně, dostal dieselový čtyřválec 1.9 TDI z Volkswagenu a pohon všech kol. Dostal se i do sériové výroby, která ale vydržela jen do roku 1998. Zhruba ve stejnou dobu vznikal také vůz STAS Pony, který v roce 1994 představila brněnská firma Stavební stroje, a.s. Jednoduchý náklaďáček s designem od akademického sochaře Zdenka Zdražila se do roku 1998 v omezeném množství opravdu vyráběl, k pohonu sloužil benzinový čtyřválec o objemu 1,3 litru ze Škody Favorit.
V roce 1995 se do výroby pustila také společnost Stavební stroje Plzeň, která se vytasila s vozem nazvaným Saurus. Designově byl opět velmi podobný multicaru, v nabídce byl pohon předních nebo všech kol a motor byl opět dieselový 1.9 z Peugeotu. Celkově bylo postaveno asi 20 kusů do roku 1997. V továrně Avia v Kutné Hoře vznikl další pokus nazvaný Terrier, představen byl už v roce 1993. Opět jej poháněl diesel Peugeot a k dispozici byly verze 4x2 a 4x4. Moc se jich ale nevyrobilo a ještě v 90. letech projekt skončil.
Vozy odvozené ze škodovek
I přes škodovku je cesta
Asi nejjednodušší cesta k vlastnímu autu je přestavba již existujícího modelu. I v Česku se několik takových projektů našlo a nepřekvapivě většina jako základ využila škodovky. Relativně známá je Laureta Auto Jaroslava Jelínka, která stavěla prodloužené verze Škody Felicia pick-up. Vůz s rozvorem prodlouženým o 600 mm se Škodovce příliš nezamlouval, a tak na něm nesmělo zůstat původní logo. Do prodeje proto zamířil jako Laureta Jelínek a mezi roky 1999 a 2001 takto vzniklo asi 265 exemplářů. Krom klasického pick-upu Laureta dodávala také prodlouženou uzavřenou nástavbu a představila se i sanitní a pohřební verze.
V roce 2007 český výrobce svíček Brisk ukázal vozidlo nazvané Brisk RS 01 WRC. Na trubkovém rámu měl laminátovou karoserii připomínající první generaci Škody Fabia, ale ve verzi kupé. Auto s dvoulitrovým čtyřválcem od Volkswagenu mělo výkon 368 kW a pohon všech kol, nešlo ale o závodní speciál, účelem byla pouze propagace firmy. Také proto vznikl jediný kus a více se nikdy nezvažovalo.
S něčím podobným přišel o rok později i výrobce bezpečnostních systémů Sherlog. Na základě Škody Octavia druhé generace zkrácením vzniklo docela pohledné kupé. Sportovní ambice moc nemělo, zůstal mu totiž motor 1.6 MPI. Z kategorie tuningu tento projekt pozvedává to, že vůz byl homologován pro silniční provoz a v technickém průkazu opravdu nesl jméno Sherlog Coupé. Výroba více kusů se také nezvažovala, jediný vyrobený exemplář se v roce 2024 objevil na prodej.
Společnost Benet Automotive vyrábí tuningové díly pro škodovky, ale také pro největší českou automobilku staví prototypy. V roce 2012 v dílnách Benetu vznikla pick-up verze Škody Yeti, pojmenovaná BT Etape. Z původního vozu údajně zůstala jen kapota a vše ostatní bylo předěláno. Auto ale bylo určeno spíše jako showcar pro výstavy a výroba dalších kusů nikdy nebyla v plánu.
Naopak jako komerční projekt vznikl vůz Hoffmann & Novague R200 Non-Fiction, jakožto moderní reinkarnace závodního speciálu Škoda 200 RS z roku 1974. Jako základ moderní stavba využívala první generaci Audi R8 s vidlicovým osmiválcem uprostřed a pohonem zadních kol. Upraven byl také interiér, který byl stylizován do retro podoby. V plánu byla malosériová výroba a auto bylo homologováno v roce 2016. Případný zájemce měl dodat Audi R8 první generace a navrch za přestavbu zaplatit 4,2 milionu Kč, minimálně tři kusy opravdu vznikly.
Zdroj: Svět motorů
